čtvrtek 30. března 2017

Březen v kostce..

...celou zimu jsem si s každým svým blízkým, vzdáleným, prostě se všemi říkala, už aby byl BŘEZEN.
A on mi frnkl před nosem, přesto přinesl teplo, světlo a slunce, já cítím, že ta tíha depresivní zimy odchází a já mohu rozevřít svá křídla a mohu zase vyletět. Možná to někomu přijde přehnané, ale já to tak mám, já s prvními jarními dny letím, kroužím, cítím volnost a ohromný přísun energie.
Sofinka, Soptíček, Sofinečka...čím je starší, tím víc mě k sobě poutá, láká a jsem z ní nadšená. Brebentí si, nezastaví se, je šikovná. No...vlastně vím, že spolu už nemůžeme chodit na hudební výchovu, Soptíček pod mým vlivem byl jako utržený ze řetězu, že i klidná paní lektorka z nás dvou měla zpocené čelo...dobře tedy, budeme se realizovat jinde, pro klid a kulturní rozlet všech zúčastněných.
Započaly práce na zahradě a s nimi všechny atributy mé závislosti.
Se zahradou jsem zdědila jezírko včetně nefunkční filtrace. To že se z toho stal KŮŇ jsem si uvědomila záhy a protože jsem akurátní, celou zimu jsem hledala odborníky na jezírka a našla. Když mi pán zainstaloval filtrační zařízení na míru a já viděla výsledky, málem jsem blahem srazila věžičku hradu Střekova. Tentokrát, vážení přátelé, se vyplatilo nakupovat u odborníků, za měsíc přijdou jezírko celé předělat a já už nyní šetřím na další, podstatně větší ...jezero.
Jsem ve svém živlu, jako bonus si nesu v tomto měsící skvělé ??? výsledky z vyšetření, nicméně tuším, že podzim skončím jako pacient cévní chirurgie a pár týdnů si poležím po další operaci.
Tímto se loučím s měsícem milým, přívětivým, zlomovým, který mi víc dal než vzal. Přinesl i spoustu barev, příroda i zem zase skvostně voní a já vám všem přeji, aby slunce ohřálo vaši tvář, špekáček upečený na ohni měl slastnou chuť, dlouhá procházka vyčistila mysl a bolavá záda nebyla tak bolavá, protože za zpěvu ptáků a kvákání žab je život o dost veselejší...

úterý 28. března 2017

Stupidní pohádka...

...nějak cítím, že jsem vyrostla z televizních seriálů, mýdlových operetek a pohádek pro dospělé.
Vůbec si nechci hrát na intelektuální blondýnu, která potřebuje ke svému duševnímu orgasmu jen samá moudra.
Včera jsem měla možnost shlédnout jeden z prvních dílů nového seriálu z lékařského prostředí a nechápu, proč z nás, obyčejných lidí dělají trubce, trumpetky a idioty, když realita je tak zoufale jiná, nebarevná, bolestivá, neosobní a vůbec není zacílená na člověka, pouze na finance a papíry.

Jako bývalá zdravotní sestra ještě před revolucí jsem měla možnost nahlédnout a prožívat skutečný boj o lidský život, každodenní péči o pacienty a to co nám servírují v televizi, je skutečná estráda.

SOLIDÁRNÍ PRIMÁŘ
- ten televizní se žhavě zajímá o soukromí pacientů, jejich život, jejich peripetie, řeší jejich sexualitu a jejich sexuální preference, když odchází domů, takřka se líbá s uklízečkou.
- můj skutečný nadřízený, věhlasný docent, tak přesně ten neměl ani ponětí, jak se jmenuje jeho 40 zdravotních sester příjmením / o křesním jméně nemluvě /, neřešil naši sexualitu, možná si někdy všimnul, že mu na oddělení dělají nějaké ženské, když odcházel domů, zakopl o kýbl a seřval uklízečku na tři doby.

SOUCITNÝ OBVODNÍ LÉKAŘ
- seriálový obvodní lékař zakoupil ze svého docela maličkatého platu své pacientce po těžké operaci pojízdnou tašku, aby se nenamáhala. Při předání daru byla celá ordinace, všichni dojatě tleskali, plakali.
- po 15 letech moje obvodní lékařka netuší, jak se jmenuji, kde bydlím a zda potřebuji pojízdnou tašku či zakoupit rekreaci k moři. Někdy se jí nechce ani vstát z křesla, škoda jen, že nejde bolavé tříslo vyšetřit tak nějak na dálku.

