Šípková Růženka....

...Ještě spí a spí a spí zámek šípkový,
žádný princ tam v lesích ptáky neloví,
ještě spí a spí a spí dívka zakletá,
u lůžka jí planá růže rozkvétá...

...To se schválně dětem říká,
aby s důvěrou šly spát, klidně spát,
že se dům probouzí a ta kráska procitá,
zatím spí tam dál, spí tam v růžích....

....Kdo ji ústa k ústům dá, kdo ji zachrání,
kdo si dívku pobledlou, vezme za paní,
vyjdi zítra za ní a nevěř pohádkám,
žádný princ už není, musíš tam jít sám....

....To se schválně dětem říká,
aby s důvěrou šly spát, klidně spát,
že se dům probouzí a ta kráska procitá,
zatím spí tam dál, spí tam v růžích....

.....Musíš vyjít sám, nesmíš věřit pohádkám,
čeká dívka dál, spí tam v růžích,
čeká dívka dál, spí tam v růžích.

Jistě jste si všimnuli, že mám ráda k fotografiím verše, dnes jsem si půjčila k naší malé Sofince text písně Jiřího Schelingera " Šípková Růženka "....

Když jde rocková babička na Alexandrovce....

....rozhodně jsem byla plně při vědomí, nebyla jsem opilá ani zfetovaná, přesto vůbec nevím, kdo a kdy přišel se skvělým nápadem jít na Alexandrovce...

...jooo, já stará a zapřísáhlá rockerka / pořád se mi líbí chlapi s dlouhými vlasy, v džínách, s nějakou tou kérkou /...

Půl svého bohatého života jsem prožila v ruštině, s ruštinou na každém kroku / ve 4ročníku zdravotní školy jsem z ruského jazyka propadala a musela dělat rozdílové zkoušky, aby mě pustili vůbec k maturitě /, ruština vyhrávala v televizi, v kině, v rádiu a mě šíleně prudila, chtěla jsem slyšet ty své rockery, ti ovšem neladili s představou komunistických činovníků.

Druhou půlku svého bohatého života prožívám s hudbou na každém kroku, jen je vesměs anglická / ruštině jsem alespoň rozumněla, anglicky znám jen pár slov /, ale je konečně podle mého gusta, řve mi doma, řve mi v autě, však jsem už skoro hluchá...

....jooo, já stará a zapřísáhlá rockerka / v pubertě mé dcery jsem byla nuceně zatažena do rapu a rnb /jsem tuto sobotu navštívila koncert Alexandrovců, v domnění, že to co mě nezabije, tak to mě posílí. V první řadě mě zarazila dopravní zácpa, způsobená automobily i chodci... davy lidí se řítily a já s nimi / fajn, bude nás tam trapáků víc /, šly nás tam tisíce , skutečně tisíce. V druhé řadě mě překvapil ten věkový rozptyl....zastoupeny všechny věkové kategorie , muži, ženy bez rozdílu / na muzikálech vidím jen samé ženské a pár ztrápených chlapů /.

S úderem 15hodiny / přesně na minutu / spustil mohutný sbor v armádních uniformách takový nářez, že mě to doslova katapultovalo ke stropu obrovské arény. Může to být v recenzích hodnoceno jako komerční retro komunistický přežitek, přesto celé vystoupení mělo neuvěřitelnou atmosféru, tisíce lidí zpívali, tleskali, všichni se královsky bavili. Myslím, že taková Helena Vondráčková, která byla jako host na podiu celkem v kondici, mohla jen tiše závidět, když ruský solista zazpíval Kalinku, to co pak následovalo, nu...hodně našich i světových zpěváků či skupin si o takovém aplausu a hodnocení publika mohou jen nechat zdát. A finále....při skladbách " Na tu svatů Katěrinů " a " Ejjj , Macejko "...jo, vypadalo, že odletí střecha Tipsport Areny.

....jojo, já stará a zapřísáhlá rockerka jsem vzala na milost ruštinu a propadla se do bahna komerčního umění, stárnu a blbnu...přesto nelituji , ohromně jsem se bavila / minulý týden jsme byli na muzikálu " Přízrak z Londýna ", byla jsem otrávená, nebavilo mě to /, dlouho jsem si tak od plic nezazpívala / vesměs mohutně pěju pod vlivem /, dlouho jsem kolem sebe neviděla tolik spokojených a nadšených lidí....tak proč nééé...

.....joooo, já stará a zapřísáhlá rockerka si právě pouštím kanadské Nickelback ....aaaa....právě mě napadlo, že jsem ještě nebyla na Kučerovcích....

Daň za špeky....

....před několika desítkami let jsem si vzala hodně vysoký úvěr a zbytek svého života za něj budu platit daň z přidané hodnoty a můj splátkový kalendář je doživotní....splácím daň za špeky...

Celé jaro a léto jsem na cvičení neměla čas, práce kolem chaty, roznášet tunu kačírku, tahat obrovské kameny tam a sem a zase zpátky / tuto činnost pochopí pouze zanícený zahrádkář, normální člověk takovou činnost nedělá a její smysl se ztrácí v překladu /....je tu podzim, práce kolem záhonů ustaly a nabízí se vyvalit se k televizi s občerstvením a čekat na jaro.

