středa 28. září 2016

Blondýna a rychlý rande...

....kdy se začne blondýně v nejlepších letech stahovat oprátka ze strachu...když ráno vstává sama, když večer ulehá sama, když chybí ty nejintimější momety, když blondýnu rozbrečí skladba se vzpomínkou na milého, když ani kamarádka u páté kávy neporadí, prostě když syndrom prázdného hnízda i lože buší do spánků....je čas na RYCHLÉ RANDE....
Kamarádka Dana, také single, také toužící po pořádném borci...tak ta Dana mě navrtala do akce SPEED DATING....po česku je to rychlé rande...hit v seznamování pro ty, jenž to neumí na seznamkách a chtějí to tzv. z ksichtu do ksichtu...
Já jsem pro každou srandu a tak mě Dana moc přemlouvat nemusela. Ten den blondýna dotáhla svůj desing do úplné dokonalosti, barevná sourodost včetně detailů by porazila i Osmani Laffitu, makeup by záviděla i Simona Krainová a Karel Voříšek by zbledl závistí nad načesanou patkou...dokonalost sama, blondýna může do světa.
Přeci nepůjdeme na lačno, ještě aby se houpal žaludek nervozitou, kdepak... všemu předcházela vynikající večeře a jdeme do toho....ujišťujeme se vzájemně, jaká to bude pane prča a vono fakt nééé....byla to NEJDELŠÍ HODINA MÉHO ŽIVOTA....
Blondýna vchází do kavárno-putyko-coffe shopu- zařízení...podle obrázků z internetu to skutečně nevypadá...zde různě postává deset mužů a deset žen...všichni po sobě nervozně pokukují...potím se jako prase v chlívě, určitě změním deodorant, ten můj je k ničemu, honí se mi hlavou...v tom se vedení večera ujímá známý herec, který si takto po večerech přivydělává, dostáváme čísla jako dostihové kobylky a každá žena usedá ke svému stolku...muži budou po 4 minutách rotovat od stolu ke stolu....
Udeřil gong a k mému stolku přichází první muž...je o tři hlavy menší...proboha živého, blondýno....kam jsi dala rozum...bavíme se o nesmyslech...kapky potu mi stékají po zádech...
Přichází druhý muž....nemá přední zuby, má přehazovačku a košili zařiznutou do podkrčního laloku...profesor na ČVUT...má v hlavě, má přehled, má prima sestru, která se mu o vše stará...takže kdybych mu chtěla večer učísnout přehazovačku, musela bych zavolat jí....můj makeup přestává být v kondici...vypadám jako Viktorka u splavu...
Muže tři, čtyři až pět si vůbec nepamatuji, pokud jsem slíbila, že s nimi odjedu za hranice všedních dnů a budu na ně dřít, rozmazlovat je a hýčkat...tak jindy a v jiném životě.
Muž číslo šest vypadá dobře, jen do momentu, kdy otevře ústa....proboha, on šišlá, on šišlá jako malé dítě a já propukám v nekontrolovaný, hysterický smích....muže sedm, osm si nepamatuji...za to devítka byla velice šikovná...pán dorazil ve sportovní soupravě ze syntetiky s kšiltovkou na hlavě a jeho odér byl velkolepý...
Pán poslední, desátý se ani neoholii,ani neučesal, měl evidentně zájem seznámit se s pracovnicí Hygie.
Blondýna měla možnost poznat deset mužů, měla možnost se zamilovat a strávit líbanky na Maledivách a místo toho zůstal pocit znechucení, pocit nenaplnění a pocit stagnace. Nejpikantnější bylo, že když všichni pánové odešli nepochopeni a nezadáni...nás všech deset koček si k sobě přisedlo a strávily jsme parádní večer v ženském kolektivu...jen je škoda, že žádná z nás není ta 4%, výběr pěkných, upravených a dobře naladěných bab tu skutečně byl...
POUČENÍ....co není přirozené, je nezdravé.... vím, že lásce, vztahu a porozumnění mohu jít vstříc, jen u toho nemůžu mít oprátku ze strachu, blondýna se dnes této story směje a doufá, že ten SMSkový pán se konečně osmělí....

pondělí 26. září 2016

Vřesová poetika...

