středa 22. února 2017

Jo, já se královsky bavila...

Hello, Rudi, hello, Harry,
tak jsem zpět, hle, já se vrátila a vím,
že patřím k vám, Danny,
jenom k vám, Lenny,
že jsem konečně tam,
kam už dávno náležím.

...text tak profláknutý od naší pěnice Helenky Vondráčkové nebo Laděnky Kozderkové, že už dopředu jsem měla osyp velikosti pralinek. Jednak jsem se zařekla, že muzikály pro mě skončily a jsou uzavřená kapitola a v ranném pubertálním období, jsem toto dílo viděla v rámci předplatného v divadle a byla jsem zpruzena zoufale.
A život tomu chtěl a dal mi ochutnat tento muzikál jinak a jsem vděčná..

Život mě skříp, Eddie,
chci žít líp, Freddie.
Je tak málo toho,
co nám ještě zbývá.
S vámi být, Danny
zase tak jako dřív, Danny.
Dolly už nesmí nikdy odejít.

Navštívila jsem metropolitní divadlo STUDIO DVA na Václaváčku a udělala vyjímku vyjímek a zkoukla muzikál Hellou Dolly.
Kouzlo celého , velmi netradičního dílka jsem pochopila záhy...pod režijním vedením ONDŘEJE SOKOLA vzniklo něco, co je divákovi blízké, co ho uvádí do varu, napíná a pruží, divák se skvěle baví, je ovíněn atmosférou, je nadšen a nadržen na lehkost a svěžest, která tu hmatatelně stříká ze všech stran...ale pozor, byť moderně pojato, vychází celý muzikál jako lehce stravitelný, lehce vnímatelný, humorný a nezanechá pachuť dob minulých, která by mohla vyznít těžkopádně, až brutálně zafixovaná na klasiku.
Celé to podtrhuje moderní výprava kostýmů, jevištní nastudování tanečků a hlavně, celou dobu na pódiu diriguje živý dirigent živý orchestr s živými sólisty, úžasně vyzní pódiová hudba a hlavně paní klavíristka úspěšně podbarvuje celý děj...za tuto autentičnost, čerstvost i napětí tleskám.

Hello, Dolly, well hello, Dolly,
už jsi tu, už jsi se vrátila
a víšDolly (já vím)
že patříš k nám, Dolly,Dolly (jen k vám)
jenom k nám, Dolly,Dolly (jen k vám)
teď jsi konečně tam,
kam už dávno náležíš.

Dolly....to je Kecal z Prodané nevěsty v sukni, jen s tím rozdílem, že jako bonbónek si nechá nejlepšího klienta pro sebe a lstí z něho udělá celkem stravitelného chlapa.
Zde by se nabízelo i maličko podbízelo, že bude muzikál stěžejní záležitost, už název tomu chce, pouze jedné herečky, hlavní představitelky...OMYL...zásadní omyl.
Celé nastudování sice podtrhl skvělý výkon paní Ivany Chýlkové, která je mimochodem kočka a má nádhernou figuru, hrála famózně, zpívala také moc vydařeně...ale zapadala do celého jevišního kolektivu a prostě tentokrát na divadle byli úžasní všichni, všichni se doplňovali, všichni si navzájem nahrávali a my se úžasně bavili.
Jan Dulava, Kryštof Hádek, Václav Jílek, Berenika Kohoutová, Simona Babčáková...skvělý koncert hereckých osobností v hodně netradičně pojatém nastudování.

Život tě skříp, Dolly,Dolly (jó skříp)
bude líp, Dolly,Dolly (bude líp)
Je tak málo toho,
co nám ještě zbývá.

Jsem profláknutá, že tíhnu k divadlu, jsem profláknutá láskou k prknům, co znamenají svět, miluji vůni divadla a dává mi mnoho, naplňuje mě zvláštní euforií, zvláštním nábojem....ovšem tentokrát jsem se královsky bavila, odcházela jsem nadšená, pobavená a vám toto nastudování klasického muzikálu vřele doporučuji, neprohloupíte.



....DOLLY UŽ NESMÍ NIKDY ODEJÍT....