Jenže to mi celoživotní dlužníci nemůžeme a ani to dost dobře nejde, kdo by za nás platil splátky a daně...

Před dvěma lety mě do tělocvičny dotlačila dcera, měla jsem k fyzické námaze odpor celoživotní, jenže jak si udržet váhový úbytek ???...no pouze jiným životním stylem a tam cvičení prostě patří. Musela jsem se nutit, šíleně...přestat hledat trapné výmluvy typu ....KDO PŮJDE SE MNOU / nikdo, cvičit zvládnu sama /.....NEMÁM ČAS / mám, cvičení trvá 45minut /....DOKTOR BY MI TO NEDOPORUČIL / ale doporučil, však to říká už 10let, že pohyb pomáhá /....JSEM UŽ MOC STARÁ / jo kulový a co ty mažoretky, co běhají v 70letech maraton /....

Tento týden jsem byla po půl roce zase cvičit , za léto plné aktivity jsem sice zhubnula , ale opět mi visí kůže na pažích a stehnech, opět mám kůži povislou...pravidelná částka daně za špeky. V tělocvičně jsem byla nejstarší, nejvíc jsem nadávala, po 20minutách jsem málem zemřela, svaly odmítaly a odmítají, ale co zbývá...pochlapit se, neházet flintu do tělocvičny a splácet a splácet i s úrokem.

Jste také dlužníci, také se Vám klepou špeky kolem pasu, také toužíte po pěknějším oblečení v normální velikosti, také se toužíte líbit..... tak jo....PŘIJMĚTE VÝZVU A ZAČNĚTE TENTO PODZIM PLATIT DAŇ ZA SVÉ ŠPEKY....každá i malá splátka se počítá.....

Když jde Blondýna na rande....

....prvopočátek je věk, když jdete ve 20letech na první rande, máte z toho řádnou srandu....když jdete v 50letech máte po třech hodinách příprav EKG před infarktem a EEG před mrtvicí....

Den D....vím, že mám rande už tři dny a dnes jsem ho potvrdila telefonem. Toaletní mísa je má družka od ranních hodin, žaludek na vodě se stává nepřítelem, u skříně stojím jako trubka a nemám nic, buď je to trapně vyzývavé nebo jsem jako šedá myš / na příští první rande si vezmu dovolenou /, sprchuju se, maluju se / řasenka neposlouchá...houby...mě se klepe ruka /, ojedu se Chanelem a vyrážím. Cestou autem jsem se zamotala do bezpečnostního pásu, u kruhového objezdu jsem stála tak dlouho, že na mě kolona troubí a do finále přijíždím na místo schůzky s brýlemi na půl tváře jako epileptik....divím se, že jsem zastavila....stál tam ON./ aby to nevypadalo zcestně, vůz jsem nezastavila o něj !!! /

Když viděl, jak šikovná a schopná jsem řidička, nabídl mi, že na zbytek schůzky bude řídit on a pojedeme jeho vozem...Hurááá / je nesmírně vnímavý a chápavý....píšu si body do plusu /..

V restauraci u kávy běží konverzace jako voda v Labi a pak stojíme a procházíme se ....máme si o čem povídat , máme hodně společného / Bože...on je fakt pěknej chlap...honí se mi hlavou /, na první rande bomba, je mi dobře, je i jemu dobře ?....asi jo, to by tady nebyl.

Přicházíme k jeho autu a můj " prvňorandič " je najednou totálně pobledlý...ježiši...infarkt ?...honí se mi hlavou první pomoc....On mi říká, co je divné na řadící páce....já se podívám a hlásím NEUTRÁL...

Takže nebudu to napínat, můj PAN BOŽSKÝ zapomněl zařadit kvalt a ručku, takže jeho auto si vesele přejelo celé parkoviště, když jsme se mi dva navzájem oslňovali. Nejenže nikoho nezranilo, žádné auto nenabouralo, ale také nesjelo z kopce / největšího u nás ve městě /....napráskám jen, že ON je profesionální řidič, který se volantem živí pomalu 35let...

Naše první rande mělo naštěstí další následovníky a doufám , že jich ještě bude hodně / jako fakt je to kus chlapa.../, ovšem když se u nás začne řešit problematika řízení vozu, má PAN BOŽSKÝ moc práce a totálně ho zničím hlášení, že když zastaví BLONDÝNA a odchází z vozu, má tam kvalt a ručku / ikdyž jde na první rande /....

Pravá blondýna....

....jako správně nadržený zahrádkář objevuji svět zahradní techniky, zahradních udělátek, pomůcek. Ještě jsem neměla zahradu a půl roku dopředu jsem všude řešila sekačku, neexistoval v mém okolí člověk, který se nevyjadřoval ke stavu sekaček na českých zahradách / v duchu se jim všem omlouvám, byla jsem úmorná, až tragická /.

