neděle 30. srpna 2020

Srpen v kostce ...



Pokud se o někom dá říct, že je či byl žhavý, letošní srpen všechna kritéria naprosto splňoval.
V žilách mi koluje temperamentní maďarská krev, i když bych se podle genetického fondu měla cítit jako kapr ve vodě, měla jsem spařené půlky, měla jsem spařeného celého člověka.
Pijete rádi kávu ? A máte při ní otevřený notebook ? Zpozorněte.
Jednoho srpnového rána jsem si s kávou pročítala aktuální dění doma i ve světě, když se slečna Farkašová rozhodla pro romantickou chvilku. 
Skočila tak nešikovně, zbývala možnost, buď opařit její  bílý kožíšek a svůj hrudník ranní kofeinovou vzpruhou a nebo obsah šálku vychrstnout do počítače. Zvolila jsem variantu druhou a ve vteřině mi plavalo celé zařízení.
Pokud slýcháte, že s infarktem či mrtvicí máte okamžitě vyhledat pomoc, u zalitého notebooku je to hodně podobné, jen nejde o život, jde o peníze. 
Technik prohlásil, že rozhodují minuty a protože jsem byla rychlá, podařilo se mi zachránit skoro nové zařízení za nemalý obnos. Nefénovat, nevytírat, neklepat, pouze odpojit od napájení a rychle k odborníkům.
V době covidové jsme měli hodně omezenou kulturu a kde se báječně zchladit za horkých dní ?
No v kině přeci. 
Česká kinematografie valí jeden film za druhým a vůbec nejsou špatné.
Životopisné drama Havel, o jedné z našich nejdůležitějších disidentských osobností, o budoucím panu prezidentovi, mne dějovou linkou nekatapultovalo do nebes, protože i moje generálka říkala, že to byl pěkný holkař. / tak jo, neříkala holkař, říkala kurevník / 
A z čeho jsem byla upřímně unesená ? Co mi vyrazilo dech ?
Famózní, geniální a uvěřitelné herectví hlavního představitele Viktora Dvořáka, koncert pro celý kinosál, dlouho jsem nezažila tak pozitivní ohlas, lidé tleskali, smáli se, bavili se.
Ani ten druhý, film Šarlatán v kvalitě nepokulhává. Precizní rukou režisérky Agnieszky Holland vedený otec a syn Trojanové mne oslovil i po vizuální stránce, špičková kamera a fenomenální střih, myslím, že ceny budou jenom létat. A po právu.
Tak dlouho jsem se džbánem chodila kolem stavebního úřadu, tak dlouho jsem žebrala, ucho se utrhlo a já za měsíc pověsím na plot nejkrásnější ceduli svého života Stavba povolena.
Budeme stěhovat, budeme bourat a já se přiznám, že si ještě užívám zahrady než vjede bagr.
Kvetou mi překrásně traviny a je to podívaná pro následníky Přemka Podlahy, jen sedět a nechat se unášet dlouhými stébly, které tančí a ševelí nad zemským povrchem. 
Samozřejmě nesedím, dávám si do těla a je to krásný sport, ten zahradnický, pěstitelský, ten ala Mičurin.
Nejen prací jsem žila, ale i kouzelnou dovolenou se Sofinkou. Když nám jednoho dne také zapršelo, vydaly jsme se na perlu raně barokní architektury, státní zámek Lemberk.
Má vnučka projevila zájem o prohlídku, což mne upřímně děsilo, nechtěla jsem rušit jako element, který měl zůstat doma nebo na písku.
Celých šedesát minut okruhu jsem trnula, kdy budeme potřebovat čůrat, pít, kakat, jíst a nic.
Naopak v každé místnosti jsme hledaly u lůžka nočník, smály se u broušených zrcadel a protože mne nechodí v noci strašit Zdislava z Lemberka, patronka rodin a ochránkyně nemocných, asi jsme nezanechaly ani špatnou karmu :-)
Loučím se s horkým srpnem, dal zemi i vláhu a mně poznání, že se opět příroda připravuje na zimu. Moje ornice hraničí s lesem, tudíž si v mých stromcích, keřích i travinách hlavně veverky schovávají oříšky, plody lesa. A tak pravidelně nacházím tuhle nadílku a věřte je bohatá, má to být nějaký signál, něco nám příroda naznačuje ? Uvidíme.
Nadevírám měsíci, který vyžene naše školáky do lavic, výrazně pozmění světelnou pohodu a přírodu pozvolna vymaluje tou nejpestřejší paletou podzimních barev.
Podařilo se mi získat pro můj blogový rozhovor nebývalou osobnost, člověka, který mne baví, inspiruje, má duši a obrovské srdce, talent a šikovné ruce. Dlouho jsem žádný rozhovor neudělala, neb je to skutečně těžká disciplína a když má vyznít, musí být řemeslně dokonalá. 
Držte palce, abychom oba či obě uspěli a potěšili poutavým čtením vás všechny.
Krásné září plné radosti, slunce a hlavně, ve zdraví.