38 komentářů:

  1. V tom našem zapadákově jde divadlo mimo mě, protože představení, která nám tu nabízí, jsou hodně mimo můj vkus.

    OdpovědětVymazat
  2. Stačí číst tvoje nadšení a jako bych tam byla. Možná představení nafilmují a budu si ho moct užít jako dnes ty.

    OdpovědětVymazat
  3. No páni! Název Hello Dolly u mě vyvolává vzpomínky právě na dobu hodně minulou a v podání Heleny Vondráčkové je to pro mě neposlouchatelné. Ovšem po Tvém zážitku mě to hodně láká. A Ondřej Sokol jako režisér je zárukou humoru. Viděla jsem od něj zpracování Války Roseových a byl to pro mě jeden z nejhezčích divadelních zážitků.

    OdpovědětVymazat
  4. Tak pokud to režíroval Sokol, muselo to být vážně skvělé!!

    OdpovědětVymazat
  5. Je pravdou, že se často opakované melodie v rádiu můžou zprotivit. Já, už stará pamětnice, jsem viděla v tomto muzikálu v Karlíně paní Laďku Kozderkovou. Provedení bylo svěží, hlavní hrdinka výtečná, nesmírně pohyblivá. Přiznám se, že filmové provedení s Barbrou Streisandovou mi herecky připadalo moc operetní. Škoda, že tuto novou inscenaci už asi neuvidím, bylo by to moc zajímavé.   

    OdpovědětVymazat
  6. Ach jo, mám to divadlo u nosu a nebyla jsem tam ani nepamatuju...

    OdpovědětVymazat
  7. Je to jedno, ale za kolik byl lístek ?

    OdpovědětVymazat
  8. Já nejraději politikály:

    OdpovědětVymazat
  9. Laděnku Kozderkovou jsem měla moc ráda, ale muzikály mi nic neříkají, není to můj šálek kávy. Ovšem tohle je něco, co naprosto miluju a pořád mám po všech těch letech husí kůži  - https://www.youtube.com/watch?v=vQAM21Rv66Y

    OdpovědětVymazat
  10. [1]: Z toho důvodu já jezdím do Prahy, prostě tam je divadlo jiná zábava, jiný level a zdaleka nejde jen o známé herce, byla jsem kolikrát velice mile zaskočena herci neznámými.

    OdpovědětVymazat
  11. [2]: Milá Kitty, divadelní kritikou se lidé živí a myslím, že jich je na náš český rybníček dostatek, já takové ambice naštěstí nemám, píšu sem a to mi úplně bohatě stačí

    OdpovědětVymazat
  12. [3]: Já jsem tam šla velice rozpolcená, znaje skladby , které provázely všechny komunistické estrády, celkem jsem se obávala, ale toto nastudování je skutečně záruka skvělé a neotřelé zábavy, pan Sokol je borec.

    OdpovědětVymazat
  13. [4]: Pan Sokol tomu dal punc dokonalosti a poprvé jsem si uvědomila, jak důležitý je skvělá režie

    OdpovědětVymazat
  14. [6]: Tak tentokrát velice závidím, s paní Kozderkovou bych si to moc ráda zkoukla, musel to být neskutečný zážitek, ona byla tak živelná, tak temperamentní, musel jí být celý sál   

    OdpovědětVymazat
  15. [8]: Platila jsem krásných 300kč, protože jedna nejmenovaná banka zbytek lístků svým zaměstnancům a klientům doplácela.

    OdpovědětVymazat
  16. [10]: Víš co je zajímavé...před 30lety jsem byla šíleně dotčená, když můj přítel koukal na paní Kozderkovou a básnil o ní. Já to nechápala, byla to zralá ženská, korpulentní a já na ta slova žárlila.

    OdpovědětVymazat
  17. To ti závidím Simonko. my na malém městě těch příležitostí moc nemáme a manžel na divadlo není. když mluvíš o té vůni divadla, cítím ji. Jezdila jsem pravidelně i s maminkou nebo se školou do divadla ve Zlíně a dodnes vzpomínám na pražská divadla, která jsme absolvovali v rámci týdenního poznávacího pobytu ve čtvrťáku. Byl to nabitý týden , dopoledne památky, odpoledne památky a večer divadla, po divadle společenské večery. Tak každý den. nakonec jsme odmítali společenský život a ze Semaforu jsme zorganizovali stávku proti tanečkům někde v baru. A to už bylo co říci....