Po zabydlení se, nastěhování se, bylo třeba vyřešit závlahu, letošní rok všem připravil překvapení v podobě nulových srážek, takže i když mám hodně sudů, často jsou prázdné. Tahat po zahradě starou a tvrdou hadici jsem odmítala od samotného začátku a tak jsem si udělala radost v podobě smršťovací hadice za nemalý peníz. Pulz nejméně 130, když jsem tu krasavici zelenou vyndavala z krabice a v momentě úplného natažení jsem s ní byla na tom nejzapadlejším místečku zahrady...ano, byla jsem na vrcholu zahradnického blaha...

Je podzim...jo...o víkendu jsme s přáteli vyrazili do lesa na houby / rostou / a já měla domluvených 20krásných malých smrčků. Včera jsem se dostala k sázení a všechny ty zelené krasavečky jsem zasadila k plotu, abychom si se sousedy nekoukali do kuchyně. Po zasazení jsem vytáhla svou zelenou pomocnici, že smrčky řádně proleju...bylo nádherně, teplo, sluníčko svítilo. Pod tlakem se začala hadice plnit a v ústí stříkací hlavice se začala dělat bublina, která se zvětšovala....a co udělá BLODNÝNA ????....no přeci strčí si tu zvětšující bublinu co neblíž ksichtu, aby viděla / brýle má přeci na stole /, co jako bude....PRÁSK....blondýna je v momentě durch, 20cm ofina stojí v pozoru, všechny otvory hlavy jsou plné a miss mokré tričko je na světě....scéna hodna nejméně barandovský ateliérů...

Zklamání...v žádném případě....obličej mám hloubkově vyčistěný, nos a uši jsem neměla ani jako kojenec vyleštěnější, oblečení včetně spodního prádla dokonale vymáchané a brýle samozřejmě zachráněné, kdybych je měla na nose, skla by mi rotovala kolem obvodu hlavy....přítel hadici spravil, všichni jsme se zasmáli a smích léčí...a BLONDÝNA... najisto nezklame a vytvoří opět nějaké umělecké dílko či malou estrádičku....

Letní bilance....

CO JSEM ZA LÉTO STIHLA

....zamilovat se do své dcery, když mi porodila vnučku, nikdy už nezapomenu na fotografii, kde vedle mého dítěte leželo jiné dítě. Zamilovat se po 16letech do stejného muže a zase jsem tam viděla to jiskření, zase jsem se těšila, že ho uvidím, že s ním budu, to je po tolika letech zázrak. Byla jsem dvakrát u moře, bylo teplé, krásné a přivezla jsem si hromadu zážitků. Obchody s hadříky jsem vyměnila za hobbymarkety, nakupovala jsem cement, dlaždičky a z neútulné ratejny se rázem stala příjemná chata. Obchody s orchidejemi vystřídala zahradnictví, nakoupila jsem desítky travin, keřů, stromů, jehličnanů...začala jsem tvořit zahradu k obrazu svému, pokaždé když otevírám branku, říkám si, jak to místo miluju, pokaždé když odcházím, už u branky se mi stýská. S autem už si tykám, za léto na tachometru naskočila nějaká ta tisícovka ujetých kilometrů, bez něj bych to nedala, když do něj sedám, nemám sevřený zadek. Podařilo se mi ubrat nějaké to kilo, ikdyž to nebylo plánované, obvodní lékařka mi po dvou letech odebrala léky na vysoký tlak, nejsou potřeba a důrazně mi zakázala hubnout / paradox, když jsem měla metrák, nic takového neříkala /...

CO JSEM ZA LÉTO NESTIHLA

....necvičila jsem, pouze s rýčem a lopatou, mám povislá stehna a ruce, včera poprvé v tělocvičně jsem málem zemřela, moje cvičitelka a lektorka Simona se mi smála. S vařením to taky nebyl žádný zázrak, trouba se s koláčem za léto potkala jen několikrát......ale především jsem se letošní léto nestihla mračit.....

.....tak traviny jsou moje velká vášeň, mám jich už několik desítek a pokaždé mi nová udělá obrovskou radost...

......nechápu, nějak mi to právě kvete do růžova...

.....ikdyž jsem si slíbila, že už vydržím na jaro, zase jsem nevydržela a začala jsem sázet a připravovat nový záhon, takže tentokrát už né jedna, ale dvě tuny kačírku...

......toužebně jsem pokukovala po bambusech, u moře jsem je viděla zasazené do keramiky, tak jsem do toho šla také, uvidím s jakým výsledkem....

.....přeji vám všem krásný, barevný podzim a ještě nějaké to sluníčko....

Babičkovská...

...Vážené a milé,

chtěla bych Vám moc a moc poděkovat za nádherná slova k minulému článečku, bohužel se moje klávesnice / a to jí to pořád říkám, že se má chovat slušně /potkala s ranní kávou. Jsem už druhý týden bez počítače, takže vázne i návštěva na vašich stránkách. Tento týden už budu mobilní, takže vše napravím...

...jen pár drobností...naše Sofinka je rozhodně to nejkrásnější miminko / nikdy bych nevěřila, jak člověk rychle zblbne /, je maličká / porodní míry ...51cm, váha 2,8kg/ a má už dostatek mlíčka, tudíž je spokojená...

...a je tu...