čtvrtek 27. srpna 2020

Co by poradila štíhlá Simona oplácané Simoně ...



Závist je typicky česká disciplína, určitě by každý druhý stál na bedně a hladil svou medaili.
Při pohledu na naši nejznámější Simonu / Krainovou / , já, neznámá Simona závidím.
Pyšní se dokonale vysoustruženou postavou, sval vedle svalu.
Otevřeně se hlásí ke každodennímu běhu, který obnáší deset kilometrů.
No, klobouk dolů.
Já jsem včera vstala ve čtyři ráno, kohout ještě spal. Do odpoledních hodin jsem plnohodnotně pracovala, záhy jsem pět hodin sekala trávu a odvozila devět plných koleček trávy.
Večer jsem se nepředklonila ke kocourovi a v noci jsem měla svalovou horečku.
No bohužel, těch deset kilometrů běhu bych nedala, s horečkou či bez horečky.
Zde se tedy obě Simony rozcházejí.
Jedna běhá a umí si to zařídit. 
Druhá neběhá, protože se evidentně vymlouvá, třeba jako výše uvedený příklad. 
Trapné výmluvy na sekání, když chci vypadat, nandám ohoz a běžím, né.
A co já tedy vůbec té Simoně závidím ?
Samozřejmě dokonalý look, dokonalý úsměv, dokonalou chůzi, dokonalý život.
Ale ze všeho nejvíc jedinou větu ... MĚ TO BAVÍ.
Celý život jsem se teplákové soupravě cíleně vyhýbala.
Do různých kroužků jsem chodila s donucením, má skvělá vysvědčení vždy kazil nepovedený výmyk nebo zbabraná sestava na kladině.
Že skutečně se sebou musím něco dělat, jsem prozřela kolem padesátky, kdy jsem měla jateční váhu, prasečí rozměry a kupovala si oblečení v těhotenské módě.
Pohyb ke shazování kilogramů patří, vyrazila jsem do tělocvičny.
Otevřel se mi svět, který jsem dosud nezažila.
Pot, nadšení, pot, radost, pot a následná sprcha.
Šlapala jsem na trenažéru K2 a čekala, kdy to přijde.
Při kardio cvičeních jsem rytmicky skákala na malou bedýnku, posilovala bicepsy, aj ty tricepsy.
Na pilates jsem se opřela do gum, gumiček a míčků.
Formovala jsem zadnici na velkých míčích, u tyče se věšela za kotníky.
Taky jsem se dvakrát skoro rozpůlila, když jsem udělala svůj první provaz.
A pořád se nedostavoval ten vzletný pocit, neplavily se endorfiny, nepřicházela nirvána.
U skříňky jsem balila své propocené oblečení a smutnila, proč jsou ostatní tak naladění, tak šťastní, tak plní a já zase nic.
Dokonce jsem požádala lektorku jógy o radu.
Všichni na konci cvičení spokojeně relaxují, uvolňují tělo po procvičených ásanech a já místo toho přemýšlím, že se svým milým budeme vozit dřevo a škvařit iberijskou slaninu. 
Neporadila mi, jen lítostivě mávla rukou.
Největší příkoří jsem zažila při TRX, kdy mne cvičitelka vykázala se slovy, pokud vás to věšení nebaví, tak se choďte věšet jinam  :-) :-)
Zatím jsem se tedy nepověsila, ale pro všechny tyto aktivity mohu napsat jedinou větu  ... MĚ TO NEBAVÍ.
Paní Simono, prosím, poraďte, jak na to. Já nechci jen závidět, já chci konat.
Toužím mít také tak vzletný pocit, toužím být po deseti kilometrech zaplavená hormony štěstí, toužím chodit mezi ty vysportovaný holky a být toho plná až po okraj.
Víte, můj milý mi radil, že se člověk musí zapřít a překonat. To vždy, když odcházel na tenis a že nevíte, kdo mu nadhazoval míčky a sebe? Naše sousedka s boky jako skříň. / samozřejmě, je to bývalý milý, nebojte, nejsem úplně blbá ... tenista jeden /
Za radu děkuje Simona, kterou to ZATÍM NEBAVÍ.  / a chtěla by všechny ve společnosti ohromovat faktem, že právě přišla z gymu  /