AGILNÍ PRACOVNÍK RECEPCE NA POHOTOVOSTI
- v hereckém obsazení jste u každé recepce odměněn za čekání kávičkou či důležitým pitným režimem. Pracovník si v případě vaší nevolnosti vezme vaše dítě nebo vašeho senilního otce domů na noc a večer mu zpívá ukolébavku.
- s horečkou 39st, třesavkou a totálně vymydlenou hlavou mě na recepci pohotovosti obsluhoval mladík, který odpočíval, hezky hajal na křesílku, měl zakloněnou hlavičku a do jednoho ouška si nechal hrát hudbu. Nezvedl se ani v momentě, když jsem se skácela pod pult...dál odpočíval.

MATKA TEREZA V SESTERSKÉM
- přetažená, unavená se syndromem vyhoření buší pěstičkami do pacientky, kde nechala své dítě / fena jedna neuspokojená ...tím myslím pacientku, samozřejmě /, neodejde domů, pere se s únavou, dává do toho vše, je bohyní.
- stejně přetažená sestra mě po operaci seřvala jako malé dítě, že jsem si zazvonila dvě hodiny po dokapání infúze, pak jsem už nezvonila a jehlu si vytahovala sama. Drény po operaci nám vytahovala sanitářka, sestra na nás neměla čas, bylo jich málo a na pacienty nebyl čas, musí se udělat dokumentace.

V každé pohádce vyhraje dobro nad zlem. My všichni potřebujeme, aby vyhrálo dobro nad zlem, potřebujeme eliminovat stres, zahrnovat se pozitivním , dělat si vše pozitivní...ALE.
Co když v těch televizních pohádkách nám nastavují zrcadlo, které když se ho v reálném životě dožadujeme, tak dostaneme po držce....

pondělí 27. března 2017

Jednoho dne se vrátíš....

Den se v růži skryl a z růže vůni bral
Tím jsi dlouho žil a kráse přísahal
Mám už v tváři sníh, to léta můžou být
S prázdnem slůvek tvých si sotva v písních znít

To víš, že zůstanou, jak loukám tváře kvést
Dál v knihách všech zázraků, mou písní zníš dál

To víš, že půjdem k nám
Jak cestám zbývá jít
Též dveřím, co zívají, jak náruč toužení
Já dlaň tvou stále znám

To víš, sny zůstanou, a možná může nás hřát
Zas dál pár slůvek tvých
Když poznáš stůl a nůž

S příliš krásnou lží se loučit náleží
Vítej k nám, vítej k nám, ten stůl tu máš

Už náruč znáš
Jak chutná prázdná číš
Přijď zas k nám, ať sám už víš
Jak ve dvou dá se žít, až přijdeš zpátky k nám


VĚRO, NIKDY NEZAPOMENU !!!

Ráno vstanu a ....

...neopařím se čajem, protože moje tělo nezvedne ani ten hrneček, protože jsem včera :

LETOS POPRVÉ
- byla sbírat kameny, bude se měnit plachta u jezírka a bude se zvětšovat plocha, takže kamenů bylo třeba.
- zasázela několik vřesů, které jsem měla celou zimu na oknech a nazrál čas je ubytovat do květníků.
- nastartovala jsem vozový park, takže trávník je letos poprvé posekaný a z půlky jsem provedla vertikutaci.



LETOS POPRVÉ
- ta vůně, ta chuť, ta nádherná barva...ano, tak voní a tak chutná špekáček na ohni, nezaměnitelná chuť, obrovská zahrádkářská tradice, kdy po první kávičce následuje první špekáček a pak ta první grilovačka...miluju tyto tradice...




LETOS POPRVÉ
- jsme nasypala mým milovaným kapříkům a byla radost se dívat, jak si kluci poprvé dali do trumpety a také se konečně mohli vyhřívat na sluníčku./ vybrala jsem tři kýble napadaného listí a stále je ho tam dost /
- vykvetly skalkové narcisky, o jejichž údržbu se minulý rok postarali kamarádi Kosáčkovi, letos si dali jinou specialitu, takže cibulky měly šanci na vykvetení.



....buřty snězené, trávník posekaný, kameny připravené a že je tu jaro, jsem poznala velice jednoduše, ráno jsem nemohla vstát z postele, bolí mě celý můj šťastný člověk...no a do jezírka se mi stěhují pářící se žáby a ropuchy...


