Rok nálezů a ztrát..

...za pár hodin definitivně odejde rok 2016. Jaký byl ? Jak změnil mě, jak změnil můj život...byl to ROK NÁLEZŮ A ZTRÁT.

Mám tendence si pojmenovávat vše kolem sebe, lidi, stromy, ale i situace a stejně tak dokážu vyhodnotit i pojmenovat uplynulých 365 dní.

Pro mě absolutně nejbolestivější byl odchod přítele, takřka osudového muže z mého života. Odešel a udělal radikální řez, neunesl ztrátu zaměstnání, vypjatou situace v jeho původní rodině, rozloučil se nádherným dopisem a od té doby nevím, kde je, jak žije, zda žije. Musela jsem bolestivě respektovat jeho rozhodnutí, i když náš vztah nebyl procházka růžovým sadem, ale také řádná italská domácnost, měl můj přítel obrovskou devizu proti jiným mužům, dokázal mě zkrotit, dokázal ukočírovat můj temperament třeba jen na chvíli, dokázal mě zklidnit.

V momentě, když jsem si myslela, že už hůř nemůže být...a bylo. Po 25letech v oboru se nám do cesty postavila velice silná konkurenční firma za účelem nás zlikvidovat. Můj obchodní a pracovní partner se sesypal jako domeček z karet a já jsem zůstala na firmu i život sama. Bylo to šílené, ale... ani jeden zaměstnanec naší firmy nebyl krácen finančně, nikoho jsme nemuseli propustit a dneska mohu hrdě říct, ustáli jsme to .

....zdraví...vždy, když slyším u gratulací...hlavně TO ZDRAVÍ...uvědomím si, že díky bohu slouží. Tak nerada chodím po doktorech, až běda. Na jaře mi moje paní doktorka zubní předělávala celé patro, byla jsem dlouhé tři měsíce jen na mixované tekuté stravě, ale přátelé...za ten dar, že máte plnou hubu zubů na pevno a nemusíte nic večer dávat do hrnečku, tak za to to fakt stálo.

Ťukám, hlasitě mlátím na dřevo, jsem zdravá jako tuřín a když slyším větu... jste to, co jíte... já jsem toho důkazem a vždy se pod to podepíšu, jasně hřeším, jsem jen člověk, ale už se dokážu fakt slušně kontrolovat.

Náš Soptíček...kapitola sama o sobě, začíná víc a víc objevovat svět, dokazovat, že je osobnost....za ten rok, kdy jsem chovala malé miminko, je to neuvěřitelné. Běhá po bytě, nejraději huláká do telefonu, moc ráda si maluje, skládá duplo a miluje medvídky. Je neuvěřitelně živá, temperamentní, ale i vnímavá...no prostě je nejkrásnější a nejlepší...to přeci říkají všechny babičky nebo nééé ?

....v tomto roce jsem se vrátila po delší pauze do blogového světa. Odešla jsem z blogu nejen z osobních důvodů, ale i těch " tvůrčích ". Víte, říká se tomuto světu útěk z reality, ale není to tak úplně pravda. Mnoho blogerek mi zůstalo i po odchodu z blogu, mnoho mě drželo díky osobním kontaktům nad vodou krásnými slovy, když jsem ryla držkou brázdu, byli tu opravdoví lidé, na tu podporu nikdy nezapomenu a MOCKRÁT DĚKUJI.

Blog je jiný, jsou zde jiní lidé, někteří přišli, jiní odešli, přišly i problémy kvůli postojům, kvůli názorům...ale stejně, jsme zde dobrovolně, nikdo nás nenutí...

Je potřeba mít přátele nejen blogové, ale hlavně parťáky pro život, pro ten reálný. A zde mi ten nahoře skutečně nadělil v míře hojné, když vás životem provázejí teplá a hřejivá lidská srdíčka, máte vyhráno nad každým průserem.