/  foto jako důkaz, že já se fakt snažila a ono to furt nepřichází a nepřichází :-) /

sobota 22. srpna 2020

Svišti na golfovým hřišti ....

aneb jak se krade v golfovém rezortu.



Jako stará rocková babička s kérkami od hlavy až k patě jsem se mezi bílými límečky a rukavičkami zdatných golfistů a golfistek, skutečně vyjímala.
Netuším, co mne přimělo k výběru golfového rezortu k letošní dovolené s mou vnučkou. 
Velkou úlohu v tom sehrála horka či nadměrná dávka kofeinu. Možná oboje :-)
A tak jsme se ocitly v Podještědí, mezi zelenými greeny, odpalovacími rampami, jamkami a holemi.
Celá šťastná jsem s milovanou vnučkou ulehala k první noci, kdy jsme si slibovaly ranní návštěvu výběhu s kozičkami a králíčky.
Domnívajíc se, že dítě spí, odhodlala jsem se k prozkoumání internetu, když se místností ozvalo ...
Babičko, nesviť, pokoušou tě komáři !!!
A tahle malá, droboučká větička nezapadla v šumu dějin, stala se doslova hororovou. Kolem hlavy, kolem těla mi létalo a pískalo miligramové nic. Co setkání s mou kůží, to bodnutí a následný svědivý lívanec. Neuroticky jsem poskakovala po místnosti, rozhodnutá se vyrovnat a ztrestat každý bodanec.
Ranní skóre 20 : 1. Dvacet bodnutí nevyspalá a otrávená babička, jedno drobné bodnutí vyspalá a vychechtaná vnučka.
Sluníčko, modrá obloha a olepené tělo je nejlepší zchladit v bazénu. Vyzbrojené opalovacími krémy, rukávky, potápěčskými brýlemi a skvělou náladou jsme vyrazily k vodě.
Má vnučka se hodně zdokonalila ve stylu " prsa ",  jedno ukázkové tempo, druhé na čubičku, ale ta radost, ta je k nezaplacení. Už jsme si připravovaly olympijský rozpis plaveb, když přesně v úrovni našich tváří spočinul holý a chlupatý mužský zadek.
Malou plavkyni, na rozdíl ode mne situace nezaskočila ... Babičko, má pán u sebe i pindíka ?  kontrovala a zaručeně stejně jako celé osazenstvo bazénu očekávala pokračování striptýzu.
Jsem asi zarytě prudérní, nepochopila jsem ve svém věku to moderní a vyzývavé obnažovaní, vystrkování holých prdelí na veřejnosti. A nebo je to mindrák ? Můj ?
Kde jinde si každá z nás uvědomí, že jí nechybí hadr na vytírání, prachovka nebo vysavač, než na dovolené. Žádné nákupy, vymýšlení obědů, večeří či dlouhé seznamy včetně chybějícího toaletního papíru.
A přesně ten nám docházel, protože si Sofík zadek doslova leští.
Přelétla jsem pohledem pokoj, přeci za sebou nenecháme bordel, když chodbou proletělo pár slov  ...
Babičko, neboj, paní nám nic neukradne !
Propadla bych se hanbou do západní Tramtárie, chtěla bych mít na obličeji burku, možná by v dané chvíli stačila i rouška. Od toho dne jsme měly v dopoledních hodinách největší a nejdelší program.
Vím, že by nám paní pokojská nic neukradla, přesto jsem s vnučkou vedla demokratickou rozpravu na téma Krást se nemá, Nekrade každý. 
A již brzy jsem sklidila plody svého úsilí.
Při večerní procházce lipovou alejí jsme sledovaly golfisty na cvičném odpališti, když jsme doslova zakoply o golfový míček.
Má nejmilejší předškolačka si ho malými prstíky lehce hladila. Na mou otázku, zda si ho nechá, s vážnou tváří odpověděla ... Babi, já si ho nemůžu nechat, to by přijela ta policie, viď ?
Bylo horko, bylo krásně.
Zjistila jsem, že golf je líbivý, má svá pravidla. Vedle vyžehlených límečků a sukýnek ta ladnost pohybů neuvěřitelně přitahuje oko a klidní duši. A nikdo nevystrkuje holou zadnici.
Mezi odpaly jsem s nelibostí musela připustit, že krev není voda a má vnučka by měla na svá ústa dostat zbrojní pas stejně jako já. 
Bylo horko, bylo krásně, jen do momentu než se dostavil zákonný zástupce a z roztomilého vnoučátka se stal otrávený, uřvaný a nepříjemný malý desperádo.
Ještěže jsou v těchto okamžicích vnoučata vratná :-)