...pro slzy nevidím a jsem šíleně šťastná...dnes dopoledne se nám narodilo naše sluníčko Sofinka...

Bílé tanečnice....

.....tančí každé ráno na hladině jezírka, zdobí ho bílými nebo růžovými květy, strašně rády mezi nimi rejdí rybičky, jejich krása je nesmírně pomíjivá....

.....musím říct, že mi ta rána, kdy se bílé tanečnice na vodní hladině začínají se sluníčkem otevírat, budou skutečně chybět a dlouhá zima před námi...

Ponožky...

...aneb, když je doma dcera na vdávání....

...musí k tomu dojít, my rodiče taková setkání moc nemusíme, ale plně si uvědomujeme, že takový je život. Když začala moje dcera randit se svým budoucím partnerem, nebyl žádný z důvodů, proč si dělat rodinné sedánky, vše chce čas a ten mladí ve vztahu potřebují. Ovšem když už přitom randění vynechá menstruace, uvidíte první ultrazvukový snímek, ano, pak nazrál čas se přátelit, poznávat a družit.

Den D byl určen na sobotu, takže lehce nervozní / kulový, byla jsem šíleně nervozní...co když mi nesedne, co když mi bude vadit, co když ....jééé těch bylo /, bylo se mnou už od božího rána štěstí sdílet byt a byla jsem na pěst. Den předem jsem udělala lavor bramborového salátu / strašně mu chutnal, ještě dnes o něm básní /, nasmažila jsem řízků jako pro anglický zájezd, upekla sladkou tečku a pro chvíle rozjímaní nadělala několik táců jednohubek / jídlo prolamuje ledy /, zlepšila jsem si fasádu, o uklízení netřeba hovořit, to probíhalo jako na Hradě, když má přiletět Obama. Stáli jsme tam všichni naleštění, načesaní včetně kočičiho klubu...jooo, rychle vychladit Plzeň, to musí být, že...

Nesnáším lidi, co chodí pozdě, zabíjí mě to, neumím to a nedružím se s lidmi, co mě nechají čekat...můj budoucí zeť mě nechal čekat 30minut, mezi tím jsem snědla nejméně 10řízků, stejně jich bylo nepočítaně. Přišel on, ten co chodí pozdě a navíc mi zbouchnul moji nejlepší, nejkrásnější holčičku....několikrát se omluvil, strčil mi do náruče ohromný pugét a pitvořil se na naše kočky....tedy dobře, pozvu ho dál...ale jen že se snaží....

Nervozně připravuji jídlo, v obýváku už probíhá nenucená konverzace o počasí, co si chcete v únoru povídat, nooo...nenápadně si ho prohlížím, rentgenuji , skenuji a v tom to přijde....můj zrak se zastavil na ponožkách...následuje huronský smích a padá Berlínská zeď....přátelé ....můj budoucí zeť má na nohách moje ponožky !!!!!

Proč nosí člověk, kterého vidím poprvé moje ponožky a přitom jsme se v životě neviděli ??? ...jednoduché, v té době jsem ještě prala dceři prádlo, ona si občas něco mého půjčila a náš Pavlík, jak byl nervozní, tak si u nich doma nacpal na nohy cokoliv, jen aby smázl ten průšvih s pozdním příjezdem. Je báječné, že se vám chce budoucí příbuzný tak přiblížit a sedí ve vašem obýváku v ponožkách se zářivě rudými pruhy a ještě napůl plosky...

Za týden, možná dřív tu bude naše malá princezna a už se těším, až jí budu vyprávět pohádku, jak král Pavel chodí pozdě / stále se to nezměnilo /, jak si půjčuje ponožky od babičky a jak to vlastně celé dobře dopadlo / budeme doufat /.....a byli všichni šťastní až do konce svých dní...

Když přijde Fredy...

...nedávno jsem četla článeček, co určuje oblíbenost blogu, jaká témeta jsou populární, jak moc je důležité správným článkem naladit čtenáře, jak zvýšit návštěvnost a mě došlo....největší radost má každý, když přijde Fredy a napíše nějakou pěkně perverzní básničku, při jejímž textu se směju a rdím zárověň / no dobře, nerdím, jsme už všichni hodně dospělí a netřeba si hrát na moralisty/

Jak přijde, tak rychle odejde a nechá za sebou nenápadný odér skandálu...kdo je Fredy, co je Fredy ???...tolik otázek a tolik neznámých odpovědí...častokrát se snažím si ho vypodobnit...je to mladý fešák s vyholenou hlavou, který si jako rozervaný básník po nocích krátí čas, když nedorazí desátá milenka tohoto týdne ? Je to muž středního věku, s malým pupíkem a počínající přehazovačkou, kterého nebaví usínat u bedny a rozjíždí svou obrovskou fantazii ? A nebo je to prošedivělý kmet se životem už prožitým, s nemalou zkušeností a nemalým nadhledem ? A proč muž, ano, může to být i žena...pravda hormonálně a dětičkami zkoušená maminka na mateřské dovolené to asi nebude, tam bych byla velice překvapená ? Žena středního věku, lehkovážná, přesto nesmírně vtipná a nejlépe s oslintaným a věčně nadrženým šéfem, to už si představit dokážu !! A nebo prošedivělá babička několika vnoučat, která ještě nezapomněla na tu krásnou dobu 60let, když se tak úžasně ujíždělo na květinových sedáncích ?...je to hodně fantazie, že, ale Fredy jako postava mi ji nabízí a já se nechávám unášet a představuji si, že právě v marketu přede mnou dával do košíku ten toaletní papír a propečný chléb...