....za tento pohled šel bych světa kraj...nemohu a nedokážu se nabažit tohoto pohledu, fascinuje mě stále a asi nikdy nepovolí. Prožívala jsem svou druhou zahrádkářskou sezonu, nadřela jsem se neuvěřitelně, natahala jsem doslova tuny, přesadila a udělala vše dle svého...ale ráno když jdu ranní rosou, svítí sluníčko a já s kávičkou v pyžamu procházím zahradu, jsem šťastná jako blecha. Zahrada mi dala poznání, že jsem a budu tvůrčí člověk, musím makat, pak mě život naplňuje.

Bojovala jsem s mizernými řemeslníky, s odfláknutou prací, sháněla další úderníky, bojovala s faktem, že na ženu zadavatelku se dívají s despektem a velkým pohrdáním. Největší boj jsem zažila s jezírkem , kdy jsem do elektrického proudu pustila vodu...žiju...brečela jsem, smála se, mlátila hlavou do zdi...ale přesně vím, že je to to, co chci a cítím.

Do dalšího roku mám velkolepé plány, doufám, že narazím na trochu slušné řemeslníky...

...rok jedné typické blondýny...vykoupala jsem se v moři, vykoupala jsem se v slzách, přestal mě objímat milovaný muž, aby mě o to víc objímala náruč mé rodiny, náruč mých zlatých přátel. Moje zdraví mě obdarovalo vrchovatě energií, temperamentem, abych vydržela psychický nápor, když nás drtila konkurence nebo dvě stovky kilogramů vysypaných kamenů.

Zavírám pomyslně za sebou dveře roku 2016, roku ztrát a nálezů...vzhlížím k tomu novému v očekávání, co mi přinese...co přinese nám všem...

Prosinec v kostce....

....poslední měsíc letošního roku kolem mě prosvištěl tak bleskově, že jsem se nestačila nadechnout a je po ptákách.

Měla jsem ho výrazně jiný než ty předešlé, při pečení cukroví mi letos vydatně pomáhal Soptíček a Míša / ten chlupatý nezapomněl olizovat všechno neupečené těsto a válet se v krabicích, ale kočičí chlupy u nás nikoho nepřekvapí /.

Díky malování jsem měla všechno uklizené a naleštěné už v listopadu, takže jsem se kavárensky realizovala ve velkém, stihla jsem kávičky s kamarádkami, stihla jsem kávičku s kamarádem / jen kamarádem !!! /, stihla jsem úžasné setkání s bývalou kolegyní, stihla jsem spoutu milých setkání s lidmi kvůli kterým, byl adventní čas laskavý a milý. Dárky jsem měla pokoupené, takže jsem nezažila ani jedno narvané nákupní centrum.

Štědrý den jsem měla dvakrát...dvakrát řízky a salát...dárky několikrát, slavila jsem svátek, narozeniny, můj letošní prosinec byl nádherný, byl o setkáních, byl o oslavách, byl o nádherném adventním čase. / už dva dny detoxikuji /

V kostele u betlémů jsem si uvědomila, že jsem šťastný člověk, zdravý člověk a že mi vlastně schází pouze jediné...tak budu doufat.

Jak blondýna vyhlásila válku své švagrové...

....aneb, když chceš psa bít, hůl si vždycky najdeš...

Kolem toho pana Ježíška je tolik povyku a nejvíce blondýnu baví předávání tašek s dárky v rodině. Moje švagrová je moje švagrová už dlouhých 27let , máme se rády, nelezeme si na nervy, ani do zelí a co bych tedy jako vypíchla úplně...tak moje švagrová má skvělý talent na dárky, pokaždé mi vybere něco tak báječného, něco tak výstižného, že padám na zadek...ovšem tentokrát blondýna naletěla a jak...

Mělo dojít k výměně dárkového setu švagrová a moje dcera, předpokládám, že neraním žádného milovníka pana Ježíška...ovšem k této výměně nedošlo, moje dcera neměla kde zaparkovat, díky nedostatku parkovacích míst ve městě. Tímto úkolem byla tedy pověřena blondýna. Při předávání se můj bratr potutelně usmíval se slovy ...JE TO FAKT SÍLA...mi předal tašku a já pochopila. Z obrovské tašky i z celého auta se linul nesnesitelných puch...

Moje dcera s přítelem jsou milovníci sýrů a tak jim moje švagrová koupila obrovskou krabici značkových sýrů....aromatických sýrů....už jenom cesta domů byla pro blondýnu takový záhul, že se těšila až dorazí domů...no jo, ale co se sýry??