...beru na milost tyto nádherné dny a chce se mi zapomenout, že je brzy tma, v noci přituhlo...a přesto to má úžasné kouzlo...navíc se mi zbláznila levandule....byla plná včelek, čmeláků a do toho kouzelně svítilo sluníčko....





sobota 24. září 2016

JÁ jsem / JÁ nejsem....

....JSEM BLONDÝNA....jako maličkatá jsem byla světlá, s postupem let si můj kadeřník pomáhá pořádnou dávkou peroxidu, až se divím, že mám ještě vlasy. Dřív mě vtipy o blondýnách urážely, s přibývajícími lety se jim směju a mám je na praku, vím, že nejsem trubka a jsem i inteligentní, když to zrovna potřebuju...
....UŽ NEJSEM DCERA...moji oba rodiče jsou již po smrti, milovala jsem je a zároveň nenáviděla...vždy jsem si říkala, že dvě tak maximálně odlišné povahy se snad ani neměli potkat, trápili se víc, jak milovali, neuměli to spolu, neuměli to s námi...nikdy u nás nebyla rodinná idyla, když se po 27letech rozvedli, všem se výrazně odlevilo, jen jsme s bráchou neměli to zázemí, co každé dítě potřebuje, aby bylo šťastné...oba si neseme nemalé šrámy na duši...tak snad jindy, snad v jiném životě..
....UŽ NEJSEM MANŽELKA...vdávala jsem se krásně těhotná, šaty jsem sháněla na 6měsíc v konfekci a když dneska vidím, ty nádherné šaty...prostě holky, kdo tvrdí, že by nechtěl být za nádhernou bílou princeznu, tak kecá...já okamžitě, ale s tím pravým hned...
....JSEM MATKA...tak tahle životní role se mi neskutečně povedla, dala mi směr, zklidnila mě a já jsem tomu tříkilovému uzlíčku nesmírně vděčná, že jsme se našli. Byla jsem matkou v očekávání dvakrát, zadařilo se jednou a já mám skvělou dceru...jsme jako den a noc a přesto ji velice miluji, velice si jí vážím a pokouším se jí respektovat, je to problematické, protože s optikou člověka se zkušenostmi už ty chyby vidím...přesto vím, že když budu mlčet, zachovám příměří. Celé její dětství jsem jí vychovávala naprosto sama a troufám si říct, že se mi to zadařilo a já jsem na svou dceru velice pyšná...ano, jsem pyšná matka...
....JSEM BABIČKA...když jsem viděla první ultrazvukovou fotku Soptíčka...týden jsem brečela, když jsem viděla první fotografii mojí dcery s jejím dítětem...celou noc jsem prozvracela, jak jsem byla vzrušená a vynervovaná...a čím víc má ta malá okatá potvůrka měsíců, tím víc tuším / a mamince to raději říkat nebudu /, že na svět přišla moje malá kopie...
....UŽ NEJSEM ZDRAVOTNÍ SESTRA....toto zaměstnání jsem milovala, bylo to tak nádherné, tak přínosné, tak osvěžující, tak naplňující...těch šest let na koronární jednotce patří mezi nejkrásnější roky mého života, byli jsme úžasný kolektiv lékařů a sester, vše se dělalo pro lidi, s lidmi...dnes už bych to dělat nechtěla, dnes to není o lidech, ale o papírech a o penězích...a upřímně...děsím se dne, kdy budu potřebovat nemocniční postel...
...JSEM PODNIKATELKA...tohle slovo nesnáším...já prostě dělám už 25let v rodinné firmě, jsem loktař, jsem drsoň, jsem generál...tyto funkce mi přisoudili sudičky, za hodného, milého, sladkého je můj bratr....oba spolu vedeme, řídíme a snažíme se, abychom přežili a kopali za náš tým dalších 25let...
...A KDO VLASTNĚ JÁ JSEM....JSEM BAREVNÝ ČLOVĚK...miluji barvy, miluji světlo, miluji den...když začíná jaro, probouzím se, rozevírám křídla, když přijde léto, já letím, mám směr, mám křídla v rozpětí , jsem jako atomový reaktor...přichází podzim a já se choulím, já se děsím, nesnáším tmu, nesnáším noc, jsem úděsně depresivní, v zimě trpím jako pes...to jsem já, Vaše blondýna, Vaše Simča...