Blogový svět je velký a malý zároveň, hodně blogerek a blogerů znám i podle tváří, některé jsem v životě neviděla , přesto podle chování, článků, fotografií si dovedu odvodit, kdo asi sedí na druhé stráně, jenže ta tajemná postava Fredyho je zahalena do roušky nepoznaného...a když přijde, je to jako vyznamenání.

Že Vám přijdou jeho básničky sprosté, že jeho jména a oslovení jsou na hraně, že pracuje s delikátními výrazy skutečně bravurně, že jeho básnické obraty dokáží v někom vyvolat hnus, třeba ano, třeba nééé, přesto všechno se domnívám, že blogový svět musí mít svého fantoma, který se jednoznačně liší od trapných a ubohých spamerů.

A tak Fredyyyy, buď nám věrný, zůstaň zahalen za rouškou tajemna a vždy rozčísni stojaté vody blogového rybníčku..

Selfie stick....

...sláva nazdar výletu, zmokli jsme třikrát na kost a jsme tu....

Do kapitalistické ciziny jsem se poprvé dostala po revoluci, byla to naše vůbec první rodinná dovolená a dodnes cítím vevnitř něco neuvěřitelného, když jen vzpomenu. Jelo se autobusem s Čedokem, za volantem seděl Pepa a Pepa, hnědé podšálky někdo ukradl, tak jsme pálili ruce rozžhavenou bílou hmotou s šílenou kávou a cílovou destinací byla Itálie. Jako správní účastníci zájezdu jsem bez dechu očumovali vpravo, hned zase vlevo...no velebnosti....hlava nám v tom kapitalismu rotovala jako kedluben / to říká pan Kocáb z Pražského výběru a já to miluji /. V té zvrácené, kapitalismem prolezlé zemi nechodily děti spát dřív jak ráno v jednu a my uvědomělé matky soudružky jsme se před takovým týrání vždy oklepaly hnusem. Každý nádherný den chodil po pláži snědý fešák / no to jsme se neošklíbaly !!!! /, křičel na celé kolo " COCO BELLO ", tolik kokosové dobroty jsem v životě nesnědla....

Uteklo hodně vody v našem Labi, přestala jsem počítat destinace, už spíše v mysli přemítám, kolik jsme už projeli kontinentů a jak je to už všechno jinak...

Srpen 2015...ležím na oblázkové pláži v Montenegru / Černá Hora, perla u Jaderského moře /, dívám se na širé moře a z dálky slyším křičet urostlého fešáka " SELFIE STICK ", mozek bystří, šrotuje, jede na maximum a nad mojí maličkostí stojí hoch, drží asi pět selfie tyčí a několika světovými jazyky mi vysvětluje, že bez tyče jsem OUT, že musím mít svou tyč. S díky odmítám, na svou selfie tyč jsem ještě nedospěla, ovšem....podívám se vlevo...celá početná rodina montuje mobil do selfie tyče, na vedlejším lehátku má tyč celá rodina, jdu na toaletu, s tyčí vychází statná mažoretka, asi se fotila i na toaletě. Fotí se všichni, všichni mají tyče, celé rodiny mají tyče a sdílejí, sdílejí se s tyčí. Dívám se na to tyčové panoptikum a hlavou mi jede tisíc a jedna otázka....všimnuli si všichni ti trubci s tyčí, že je nádherný krvavý západ slunce nebo že je moře blankytně modré se stříbrnými odlesky...

Tož děckáááá, máte už doma svojí tyč nebo si chcete uchovat to kouzlo okamžiku jen a jen pro sebe ????? / věřte nebo né, já si ju nepořídila, tož su SUPER OUT, jen mám hrůzu, co budou jednou na pláži nabízet mojí vnučce /

Navzdory...

....šílenému horku, šílenému suchu a všeobecné nenáladě jsem oběhla zahradu s fotoaparátem, bylo to na sprchu, přesto mi mé milované traviny dělají radost, krásně rostou a ještě krásněji kvetou...

.....a konečně došlo k osazení keramických misek z hrnčířských trhů v Berouně, které jsem koupila z jara...

...přeji všem hodně klidu a pohody a VYDRŽAŤ....ať vám zahrádka i v horku dělá hodně radosti jako mě...

Alexandr Veliký...

...vždy jsem potom toužila, vždy jsem si to představovala a sen jsem si splnila...