PŘEJI VÁM KRÁSNÝ, SLUNEČNÝ TÝDEN .... a pokud vás bolí také záda...hurá, začala zahrádkářská sezóna !!!

neděle 26. března 2017

Příjemný start...

...kdo vítá a kdo se raduje z letního času jsou kočičáci, jasný a slunečný den jim nahřívá kožíšky a nálada je víc než skvělá.
Přeji nám všem dvounohým příjemný start a parádní neděli...

sobota 25. března 2017

Cesta do Ria...

...mi nesedla.

Letošní výstava orchidejí byla pořadateli pojata jako karneval v Riu.
Předesílám, že výstavy orchidejí navštěvuji pravidelně, do Fata Morgany se vždy nesmírně těším, orchideje byly můj obrovský koníček, ale když přišla zahrada, musela jsem ubrat, na dvou židlích nelze sedět.
Obrovskou poklonu musím složit pracovníkům skleníků, stálá expozice rostlin je ve vynikající kondici, v minulých letech byly exponáty hodně napadené škůdci, mnoho rostlin bylo zdeformováno plísněmi a virozami, ovšem letos jsou rostliny ve vynikající kondici, zdravé, krásné a bez škůdců...zaslouží KLOBOUK DOLŮ A OBROVSKOU POKLONU !!!
/ pro ty, co nechápou, píši zde o rostlinách, které jsou ve sklenících stále a tvoří stálé osazení skleníků, ke kterým se pak podle akcí přidávají rostliny /

A nyní k tomu karnevalu...jsem barevná, jsem urputná, ale mě ta barevnost, ta hýřivost do skleníku prostě nesedla, bohužel. U rostlin to mám ráda přírodní, tudíž mi tam různá barevná peříčka, tkaničky, hýřítka přijdou nepatřičná a zbytečná.
Totálně mě domlátila aranžmá orchidejí v bílých železných klecích, dle mého nevkusné, nepatřičné a hlavně zbytečné.
Předesílám, že můj orchidejový apetit byl letos nasycen, pořadatelé se spojili s úspěšnými pěstiteli botanických orchidejí a ti ze svých sbírek přivezli opravdové skvosty.
Byli zde k vidění skutečně nádherné botanické orchideje, ale ty si většinou nikdo nefotil, středem zájmu jsou vždy hybridní strakaté phaly, kterých jsou plné supermarkety.

Milý skleníčku orchidejový, přeji ti krásné jarní dny, děkuji ti za nádhernou podívanou / příště ať pořadatel ubere / a za měsíc se těším na tvé motýlkové mámení...




pátek 24. března 2017

Beauty přípravy...

...ptáte se nač se budeme připravovat ? No přeci na přechod ze zimního času na letní čas.

ZMĚNA OBUVI

Pokud chcete přejít do letního času plynule, vesele a v dobré náladě, okamžitě zahoďte do rohu kozačky, bagančata, holínky. Slunce za oknem i v nás musíme vítat v obuvi lehké, měkké a dámy, nutno doplnit pedikůru a oholit medvěda, i když nám v zimě krásně hřál nožičky.
Pěkně si sedněte, rozlučte se zimní obuví a kdo je hodně smutný, může si několikrát za sebou botičky zavázat a rozvázat.




ÚDRŽBA ÚČESU

Po zimě to chce změnu, stejně jako trávník vyčešete, pohnojíte a dosejete, stejně je to i s hlavou.
Sundat čepice, šátky, pláštěnky a jste v šoku, kolik vás takové modely stály, aby jste schovali přerostlé a umaštěné vlasy bez lesku.
I Soptíček se dočkal prvního sestřihu, byl značně rozladěný, jak mu vlásky permanentně lezly do očí. To víte, pravidelné masáže s Jihočeským máslem udělaly divy a vlasy rostou jako houby po dešti. Sice když maminka vyrazila na Soptíčka s nůžkami na nehty, že jsou zaoblené, tudíž nehrozí nebezpečí, umírala jsem smíchy, ale výsledek potěšil obě strany.



NOVÝ KOUSEK

Chcete novou kabelku, chcete nové boty, líbí se vám krásná halenka...mám pro vás radu, jak si ji zakoupit a ještě být doma za hrdinu.
Letní čas se zavádí z důvodů úspory energií, je to prý totální nesmysl, protože se tímto fakticky nic neušetří, ale vy máte doma alibi, jak si udělat radost. Méně svítíte, méně topíte, prostě projedete méně energie a hle, určitě vám díky tomu v rodinném rozpočtu nějaká kačka zůstane.
A váš milý či drahý spadne na záda, jen se nestyďte a ukažte mu vaši novou kabelku...na tu jste totiž uspořila z energií..



