Kde blondýna vládne světovým jazykům...

....jednoznačně v autě.

Blondýna patří do chabé generace, které vládl český, slovenský a ruský jazyk.

Navíc jsem lempl od přírody, který se narodil bez citu k jazyku, jsem na jazyk velice blonďatá a tvrdá, v zahraničí se domlouvám česko - rusko - znakovo, vesměs všichni recepční se po mé gestikulaci domnívají, že budeme mít hned večer rande u bazénu....

Existuje ovšem jedno místo, kde jsem zjistila, že dokážu velice skvěle hovořit světovými jazyky jako rodilý mluvčí a to je můj automobil..

ANGLICKY ....ve voze zpívám, ve voze zpívám hlasitě, mám pocit, že mě nikdo neslyší. Hudbu miluji, ale jako interpret je blondýna velice slabá, často mimo rytmus / po pěti pivech i o oktávu výš než by bylo zdravé a poslouchatelné /.

V rádiu zpívá LP tak procítěnou skladbu, zpívám i já....samozřejmě plynule ANGLICKY, jako rodilý Angličan / nevím sice o čem /, když hudba graduje i já to procítěně vytáhnu výš a výš a výš.....takže pán na semaforech vedle mě umírá smíchy, když vidí, jak tklivě prožívám ten lesbický rozchod, má gestikulace, opírání se o volant, silná anglična....no když se rozjíždíme na zelenou pán je mrtvý smíchy a zvedá palec ve znamení mého pěveckého úspěchu...blondýna je červená až na zadku...

NĚMECKY .... na parkovišti u obchodního centra zajíždím vozem, když tu ke mě přichází dva muži a usmívají se...proboha, letí mi hlavou, za posledního půl roku jsem nebyla tak mimo, že bych si nepamatovala...no...

První dotaz chápu jako zdvořilostní pozdrav s otázkou, jestli rozumím německy...po pravdě, odpovídám KLEINE ...pán se zaraduje, usměje jako měsíček a začne blondýně pod nos cpát mapu .....mapu německou, obrovskou a to ještě neví, že narazil na mistra světa v navigaci. Po obrovské gestikulaci jsem pochopila, že jim došla data v navigaci a jsou zoufalí.

Zoufalá je i blondýna, nejenže nerozumí, nejenže nechápe, po zádech jí tečou čůrky potu....proboha, proč tu není žádný chlap a já tu stojím jako trubka s takhle malým KLEINE....

Pevně věřím, že i v NDR jsou blondýny terčem vtipu a proto snad pánové odpustí, pokud jsem je poslala na druhou stranu...

ITALSKY ....miluju ten temperamentní národ, miluji jejich gestikulaci a navíc je miluji i proto, že řídí ještě hůř než já.

V době ledové, tedy před měsícem, se na parkovištích udělala veřejná kluziště a z parkovacích míst ledové kóje, kam bylo mistrovství zajet, když máte parkoviště z kopce. Na ledu si auto prostě dělá, co chce, jenže blondýna nějak zaparkovat musí a neskalpovat přitom auta kolem a nespálit spojku.

Přichází chrabrý soused, kamarád a předseda zahrádkářské partaje, sedá za volant a jako Niki Lauda zajíždí...kulový, crcá se s tím pomalu deset minut....blondýna blaženě zařve přes celé parkoviště AMORE MIO, VLASTÍKU....a další týden si oblastní zpravodaj má o čem povídat....

ZNAKOVÁ ŘEČ ....jako spolujezdec jsem nechápala, co dokáže řidič se svými prsty, jak dokáže špičkově gestikulovat, mlátit se do čela, mlátit do klaksonu, kopat do cizí pneumatiky. Jako blondýna jsem se ze všech světových řečí strašně rychle naučila plynně zvedat palec, ukazováček, nedávno jsem i vyplázla jazyk / no jo stydím se, ale pán byl přesvědčený, že jen on je na silnici ředitel /.

V létě jsem u Lidlu viděla dva pány, kteří se hodně hlasitě nedokázali domluvit o parkovacím místě, až jeden stáhl trencle a vystrčil na druhého půlky....tak o tom jsem ještě neuvažovala, bojím se, né že nemám ty správné půlky , ale že ještě nemám ty správné ŘIDIČSKÉ KOULE....

První zahradní...

....dnešní neděle to vyšperkovala po zahradnicku a věřte, že na zahradě je skutečné jaro.

Nejenže bylo neuvěřitelných 14 stupňů, ale já má řádně přičoudlé tváře. Během odpoledne jsem sklidila všechno zimní krytí a byla jsem překvapená. Traviny pod krytím se už zelenají a mají nové výhony, takže jsem musela mnoho travin ořezat. Zkrátila jsem všechny vřesy jarním střihem, byl nejvyšší čas. Vřesovce již kvetou, nakvetá mi také několik zimních keřů, které kvetou v zimě, ale letos přes mráz a sníh nestihly.

Provedla jsem jarní střih hortenzií, všech mých sedm rostlin je obsypaných novými výhony, které raší jako šílené. A podařilo se mi uchovat několik sudů vody, které jsem roznosila k jehličnanům...předpokládám, že zítra nebudu moct chodit.

Na zahrádkách to dnes žilo a byla první jarní kávička , s krabičkou vánočního cukroví se začalo zase zahrádkařit ve velkém...SEZONĚ ZDAR .....jo a zdraví vás všech mých patnáct kapříků, kteří se dnes také vyhřívali na hladině....

Únor v kostce...

...Karel Čapek měl o únoru poměrně zajímavý názor a poměrně výstižný :

Únor je doba nebezpečná, která zahradníka ohrožuje holomrazy, sluncem, vlhkem a větry. Tento nejkratší měsíc, záprtek mezi měsíci, tento měsíc nedonošený, přestupný a vůbec nesolidní vyniká nad všemi ostatními svými potměšilými záludy, mějte se před ním na pozoru.