Každý druhý týden chodím na kosmetiku, díky šikovným rukám paní kosmetičky nemám po radikálním zhubnutí tři brady a tváře se mi nesvěsily jako slintajícímu boxerovi, jenže...místo relaxu paní kosmetička, mluví, kecá a já jsem šílená, prostě kdyby ještě mlčela,bylo by to dokonalé. Každý třetí týden chodím na baňkové masáže, díky šikovným rukám paní masérky mi ustoupily bolesti zad po zátěži, která je v běžném životě normál, jenže paní masérka nezavře pusu celou hodinu a já bych jí kolikrát vychrstla třezalkový teplý olejíček na hlavu. A tak bych mohla pokračovat a pokračovat a nejhorší mi to přišlo vždy u kadeřníka, dvacet ženských v jedné místnosti...nechci budit dojem člověka se sociální fobií, naopak, hubu nezavřu celý den, ale díky práci s lidmi toužím po klidném relaxu...

Zmasírovaná medii, šíleně jsem toužila to zažít....jít k mužskému, né k obyčejnému mužskému, ale k opravdovému kadeřníkovi, k chlapovi. V našem městě jich pár kadeřnický salon má a nezbývalo než si vybrat a objednat se.

Přišel den D a já lehce nervozní dorazila do ateliéru, už jen zařízení mě vyrazilo dech, vše bylo jinak, obrovská zrcadla, velký prostor . Nejdřív se mě ujala asistentka, umyla mi hlavu a posadila před velikánské zrcadlo a přišel ON...mladý kluk / 28let, chodil do školy s mojí dcerou /, ohromný fešák a pěkně nenuceně upravený, rom jako poleno a samozřejmě gay. Tato vražebná kombinace se jmenuje Alexandr a ten koncert, co následoval....

Já byla středobod vesmíru, žádné odbíhání k jiným klientkám, žádné vykecávání s dalšími kolegyněmi, žádných třicet bab a já...nenéé, jen JÁ a ON. Stříhal,použil tolik nůžek, že jsem je pak přestala počítat, byl to symfonie dvou šikovných rukou, které na mé hlavě vykouzlily dokonalý účes, který zvládnu i já doma a jsem upravená, takže to není pouze pro efekt. Mluvil, mluvil nenuceně, odlehčeně, nebylo tam žádné teploušské šišlání, sem ta neotřelá teatrálnost, která spíše laskala než obtěžovala. Stříhal, foukal, nanášel a bylo to úžasně příjemné, odpočinkové a já měla celou hodinu k dispozici šikovného kadeřníka, který mě svým chováním a přístupem povýšil na královnu....

Ve čtvrtek jdu k Alexandrovi zase, těším se na nádherně strávené chvíle s člověkem, který sice pusu nezavře a představte si, mě to vůbec nevadí...budeme si povídat o liposunkcích, po které touží, probereme toužení po velké lásce, o snech a dětech a jak je to pro gaye bolestivé téma...a já půjdu domů odpočatá, bez květáku na hlavě a těšením na další setkání s chlapem, který v mých očích přešel a přejde hromadu nástrah, aby byl VELIKÝ....

A na závěr malé odlehčení v horkých letních dnech...

Letní poločas...

...vstupujeme pomalu a nenápadně do druhé poloviny prázdnin..můj synovec Vojtík byl letos poprvé na šachovém táboře...

....takže obuv se našla, rodiče vydrželi duševní masáž a Vojtík...přijel nadšený, plný dojmů a zážitků, popíjel celý den Kofolu / což mu doma nehrozí /, tančil na diskotékách s děvčaty z gymnastiky a s jednou prý se pětkrát rozešel / tomuto hlášení jsem absolutně propadla a smíchy nestíhala /....jo a příští rok jede znova.

Krásný zbytek léta....

Od fazolky k pusince...

....před sedmi měsíci jsem poprvé na blogu ukázala malou fazolku, byla jsem plná dojmů a smíšených emocí, ale ani vteřinu jsem nepřemýšlela, že bych zveřejněním něco zakřikla nebo přivolala.

Zbývá už jen sedm týdnů a naše maličkatá Sofie tu bude s námi, pak už budu moct žhavit fotoaparát, protože fotit ultrazvukové snímky je za odměnu...

.....a tak přeju našemu sluníčku v bříšku hladký start do života...

Není tuna jako tuna...

....dnes dorazila tuna kačírku na naši zahrádku, byla jsem překvapená, jak je maličkatá a na mé plány po ní nic nezbude...

.....lopata, kyblík a hrábě a hurá na záhon, jsem zvědavá, jak na tom budu zítra, protože mužská část osazenstva pomáhala sporadicky, protože se malovala chata uvnitř, ale při kouřové pauze mi občas kyblík zaplnila mužská ruka / jde jim to s lopatou lépe.../

....na záhonu jsem nechala záda během celé neděle, ale myslím, že výsledek není vůbec špatný...

....osazeno travinami, jedné si zvlášť cením, půl roku jsem sháněla pampovou trávu, sehnala a v zimě kolem ní budu hrát na kytaru, recitovat, tančit...velice ráda vymrzá a většinou chcípne...šla jsem do toho, uvidíme...je to vlastně výzva...

......během posilování s kačírkem / posilovna zadarmo, v zimě budu platit velký peníz za to samé, ale v tělocvičně / jsem stihnula třikrát zmoknout a proběhly dvě bouřky s duhou...

Wow...