Když je dá do sklepa, sousedi jí vystěhují, když je dá na balkon, v bytě všichni zemřou, když je dá do ledničky, přestane v bytě život...zkrátím to, jezdila jsem PĚT DNÍ, PĚT DLOUHÝCH, PĚT NEKONEČNÝCH DNŮ ve smradlavém autě, byť byla krabice sýrů zabalená do tří pytlů a dvou osušek v kufru auta, při každé zatáčce smradem auto utíkalo dopředu a blondýna ho dobíhala.

Vyhlásila jsem mojí švagrové válku, zneužila mě, zneužila skutečnost, že nás s dcerou dělí stovky kilometrů a zneužila mě, že je blondýna měkká a nepráskla dárkovou soupravu francouzských sýrů do nejbližšího kontejneru. Když jsem dárky slavnostně předala, ulevilo se mi, ulevilo se mému autíčku, dokonce jsem měla i prvního spolujezdce, kterému se nezvedl žaludek.

A co na závěr...je po svátcích, je po dárcích, je po ptákách a blondýna to měla ohromně zpestřené...také proč mít trapně voňavo po purpuře nebo františku...mám je ráda, jsou moje rodina, co mohli, to sežrali a já letos poprvé nemám ani deset deka cukroví v krabicích...TAK ZASE ZA ROK...

George, pozdravuj Kurta...

....dal jsi mi ten nejbolestivější dárek k narozeninám, jaký jsem mohla dostat, když jsem slyšela tvůj profláknutý vánoční slaďák, tekly mi slzy a já si vzpomněla, jak jsi mě v osmdesátkách provázel MTV, jak jsem s tvými skladbami promilovala noci se svojí láskou , jak jsem na tobě poslední dobou viděla, co dělá s lidmi sláva.

Miláčku, byl jsi můj nejoblíbenější buzík, každé vánoce budeš se mnou, koukej tam nahoře pořádně zapařit a pozdravuj Kurta...

Kouzelné vánoce od Blondýny...

VÁNOCE

Do města jednou vždy v roce
zelený přichází les,
pryskyřic vůně, dech strání
do ulic jeho by vnes.

Pohádku v mladičká srdce,
v zestárlá tichoučký stesk,
jak, že to bylo, když stromek
vánoční třpytil se, lesk.

Do města jednou vždy v roce
zelený přichází les -
Pohádko mladých let dávno,
pohádko domova kdes?

Karel Babánek : Večerní zvony / 1929 /

Umění obdarovat...

....přišla jsem až nad ránem, plná emocí, plná skvělé nálady.

Oslava kulatin mé kamarádky se skutečně vydařila, sešla se společnost fantastických lidí, kteří si měli o čem povídat, sama oslavenkyně zářila jako pochodeň, jen vzplát, krásné dary, voňavé kytice, stoly plné jídla a to celé násobené nenucenou atmosférou. Už jen to, že všichni vypnuly v předvánočním shonu, tak to byl bonus k nazaplacení.

Uprostřed skvělé zábavy začala hrát kytara...nastoupil syn i dcera oslavenkyně a začali nádherně zpívat vlastní upravený text o své mamince " O mami, mami , dík " na hudbu Karla Gotta, když se přidala všechna čtyři vnoučata, nezůstalo v místnosti jediné oko suché. Slzy dojetí tekly všem, ani chlapi se za ně nestyděli, byl to neuvěřitelný vrchol, byl to nádherný dar.

Dar mámě za lásku, za porozumění, za občasné vyhubování nebo jen za to, jak je vychovala, jak je miluje.

Do svého daru dali obrovský kus srdce.

Mám svátek v prosinci a narozeniny na vánoce, u nás doma se neobdarovávalo, své skutečné první obrovské narozeninové popřání jsem dostala až jako dospělá. A o to víc jsem byla neskutečně obdarovávána od mojí dcery.