Přeji vám kouzelný víkend a pokud se ochladí, díky bohu. Krásné léto, krásné zážitky.
Vaše blondýna.


pátek 14. srpna 2020

Jak vyplavit endorfiny ....



Ráno mi v práci praskla stoupačka.
Kdo zažil, kývá hlavou, ví své. Kdo nezažil, bylo to hustý.
Během jedné vteřiny jsem stála úplně mokrá v půl metru vody.
Jako velice schopný manažééér - žena jsem netušila, kde je na domě hlavní uzávěr.
Kdo by se o také detaily zajímal, že ?
Bože, jakou já měla radost, jak já se radovala z obyčejného kohoutku z kovu. :-)
A protože té vody bylo na jeden den málo, třikrát jsem zmokla.
O co větší radost jsem pojala, když jsem viděla krásně zalitou zahrádku, spokojené stromky, keře, rostliny.
Jsem zahradník, který od jara do zimy obchází každou jednotlivou rostlinu a sleduje její vývoj.
Těší se z prvních lístků, obdivuje květy, sbírá plody, kochá se podzimní barevností a na zimu přikrývá a chrání před mrazem.
Vyplavily se mi endorfiny, sice té vody bylo na jeden den skutečně dost, ale copak se člověk z té krásy nemůže radovat, když je na dosah ??
























Přeji vám krásný letní víkend, vyplavujte endorfiny, radujte se  a hlavně, ať té vody zase není moc.
Vaše blondýna.

úterý 11. srpna 2020

Mami, ale já jsem šťastná ...