Na píču blog, otřesný design, na hovno články

....už ve školce jsem stála často na hanbě, v první třídě mým rodičům navrhla třídní kantorka od pololetí nástup do zvláštní školy díky kázeňským přestupkům, tam jsem neskončila jen díky vynikajícím známkám. Ve čtvrté třídě jsem dostala první třídní důtku za mé první rozbité okno. V sedmé třídě jsem začala kouřit a třídní důtky a napomenutí byl pravidelný kolorit mé žákovské knížky. V osmé třídě jsem dostala ředitelskou důtku za pozdní příchody.

Od prvního ročníku zdravotní školy jsem začala chodit s tzv. máničkami, no a kdo to zažil, ví, že o časté estrády nebyla nouze...ovšem...nikdy jsem nebyla takto hodnocena za agresivitu, za šikanování / tenkrát jsme to slovo ani neznali /, za proradnost, nikdy bych nikomu neublížila, já jsem prostě jen dětsky a pak pubertálně zlobila. Moje tehdejší prohřešky jsou zoufale směšné proti tomu, co si dnes děti dokážou navzájem způsobit.

A proč takový výčet mého veselého dětství ?...dnes mi na blog přistála reakce na můj článek a doslova mi vyrazila dech, mě staré, potetované průšvihářce se protočily panenky. Podívala jsem se na blog pisatelky....samá růžová srdíčka, pejsci, kočičky, pěkní fešáci z různých populárních skupin...ááá...za počítačem sedí mladá slečna, která se prezentuje jako romantická duše, sbírá krásná pořekadla, moudra a životní prohlášení...jenže slečna je sprostá jako kanál a navíc se neumí, romatička jedna, vůbec chovat...

Mnohokrát se mi v životě stalo, že jsem s něčím nesouhlasila, něco mě popudilo, něco mě prudilo do bezvědomí, ovšem být takový hulvát jsem nikdy nedokázala. Samozřejmě, je v demokratické společnosti nutné akceptovat názor i negativní názor, nedokážu se až tolik vyhranit jako dotyčná slečna, když se mi nějaké blogy nelíbí, nejsem ztotožněna s jejich obsahem, prostě a jednodušše tam nechodím, proč také? Několikrát jsem i na blogu pochopila, že nejsem ten správný návštěvník a jak rychle jsem přišla, tak rychle jsem odešla.

Během půl hodiny byl blog mladé romantické duše pozastaven, protože pokud si dělala radost podobnými hodnoceními, byla během chvilky velice populární. A nebo se nám za mladou romantickou duší schoval pěkný úchyl, nevím, nechápu a nerozumím.

A co by řekla zlobivá holka zlobivé holce, kdyby měla možnost...KAŽDOU SLOŽITOU SITUACI VYŘEŠÍ KYSELÝ DROPS..to ze srandy říkával můj otec a měl pravdu, láska prochází žaludkem, i ta láska k lidem, k jejich srdcím, k jejich myšlenkám, k soběsamému...

Vydrž, prďka, vydrž....

....při pohledu na našeho Edíka mě napadla tahle hláška z oblíbeného filmu...v kožichu to musí být utrpení a náš kočičák už neví, jak odpočívat...

K obrazu svému....

...jsem si začala upravovat zahradu. S odstupem času tří měsíců mohu maličko hodnotit, co se u nás na zahradě změnilo.

Bývalá paní majitelka dostala před deseti lety dárek od svého syna, najal profesionální zahradníky, kteří za nemalý peníz na míru zahradu vytvořili. Dále už paní pouze zahradu udržovala, bohužel jen kam jí síly stačily.

Miluji okrasné traviny, které chci do zahrady ve velkém měřítku zakomponovat, ikdyž je internet plný kusých informací, pomalu tři týdny mi zabralo shánění literatury. Literatura je, okrasné traviny v záhonech, stovky litrů mulčovací kůry také, no a zde je malá ochutnávka....

......během tohoto období jsem také na internetu / sláva mu !!!! / sehnala lavičku k jezírku, je to spíše takový desingový kousek, ale na posezení a lelkování je ideální...

.....no a dnes jsem si poprvé ostříhala do vázy jednu z travin a ve váze vypadá velice efektně....s rýčem, mulčem, kačírkem, konvičkou a ohnutými zády zdraví Simča....

Máme pauzu...

....skončila nám jarní divadelní sezona a naše pravidelná čumilská parta se rozutekla na prázdniny...

Ještě než se náš divadelní klub rozpadl, aby se na podzim zase sešel, ukončili jsme to velice stylově a to v Národním divadle v Praze, takže to nepomohlo být důstojnější. Jako objekt naší vyprahlé duše po umění se tentokrát stala divadelní incenace SLUHA DVOU PÁNŮ, kterou má toto divadlo v repertoáru dlouhých 20let.