V devíti letech mi upekla palačinkový dort / vůbec nevadí, že se nedal jíst a druhý den jsem musela vygruntovat celou kuchyň /, rok od roku přidávala nádherná překvapení v podobě labyrintu hledání dárků, upečení zhruba padesáti větrníků nebo Sachrova dortu, slavnostní večeře při svíčkách, kdy všechno připravila sama. Nikdy na ty narozeninové party nemohu a nedokážu zapomenout.

Do svých darů dala obrovský kus srdce.

Blíží se čas obdarovávání, čas dárků, možná ještě žádný nemáte, možná ještě váháte, co svým blízkým nadělit. V tom hmotném to ale není, byla jsem svědkem, že obyčejná píseň se stane mercedesem mezi dárky.

Dejte do svých dárků kousek srdce, kousek sebe...vrátí se vám všeho vrchovatě...

....na chuť tohoto dortíku nejde zapomenout, byl pečen z lásky a od srdce a dceři tenkrát bylo pouze 14let....

Čtvrtá adventní...

...zlatá, zlaťoučká neděle, poslední svíčka dnes ztratila svůj panenský knot a já vám všem přeji klid a mír, pohodu, teplý čaj či svařáček a talíř voňavého cukroví.

Hlavně...nezapomínejme býti lidmi, lidmi slušnými.

Chodím v tomto čase každý den pracovně na poštu. Každý den pošta od rána praská ve švech, neb si všichni chodí pro vánoční dárky, máme to každý asi jinak, nejsem dokonalá, ale týden před vánoci honit dárky mě v mém věku fakt nebaví.

Vteřina nepozornosti nebo zbrklost, nevím, není to podstatné, paní na přepážce omylem dvakrát sepnula panel s čísly. Došlo k rychlému navýšení čísel...směšné, stejně nás všechny obslouží, jedna dáma to ovšem pojala jako konec světa a hulvátsky pracovnici pošty sjela jako malého hajzla. Copak se té mladé ženě za přepážkou honilo hlavou, že nemá upečeno, že měl syn ráno rýmu, že dcera večer plakala, ví jen ona sama...každopádně když jsem přišla na řadu, tiše jí stékaly slzy.

NEZAPOMÍNEJME BÝT LIDMI ...adventní čas není o tom, jak ponížit prodavačku v obchodě, pracovnici pošty a vylít na ně svůj hněv a stres, jsme tu jen chvíli, tak na to nezapomínejme.

Jooo....a aby nebyly jen keci, keci, kecičky....tady je moje nejmilejší vánoční dekorace....

Bez stresu jde všechno líp....

Dvě kočky v srdci mám...

...adventní čas byl měl být časem rozjímání, vzpomínání, bilancování, měl by být příjemný, bez shonu a stresu, dnes to bude hlavně o přátelství...

Z hnízda mi vylétla dcera, vyčpěl mizerný vztah a já zůstala naprosto sama. Když někdo řekne, že nechápe ženy se syndromem opuštěného hnízda, je to vůl. Utápěla jsem se v depresích, pocit nepotřebnosti, osamělosti mě doslova zabíjel...no a co s tím, jak začít, kde začít....začala jsem na internetu. Našla jsem si cestovní agenturu, která pořádá pobyty pro single, pro lidi, kteří nemají s kým na dovolenou a vyrazila jsem.

Můj první víkendový zájezd pro nezadané byl na Vysočinu na kurz grafologie. Jela jsem se staženými půlkami mezi lidi, které jsem v životě neviděla, neznala. Spala jsem na pokoji s naprosto cizí ženou a přesto jsme si byli všichni nesmírně blízcí, měli jsme všichni stejnou startovací čáru, byli jsme sami a nechtěli jsme být sami. Prožila jsem nádherný víkend, další následoval na kurz jogy do Jeseníků a já věděla, že tohle dám, protože nás nezadaných bylo skutečně mnoho.

Od víkendů už bylo blízko vyrazit na dovolenou do zahraničí...cílová destinace Bulharsko. Sešla se nás tam neuvěřitelná parta lidí a prožili jsme úžasný, dokonalý týden. Když celý život jezdíte s chlapem a s děckem, nebo jenom s děckem...to když pak vyrazíte naprosto sám, má taková dovolená magický nádech, dokáže vás katapultovat až hodně blízko nebe.