Gábina celý den tančila a tvrdila, že až bude velká, bude víla.
Rudova maminka si domů přivedla malíře, ten vymaloval a zůstal na oběd, svačinu i snídani.
Hoch od té doby získal talent a pravítkem nám během odpoledního vyučování kreslil na záda jako válečkem zdi.
Ivanka, má nejlepší kamarádka mi na škole v přírodě šeptala na palandě, že bude všechno, jen né učitelka. Tou byla babička, maminka, tetinka, tatínek, jen školník se rodinných párty neúčastnil.
Sousedovic Zbyňda, mimochodem borec, vyhlížel dvakrát týdně popelářský vůz a při trhání cizích švestek se mi důvěrně svěřil, že bude mít ramena největší ve městě, větší než snědý chasník od Kuka vozu.
A já, čím jsem toužila být ? 
Má vyhraněnost se projevila v páté třídě a smetla z minuty na minutu všechny pochybnosti. Ze všeho nejvíc jsem prahla mít černě orámované oči jako lady Hamiltnová od zlosyna Fantomase. 
Ve snech jsem korzovala v bílém kostýmu z hedvábí a držela v ruce sklenku šumivého moku, v druhé ruce se vyjímala cigareta tenká, tenoučká, ze které jsem ležérně vyfukovala obláčky.
Ano, já toužila být hérečka.
Když jsem si vymalovala tužkou kolem očí hutnou linku, oblékla se do matčina kombiné a našprcla do podpatků, zjistila jsem, že musím v první řadě zhubnout.
Při zálibném prohlížení v zrcadle mne nachytala majitelka kombiné, dostala jsem jednu cvičnou, už dávno jsem měla vyzvednout prádlo z mandlu.
Nic naplat, pro ten den jsem se lady Hamiltnovou nestala, ale myslím, že jsem měla hodně dobře našlápnuto nebo né ?
Sice jsem přišla o iluze, ale za to jsem stále slýchala jedno a to samé.
Vzdělání, nejdůležitější je vzdělání. Člověk musí dosáhnout vzdělání, aby byl poplatným ve společnosti. Bez vzdělání jsi nic.
Toto věčné mentorování se vsákne po kůži, zůstane trvanlivější a bytelnější než všech mých devět tetování.
A co nikdy nebudeme dělat, až budeme mít děti ? Co nikdy nebudeme opakovat stále dokola ?
No přeci, budeme jako kolovrátek stále klopotně vnucovat vizi, že nejdůležitější je přeci vzdělání ?
S dcerou jsem jako doprovod tloukla špačky na chodbách tvořivých dílen, keramických kroužků, hry na flétnu, na kytaru, na baletu, na kresbě.
Znala jsem materiály na tvorbu možného i nemožného. U nás se tvořilo, malovalo, stříhalo a do toho jsem jako amplion stále do bezvědomí tlačila tu rodovou káru. 
Nejdůležitější je vzdělání.  Bez vzdělání jsi nic.
Při druhé promoci jsem se dmula pýchou, poslintala fiží  a zálibně se dívala, jak má dcera od rektora přijímá červené desky.
Jako hrdá matka jsem si pak na Václavské náměstí dala obrovskou klobásu, aby né.
Mám doma ing., to bude Nováková valit bulvy.
Mám vzdělanou dceru a může se třeba postavit na hlavu.
A ona se skutečně postavila. 
Neusedla do kanceláře, nehrbí hlavu a krk v nadnárodní společnosti, našla si svou cestu.
Šije, má vlastní značku, plní si svůj tvůrčí sen.
Jde za svým.
A nebyla bych já to skvělá matka, kdybych zase nepřipomněla to vzdělání.
S úsměvem a lehkostí sobě vlastní mé dítě praví ... Mami, já jsem šťastná. Dělám, co mne baví, uspokojuje a naplňuje. Já jsem skutečně šťastná.
Zdraví vás blondýna, která se opět nevejde do bílého kostýmu. Která už ví, že vzdělání je fajn, ale říct, já jsem šťastná, tak to je daleko víc !




úterý 4. srpna 2020

Chybíš nám, milá Sally ...