Hlavní roli Truffaldina nám naservíroval skvostně pan MIROSLAV DONUTIL. Kdysi dávno jsem ho ještě nemusela, až díky mému nejoblíbenějšímu filmu PELÍŠKY jsem si ho doslova zamilovala a o to víc jsem byla zvědavá, jak to bude na živo. Gejzír... jinak se tomu nedá říci, gejzír poloh, výrazů, hry s intonací, hry s divákem, zatažení diváka do děje, smích , pláč, vystřídaly se možné i nemožné emoce, ten jeho temperament je doslova vražebný, živočišnost stříká až na oponu a celé Národní divadlo se třáslo v základech, které vyvolal huronský smích publika. Každá žena, mladá, stará, všechny měly pocit, že se s hlavním hrdinou očima setkali nejméně stokrát, že právě tu scénu hrál pro ni a to se mi na divadle stalo skutečně poprvé.

NEGATIVA...byť jsme Národní divadlo navštívili v době, kdy teplota dosahovala sotva 20stupňů, bylo v objektu nechutné horko, vydýchaný vzduch, asi je v našem národním klenotu problém udržet optimální teplotu, nedovedu si představit, když venku udeří tropické teploty.

POZITIVA...jednoznačně pan Donutil, jeho herecké projevy jsem vyzvihla výše, odměnou mu byly takové ovace a skandování, že naprosto chápu a dnes už rozumím, že všechna tato vystoupení jsou do hodiny vyprodané a na lístky se čeká půl roku. Zažila jsem , viděla jsem a mohla bych si to zopakovat okamžitě...

Prázninám zdar, divadlu klídek a pohodu a na podzim začínáme vystoupením ALEXANDROVCŮ...a tak oprašuji Kaťušu..

O Martě....

...dlouhých dvacet let potkávám na sídlišti ženu jménem Marta. Byla pro mě vždy synonynem dokonale upravené ženy, při pohledu na její oční linky jsem pochybovala, že je malovala lidská ruka, byly dokonale rovné, vždy dokonalý měla make up, vždy dokonale měla upravené nehty, její oblečení bylo bez chyby, nažehlené a bez faldíčků. Celá rodina budila dojem, že právě vyskočila z reklamy na Perwoll. Obě dcery nosily domů na vysvědčení samé jedničky, celý týden navštěvovaly kroužky, aby byly připravené na život po všech směrech.

Jen jednou jsem byla u Marty na návštěvě, u bytu byly návleky, které jsme vyfasovali, obuv jsme odkládali každý zvlášť, já na ženský úsek, manžel na mužský úsek. V obývacím pokoji jsme dostali ubrousky do každé ruky a velkou útěrku, abychom nic nepotřísnili. Kávu jsem neměla nikdy tak rychle vypitou, cítila jsem se jako na trní a těšila jsem se do našeho normálního domova. Ten Marty byl dokonalý, vše naleštěné, vše vydezinfikované, vše několikrát denně vyluxované, všude umělé květiny, na parapetech umělé rostliny a všudypřítomný odér dezinfekčního prostředku Savo.

První od Marty utekla starší dcera, za několik let jí následovala mladší dcera, do finále utekl manžel, kterého jsem často viděla v podnapilém stavu bloumat po městě, několikrát jsem si říkala, jak moc byl ty dlouhé roky vedle Marty statečný a nyní dohání ztracené roky. Když jsem s Martou náhodně jela autobusem nebo trojbusem, stěžovala si na spoustu nemocí, bolestí, strádání, přesto i nadále byla dokonalá.

....před dvěma lety jsem Martu poprvé potkala s pěti malými romskými dětmi, ten nejmenší se na mě culil z kočárku a všichni se překřikovali a Martu oslovovali " teto ". Zírala jsem, nechápala a záhy jsem se dozvěděla vše podstatné. Marta dělá v Klokánku a stará se o skupinku malých, vesměs romských dětí. Vyprávěla mi s jiskrou v oku, v jakém stavu tam děti přijdou, jak odcházejí, jak se těší na své celý den zfetované matky, jak vidí poprvé za život zubní kartáček, jak se učí základním hygienickým návykům...stála tam ale jiná Marta. Pořád pěkná ženská, ale normální, s jakým nábojem mi vyprávěla svůj obyčejný život bez příkras, bez dokonalostí.

Ty letošní vánoce jsem Martu zahlédla šťastně zavěšenou s úsměvem do svého manžela a z jara tlačila kočárek s malou vnučkou.

A proč vlastně píšu o Martě ? Dnes jsem četla pojednání, jak důležitá je individuální péče v takových zařízeních jako jsou Klokánky, já se k takovým názorům také přikláním a zároveň znám jeden lidský příběh, kdy zařízení starající se o týrané, nechtěné děti, zachránilo jednu zbytečnou ženskou nad propastí dokonalosti.

A Marta...nedávno se řítila s malou romskou holčičkou po chodníku a obě mi hlásily, že běží do kina, ve kterém ta malá bude poprvé a strašně si to přála k narozeninám...jo a Marta se smála, až jí tekla oční linka....

Na Korčulu bez korčulí...

....jsem zastáncem třikrát a dost, mnoho fotek a mnoho slov nudí....dnes naposledy bych se chtěla fotograficky vrátit na chorvatskou Korčulu / teplotně tam proti našemu současnému počasí bylo božsky /...

.....přeji všem krásnou, klidnou a pohodovou dovolenou, dětem přepychové prázdniny s nanukem u vody a hlavně klíííííííd...