...tento rok to nebyl holomráz, ale ještě do minulého týdne půl metru sněhu. Jen co sníh slezl, slezla ze mě i dobrá nálada, na trávníku se objevila sněžná plíseň a největší sranda je, že každý radí něco diametrálně odlišného...nechám si poradit od intuice a zdravého rozumu. Kapříci mi přežili všichni, bohužel mnoho sousedů vysekávalo ryby z ledu, je to hodně smutný příběh, pokud jsou to dlouholetí přátelé vaší zahrady.

Potkala jsem se s Ježíškem, v lednu jsem byla nemocná a nemohla jsem si vybrat od něj dárek, takže v únoru jsme se spolu konečně potkali a musím říct, že mi udělal kluk jeden šílenou radost.

Leden byl ve znamení barev, únor byl ve znamení pekařství. V létě nemám čas a tak v zimě peču, peču a peču, vyzkoušela jsem mnoho receptů, mnoho chutí a potěšila svou rodinu a přátele, v dalších měsících jim budu ukazovat fotky...

Soptíček roste jako z vody, nezavře celý den pusinku, opakuje / budu si muset dávat pozor na svůj slovník a mluvený projev, musím se mírnit, nerada bych, aby první sprosté slovo bylo od babičky /. Strašně nás překvapil vývoj, kdy jeden týden kočkám rvala kožich a ty utíkaly do první skříně. Druhý týden je jemně hladí po kožíšku a neustále přitom volá " Mišíííí ". Takže utíká jen slečna Farkašová, ale od té to ani nikdo jinak nečeká.

Můj malý synovec má dva metry, dostal své první kvádro a za týden mu bude 18let, bude se moct oficiálně pořádně opít a snad to kvádro neztratí, na takové velké kluky se asi hodně špatně shání.

Loučím se tímto se záludným měsícem, byl krátký, byl plodný, přinesl nám EET, ale...den si výrazně protáhl, svítí víc sluníčko, lidé kolem mají skvělou náladu, ptáci řvou narvaní slunečnicí a ptačím zobem a příroda se probouzí s prvními sněženkami a pučícími pupeny u kanadských javorů....přeji vám všem nádherný BŘEZEN...

Žijí ještě vůbec ???

....nebo přežívají...

Bydlíme naproti sobě už čtvrt století, normální, klasická rodina....muž, žena, syn, dcera.

Muž se odstěhoval, k ženě se nastěhovala matka, dcera porodila, dovedla si přítele, syn občas dochází , pokud právě není zavřený.

Je jaro, svítí lehce sluníčko, celá rodina stojí na balkoně nebo sedí a kouří.

Je léto, venku je šílené horko, lidé utíkají k vodě, celá rodina sedí na balkoně a kouří.

Je podzim, bereme si teplejší bundy, celá rodina stojí na balkoně a kouří.

Je zima, nosíme čepice a celá rodina stojí na balkoně a kouří.

Dennodenní kolorit, den začíná stejně jako končí s cigaretou na balkoně, celá rodina sedí zoufale na balkoně s cigaretou u úst, do toho občas pláče nebo se směje dítě.

Zatahuji večer žaluzie před spaním, běží televize....vstávám do práce, běží televize, přicházím z práce, běží televize.

Jejich celý den se smrskl do sledování televize a kouření.

Všichni jsou produktivní lidé, všichni jsou zdraví a přesto z nich chodí do práce pouze jediný člověk, syn. Prodává drogy a většinu roku tráví prodejem nebo pobytem za mřížemi.

Už několik let do práce nechodí žádný dospělý člověk z této domácnosti, žijí z penze, z mateřské, ze sociálních a hmotných dávek, z příspěvků na bydlení, žijí za naše, žijí na vrub společnosti.

Každý jsme jiný, každý máme jiný svět, jiné ambice.

Nedokázala bych tak žít, nedokázala bych dýchat, pokud bych neměla práci, pokud mi zdraví slouží, práce mi dává peníze, peníze mi dávají svobodu a realizaci.

Proto se nedokážu vžít do lidí, jejichž život se smrskl na televizi a kouření na balkóně.

Potkala jsem svou bývalou kolegyni, pracuje 42let v nemocnici na směnném provozu. Jako zdravotní sestra v nemocnici hodně zažila a já osobně před ní skláním, když si uvědomím ten dlouhý čas, který žena věnovala tomuto povolání, které je poslání a to bez diskuze. Nikdy neměla děti, muž jí zemřel.

Na podzim jde do důchodu, spíše měla by jí...přesto se obává, že finančně nebude schopna utáhnout domácnost se starou maminkou a chce si chodit ještě přivydělávat. Odmítá zatím žádat o příspěvky stát, je si jich vědoma, ale říká, dokud mohu, budu dělat, až nebudu, zažádám si.

Jedni sedí, kouří a přežívají....kouří a přežívají za naše, za naše společné.

Druzí sedí, také kouří, ale na svůj život si vydělávají.

Smutný příběh naší společnosti, odraz doby, která by už měla konečně přehodnotit, kdo do společného dává a kdo ze společného přežívá...

Jo, já se královsky bavila...

Hello, Rudi, hello, Harry,
tak jsem zpět, hle, já se vrátila a vím,
že patřím k vám, Danny,
jenom k vám, Lenny,
že jsem konečně tam,
kam už dávno náležím.

...text tak profláknutý od naší pěnice Helenky Vondráčkové nebo Laděnky Kozderkové, že už dopředu jsem měla osyp velikosti pralinek. Jednak jsem se zařekla, že muzikály pro mě skončily a jsou uzavřená kapitola a v ranném pubertálním období, jsem toto dílo viděla v rámci předplatného v divadle a byla jsem zpruzena zoufale.

A život tomu chtěl a dal mi ochutnat tento muzikál jinak a jsem vděčná..

Život mě skříp, Eddie,
chci žít líp, Freddie.
Je tak málo toho,
co nám ještě zbývá.
S vámi být, Danny
zase tak jako dřív, Danny.
Dolly už nesmí nikdy odejít.

Navštívila jsem metropolitní divadlo STUDIO DVA na Václaváčku a udělala vyjímku vyjímek a zkoukla muzikál Hellou Dolly.