    OdpovědětVymazat
  18. Tak tohle představení určitě stálo i za tu cestu Ivana Chýlková je paní herečka a o tom, že umí krásně zpívat jsem se přesvědčila v pořadu Tvoje tvář .... Navíc by jí figuru mohly závidět i o hodně mladší ročníky     

    OdpovědětVymazat
  19. Simčo, tak to muselo být parádní - Sokol, Chýlková, už jen to stačí     

    OdpovědětVymazat
  20. [18]:Já jsem jako dítě v pubertě musela chodit na předplatné, zoufale jsem tam trpěla sešněrovaná v hadrech, v kterých bych nikam nešla, měla jsem to za trest.

    OdpovědětVymazat
  21. [19]: Taky jsem se dívala a přiznám se, něčím mi tam vadila a moc mi tam nesedla, ale to divadelní představení, to už byla jiná   

    OdpovědětVymazat
  22. [21]: Bylo to úžasný a klidně bych to zopakovala

    OdpovědětVymazat
  23. Po shlédnutí takového muzikálu by měl lístek, za který divák utratil nemalou sumu  peněz,  platit ještě do hospody, kam se jde pak herecká komunita po představení sežrat. Takové putyky, to je druhé jeviště, kde herce poznáme z té jejich většinou skryté ale o to reálnější  stránky. Kdysi jsem chodil s oblibou k jedné  pražské restauraci, kde již od odpoledních hodin seděli herec Landovský a spisovatel Hrabal,  a opilí jak štěňata takzvaně "žebrali z okna". Dneska na to mají facebook a twiter. Jeden známý psychiatr tvrdí, že když dá na chodbu psychiatrie dva internetové terminály, a dívá se na to vedle z kanceláře, tak ví o svých pacientech za odpoledne daleko víc, než kdyby je půl roku vyšetřoval nejmodernějšími vědeckými metodami. V hospodě jsem zažil i pana Wericha. Od té doby jsem ho přestal mít rád...  

    OdpovědětVymazat
  24. Pan Werich byl zajímavý člověk, vpravdě skutečný  herec, který  však ač nebyl intelektuál, hrál strašlivě rád krále či  proletáře, kterými však také nikdy sám nebyl. Tímto vrozeným psychologickým oxymoronem pak spolehlivě na prknech, která tvořila jeho Svět, zaujímal diváky, kteří se domnívali že je intelektuál, král i proletář v jednom. Jednou v hospodě vyprávěl, jak je odporné udávat, a vysvětlil, že světem pobíhá tolik udavačů, že je možné aniž by člověk prováděl tak odpornou činnost jako udávání, se jim jen někde ve vhodnou dobu a na vhodném místě zmínit. Informace má prý tu vlastnost, že pak snadno projde. Velmi jsem se tehdy všichni oř žrali, jen on zůstal jako vždy dokonale střízlivý..

    OdpovědětVymazat
  25. [26]: Přiznám se, že mi ten člověk nikdy moc nesedl...chcete mi naznačit, že chodil bonzovat

    OdpovědětVymazat
  26. Neznám žádného známějšího českého umělce, který by nebonzoval na ostatní, pozastavuji se jen nad, jak to říci, "vybranými způsoby" některých velmi známých. Co se týče dámských alkoholických abbusů, jak píšete, ožralé dámy nejsou ještě ty nejhorší. Daleko tragičtější jsou v dnešní době stále častější  případy, kdy pije pravidelně litr a více tvrdého denně, a vyznačuje se přitom leta celodenním  perfektním myšlením, a dokonalou  motorikou. Měl jsem známou, ředitelku známé obchodní formy, kteráse ocitla  při nahodilém pouličním úrazu na chirurgii, musela strávit několik dní v nemocnici, a již druhý den téměř exla k úžasu lékařů na delirium tremens.....

    OdpovědětVymazat
  27. [28]: Viděla jsemm dvě deliria...jedno v beřkovické psychiatrické léčebně ve čtvrtém ročníku zdravotní školy, bylo to ta syrové, tak realistické a mělo by to být povinné pro všechny, které nebaví život.