Dovezla jsem si domů spoustu zážitků, spoustu fotek, pěkný zánět močového měchýře, hromadu vzpomínek ...ale hlavní přidanou hodnotou, takovým obrovským DPH se staly dvě skvělé ženské, které se staly úžasnými parťačkami pro život, získala jsem na pobytu pro nezadané místo chlapa dvě skvělé kamarádky.

Mám v srdci dvě kočky, dvě ženské s příběhy všedního života, píšeme si, voláme si, pravidelně se scházíme, obrážíme kavárny, divadla a je jedno, zda už nám do života vstoupil muž, máme se rády, máme potřebu se vídat, i když nás od sebe dělí stovky kilometrů.

A poučení....nikdy nebýt sám, družit se, družit se, protože boží mlýny jsou spravedlivé, když není pořádný chlap na skladě, pošle dvě přítelkyně...Verunko a Edíku...mám vás moc ráda.

Vánoce se blíží, vzpomeňte na všechny skutečné přátele, poseďte, popovídejte a hlavně dejte jim pocit, že jsou pro vás důležití, vrátí se vám to...tisíckrát...

Docela maličkaté vánoční překvapení...

....otevřela jsem kapotu vozu za účelem doplnit tekutinu do ostřikovačů....a hle, někdo si u mě schoval svačinu, budu jen doufat, že se mu u toho také nezalíbil nějaký kabel....tak kdo z Rychlé roty to byl ...CHIP nebo DALE ???...

Milý vanilkový rohlíčku...

...držím tě, nepustím tě / pokud pan Parkinson dovolí /, přibližuji tě ke rtů a v daném okamžiku do mozku vystřelila miliarda vjemů, protože ty tak nádherně voníš. Vkládám tě do úst a tvoje jemnost podpořená moučkovým cukrem s příměsí vanilky se rozplývá na jazyku, přivírám oči, abych si ten moment protáhla co nejdéle, abych si vychutnala ten příboj chuti a požitku...a tak se moje ústa potkala s jedním, pak druhým, pak třetím tvým kamarádem...dokázala bych tě sežrat CELÝ PLECH.

Víš, chlapče vanilkový, já se snažím zdravě žít, zdravě dýchat, já snažím umravňovat, ale tebe já si prostě neodpustím, nedokážu na tebe zapomenout. Na hodně zdravém webu jsem se dozvěděla, že tě mám, lásko moje, vyměnit za sušenou meruňku...nevyměním, jsem VĚRNÁ, nejsem ani kolem vánoc promiskuitní RAJDA, prostě já si tě DÁM.

Ale dozvěděla jsem se pár vychytávek, jak si tě mohu dopřát bez výčitek:

1. Když nikdo nevidí, že tě jím, nemá vanilkový rohlíček žádné kalorie.

2. Když sním vanilkový rohlíček rychle nebo s hlavou v lednici, v krabici, nemá žádné kalorie.

3. Když k vanilkovému rohlíčku piju lehkou kolu, vzájemně se vyruší.

Mnohokrát jsem se přistihla, jak jsem pyšná na tvůj původ, ty máš tak skvělý rodokmen, jsi takový maličkatý, docela maličkatý RAKUŠÁNEK, který se povaloval v cukrárnách a kavárnách Rakouska- Uherska, prý i monarchové si tě hýčkali v ústech, já se samozřejmě nedivím.

Kdo se diví, tak to je můj přes čtyři dekády rozcapený bratr, který byl tvou výrobou velice PŘEKVAPENÝ / to samozřejmě je překvapený jen člověk slabý duchem , že !!! / , já ti to povím, on ti totiž záviděl to poležení v jemňoučké peřince moučkového cukru a tu skutečnost, že moje ruka se polaská se všemi tvými kamarády, ach jo, nejraději by tě odbyl pocukrováním, to já nestrpím.

Drahý symbole vánoc, tímto bych ti chtěla poděkovat, že mi zdobíš stůl a děláš blaho v ústech , jsi tradiční a tradiční zůstaneš i za rok.

S láskou a úctou tvoje Simča.

Její první méďa..