Kouzlo celého , velmi netradičního dílka jsem pochopila záhy...pod režijním vedením ONDŘEJE SOKOLA vzniklo něco, co je divákovi blízké, co ho uvádí do varu, napíná a pruží, divák se skvěle baví, je ovíněn atmosférou, je nadšen a nadržen na lehkost a svěžest, která tu hmatatelně stříká ze všech stran...ale pozor, byť moderně pojato, vychází celý muzikál jako lehce stravitelný, lehce vnímatelný, humorný a nezanechá pachuť dob minulých, která by mohla vyznít těžkopádně, až brutálně zafixovaná na klasiku.

Celé to podtrhuje moderní výprava kostýmů, jevištní nastudování tanečků a hlavně, celou dobu na pódiu diriguje živý dirigent živý orchestr s živými sólisty, úžasně vyzní pódiová hudba a hlavně paní klavíristka úspěšně podbarvuje celý děj...za tuto autentičnost, čerstvost i napětí tleskám.

Hello, Dolly, well hello, Dolly,
už jsi tu, už jsi se vrátila
a víšDolly (já vím)
že patříš k nám, Dolly,Dolly (jen k vám)
jenom k nám, Dolly,Dolly (jen k vám)
teď jsi konečně tam,
kam už dávno náležíš.

Dolly....to je Kecal z Prodané nevěsty v sukni, jen s tím rozdílem, že jako bonbónek si nechá nejlepšího klienta pro sebe a lstí z něho udělá celkem stravitelného chlapa.

Zde by se nabízelo i maličko podbízelo, že bude muzikál stěžejní záležitost, už název tomu chce, pouze jedné herečky, hlavní představitelky...OMYL...zásadní omyl.

Celé nastudování sice podtrhl skvělý výkon paní Ivany Chýlkové, která je mimochodem kočka a má nádhernou figuru, hrála famózně, zpívala také moc vydařeně...ale zapadala do celého jevišního kolektivu a prostě tentokrát na divadle byli úžasní všichni, všichni se doplňovali, všichni si navzájem nahrávali a my se úžasně bavili.

Jan Dulava, Kryštof Hádek, Václav Jílek, Berenika Kohoutová, Simona Babčáková...skvělý koncert hereckých osobností v hodně netradičně pojatém nastudování.

Život tě skříp, Dolly,Dolly (jó skříp)
bude líp, Dolly,Dolly (bude líp)
Je tak málo toho,
co nám ještě zbývá.

Jsem profláknutá, že tíhnu k divadlu, jsem profláknutá láskou k prknům, co znamenají svět, miluji vůni divadla a dává mi mnoho, naplňuje mě zvláštní euforií, zvláštním nábojem....ovšem tentokrát jsem se královsky bavila, odcházela jsem nadšená, pobavená a vám toto nastudování klasického muzikálu vřele doporučuji, neprohloupíte.

....DOLLY UŽ NESMÍ NIKDY ODEJÍT....

Dědečku Mrazíčku...

...sbal si kufry a mazej tam k vám...

Sluníčko pralo jako o život, ptáci ladí o pár oktáv výš, jen ten pofidérní ruský děda ne a nééé sbalit kufry. Na zahradě je pořád 30 cm sněhu a ....no na jaro si ještě chviličku počkáme...

Intimita dotyků...

...sedí maminka a před ní na klíně dcera. Obě jsou si nesmírně blízko, maminka češe vlásky své princezně, kartáčem jemně projíždí hlavou, občas zlehoučka líbne do hlavičky. Hladí hlavičku, přirovnává neposedné vlásky a přitom jsou si nejblíž, jak dvě ženy mohou být, je zde cítit harmonie, buduje se vztah a prohlubuje. To, do jaké míry dokáže maminka INTIMITU DOTYKŮ dceři předat, to do určité míry poznamená jejich budoucí vztahy..

....moje maminka měla celý život krátké vlasy, nedostala lásku, nedostala pohlazení, v době po válce se na děti moc nemyslelo a tato generace žen byla nesmírně tvrdá a zatuhlá.

Přesto ke sklonku svého života milovala, když jsem jí doma barvila vlasy, když jsem jí dělala tzv. foukanou, dotýkala jsem se její hlavy, seděla se zavřenýma očima a nesmírně si to užívala ...tečou mi slzy, protože cítím, jak moc nám dvěma INTIMITA DOTYKŮ chyběla.

....nikdy jsme neseděly s mojí maminkou a nikdy mi nečesala vlásky, protože i já jsem je měla celý život krátké, nikdy mi je nenechala narůst , asi chtěli mít doma víc kluka než něžnou holčičku...nezažila jsem pocit INTIMITY DOTYKŮ, moje maminka lásku prostě předávat takto neuměla...

....moje dcera měla a má celý život dlouhé vlasy. Hýčkala jsem si ty chvíle, když její hlavička přenádherně voněla broskvovým dětským šampónem, její vlásky létaly ze strany na stranu, kartáčem jsem je pročesávala, hladila, dávala jí lásku, předávala dar lásky a tak trochu , né trochu, moc jsem jí učila být ženou, pečovat o sebe, dbát o sebe a hýčkat se.

Naše INTIMITA DOTYKŮ měla častou frekvenci, přišla mi nesmírně přirozená, dávala jsem jí pocit bezpečí a sobě jsem dovolila nahlédnout do intimního světa žen, matky a dcery.

....moje vnučka je ještě malá, stojí před velkým zrcadlem, směje se na sebe od ucha k uchu a když jí začnu vlásky přejíždět jemně kartáčem, přivírá očíčka a nechává už v tomto věku rozjíždět INTIMITU DOTYKŮ a pocitů.

Ženský svět, ženské rituály, ženské obřady... to všechno může mít v sobě obyčejné česání vlasů, vlasů dlouhých , vlasů krátkých, to všechno nás k sobě přibližuje, to všechno nám dává poznání vzájemné lásky, vzájemné blízkosti.

Když žena ženu naučí něžnosti, nestydí se za tyto projevy, předá své dceři DAR INTIMITY DOTYKŮ.