...článek napsán k tématu " Kdo vlastně jsem "....

čtvrtek 22. září 2016

Sonda do nitra ženy...

....kde se cítí žena naplněná, kde si připadá atraktivní, kde je dostatečně ohodnocená, kde čaruje a přivádí rodinu do extáze, kde si plní sny s mixérem v ruce a zvlhlým pohledem kontroluje pevnost sněhu, kde se nemusí extravagantně a nákladně strojit, aby zaujala, kde má spoustu pomocníků po ruce a je přitom stále sama, kde se za mlada tiskla ke svému milému, aby v letech pozdějších častěji tiskla tlačítka myčky, kde každé ráno začíná provoz tichým postavením vody do konvice, aby pak stejně tiše zhasínala večer, kde má nejvíce knih, časopisů s barevnými obrázky a recepty, kde jí pravidelně asistuje Jamie Oliver nebo Zdenda Pohlreich a partnerovi to vůbec nevadí a přítomnost cizího muže naopak podporuje a tleská mu, kde má největší spotřebu náplast a kde se nejčastěji zhroutí a následně flákne nepovedeným krémem do dřezu, kde si žena nejčastěji říká, že se na to všechno pěkně vy.... a uteče s nezdravě krásným a nezdravě mladým milencem....no přeci v KUCHYNI....milé kuchařinky.....a náš Soptíček si začíná kuchyň hýčkat a připravovat na léta budoucí, kdy si z ní udělá svatyni....

úterý 20. září 2016

Komiksová blondýna....

...aneb když je jeden den příliš krátký na průsery...
Začalo to celé skvostně...ráno probudilo blondýnu sluníčko a ona jako již po několikáté měla v plánu vyrazit do lomu pro kameny...měla v plánu.... ovšem netyká si s nikým z ministerstva dopravy ... jinak by totiž věděla, že na této komunikaci se frézuje .... a tak cesta za pokladem Inků do lomu trvala místo obvyklých 20 minut ... krásných 65 MINUT ....
Několikrát jsem si nabalila očním kontaktem pár zoufalých kamioňáků, spočítala zásobu minerální vody u pumpy ... no prostě jsem se do lomu připlazila ... vzteklá, zpocená a zpruzelá .... ve vteřině došlo ke zvratu a naložila jsem krásných 200kg kamenů, kamínků a drtí. V extázi jsem si prohlédla mobilní telefon, který blondýně zahlásil 7 nepřijatých hovorů ... aha, to mě asi opravdu někdo potřebuje ...
A POTŘEBOVAL .... byl to zoufalý soused na zahradě, že mi uprostřed pozemku tryská voda ... dle odečteného stavu před uzavřením větve vodovodu to bylo UCTIHODNÝCH 150 KUBÍKŮ VODY, kterými jsem zalila svou a několik přilehlých zahrad ... blondýna je za všech okolností solidární, o vodu se ráda podělí. Ještěže je jednou nohou v lomu, velice sprostě až hanlivě napadá svého bývalého milého, který za výměnu ventilu ručil vlastním tělem. Cesta z lomu je po panelové silničce z prudkého kopce a během sjezdu blondýna sháněla instalatéra, který by neručil vlastním tělem, ale novým ventilem .... a pozor, mám ho .... mám ho, kluka jednoho ... radostně přibržďuji, když se na mě vyvalí 100kg kamenů ze zadní sedačky ... kam se podívám, všude kameny, kamínky, drť .... ve vteřině mám interiér vozy jako jednu velkou SKALKU .... už chybí pár netřesků a vstupenka do pekla.
Instalatér za potlesku sousedů vše spraví .... ten den je skutečně horko a bez vody je to hodně smutný příběh ... voda spravená, kameny vyložené, blondýna uklidí celý interiér vozu, vyluxuje a rychle do práce. Já se raduji, já se vznáším ... přeci jen ten den nebyl takový poser .... ve stejné vteřině jako letí má myšlenka hlavou, řidič přede mnou se rozhodne pro náhlé odbočení ... přibržďuji ... tento den už PODRUHÉ ... a vzduchem letí košík s mým obědem ... po celém interiéru včetně skel je kuskus s tempehem, paprikou, rajčaty ... to není jedna porce ... to jsou tři metráky kuskusu ... kuskus mám na brýlích, na volantu .... všude ... vypadám opět jako kretén ...
Vydávám se do blízké drogerie, nakupuji čistič potahů do vozu .. .a v tom to přijde .... těsně u pokladny se mi roztrhne řetez , na kterém mám zavěšený přívěsek ve tvaru srdce .... a ten letí ... a letí ... a zaklíní se mezi panel pokladny a podlahu .... blondýna bledne, blondýna šílí, blondýna chce zemřít .... po 20minutách je celý pult rozebraný a člen ochranky mi podává vítězoslavně mé srdce .... o davu nadšených šroubovačů, pomahačů škoda hovořit, neb komukoliv jinému přívěsek spadne, zvedne ho a následně odejde ... blondýně se takové štěstí nezadaří, zablokuje pokladnu ...
SHRNUTÍ CELÉHO KOMIKSU ..... když chcete udělat blondýně pomyšlení, nechte jí doplazit do lomu jako plže, záhy si udělá ve voze skalku, aby mohla ze svého soukromého vodního vrtu v parném létě udělat nirvánu pro okolní pozemky ... proč jezdit čistým, kultivovaným vozem, když si z něho můžete udělat pěkný kuskusový prasečák a nakupovat normálně, proč ... vždyť to jde osvěžit o velkou pultovou show....
Ten den jsem se z bezpečnostních důvodů nefotila, ale přidávám pár fotografií, které dokáží moji náladu a rozpoložení dostatečně nastínit....