Přejeme vám se Soptíčkem plynulý přechod na letní čas, je třeba se připravit, aby nás nic nevykolejilo, ba naopak s pěknými končetinami, hlavou a novým kouskem v šatníku VZHŮRU ZA VÍC SVĚTLA, BARVY A DOBROU NÁLADU.
Krásný víkend všem.

středa 22. března 2017

Mámo, klepe se ti špek...

...aneb sonda, jak to vidí nebo nevidí muž.

K napsaní mě přiměl článek muže, který se rozhodl poradit s psychologem.
Před dvaceti lety poznal svou ženu, nádhernou, kouzelnou a zamiloval se. Následovala svatba, děti, rodinný život. Jeho paní se v roli manželky a matky našla, bohužel přibrala velkou váhu navíc.
Manžel svou ženu miluje, napsal úžasné vyznání lásky k ní, ale ...to ALE musí být zvýrazněno. Přiznává, že i s ním šel čas ruku v ruce, přesto se snaží, jeho žena nikoliv. Když už má dojít na milování, prostě nemá chuť, jeho žena ho nepřitahuje.
Nechce odejít, nechce rozbít lásku, ale zároveň odmítá rezignovat na tělesnou lásku, která mu nesmírně chybí.
A teď babo, raď, když se klepe hodně špeku ??

Moje kamarádka poznala svého muže ve 16letech a od té doby jsou spolu každý den a skutečně se milují.
Jejich vztah je jako z červené knihovny, je o úžasné toleranci, respektu, ale i přátelství okořeněném humorem. I po 40letech si nejsou všední, nenudí se spolu, ALE.
Během těchto let ona nabrala kila navíc a on zůstal stejný. Nikdy jí při milování nedal najevo, že mu klepající špeky vadí, prostě vzájemný respekt. Zhubla, zhubla, protože chtěla sama, moc si přála nebýt krabicí v neforemných hadrech.
A jaké obrovské překvapení přišlo, když se manžel začal tulit ještě víc, začal toužit ještě víc a pochválil nejen nové tvary, které ho přitahují, ale začal poprvé v životě i zdravě žárlit.
A teď babo, raď, když on mlčí, že se klepe hodně špeku ??

Seděly jsme u kávy, tlachaly o dětech, vnoučatech. Před lety jsme spolu pracovaly v nemocnici a naše rodiny se hodně přátelily a přátelí.
A mezi řečí se rozbrečela. Oba hodně přibrali, oba mají šílenou nadváhu a žijí vedle sebe jako chápající kamarádi. Mají se rádi, hodně spolu zažili, ale tiše mlčí, tiše mlčí, že když vejdou do výtahu, splní limit pro nosnost.
A teď babo, raď, když se klepe šíleně moc špeku a oba o tom mlčí?

Poznali jsme se, když já měla metrák. Zamilovali se do sebe, ale já odmítala překročit meze ložnice a hlavně ostych ze své váhy, byl ženatý.
Rozum radil odejít a já odešla.
Zhubla jsem mnoho a znova jsme se potkali.Zamilovali, byl rozvedený a náš vztah se naplnil vrchovatě, doháněli jsme, co jsme předtím nestihli.
Když jsem se ráno pustila do koláče, víc než bylo zdrávo, otočil se ke mě a řekl mi....já bych tě s tou gumou kolem pasu fakt nechtěl, nepřitahovala jsi mě, nekažto.
Někoho by tato slova urazila, já si uvědomila, že má pravdu. Znali jsme se , jak za tlusta, tak za hubena, měl možnost posoudit.
A teď babo, raď, když se klepe, pak neklepe a občas se na to zapomene ?

Baba by mohla i poradit, může poradit kamarád, kamarádka, psycholog, ale naše vztahy jsou tenká linie, která nás provází životem. Nikdo si nepřeje, aby se jeho partner musel do lásky a milování nutit, aby jak říkají muži, musel zapnout autopilota a myslet při milování na sousedovic Aničku.
Špek sem, špek tam, nemělo by nám být jedno, jak vypadáme, jak se prezentujeme a hlavně neříkat, však já už to nějak doklepu.
Každá i malá změna má šanci na fungování, ale musí vycházet z nás samých....

pondělí 20. března 2017

11:28...