Nezapomínejte hladit své dcery, nezapomínejte na letmé polibky do vonící dětských vlásků, vše se vrátí vám, vše se vrátí nám lidem...nebude totiž pozdě na to, být si blíž....

/ zdroj obrázku Pinterest Carri Angele /

Nabušená snídaně...

...den začínám snídaní. Dříve tomu tak nebylo a mě skutečně trvalo než jsem si zvykla. Ráno jsem začínala kávičkou, pak další a najednou jsem s kručícím žaludkem zjistila, že je poledne. Chyba a už jí nedělám, snídám, snídám denně a beru to jako základ dne.

Máme skoro dva měsíce za sebou a já pevně věřím, že jste nezapomněli na začátek roku a jedeme dále stravovací " bomby ".

DÝŇOVÁ POMAZÁNKA

1 x sáček dýňových semínek / je psáno i semínka tykvová /

1 - 2 kyselé sterilované okurky

sůl

pepř

Příprava je neskutečně jednoduchá, na zhruba 12hodin, klidně i déle dejte dýňová semínka namočit.

Slijte vodu, ale nevylévat.

Do mixéru hoďte semínka, okurku, posolte, opepřete a lehce dle potřeby dolijte tekutinu / já jsem kyselá od přírody, takže jsem dolévala do potřebné konzistence lákem z okurek, je to na vaší chuti./

Umixujte do hladka nebo jak vám vyhovuje.

Překvapí vás skvělá chuť pomazánky, jenž má lehce oříškovou chuť.

Dýňová semínka obsahují nejlepší přírodní zdroj zinku, rostlinné omega 3, vitamíny a minerály. Velice pozitivně působí na trávící systém a proti střevním cizopasníkům, detoxikují střeva. Povzbuzují krevní oběh, urychlují regeneraci tkání, mají protizánětlivé účinky, snižují hladinu cholesterolu. Podporují činnost ledvin, prostaty.

A tak bych mohla pokračovat a pokračovat. Samá pozitiva a díky této pomazánce vás neklepne Pepka nebo infarktíček...takže i sociální jistoty....

....foceno ráno ve 4 : 25 českého času i kohout ještě chrápe ...tímto se omlouvám všem estétům, všem food blogerům, ale v tuto nekřesťanskou dobu já si připravuji snídani a na žádné velké stylistické parádičky to není.

Každopádně na této pomazánce jednou týdně ujíždím a snídaně je to skvělá, zdravá a zasytí.

Přeji krásnou dobrou chuť...

Slečna Farkašová..

.... aneb kočka kočkou s kočkovitou povahou...

V papírech má psáno FAIRY TALE OF ROYAL ANGEL, nikdo jí nechtěl, nesplňovala potřebná kriteria pro chov. Když jsme si pro ni jeli, měli jsme připravené jméno Rozárka nebo Rozinka, podle nálady. Ovšem když k nám přijela, bylo vidět, že byla v chovu odstrkovaná a věčně hladová, stále první u misek a měla hlad jako malý cikán...od té doby je to slečna Farkašová.

Farkášek měl v kartách osudu psané samé překážky a já s ní. Nejdříve měla plné vaječníky cyst, takže každý měsíc v době ovulace řvala jako tur. Do roka jsme byli 8x píchat antibiotika, protože měla silné záněty zubů, že nemohla nic jíst. Během operace přišla o všechny zuby, má pouze několik předních. Když to vypadalo, že začneme konečně žít, měla tak šílené průjmy a svědění...výsledek - alergie na kukuřici.

Stala se z nás dvou nerozlučná dvojce, protože naše slečna Farkašová nikam nezapadá. Nezapadá mezi lidi, okamžitě utíká a přijala v životě pouze mě. Nezapadá ani do kočičího kolektivu, žádný z kocourů k ní nesmí na metr, okamžitě syčí šíleným způsobem.

Přesto všechno je to neuvěřitelná kočičí osobnost, když ona chce, tak přijde pro pohlazení, když ona chce, tak se češeme, když ona chce, tak si hrajeme....když ona nechce, nezmůže s ní nikdo nic.

Minulý týden mě vzala na milost takovým způsobem, že jsem málem omdlela ....o kočkách je všeobecně známo, že nedělají nic, co by nějakým způsobem narušilo jejich osobnost, nejí, kde mají, nespí, kde mají.

Před lety jsem Farkáškovi koupila nádherný kočičí pelíšek, jen pro ní...v životě v něm neležela. Vždy jednou za čas jsem ho vyprala, vyprášila a už neočekávala, že by se do něj ubytovala.

Vážení přátelé, zázraky se dějí, slečna Farkašová po pěti letech vzala na milost mě i pelech...no a zde je výsledek našeho mnohaletého snažení....

....Farkášek jako správná žena provětrala model k ovalování, já jsem byla pár vteřin blažená a přesně vím, že zase bude večer první ve frontě na jídlo, že když bude mít náladu, tak se nechá pohladit a možná zase za pět let si lehne do svého pelíšku.

My, kočky kočkovaté vám přejeme krásný víkend plný pohody, klidu a nebo pořádné vzrůšo, jak to má , kdo rád...

Stojí si...

.... stojí si jako upomínka teplého léta, kdy vytvářely neuvěřitelnou atmosféru a hřály srdce zamilovaného zahradníčka. V době podzimu si hrály s odlesky zapadajícího slunce, zahradu dotvořily barvami a paletou, jenž by mohla konkurovat akademickému malíři. V chladné zimě, uprostřed ledu stojí s příslibem, že se co nevidět rozloučíme , abychom se za pár měsíců opět shledaly a opět si dávaly vzájemnou lásku.

Já, blondýna, zamilovaný zahradníček a moje milované traviny...

Sexy prdelka...

...krásné, porevoluční devadesátky. Plné naděje, optimismu a jako lidé jsme se ještě měli rádi.

Naše náměstí , to nejošklivější na světě, pulzovalo všednodenností. Když k řezníkovi přišel pěkný bůček, když u pekařů voněly poprvé koblížky z nutely, když do zeleniny přivezly první kiwi, když v drogerii došla první porevoluční kazeta Vogue, v lahůdkách se jako zjevení objevily první nugátové mořské plody...jo, tak to všichni věděli, všichni si to sdělili a hlavně na sebe nezapomněli.