Lituji všetečné otázky " Jak se vám daří ? "
Vyšla z mých úst v rámci konverzační slušnosti, ovšem nevhod.
Měla jsem natřenou pouze půlku hlavy.
Kadeřnice, hlava nehlava, mi mezi usedavými vzlyky sdělila, že přichytila manžela v delikátní poloze v jejich ložnici.
Ležel na zádech, slastně vzdychal  a nad ním trtkala přezrálá padesátnice plus mínus.
/ v případě slovesa trtkat se jedná o doslovnou interpretaci /
Obrovská sádelnatá zadnice s pořádnými madly lásky rytmicky pohupovala nad mužem a vybízela ho k lepšímu výkonu slovy ... přidej, přidej čuňáku !!
Má mladá a krásná kadeřnice svému muži nedokáže odpustit.
Kdykoliv zavře oči, vidí  " trtkající " dvojici a přesto vlak prostě nejede.
Co s tím a co s čuňákem, Sally ?

Teplý olej se rozlévá po zádech, kůže vsakuje miliardu atomů esenciálních. Slastně vrním
Sahara, je to Sahara ... praví masérka, rytmicky svými prsty nanáší další potravu pro má záda.
Prolupuje obratel za obratlem, laská každý milimetr nervových zakončení.
Do okamžiku než ve ztichlém rádiu moderátor začne hovořit o racionálním stravování.
S patřičnou kadencí začíná nakládat mým zádům. Flák, bum, mlask.
Jo, tak racionální strava, jo ? nese se místností.
Já uvařím jáhlové rizoto s tempehem a víte co si přinese můj pan domácí z farmářských trhů ?
Flák vpravo, flák vlevo, mám ještě páteř ?
Von si přinese naložené utopence s feferonkami a cibulí a smrdí s tím u televize.
Flák, bum, mlask.
Co na říkáš, jíš taky zdravě, Sally ?

Moře šumí, vlny narážejí o útesy a  já si tu mořskou poezii v duchu představuji v rámci relaxační hudby.
Obličej mi vypíná regenerační maska, budu ho mít jako dětskou prdýlku :-)
Na tváři přistane první kapička, následuji jí druhá kapička, třetí, čtvrtá.
Aha, to bude nějaká nová metoda nebo převratná technologie.
Nenápadně otevírám oči, škvírečku.
Proboha, kosmetička mi brečí na ksicht.
Rozvádí se. Manžel jí nechce půjčovat psa, protože se pořád kurví. / ona, né ten pes !! /
Budou si dělit majetek. Každý půlku.
 ...a jestli ho vytočí, dostane i půlku psa.
Zatím dostala půlku plavek, půlku kufru, futrál od fotoaparátu. Foťák si nechal na památku i s kartou, jsou na ní líbánky od Balatonu.
Tak poraď, má se všechno dělit na půl nebo na čtvrt, Sally ?

Kdepak jsou ty kouzelné časy, kdy jsi nám radila, milá Sally ?
Chybíš nám, protože odcházím od kadeřníka a mám hlavu jako dvoubarevnou bábovku.
Masérka mi upraví záda tak mocně, že nemohu druhý den vstát z postele.
A kosmetička, ta mi bude pleťovou masku orážet rašplí.
A stačilo by tak málo ... napsat Sally.
/ také jste už zapomněli na Mladý svět a populární poradnu pro problémy dospívajících vedenou Sally alias psycholožkou Jiřinou Hanušovou /



 

sobota 1. srpna 2020

Červenec v kostce ...