...a je to tady ! / letos začíná jaro 20. března v 11:28 /
První jarní den označujeme jako jarní rovnodennost, protože noc a den jsou přibližně stejně dlouhé. Od tohoto dne se noc zkracuje a den prodlužuje, což trvá až do letního slunovratu, kdy je den dvakrát delší než noc.
11:28...s jarem se nám do života vrátí světlo, teplo, barvy, spousta barev a dobré nálady...
Nafotila jsem pro vás pár snímků v prostorách, kde už jaro začalo, v botanických sklenících...







....přeji vám krásný, klidný a pozitivní den...PŘEJI VÁM MNOHO, SKUTEČNĚ MNOHO ŠTĚSTÍ....dnešní den se slaví jako SVĚTOVÝ DEN ŠTĚSTÍ....

"Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí - čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší." (Jan Werich)

neděle 19. března 2017

Dvojí optikou...

Sedím a čekám.
Sedím a čekám, nervozně si klepu žádankou pro lékaře, rozhlížím se po obrovské, skleněné hale.
Hlavou se mi honí, jak jsem kdysi svoji práci zde milovala a jak dnes bych na to neměla.
Moje oči dlouhé minuty těkají po dveřích, po lidech a ve mě se to všechno mísí, emoce se bouří a svírá mě strach.
Strach, ten nepříjemný společník, který udělá z člověka loutku.
Minuty se vlečou, slunce posílá své paprsky do prosklené haly, říkám si, v létě zde musí být peklo.
Já prožívám své peklo nyní, vysychá mi v krku.
Čekání mě deprimuje, čekání na verdikt, kam se můj život posune.

ON
Sedí a čeká.
Sedí a čeká rezignovaně na pojízdném vozíku.
Tvář má nezdravě popelavou, propadlé tváře. Kdysi kudrnaté vlasy jsou propocené, tvarované podle dlouhého ležení na lůžku. Sedí tu šíleně pohublý, chudák, v bílé nepadnoucí košili s fleky od dezinfekce.
Jeho oči jsou bolavé, nepřítomné, vzdálené.
Sedí a čeká, sedí nedůstojně na vozíku s kanylami v rukou a pytlíkem s močí připevněným na kole.

ČÍSLO 180
Moje číslo, to číslo, které mi otevírá cestu do potemnělé místnosti.
Dlouhé minuty mi lékařka jezdí po třísle a mlčí.
Proč mlčí, proč nehovoří jako v těch televizních seriálech.
Když promluví, prolomí bariéru mlčení a já si po dlouhé době uvědomuji tu skutečnost, jak moc se mám ráda a jak moc se mi na světě líbí.

JÁ a ON
Vycházím a naše oči se střetnou.
Jeho jsou nesmírně bolavé a oddané, ty moje září na kilometry.
On zůstává v nedůstojné pozici a já utíkám.
Beru schody po dvou, jen abych vypadla. To štěstí, že já mohu a on né, o to víc se snažím být z toho prostoru pryč.
Přejeme si zdraví, často se zdravím hazardujeme a když se pak díváme na svět touto dvojí optikou, uvědomíme si jediné, máme ho pouze jedno a je jen na nás, jak s ním naložíme...

úterý 14. března 2017

Mávám...

...nazrál čas utéct, splynout s přírodou, oddychnout, načerpat síly, inspiraci.
Blondýna doznala, že aby pro vás byla přínosem, pobavením a humornou součástí, uteče do lesa, vypne sítě/ ty lovecké samozřejmě nééé ,co kdyby šel kolem statný myslivec/ a vrátí se svěží.
Mávám vám a přeji krásný, klidný týden...

pondělí 13. března 2017

Hubneme do plavek...

....ťuká, fakt jaro ťuká na dveře, dnes v noci sice mrzlo, ale brzy se sundají kabáty.
A pod kabáty máme to, co jsme za zimu nasbírali nebo nenasbírali ?

1. VÁŽENÍ
Já osobně se nevážím, mám svatý klid a nenervuju se, v momentě, jak začne něco pnout, uberu. Náš Soptíček má pro vás skvělý tip, jak se také nerozčilovat, jak si udržet skvělou náladu, jak nemít vrásky
NEVAŽTE SE , ZVAŽTE SVÉHO MEDVĚDA...