Na tom náměstí stál i ten náš obchod. Tichá pošta se změnila v hodně hlučnou, když do ulic poprvé vyrazily hlídky městské policie. Správně, ke každé pořádné kultuře náměstí od nepaměti patřili drábové a my je konečně měli....a krom jiného, začala ta správná sranda. Vtipy, srandičky, flirtování, ale i rychlé chycení zlodějů, pomoc při resuscitaci starších lidí ve velkých vedrech, ale i zrychlený puls, dmoucí ňadra ve výstřihu pod pláštěm, častější frekvence obtažení rtů rtěnkou, řasenka nutila řasy k nádhernému motýlkovému pohledu, když měl službu Martin. Byl to fešák, o tom žádná, ale spíš než do očí...koukala mu každá na nádherně klenutou sexy prdelku. Ten syčák to samozřejmě věděl, kam a kdy koukáme a když odcházel, hodil tam taneční part tenkrát všemi milovaného Ricky Martina. Nezůstalo suché oko od smíchu a tuším i nějaké to spodní prádlo.

Žili jsme v nádherné symbióze, pospolitosti, jako lidé jsme se smáli, pracovali.

Jednoho dne nám Martin, sexy prdelka zmizel. Už nekroutil zadničkou, už nevyvolával hlahol, zmizel.

Při jednom nočním zátahu na cikánské dealery drog se nechal vyprovokovat, neadekvátně použil hrubou sílu, což by asi udělal každý z nás, ale nesmíte být strážce veřejného pořádku.

Dealera pustili a omluvili se, Martina vyhodili.

Naší řekou proteklo spousty vody , lidé už nejsou na našem náměstí těmi co dříve, lže se, pomlouvá, zmizel smích.

A proto... NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ORGÁN NA NAŠEM NÁMĚSTÍ BYL SEXY PRDELKA...

.....můj vzpomínkový článek je přiřazen k TT NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ORGÁN, fotku mi půjčil milý pan Google.

Přeji vám krásný, slunečný a zamilovaný den...

Mé vnitřní dítě....

....vyhořela jsem, blafla jsem jako doutnák a byl to KONEC MÉ CESTY...

Nikdy jsem nebyla dítětem, vyrůstala jsem pouze mezi dospělými. Bez kamarádů, bez sobě rovných, bez her. Rodiče si nepřáli hluk , nepřáli si zbytečný nepořádek. Byla jsem přemoudřelá, nedětská, velice rychle vyspělá. Kapitolu dětství jsem přeskočila, starala jsem se o domácnost, vychovávala své první dítě - mého bratra, rodiče dělali na směnách a nejčastěji používané slovo u nás doma znělo, MUSÍŠ, MÁŠ ZODPOVĚDNOST, TO NEJDE, ZAMYSLI SE. Nebyla jsem dítětem, byla jsem starou - mladou, přeskočila jsem jednu etapu života. Děti kolem mě mi přišly hloupoučké, nechápala jsem je, neuměla jsem si hrát, když jsem si hrála, cpala jsem tam vždy dospělý svět.

V době puberty, hormonálního tření a rebelování jsem se nemusela prát s nedospělostí, prala jsem se sebedestrukcí. Alkohol, drogy, promiskuita, zabíjení času, útěky, bolestné návraty. Nechápu jak, ale odmaturovala jsem, následně našla práci.

Se svým mužem jsem založila rodinu a zase jsem to byla já , kdo MUSEL, MĚL ZODPOVĚDNOST, TO NEŠLO, ZAMYSLELA JSEM SE. Když se kurvil, když přestal chodit do práce, když ho zavřeli, když přestal jevit zájem o své tři děti.

Narodila se mi dcera a já jí dopřála ten komfort být odmalička dítětem, hrát si, snít si, být vílou, být princeznou, moje dcera měla dětství a jsem na to nesmírně pyšná.

Táhla jsem tu pomyslnou káru dál, dřela, nesnila, budovala, budovala firmu...a pak se to stalo.

....vyhořela jsem, blafla jsem jako doutnák a hlavně jsem neviděla žádnou cestu...

Na prvním sezení u psychoterapeuta neseděla žena v nejlepším letech, seděla tam stařena, stoletá stařena. Unavená, servaná, bolavá stará ženská, depresivní, šílená, ale hlavně na konci své cesty.

Trvalo mi mnoho let než jsem si spoustu věcí uvědomila, pustila se jiným směrem, kde není jen to povinné MUSÍŠ, MÁŠ ZODPOVĚDNOST, TO NEJDE, ZAMYSLI SE.

Já jsem do svého života také pustila konečně DÍTĚ VE MNĚ. Mé vnitřní dítě, to které trpělivě čekalo dlouhého půlstoletí, toho mazlíčka, kterého já si nesmírně hýčkám.

Získala jsem díky tomu malému nadhled, dokážu se sama sobě zasmát, dokážu si konečně užít zábavu, nebojím se prokecat odpoledne s kámoškami, dokážu si udělat holčičí den a nemám výčitky, baví mě s voskovkami malovat a nebrat to jako úchylárnu, naprosto bez výčitek dám své vnučce první lízátko, protože jsou slova MUSÍŠ.....atd. v některých momentech slova sprostá.

....vyhořela jsem, blafla jsem jako doutnák, ale není to konec mé cesty, hrdě půjdu dál, protože mohu konečně ve svém životě býti někdy dítětem.... / i když až dorazí pan Parkinson nebo ten druhý německý občan, přidám k omalovánkám i plenky, ale to už je na jiný článek /...

Můj tatínek vyhlásí babičce válku...

.... aneb sonda do duše maličkého Soptíčka...