Přišlo léto s vůní broskví, meruněk a sladkého melounu. Ale i smaženého květáku s bramborami přelitými máslem, skvělým lečem s klobásou a nebo sladkými knedlíky s tvarohovým sypáním.
Všimli jste si, že i ten obyčejný okurkový salát chutná tak nějak jinak, prostě po létě, po prázdninách.
Původně jsem se k tomu nechtěla vůbec vyjadřovat, ale titulek v novinách  "  Webová platforma Blog.cz končí :  Vylévaly si na ní srdce nejen davy teenagerů " , mne doslova nadzdvihl z křesla.
Na Blog.cz jsem působila celkem osm let, je to poměrně dlouhá doba v lidském životě, tudíž nelze jen bez povšimnutí vymazat. Když opomenu komunitu, která tam za dlouhá léta vznikla, mnoho skvělých osobností rozmanitého zaměření od šití, zahradničení po fotografování, veršování, naučila jsem se zde obrovské toleranci. Věkový limit tu nikdy nebyl dán a já jsem mohla komunikovat se středoškoláky, čerstvými maminkami, seniory či lidmi v plném produktivním věku.
Každý z nich mne obohatil, naučil vnímat svět jinýma očima, přijmout i jinou pravdu než tu mou nebo jen třeba mlčet. 
Diletant, který článek odflákl již svým titulkem, nikdy nečetl jediný článek, možná by valil oči, jak kvalitní dokáží být blogové články. Potěší, donutí zastavit se, zamyslet se, třeba i změnit.
Nebudeme smutnit, vše špatné je pro něco dobré.
Přeji všem, aby si našli svou skvělou adresu a do ní přenesli to, co dělá blogový svět atraktivní, přínosný a fňukáme v něm zcela dobrovolně.
Zastyděla jsem se. Letní zahrádky se stávají svědky dostaveníček, schůzek a káva pod obrovskými lípami má jinou chuť než v klimatizovaném obchodním centru.
Seděly jsme s kamarádkou, s kterou nás pojí přátelství dlouhé přes 35 let, držely jsme obě nápojový lístek. Ona perleťovou manikúru na dokonalých nehtících, já půl kilogramu hlíny z ornice, jeden nehet ulomený, druhý useknutý, prostě akurátní. Začaly jsme se smát, obě na plné kolo. :-)
A tak jsem se maličko zarděla, ale starého sedláka novým kouskům nenaučíš. Podobně i hovoří má pedikérka ... osekám vám půl kila hlíny, pak zasadíme nové brambory.
Uteklo již dlouhých šest měsíců, co v rodině mé dcery zemřel psí kamarád. Sofinka s pejskem vyrůstala, on ji respektoval a vzniklo obrovské pouto, které přerušila smrt.
Má vnučka ještě pojmům týkajících se odchodu za duhu nerozumí a tak její milovaný hafan odjel na tábor. 
Táborová problematika se projednávala velice často, jak se asi Artík má, jestli má dost granulí a našel nové kamarády. Tekly slzy velké jako hrášky, stýskalo se než přiskákal do domácnosti nový kamarád.
No a na dotaz, jaký je ten nový kamarád, jsem se dozvěděla ... okusuje, počůrává se, skáče do postele a roste a roste. 
Máte někdy u zrcadla pocit, že vám to dnes báječně sluší, že nemáte pytle pod oči, oholené nohy a medvěda jste zavřeli ve skříni. Že máte obrovskou jiskru, že před vámi padá svět na záda a brzo bude chtít někdo podpis do deníčku ?
Vstala jsem jednoho červencového rána takto naladěná a zajela natankovat benzín. U pokladny se na mne s milým úsměvem díval celkem fešný muž, dokonce na mne i několikrát zamrkal.
Bože, já jsem bohyně !!!  
Rychle jsem zatáhla pneumatiku u pasu, v tom se on naklonil, zavoněl špičkový parfém a zašeptal .... vjela jsem k nám v protisměru. Ach jo.
Loučím se s měsícem, kdy jsem procestovala kouzelné jižní Čechy, nasála atmosféru hradů, zámků.
Zaoblila si již tak oblé partie skvělými dortíky, zmrzlinami a metrákem melounu.
Nevymlouvám se na koronavir, ten za mé křivky nemůže. Mohu odolat delikátnímu grilovanému ananasu se skořicí, když se na mne doslova směje ?
Nadevírám dalšímu prázdninovému měsíci, krásnému a zralému srpnu. 
Přeji příjemná zastavení s přáteli, slunečné dovolené a chladivé nápoje, které pohladí nitro. 
A víte, co mi letos chybí ? Žabí kuňkání. Ráda si v létě na večer sednu u jezírka a zaposlouchám se do niterných skladeb. I můj Ferda letos nepreluduje, stal se obětí potravního řetězce užovek.
Letošní léto jsou princové nedostatkové zboží.
Vaše blondýna.