2. KDO MAŽE, TEN JEDE....opět tu máme kostku másla, opět mažeme nejen pokožku, nejen obličej, ale tentokrát promažeme trubky, které následně nestačíme vyprazdňovat. Náš Soptík ještě prdí do plen, ve vašem případě po kostce másla máte zaručený pohyb na odpoledne, večer, no možná i noc.


3. PŘIDÁME ZELENINU... nezdržujte se výrobou salátů, nekrájejte, nemíchejte, nestrouhejte !!
Zde bych chtěla k názorné fotografii dodat, že má vnučka dostává pravidelně najíst, bohužel to podle fotografií nevypadá, Soptíček je prostě drak a žije si dle svého a ve svém tempu...


....přeji vám krásný týden plný sluníčka a dobré nálady. Pokud opravdu hubnete do plavek, přeji vám mnoho úspěchů, hlavně nezapomínejte jíst, pít a hýbat se....jo a s úsměvem jde všechno lépe...

sobota 11. března 2017

Kam kráčíš...

...na přerušení.
Dnes jsem si přečetla článek, ve kterém se psalo o přerušení těhotenství a samozvaná soudkyně se pustila do veřejného lynče žen, které se dopustily neslýchaného, šly na přerušení těhotenství.
Jsem si plně vědoma, že se pouštím na velice tenký led, na druhou stranu vím, co takovým rozhodnutím předchází a čím musí žena projít než se definitivně rozhodne pro tento krok.

Odešel.
Šel za hlasem svého srdce, šel za mojí kamarádkou.
Nechal mě doma s tříměsíčním miminkem, bez prostředků, v poloprázdném bytě.
Moje dny se smrskly na péči o dceru, na slzy, na bolest a na prázdnou peněženku.
Dva měsíce jsem se potácela, dva měsíce jsem přežívala a dva měsíce jsem nechápala, bez pomoci rodičů bychom z mateřské nevyžily, musela jsem platit i novomanželskou půjčku.

Kojila jsem a když jsem se poprvé ráno pozvracela, nevěnovala jsem tomu pozornost.
Když jsem zvracela celý den, celý týden, pochopila jsem.
Můj manžel mi tu nechal dárek na rozloučenou.

Když jsem čekala své první dítě, bylo to jedno z nejkrásnějších období v životě, ta šílená radost, ten pocit naplnění, bylo to vše, nač jsem se těšila. Přesně si pamatuji první pohyby, konečně jsem byla ženou, byla jsem vším, byla jsem bohyní.
Když jsem čekala své druhé dítě, bylo to jedno z nejbolestivějších období v životě, ta šílená bolest, ten pocit marnosti, já se nenáviděla, přesto jsem věděla, že nedokážu uživit další krk navíc.

Musela jsem se rozhodnout sama a rychle, byla jsem už těhotná skoro tři měsíce.
Mé druhé těhotenství bylo přerušeno.

Vytěsnila jsem vše ze své mysli, zavřela jsem tu bolavou skříňku v sobě.
Nelezla jsem po kolena v morálním bahně, pouze jsem zaplatila obrovskou daň.
Potkala jsem muže, který nás miloval, který nás chtěl. Chtěli jsme spolu založit rodinu.
Už nikdy jsem nedokázala otěhotnět. Doma jsme o tom nikdy nemluvili, nikdy.
Každému, kdo je rychlý v soudech, každému, který ví, kam kráčet a neomylně si je jistý sám sebou, maličko závidím....mnohokrát jsem se snažila ve svých myšlenkách vybavit si tvář, která by mi říkala " mami ".
Nesuďte, nelynčujte, za některými rozhodnutími je mnoho bolesti
HOĎ KAMENEM, KDO JSI BEZ VINY...

čtvrtek 9. března 2017

Tak mám tebe plnou duši..

Tak mám tebe plnou duši,
že víc nemá svlačec rosy,
když jej ze sna slunce vzruší
zrána padnouc do rákosí,
a má duše stále prosí :
Smiluj se ! Vždyť lásky v tobě
více, nežli píseň tuší .

/ Jaroslav Vrchlický : Tiché kroky /




.....jsem bohatá, jsem bohatá dnes, přesně dva roky.
Když jsem poprvé stála a viděla ten neuvěřitelný pohled, věděla jsem, že se mi splnil sen.
Jeden velký, nádherný sen.
Tak mám tebe plnou duši...

středa 8. března 2017

Den plný karafiátů....