Já , Soptíček, občanským jménem Sofie, moc ráda maluju. Maluju na papír, maluju na omalovánky, maluju na zdi. Pěkně jsem si upravila čerstvě vymalovaný pokojíček. Když si maminka odskočila na minutku, já jsem se pomaličku a potichoučku v pokojíčku přikrčila a pak jsem tam namalovala takový krásný obrázek. Aby měla maminka s tatínkem taky radost, tak jsem jim namalovala i pěkný obrázek v obýváku. Moje maminka to říkala babičce a ta se šíleně smála, smála se nahlas, protože maminka nemá už další barvu. Babička mě chápe, moje babička je totiž taky pěkně vymalovaná, minule jsem u ní seděla a prstíčkem jsem zkoušela na její ruce rozmazat ty její obrázky a vůbec to nešlo, ani trošku. Musím se babičky zeptat, jaké barvy používá ten pan malíř, co jí maluje ty obrázky po těle...má totiž lepší PASTELKY než já...

Babička za mnou přijela a přivezla mi moje první lízátko. Maminka protočila oči v sloup a prohlásila...MAMI, PŘÍŠTĚ DOVEZ RADĚJI HROZNOVÝ CUKR...vůbec jsem nepochopila, proč moje maminka říká babičce Mami a proč nemá takovou radost, jako já a babička. Vyndaly jsme si spolu pěkně to lízátko, já jsem si ho nejdřív strčila do uší, do nosu a pak do pusinky...jééé to bylo sladké. Pak mě to přestalo bavit a tím sladkým klackem jsem si potřela obličej, ruce, vlasy a i velký kus babičky.

Babička má vkus a talent na ptákoviny, k vánocům mi koupila největší míč v hračkářství / dievčenskú futbalovú loptu...tam psali / a když se s ním hodí, třepe se celý barák, tatínek mi ho chtěl hodit a málem mi s ní urazil hlavu...

Zůstaly jsme s babičkou samy dvě, nikdo nebyl doma. A tak jsme si spolu malovaly, stavěly, papaly, bumbaly, hrály jsme si na pavoučka, stavěly jsme Duplo. Bylo to tak prima, že jsem si nevšimnula, že doma není ani maminka a to já tedy vedu v patrnosti a pak se hlasitě ozývám. Babička měla skvělý nápad, že mě něco naučí a že to bude nějaké nové slovo, já totiž teď stále mooooc pěkně opakuji....od toho odpoledne umím skvěle říci ...PEPÍK.

MŮJ TATÍNEK VYHLÁSÍ BABIČCE VÁLKU, PROTOŽE NENÍ PEPÍK, ALE PAVLÍK....

Skandální blondýna...

....tímto se stavím do fronty mezi všechny zaříkávače zimy a přivolávače jara, nikoliv ale pampeliškami nebo prvosenkami, ale erotickým nábojem. Prostě k jaru patří sexuální napětí, milování, páření, mazlení. Dnes celé ráno v rádiu bylo jen a jen o sexu, o sexuálních touhách, až se moderátoři sami divili, jak to s nimi mlátí.

Časopis People Magazine se rozhodl vyjít jaru naproti a rozdal svým respondentům dva úkoly...s jakou celebritou by si přáli skončit v posteli a proč zrovna s ní. Dost bylo vážných témat, dost bylo cest a konců, proč se nepobavit a neudělat si také takovou anketu.

Takže moji milí ...bráno samozřejmě s nadhledem a humorem...

1.ROCKER ....prolezlý , protřelý rocker. Jsem rockem a hard rockem odkojená, je to moje srdeční záležitost a nikdy nedokážu neposlouchat tento směr, udává rytmus mého srdce, což sedí, nedokážu být v klidu jako tato hudba.

AXL ROSE ze skupiny GUNS N ROSES splňuje všechny moje požadavky na totálního, excentrického, egomaniakálního blázna, který když začal zpívat nejslavnější skladbu November rain, děvčata měnila spodní prádlo a já s nimi.

2. VYSLOUŽILÝ KUREVNÍK ...muž mnoha tváří, mnoha hereckých poloh, ďábel, rebel, šílenec.....JACK NICHOLSON . Když vidím jeho úsměv, jeho gesta, jeho chůzi...přesně vím, že bych mu podlehla a nemusela bych se do ničeho nutit, stejně jako stovky žen, které prošly jeho životem. Není to prvoplánovaný krasavec, ale má charizma a když ho v dabingu mluví pan Švehlík...wow.

Mám ráda mnoho jeho filmů, ale miluju a stále dokola si pouštím LEPŠÍ POZDĚ NEŽ POZDĚJI, kde hraje stárnoucího playboje, který se poprvé v životě zamiluje....doporučuji.

3. KOLOUŠEK ....nádherný, mužný typ chlapa, seriálový hrdina....když ho nechali tvůrci seriálu HRA O TRŮNY zemřít, byl z toho mezi příznivci státní smutek... Jon Snow zemřel, byl odejit...aby se zase vrátil, prostě ten fenomenální seriál by byl bez něj jako vánoce bez stromečku.

KIT HARINGTON je britským hercem a o čem bychom si spolu mohli povídat...o tom, jaké je to být Kozorohem a mohli bychom si spolu užívat 26.12. jako narozeninový den / bohužel nás dělí několik desítek let /.

4. HEZOUNEK ....zraje jako víno, čím víc šedin, tím víc je atraktivnější. Před 20lety jsem hltala seriál POHOTOVOST, kde hrál GEORGE CLOONEY jednu z hlavních postav, byl to tenkrát docela neznámý herec, který se s lety popasoval se ctí, hraje celkem kvalitní filmy...ovšem jednu vášeň , za kterou ho na rozdíl ode mé maličkosti platí královsky, máme společnou...rádi si dáváme kávičku od Nescafe.

......blondýna se velice zodpovědně postavila k vítání jara, k hledání odpovědi oblíbeného magazínu. Předpokládám, že nikoho neurazím a když ano, má smůlu, jsem skandální blondýna, která poodhalila své nitro a stejně jako paní Holubová z ÚČASTNÍKŮ ZÁJEZDU , která si při milování vzpomínala na pekařského učně, já si vybavím některého z těchto pánů, protože pro mě mají kouzlo.

Sněženkami, bledulemi a krásnými muži jaru vstříc....

Na sladko...