neděle 18. září 2016

BUONGIORNO SIGNORA....

....otevřela mi náruč, otevřela mi náruč po dlouhých dvou desítkách let....je přátelská, pulzující, je nesmírně temperamentní, je objímající, sladká i perná zároveň, je vřelá, je plná gest, úsměvů, dokáže být ohnivá, dokáže být pomalá, laxní, dokáže být nesnesitelně lehkovážná, seriozní, vtáhne do sebe celé lidské bytí a vrátí člověka zamilovaného do Itálie...navíc s mým temperamentem / už nevěřím, že mám jen maďarské předky / to skutečně není žádný velký problém...dnes jen maličká ochutnávka a záhy ...co měla či neměla blondýna u " makaronů " vepsáno ve hvězdách...






úterý 13. září 2016

Soptíčkova první party...

...a je to tu...náš Soptíček začíná společensky žít a zde je vše zdokumentováno...a na dortu svítí první svíčka....



neděle 11. září 2016

Viléme, Jarmilo...

...Karle, Inko, Hedviko, Pepíku, Hanko, Eliško, Gertrudo, Helenko, Esmeraldo, Růženo, Jaroslave...jsem velice nadšená z Tvé návštěvy na mém blogu, pokaždé když přijdeš zjihnu, jsi totiž vždy pozitivní, vždy mě pochválíš, vždy mě naladíš na pozitivní struny, vždy mi polechtáš ego...ale musíme si spolu něco UJASNIT...nemám zájem o pánské trenýrky / jsem právě single, i když Tvoje nabídka XXl trenek byla kouzelná /, právě se mi nehodí ani výprodej plavek / na dovolenou mám už sbaleno /, Tvůj sortiment halenek , pulovrů je originální...přesto nebo právě proto...PŘESTAŇ OBTĚŽOVAT slušné blogery svými nechutnými reklamními trháky. Jsem obchodník už dlouhé čtvrtstoletí, přesto je mi z Tvého vnucování hadrů těžko...tímto děkuji za časté návštěvy na mém blogu a zde máš jeden na cestu...

CO DĚLÁ BLONDÝNA ZAVŘENÁ VE SKŘÍNI ??? ....POSLOUCHÁ KABÁTY......

čtvrtek 8. září 2016

Cesty poutníků jsou nevyzpytatelné...