....tento den je o ženách, pro ženy, s ženami a v dobách dřívějších spojený s karafiáty.
Holkííííí zlaté, nepřijde mi vůbec zastaralé a směšné tento svátek oslavovat, ba naopak, ženy a jejich ženství je potřeba neustále velebit a nezapomínat na ně.
Krásný den, hodně štěstí, lásky, spokojenosti a zdraví....





....takhle nádherně to včera vypadalo u mých kamarádek Verunek v květinářství, byla to pastva pro oko a nádherně to všechno vonělo.... Z RÁJE vám přeji kouzelný den...

úterý 7. března 2017

Bez protekce ????...

...aneb jak se stát exkrementem během pár vteřin...

Zažila jsem socialistické zdravotnictví, kdy se chodilo za panem doktorem s lahvičkou, dárkovým košem a obálkou. Za sestrami se chodilo s bonboniérou, kafíčkem či bábovkou, podle sympatií. Vše to bylo nějak prohnilé, ale fungovalo to, na prvním místě byl tak nějak ten člověk a jeho zdraví. Jednou týdně zasedla závodní rada, která pak vydala věstník, jak se máme my zdravotnící postarat a my jsme se starali .

Do společné kasy odvádím dlouhých 33let pravidelně sociální a zdravotní pojištění. Nikdy jsem nebyla nezaměstnanou ani 10minut a pracovní neschopnost jsem za celý život čerpala pouze týden. Všechny operace a následnou rekonvalescenci jsem si hradila ze svého, nikdy jsem tedy nezatěžovala náš systém nad ani pod limit. Jsem pro systém skvělý člověk, nekouřím, nefetuji, nechlastám a pravidelně odvádím a vůbec nemarodím.

V třísle se mi udělala bolestivá boule.
Pokoušela jsem se ji týden rozběhat, nerozběhala. Naopak, boule je v oblasti švu kalhot a kalhotek, takže jsem večer už měla problémy dát nohy k sobě, vypadalo to, jako by se na mě vystřídalo fotbalové družstvo a dvakrát.
Po prvotním ohledání obvodní lékařkou jsem dostala žádanku na ultrazvuk k určení diagnozy.
První volný termín...konec dubna.
Pokud mám v třísle kýlu..nesmí dva měsíce uskřinout.
Pokud mám v třísle novotvar...mohu si za dva měsíce vybrat rakev.
Pokud mám v třísle ucpanou žílu nebo varix...mohu si za dva měsíce sehnat berle či jinou náhradu.
A to nehovořím o bolesti, o nepohyblivosti, o nadměrném přísunu analgetik.

Jsem pro systém hovno u cesty, zda mě něco bolí, systém nezajímá.
Zasedla jsem k mobilu a starými špitálními kanály jsem si zařídila protekci, na vyšetření jdu za pár dní.
Bez protekce nic nejde, vše je smutný příběh....kde je člověk ? na posledním místě.
Děsím se stáří, děsím se bezmoci, děsím se faktu, že budu pro systém ještě větším hovnem než dnes....vymřou mi totiž všechny protekční kanály...

neděle 5. března 2017

Než zase pokvetou...

....nejen příroda, ale i orchideje se probouzí k jaru, nádherně přirůstají nové pahlízy, nové listy a u vand se začínají zelenat kořeny. Začíná vegetační období a brzy se budeme radovat z nádherného kvetení, zde je malá ukázka, jak to snad bude zase barevně ladit na našich oknech...





....přeji krásný týden a brzy nastane vhodné období na přesazení vašich rostlin, pokud vám připadá, že substrát nevypadá v kondici a pokud zaléváte tvrdou vodou, substrát velice trpí a rostliny v něm. Zda máte možnost, změňte to a zalévejte dešťovou vodou / já v případě nouze využiji vodu i ze sušičky /....

sobota 4. března 2017

Žádné dítě...

...by před usnutím nemělo zažít pocit osamělosti, pocit strachu. Když se ukládá dětská dušička ke spánku, měl by se v ní rozhostit pocit klidu, harmonie a lásky.

Malý Mireček přišel do pěstounské péče ve třech letech z ústavu. Ukolébavka ani pohádka nepomohly malému chlapci usnout, nenechal se utěšit, pomazlit, nebyl na to zvyklý. Uspával se boucháním hlavičky do polštáře, byl tak zvyklý se zklidňovat sám.
Trvalo rok, než se to změnilo. V ústavu měl na starosti jeden člověk osm dětí a v noci dvacet pět dětí, takže na nějaké ukládání, pohádky nebo mazlení nebylo možné ani pomyslet.
Mirečkovi je dnes deset let, žije stále u svých pěstounských rodičů, stále se ještě maličko pere s démony svého dětství a s faktem, že jediný jeho přítel večer před spaním byl obyčejný polštář, který ho neobjal, ani nepomazlil.