....někdo to rád sladce, někdo na kyselo, někdo na slano...jsme plní svých chutí, svých vášní v gastronomii.

Já jedu ve sladkém a je to můj obrovský problém, pokud si chci uchovat tělo bez kil navíc.

Dnes vám nabídnu

TVAROHOVÝ JÁHELNÍK S JABLKY

Potřebujeme: jáhly

polotučný tvaroh

2 - 3 vejce

jablka

skořice, rozinky, javorový sirup, med

Jáhly spaříme, udělejte to skutečně několikrát. Zbavíte je pachuti, která v jídle vadí a mnoho lidí se díky tomu jáhlám vyhýbá, je to zbytečné, je to přežitek. Jáhly uvaříme, někdo uvádí v mléce, já je vařím ve vodě. Slijeme a po vychladnutí spojíme s vejci. V mnoha receptech se postup liší, ale já to vidím následovně, buď můžete vše smíchat a nebo vrstvit.

Je to na vás a vašich chutích a možnostech. Pokud spěchám, zamíchám vše dohromady a prostě zapeču.

Pečeme v troubě při teplotě 180st a dle velikosti zapékací mísy. Vytvoříte si skvělý sladký oběd nebo jen dezert.

A proč zrovna jáhelník ?

Jáhly ...vysoce výživná, bezlepková potravina, která se získává odstraněním svrchní obalové vrstvy prosa. Jáhly jsou lehce stravitelné. Obsahují velké množství minerálních látek včetně důležitého železa, ale také poměrně hodně vlákniny.

Jáhly vždy patřily na český tradiční stůl, dříve se s nimi slavily všechny důležité svátky v roce včetně vánoc a velikonoc, takže pokud ještě odoláváte, zkuste a uvidíte, že vám zachutnají a do svého jídelníčku vpustíte důležitou potravinu.

...život je o pokušeních, neustále jsme v pokušení...blondýna byla v sobotu s přáteli v Praze a poseděli jsme v úžasné cukrárně, čokoládovně a kavárně se skvělou kávičkou nedaleko Staroměstského náměstí. Čas zde plyne pomalu, vše nádherně voní, vše nádherně chutná a pak je blondýna v pokušení....tak vám posílám kousek čokoládového nebe až k vám...

Pomohl mi dozrát..

...během pěti let mi dvakrát zásadně vstoupil do života stejný muž, dvakrát miloval, dvakrát ranil.

Když mi z něho odešel naposledy, byla jsem raněná, bolavá, ufňukaná, vzdorovitá. Slzy mi tekly vždy v nevhodnou dobu. Smála jsem se jako kráva v nevhodnou dobu, dělala spoustu nesmyslů. Nespala jsem, nebavilo mě vůbec nic. Jen jsem se niterně užírala, deprimovala a svět mi přišel trapný, zbytečný. Samozřejmě jsem se litovala, stala se ze mě profesionální plačka. Dle psychologů je potřeba si bolest odžít, já se v ní doslova topila.

Rodina, přátelé / mimochodem mockrát děkuji do Pardubic / se neuvěřitelně snažili a já se nesnažila vůbec.

Fňukala jsem, fňukala jako malé dítě.

POMOHL MI JEDINÝ OBRÁZEK.

Ano, jediný obrázek v novinách mě nasměroval na tu cestu, kdy dozráváme, rovnáme si myšlenky a rovnáme sebe lidsky.

Na obrázku bylo malé dítě, které se samo živilo odpadky, rodina se ho zřekla. Žil sám na ulici, umíral.

Proč já řvu ? Proč se utápím v sebelítosti ?

Mám postel, mám ledničku, když mám hlad, mám teplé jídlo, mám šaty, mám teplou vodu, mám vodu k pití, mám náruč svých blízkých, mám přívětivé přátele se srdcem na dlani...

Co má on ? Nic, jen holý život...spí na smetišti , žaludek má prolezlý červy, jí pouze odpadky, nekoupe se, nemá co pít, nikdo ho neobjímá...

Budete si říkat, takových je mnoho v zemích třetího světa...a máte pravdu. Ale jeho fotka mi dala možnost pohledu na můj život a na jeho život v daném okamžiku, v dané době, když jsem si myslela, že je to konec světa. A zdaleka jsem neměla právo na tyto úvahy.

Dostalo se mi satisfakce v pravé chvíli, v pravém okamžiku.

Dnes je to rok ... mnohokrát během toho roku jsem si na toho malého vzpomněla, to jak mi pomohl se narovnat, začít si sebe vážit pro jiné hodnoty, najít se a v klidu si odžít bolestný rozchod...

A co vám budu povídat...dneska vyšla jiná fotka....DĚKUJI TI HOPE ....malý frajer jde totiž do školky a ani nemá tušení, jak pomohl srovnat jednu blondýnu.

Blondýna s lavorem...

...kamarádily jsme se spolu dlouho, bydlely jsme spolu na patře, byly jsme spolu naladěné na stejnou vlnovou délku. Tam, kde byla blondýna hrrr, tam jí kamarádka jistila záda, tam, kde si blondýna máchala hubu v potoce a ryla brázdu, tam jí kamarádka dala umělé dýchání , ideální spojení dvou žen.

Kamarádka měla manžela, manžela těžkého mamánka, chlapa rozmazleného, netolerantního, sebestředného, intelektuálního hňupa. Neuměl nic, vše dělal pomalu, nebyl si schopen ohřát ani párek...a nebo nechtěl ???

Blondýna nemá problém uznat roli muže v rodině, nemá problém sklonit hlavu a myslet si své pro klid v rodině....ALE VOCAĎ POCAĎ...abychom si rozuměli / pane Hausmanne, máte ze mě osyp, ale já vás mám ráda a uznávám vás, máte vždy pravdu /.

Kamarádka odjela s dcerou na týdenní pobyt k Máchovu jezeru a manžela nechala osudu a mamince, která docházela k Liborkovi s kastrůlkem, aby nestrádal, chudáček jeden.