...šla jsem na první návštěvu do porodnice za dcerou a čerstvě narozeným Soptíčkem / moje vnučka dostala jméno Sofie, je to naše Sofinečka, ale umí se tak nádherně rozsoptit, že jí prostě ten Soptíček občas sedí jako šitý na míru /.

Nesla jsem kastrůlky, věci pro dceru, ale neměla jsem nic pro toho maličkého prdečka a cestou jsem potkala nádhernou prodejnu Sparkys, i když měla jeden den, já cítila, že každá správná holčička potřebuje svého milovaného méďu.

A vypadá, že milovaný fakt asi bude...

.....přejeme se Sofinkou krásnou třetí adventní neděli, plnou lásky, pokory a klidu....

Podmanivý hlas..

...jak to máme my ženy ? Některá preferuje na muži krásné oči orámované vějířkem dlouhých řas, jiná perfektní úsměv plných rtů a zdravých zubů, jiná kučeravé vlasy , další miluje u muže pečlivě ošetřené a pěstěné ruce od manikérky, takový dobře tvarovaný svalnatý zadeček taky není k zahození, znám i ženy, které na muži milují řádně zarostlou hruď, prostě máme každá svůj ideál. A když se k tomu všemu přidá nádherný, podmanivý, mužný, chraplavý HLAS...ideální kombinace. Ano, miluji, když jako bonus dostanu dar v podobě muže, jehož charizma je postavené i na neuvěřitelném hlasovém fondu, umírám, šílím, toužím, jsem ztracená...

A když mi ten podmanivý hlas chybí...zajdu si do divadla. Tentokrát to bylo divadlo Bez zábradlí a dávala se skvělá, skutečně skvělá pecka od divadelního autora Neil Simon : SUNNY BOYS.

Nádherná sonda do života dvou komiků za zenitem, kteří svůj život protnuli společnými výstupy, pak se rozešli , aby se tzv. na stará kolena sešli. Hra nacpaná vtipem, smíchem, kouzelnými dialogy, ale zároveň dilematem, jak se nám bude v té druhé dekádě života žít, prostě a jistě , jestli budeme svěží a na pohodu nebo zaprdlí důchodci.

V hlavní roli dva skuteční chlapi, dva neuvěřitelně charizmatické hlasy...pan KAREL HEŘMÁNEK a pan ZDENĚK ŽÁK.

POZITIVA: oba herci zahráli svoje party neuvěřitelně věrohodně. Pan ŽÁK jako šarmantní, uhlazený, dokonale oblečný gentleman s chováním na úrovni v kontrastu s panem HEŘMÁNKEM, který se do role neskutečně vtělil, jeho temperamentní, neurvalý, zanedbaný , vzteklý komik je chvílemi k pláči, ale celé dvě hodiny k vám do sedadla stříká neuvěřitelná lidskost, prostota a vše, čemu každý z nás normálně rozumí, to co píše život.

Smích, smích a pohoda, tím bylo celé představení protknuté, tím bavilo, tím mile uzemňovalo...

NEGATIVA: jediné , které mě právě napadá, tak jsou fronty na záchodě, ale to my dámy máme běžně, protože pánů chodí do divadla málo a tolik nepijí jako my , že dámy...

Zavřu oči a slyším ten nádherný, charizmatický hlas pana Heřmánka, jednak je to pořád ještě kus relativně pěkného chlapa i s tou hlavou plnou šedin, ale do té role dal skutečně kus sebe, on patří mezi ty, u kterých ten hlas katapultuje mé nitro do nebes a tak velké díky panu Heřmánkovi, za to, že cítím a vidím, že ještě existují skuteční chlapy s nezaměnitelným hlasem / jo, vono děvčata, ani ten pan ŽÁK nebyl k zahození , celkem slušně mu sekundoval /....

O pijavicích...

...do soukromé pošty mi chodí další dotazy na téma PIJAVICE a než každému odpovídat zvlášť, jdu do toho pro všechny najednou.