    OdpovědětVymazat
  28. Pokud dojde k deliriu v nemocnici je to chyba perzonálu, tj. někdo nesprávně  předpokládá a neprodleně předem preventivně  neověří. Jedním z nejšílenějších zdravotnických předpokladů je, že na lůžku neleží potenciální všehoschopný psychopat. Naopak nejšílenějším omylem pacienta je, že preventivně nepředpokládá totéž o svém ošetřujícím lékaři a perzonálu. Kdo neviděl peněžní poukázky s nápisem třeba: fa. Pfitzer, her doktor /name/, adres..., suma 68 0000E, test no- xxx, nebo bílé autobusy svážející dobrovolníky do farmafirem na testy a zpět, neuvěří...

    OdpovědětVymazat
  29. Co se týče té roztřískané ložnice a motýlů, je to neobvyklé, většinou se popisují krysy, hadi, žáby, blechy, švábi, hmyz. Možná že to bylo přisoleno ještě něčím dalším. Co se týče té ředitelky, o které jsem psal, ta popisovala takzvaná "zelená rána", na které platilo pouze se již v šest ráno masivně dolít tvrdým /čtvrt litru/, a pak pokračovat do večera již jen občasnými  panáky. Chodil jsem na kafe i se  slavným operatérem, který když se ráno nedolil, tak si netroufl ani zašít kýlu. Rukama mu za leta co to praktikoval, prošly stovky úspěšných pacientů.

    OdpovědětVymazat
  30. [30]:To mi připomíná situaci, kdy nás za totáče nahnali do místnosti a řekli nám, že nás budu očkovat na žloutenku.

    OdpovědětVymazat
  31. [31]: Znám také lékaře, který začínal ráno velkou vodkou do každé nohy, mnoho lidí v našem kraji mu vděčí za spravené konečníky.

    OdpovědětVymazat
  32. Pokud sněžil nedivím se že mu nechutnalo pitíčko. Četl jsem některé jeho deníky, dokonce to vyšlo v novinách. dva gramy kokainu a večer zašlápnout benzdiazepama to nemůže normální člověk dlouho vydržet. Snad možná kdysi židovský herec Hugo Hás, který za první republiky bral dlouhodobě i pět gramů denně. Jeho milenky se vždycky prej ptaly, co to má v koupelně za divnou půlkilovou sklenici s bílým práškem, a on jim odpovídal, "že prej už toho nechal". A to ještě benzdiazepam neexistoval, a excesy se musely hasit valiem a nebo chlrhydrátem...

    OdpovědětVymazat
  33. Při dnešních s cenách kokainu na to může mít snad nějaký europoslanec. Je zajímavé a statisticky doložené, že mnoho i špičkových českých  manažerů překvapivě přechází na daleko levnější a účinnější pervitin. Bohužel, penicilinka Roztoky je v háji, a to svinstvo z ulice nepoužitelné. Pamatuji na staré dobré časy, kdy jeli v devadesátých letech poslední zásilku 60 tun efedrinu pro Peru, na dvoře se válely sudy, a všichni kolem byli jako vosy.Na vrátnici chytali slováky s igelitkama plnýma efedrinu, a dokonce tehdejší mafie zkorumpovala nějakýho chemika z továrny, a on ten perník začal ve velkým vařit na hale v reaktoru, ale za tiř neděle to nervově nevydržel, a skončil v Bohnicích. V roce asi 2004 se dokonce v chemiř čce objevil bývalý sovětský politik ,teď nevím, jestli to byl dokoce Kosygin, jajo spolumajitel podniku. Kdo tam vládne dnes, kdoví. V sortimentu mají pár bezvýznamných produktů, a jedou pod výzkumným ústavem antibiotik jako kdysi.

    OdpovědětVymazat
  34. [34]: Nemám ambici se vám tu kafrat, do jaké míry to bylo objektivní či nikoliv, určité detaily ze života se prostě neříkají, ale v době kdy jsem s panem ředitelem žila, už tenkrát byl velmi hladový. Všeobecně je to rys lékařů, šílená lakota a hladovost

    OdpovědětVymazat
  35. Přiznávám s očima jak tenisáky trumf, to jsem netušil...

    OdpovědětVymazat
  36. Ze mě se stal na stará kolena kulturní barbar.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.