Je pátek večer, blondýna sedí s manželem, v té době ještě kouří jako tovární komín, pije kávičku a v tom se ozve zvonek. Zvonek rychlý, důrazný, těžká výzva. Blondýna otevírá dveře.....a naskytne se jí pohled, nevídaný pohled...před bytem na zemi leží pět umělohmotných lavorů ve všech velikostech, nad nimi stojí muž mé kamarádky a drží další dva lavory.

Vypadá zoufale, potí se, tvář má bílou a líčí mi svůj zážitek....během týdne se mu udělal bolestivý vřed nad kostrčí / skutečně šílená bolest, většinou toto postihuje osoby se sedavým zaměstnáním /, byl na chirurgickém vypuštění , má si dělat sedavé koupele v bylinách....no jo, jenže manželka není doma..... A ON NEVÍ, DO KTERÉHO LAVORU SI MÁ SEDNOUT ????....a tak se přišel se mnou poradit, který z těch sedmi lavorů je vhodný ????

Blondýna stojí s hubou dokořán, slyší manžela, jak se smíchy za břicho popadá, vidí i zoufalého souseda, který neví, do kterého lavoru strčit prdel.

Když jsem pochopila, že to není žert, požádala jsem souseda, aby na mě vystrčil zadek a pak jsme jednotlivé lavory vyzkoušeli než jsme našli ten pravý, ve kterém si Liborek bude moct vymáchat svoji zadnici.

Zavřela jsem dveře od bytu a v obýváku stál můj muž, držel dva lavory a zvolal...TAK KTERÝ, MÁMO ?

Život nás všechny zavál jiným směrem, ale na příběh blondýny s Liborkem / on Liborek nebyl takový neškodný, pak vyplulo na povrch, že ještě obdělával další dvě zahrádky / a lavorkem nejde zapomenout...

NETŘEBA PŘED DOMEM ZETORU

POKUD MI PRDEL LADÍ DO LAVORU.

NEBOJTE SE VĚTRU, DEŠTĚ

BLONDÝNA MÁ TROJE KLEŠTĚ.

LIBORE, TY DIVOČÁKU,

MÁM NA TEBE VELKOU PÁKU.

KLEŠTĚ, LAVOR, ŘEPÍK

BUDEŠ ZASE CHLAPÍK.

Vidím fialové myšky....

.... nejsem tedy typický alkoholik. V hodinách psychiatrie jsme v příznacích deliria tremens probírali i ty bílé myšky, ale věřte , nejsou až tak typické, postižení vidí malá černobílá zvířátka.

Dost bylo psychiatrie, dost bylo myšek a myšáků..... u nás se doma totiž cvičí !

Byla jsem vždy pyšná, že nemám tlustá zvířata. Edíkovi spravil pan doktor chrup a náš nejstarší začíná mít boky jako skříň.

A tak každý den sportujeme, honí se míčky, běhá se za brčky a Edík od útlého mládí skvěle aportuje, takže i hážeme šustivý papír. Všichni tři , Edík, Míša i slečna Farkašová běhají po bytě, dřou...prostě u nás se v maká, u nás se honí forma...

....jako součást trénování je i běh s myškou a zde pánové absolutně selhávají, objekt je nebaví, nevím, zda je to barvou či šustivý papírek je atraktivnější. Slečna Farkašová se jeví jako správná žena, je to lovkyně, je připravená do cvičení se zapojit na 100%, má výdrž ....co nám ženám jiného zbývá.

Přejeme vám všem krásný víkend, nezapomínejte na vaše předsevzetí, to že je únor vůbec nevadí...u nás se MAKÁ, u nás SE SPORTUJE a u nás běhají po zdi FIALOVÉ MYŠKY...

/ OMLOUVÁM SE ZA KVALITU FOTEK, ale se zvířaty v akci se s fotoaparátem nechytíte a mobil nic moc /

Lopatou...

...padá, padá a neustále padá. Děti zažívají i ve městech euforii, maminky nestačí převlékat oteplovačky. Silničáři odhrnují, sypou, řidiči nezvládají a také sypou, sypou svoje předky do zadků jiných. Máme zimu, máme radost, odhazujeme LOPATOU.

Provozuji a jako provozovatel musím myslet na bezpečnost svých klientů, svých zákazníků. Každý den naší provozovnu navštíví přes tisícovku lidí a ta tisícovka lidí si přinese na svých botách metráky sněhu, který se mění v koupaliště. Neexistuje sebelepší protiskluzová dlažba a jak vyřešit situaci, abych dostála jako provozovatel bezpečnosti svých klientů ?

Na našem nádraží jsem objevila záchranu....protiskluzové bezpečnostní rohože. Za nemalý peníz jsme nakoupili rohože, osadili jimi schody, vchod a provozovnu, nedbaje co to stojí, bezpečnost na prvním místě.

V 5 hodin ráno jsem započala svou oblíbenou činnost...schůzku s LOPATOU...odhazovala, solila, laškovala s příslušníky místní domobrany / kluci měli po noční a už se těšili pod peřinu /. Vchází první klient, vchází další, další.....když v tom vidím dámu, ano, ženu, jak v afektu skopává rohože ze schodů, aby si do nich nezachytla podpatek. Mám chuť jí jednu natřít LOPATOU, protože další člověk je starší muž o holi a ten se do rohože zamotal celý.

Padá sníh, já rovnám celé ráno rohože, pracuji s LOPATOU a rovnám rohože a když zavřu oči.... venku svítí sluníčko, tráva se zelená a ptáci zpívají....nečum, nesni a rovnej rohože.

Otevřu ráno noviny a z titulky se na mě dívají psí oči, psí oči plné krve, plné smutku a bolesti. V mých očích jsou slzy, koulejí se po tváři. Psa někdo zmlátil LOPATOU, nacpal do pytle a zahrabal pod sníh. Ten psí frajer se s těžkým otřesem mozku vyhrabal a ještě větší frajeři ho zachránili. Dostal jméno Bojar.

Na jeho oči nezapomenu nikdy a pevně věřím ...BOJARE, NA KAŽDOU SVINI SE VODA VAŘÍ....přeji ti,chlape, lepšího páníčka, který používá LOPATU jen na sníh....který padá , padá, padá...