....aneb když se historie opakuje....
Když jsem ho potkala, utopila jsem se okamžitě v jeho očích, v jeho myšlenkách, v jeho názorech...naprosto ve všem, fungovala mezi námi neuvěřitelná chemie. Život s ním byl jeden rockový festival, milovali jsme to stejné, naučil mě vnímat vše pro mě do té doby nedotčené...měli jsme sebe, jednu místnost na svobodárně a občas na víkend jeho dvě děti. Nevnímali jsme žádné problémy, vše bylo lehoučké, zabalené do oparu lásky , milování, psali jsme si nádherné dlouhé dopisy, šíleně jsme se na sebe těšili. Při jedné noční jsem se náhle pozvracela, za týden mi moje primářka při hlášení řekla, že mám jiné oči....měla jsem těhotné oči....JÁ BYLA TĚHOTNÁ... po třech měsících lásky, vztahu...prostě v momentě sbližování přišla tvrdá realita....čekali jsme miminko. Kde budeme bydlet, kde složíme hlavu, kde se narodí naše dítě...vše v jednom...sladké milování nabourala realita všedního dne....svatba, byt, zařizování, novomanželská půjčka, málo peněz, jeho dvě děti, alimenty a tvrdé poznávání...první slzy do polštáře, první hádky, první usmiřování....a pak přišla na svět má malá, nejkrásnější bohyně.
Místo nádherného hýčkání miminka jsem řešila nedostatek peněz, stále častější hádky, problémy se vršily a pak se manžel zapomněl u mé nejlepší kamarádky...následovalo balení, hlasitý odchod a šílená bolest. Za pár týdnů přišlo usmiřování, sbližování...rozcházení...usmiřování...a tak to trvalo dlouhých osm let než odešel definitivně, navždy...
Vychovala jsem naprosto sama báječnou dceru, která byla vždy a za všech okolností svá, výborně se učila, měla studijní předpoklady....prostě nebudeme si nic nalhávat....podařilo se mi vychovat skvělou bytost, za kterou jsem se nemusela nikdy stydět...
Byl leden, takový ten plonkový měsíc po vánocích a za mnou do práce přijela dcera a položila mi na stůl fotku...fotku z ultrazvuku...mezi slzami, které se valily po mé tváři jsem pochopila, ŽE MÁ DCERA JE TĚHOTNÁ....po třech měsích vztahu.
Kolikrát v životě jsem si tento okamžik představovala, kolikrát v životě jsem si ho malovala...a já brečela a brečela a měla šílený STRACH Z VLASTNÍCH MYŠLENEK...strach o mé dítě, které čeká dítě a hlavně...že dopadne jako já.
A tak místo randění si moje dcera začala zařizovat domácnost, její přítel se k celé situaci postavil čelem, koupil nádherný mezonetový byt...a jednoho dne se nám narodil malý, kouzelný Soptíček.
Už nemám strach...já pevně věřím, že byť se historie opakovala....moje dcera zpřetrhala linii životních průšvihů a bude spolu se svým partnerem spokojeně žít a vychovávat to malé číslo, které se nezastaví...po kom ona bude ta malá tak živá a temperamentní......

pondělí 5. září 2016

Kus radosti...

...sousedovic Toníček nemá žádný koníček...je mi ho líto, protože pořád zírá schovaný za stromem a závidí / spíše se jedná o Toničku /...
Před týdnem jsem sekala trávu a kdo tuto činnost dělá pravidelně, tak ví, že terén do kopce je na sekání nešťastný...sekačka se zarývá do povrchu, navíc bez pojezdu je to dřina...a tak jsem se rozhodla kus takového terénu změnit v záhon a maličko jiný.
Pod hradem Střekov horolezci pravidelně na jaře osekávají z bezpečnostních důvodů skálu a v lese pak leží tyto nádherné plátky horniny, co udělají na zahradě parádu, položit textilii, zasadit netřesky, skalničky, jalovec a kapradí a skvělý výsledek je na světě....a já se sekačkou máme v tomto svahu klídeček....









pátek 2. září 2016

Loučení...

....včera nastal meteorologický podzim...tímto se loučím s létem, se sluníčkem, dlouhými dny, s grilováním, s příjemnou ranní rosou, s rozkvetlými keři, s květinami, se sny .....všude kolem jsou dlouhé provazy pavučin, listy žloutnou, květy pomalu a jistě odkvétají, dny se krátí...a tak vzpomínám..