SUBJEKTIVNĚ...každý se mě ptát...TAK CO ?...a já odpovídám ...TAK NIC !...nemohu posuzovat po jednom sezení před měsícem, že by došlo k nějakým závratným změnám na mém organismu. Velká nevýhoda , pro mě samozřejmě obrovské pozitivum, potom co jsem zhubnula, jsem zdravá jako tuřín, neberu žádné prášky, jediná moje nemoc byla OBEZITA, no a díky tahání špeku kolem boku jsem si vyrobila přenádherné křečové žíly. A kvůli křečákům tam vlastně chodím a pokud dojde i k avizovanému pročištění organismu, budu jedině nadšená.

Před měsícem mi obě rány krvácely drobně, došlo k malým modřinám a ranky se zahojily do dvou týdnů úplně.

Celé sezení trvalo zhruba 75minut a stálo mě 600kč.

Dnes jsem byla po druhé, pijavicím jsem hodně, ale hodně chutnala, po 60minutách mi je asistentka za pomoci líhu odstranila a dnes jedna ranka silně krvácí.

Celé sezení trvalo 70 minut a stálo mě 600kč.

OBJEKTIVNĚ...obvod levé nohy mám od první operace varixů větší, po druhé operaci se ještě zvětšil. Po aplikaci pijavic nemám k večeru takový otok lýtka jako jsem zvyklá. Obvod se o 1cm zmenšil.

Celkově se setrvale cítím jako naspeedovaná, můj temperament a náboj stále zabijí a utahá mě skutečně několik metráků kamenů, takže až budu pročištěná...začnu běhat maraton, abych se vůbec unavila.

Na další sezení jdu zase za měsíc a po ukončení celého cyklu vám opět napíšu vše z mého pohledu a z pohledu mých končetin.

....no a protože do každé správné reportáže patří děti nebo zvířátka...opět tu máte pana Míšu.

Před aplikací pijavic se nesmí používat parfemovaná mýdla, parfémy, parfemované oleje alespoň týden, takže mám pak nohy jako struhadlo, ale pokud bych toto nedodržela, pijavice se nepřisaje. Pijavice prý nemá ráda ani kuřáky.

Abych dodržela hygienické minimum, před odchodem se holím a zde nastupuje Míša, který zvuk strojku natolik miluje, že je schopen si do planžety zamotat i fousky...

Jsem objímací typ...

...objímám své blízké, objímám své lásky, objímám své přátele. Pokud tak činím, dělám to spontánně, ale nedokážu objímat nepřátele, nedokážu objímat lháře a podvodníky, nedokážu se přetvařovat a objímat lidi, kteří mi ublížili.

S objetím je to jako s podáním ruky, nemám ráda leklé ryby, nemám ráda leklá objetí. Musím cítit přítomnost člověka, musím cítit, že i ten druhý se chce objímat, pak je to to pravé, radostné a pocit sdílení je maximální.

A která objetí jsou nejkrásnější...objetí rodiče, když má dítě úspěch, objetí milovaného muže, když mu přitom buší srdce jako o závod, objetí přítelkyně, které vyšel až na potřetí negativní výsledek na mamografu a to objetí malého, navoněného miminka...jo, tak to je bezkonkurenční....

10 důvodů proč se objímat

1. Objetí vytváří důvěru a pocit bezpečí.
2. Objetí zvyšuje produkci oxytocinu, hormonu štěstí, což zmírňuje pocity osamělosti, izolace a vzteku.
3. Když se objímáte delší dobu, zvyšuje se také hladina serotoninu, který má vliv na trvale dobrou náladu.
4. Objímání zlepšuje imunitu. Ano, i když zrovna hrozí přenost bacilů v chřipkovém období.
5. Objímání zvyšuje sebedůvěru. Když vás někdo pravidelně objímá, cítíte se lepší, milovaní, více si věříte a máte se rádi.
6. Objímání snižuje napětí ve svalech, zlepšuje cirkulaci krve a zbavuje bolesti.
7. Objetí harmonizuje náš nervový systém. Dotek totiž uvolňuje napětí v kůži a tento nervový vzruch se přenáší do mozku.
8. Objetí nás učí vstřícnosti, dávání a přijímání, sdílení.
9. Objetí působí jako meditace nebo smích. Učí nás uvědomovat si přítomný okamžik, náš dech i tlukot srdce.
10. Energetická výměna mezi objímajícími se lidmi je investicí do dlouhotrvajícího vztahu. Objímání totiž podporuje empatii a porozumění.