Bojím se tmy, nesnáším absolutní tmu, mám z ní panický strach.
Noc a s ní spojená tma, vše obalené do strachu, ano tam se vidím, tam se cítím, tam jsem bezmocná.
Vše je spojené s dětstvím, kdy jsem se v postýlce bála, neuvěřitelně bála.
Moji rodiče se nenarodili ani jeden s darem rozdávat lásku a já jsem před usnutím také nezažila pocit harmonie, pocit bezpečí.
Byť z úplné rodiny i mě provází démon. Nebyl nikdo, kdo by objal, když se dětská duše bála rozvrkočená fantazií, zaobalená do tmy.
Tma je pro mě depresivní, bojím se jí, nikdo mě jí nenaučil vnímat, strávit.

S narozením mého dítěte přišla přirozenost vítat den nebo se s ním rozloučit.
Když leželo v postýlce to navoněné a spokojené miminko, seděla jsem po usnutí dlouhé minuty a sledovala ten dar, co spokojeně oddychoval.
S prvními krůčky a ševelícím hláskem jsme se po bytě honily než ta malá potvůrka usnula.
A pak přišly ty nádherné večerní rituály, kdy jsme si spolu vlezly pod jednu deku, já hladila tu její kouzelnou hlavičku, opusinkovala tvářičky a před usnutím dala malé dětské dušičce pocit důležitosti a hlavně lásky.

Táhneme si životem těžké ruksaky, někdo je má naplněny po okraj, někdo má pokryté jen dno.
To, co do nás s lásku nebo bez ní vložili, máme vepsáno v našich duších.
Ta malá chvilka, kdy dětská hlavička spočine na polštáři a za víčky se začnou kmitat sny, ta chvilka před usnutím je nesmírně důležitá.
Náruč mámina nebo otcova zpomalí v každém dítěti nejen srdéčko, aby mohlo odpočívat, ale zažene i démony, láska a harmonie nám pak celý život přináší ty nejsladší sny...

čtvrtek 2. března 2017

Hvězdná noc..

....to bylo noc plná zlatých sošek, nádherný modelů z prestižních dílen světových návrhářů a módních domů, noc prestiže, noc vůní, noc očekávání....že jste nebyli na letošním udílení cen americké filmové akademie ? To vůbec nevadí, protože naše MÓDNÍ POLICIE je tu a s ní několik skandálních odhalení a poodhalení...
Letošním Oskarům vévodila zlatá, celebrity se nebály vynést róby světoznámých značek, světoznámých oděvních domů, samozřejmě že Mariah Carey měla rozparek až k uším / tak co v jejím věku, že ???/, Salma Hayek atakovala první řady svým napěchovaným dekoltem, to taková Jennifer Aniston naopak prsíčka někdy ztratila, ale pěkně se na nás během večera usmívala.
Každý večer má mít svůj zlatý hřeb a ten letošní rozhodně nechyběl...naše celebrita SOFIE. Letošní ročník nesoutěžila v žádném filmovém zastoupení, o to víc se snažila vyniknout a nezapadnout. Musíme se nad jejím modelem maličko pozastavit, pochází z dílny její maminky , která si dala velice záležet a brzy bude patřit mezi naše nejslibnější české návrhářky.
Sofie dodržela trend zlaté, její sukýnka je v tónech , které letos hrály prim, ale naše celebrita prostě neustála tlak a narvala na sebe několik modelů ve snaze BÝT VIDĚT, asi předpokládala větší zimu na červeném koberci.
Naše hvězdička se nebránila rozhovoru, byla maličko nervozní. Šibalsky si přiznala, že nemusela letos využít služeb stylisty a mistra makeupu, ráno při snídani si přihladila hlavu máslem, obličej též promasírovala máslem, které dodalo jejímu looku hvězdnou patinu...
Hvězdná noc odešla, naše celebrity už ladí formu na příští udílení a já jsem si pro vás, marnivé ženy, parádnice, nechala perlu nakonec, pokud chce mít krásné vlasy, krásnou pleť...používejte pravidelně Jihočeské máslo...toliko a za rok se těším s hvězdami či bez nich....