Jak zaseju, tak sklidím...

...můj kadeřník je buzík, je rom a je občas na pěst, má poměrně často premenstruační syndrom, jeho poslední teatrální výstupy mi z hlavy ...tedy z blondýny udělaly tmavomodro- zeleno na hlavě, budu to rozcházet ještě dlouho.

Vedli jsme dialog:

Já : ".... dnes jsem ve snu zase kouřila , po 18letech abstinence, já zase kouřila, bože, kdy to skončí "

On: " Ty vole, proč nekouříš ??? Nechápu, vypadáš dobře, žiješ dobře, zapal si "

Já : "... zbláznil jsi se, byla by to přeci škoda a těch peněz..."

On: " Miláčku, Ty jsi úplně blbý miláček...když máš chuť, tak si zapal, proč se tomu bráníš , blbost, miláčku ..."

Já : " Ty vole, JÁ TU CHCI BÝT DLOUHO "

...moje poslední věta na něj zapůsobila jako rána tyčí, málem mu to jeho cigáro vypadlo z huby / ano, když mi dělá hlavu, kouří /, ale vysvětlujte třicetiletému cápkovi, co ani já v tomto věku nechápala. Kouřila jsem 40cigaret denně, jedla jako prase, vypadala jako prase na zadních, pohyb na bodu mrazu, kávičky jsem nepočítala a občasné pivko také ne.

Strach, rodinná dispozice a nakupování v těhotenské modě mě donutilo k radikálnímu zhubnutí, k radikální změně životního stylu. Stal se ze mě trapák, který když je na dovolené, tak přemýšlí, zda si dá zmrzlinu nebo pivo, oboje prostě nejde.

Když někde sedíme na rautu nebo grilování, opět vyvstane otázka volby...chlast nebo dobré jídlo, oboje nemohu, nemám na to figuru. A tak jsem se naučila se omezovat...ale jasně, pohárek v kavárně nebo dobrý dortíček, jednou za čas, proč nééé.

Dělala jsem toto všechno pro sebe, ale až u mého kadeřníka jsem si uvědomila, že to dělám i pro svou budoucnost.

Jsme generace, která půjde do důchodu už skutečně pozdě a protože peníze kromě mě domů nikdo nenosí, musím se hodně snažit, abych i za patnáct či dvacet let byla hodně fit. Naše děti mají své životy a bojují své bitvy, no a nemohoucí rodič, tak ten na klidu rozhodně nepřidá.

JAK ZASEJU , TAK SKLIDÍM....no jo, ale já bych chtěla být ten produktivní důchodce, který se nebojí ráno vstát, že bude na obtíž. Díky životnímu stylu bych tu berličku na podpírání ráda posunula o pár let dál, jen záleží na to, jak moc se budu mít ráda a jak moc mě bude bavit ta pomyslná bitva dvou hemisfér...pivo nebo zmrzlina. Být šupr babča nebo ufňukaná, nešťastná a bolavá bábina...fakt asi záleží na každém z nás.

Krásnou druhou adventní neděli Vám všem, no já si jdu zavdat salátu, abych si připadala jako králíček Duracell, jen paličky u bubínku vyměním za mrkvičku ....

Na zahradní téma....

...můj kůň největší...ZAHRADA...dřina, pot, dřina, někdy i krev, velké nervy, namožená záda, namožený krk, nemálo peněz a stovky hodin v předklonu, na kolenou, s metráky kamenů a zde je můj zahrádkářský rok 2016 v potu tváře.

První fotografie je v roce 2015 a druhá během roku 2016...do nového roku mám spoustu smělých plánů včetně vybudování dalšího, podstatně většího jezírka neb ryb mi přibývá...všem kutilů a zahrádkářům skvělý odpočinek / úpřímně, nejvíc se těším až zase zaryju poprvé na jaře rýč a půda bude nádherně vonět / během zimy...

Démon vánoc...

...nejdřív jsem našla zvláštně " upravené " kostky másla, záhy několik divně tvarovaných rohlíčků a pak jsem ho nachytala při činu...letošním hitem je pro Míšu strojkové těsto....