Až zazní svatební zvony...

...blíží se měsíc lásky.

Květen svatbám prý nepřeje a asi právě proto navzdory, bývá tento měsíc básníků pro floristy náročný.

U Verunek , maminka s dcerou se motá, krášlí, přizdobuje a dělá nevěstám pomyšlení.

První svatební KLASIKA

Když si vzpomenu na tu svou svatební kytičku z karafiátů, musím se smát. Než jí můj drahý manžel přinesl domů, ztratil půlku asparágusu a druhá opadala cestou.

Dnes už si nevěsty vybírají měsíce dopředu, plánují a na floristech je, dodat vše na míru a co nejvíce se přiblížit přání budoucí mladé paní.

Druhá svatební VINTAGE

Spadla mi čelist, oněměla jsem, protože tohle byl zatím absolutní TOP všeho, co jsem u svých kamarádek viděla a že toho za ty roky, co se známe, vytvořily.

Nevěsta bude mít celou svatbu vintage a jeji svatební kytka bude třešnička na pomyslném dortu.

U každé svatební kytice je také i kytice házecí, protože pokud by touto nevěsta tradičně vyhodila do davu vdavechtivých dam, byla by to pecka, kytice je velká.

Nevěstám mnoho štěstí, nám všem mnoho krásných vzpomínek, když jsme říkali své ANO. Zda to bylo či nebylo na zbytek života nechám na každém z nás, protože vždy do toho jdeme s těmi nejkrásnějšími úmysly.

Krásný květen, čas lásky, čas naděje .

Duben v kostce...

...apríl, aprílové počasí a zase ten apríl.

Ten letošní duben se vyřádil, bylo sluníčko, byla tma, padal sníh, padaly kroupy, byla nádherná duha, všechno všecičko, co nám může počasí dopřát. Příroda kouzelně zezelenala, barvy zalily svou paletou zahrádky, stráně i sady.

A když zazlobila matička Země, přišla vhod knížka, pěkný film a nebo posezení u dobré kávičky. Oslavili jsme svátky jara a musím říct, že u nás byly moc hezké, veselé a takové družné.

Zahrada mě šeptala, jak moc jí prospívá vláha. Připravuji se na rekonstrukci jezírka, ke které je potřeba obrovské kameny.

V momentě, kdy bagrista složil 10 obrovských kamenů hmotnosti 1,5tuna na multikáru, začalo tak šíleně pršet, že je zase všechny pěkně složil z korby dolů neb na zahradu by vjel, ale z pozemku už nikoliv. Za dvě hodiny na nebi pálilo sluníčko a po dešti ani památka. Nu což, apríl řádí, budu doufat ve smírný květen.

Soptíček plynule hovoří několika světovými jazyky včetně svahilštiny, zaslechla jsem i japonštinu, to v momentě, kdy se mi snažila vysvětlit něco, co šlo mimo mé hemisféry. Pusu nezavře celý boží den.

Obrovsku zálibu našla v tanci, tančí ona, tančíme my všichni a nejraději má tanec kolektivní. Ohromně se také našla ve vodových barvách a přiznám se, že i mě to moc bavilo.

Ujíždím na pleťových maskách, mám suchý obličej. Objevila jsem čistě přírodní čokoládovou masku s bambuckým máslem a kůže mého obličeje byla po umytí jako dětská prdýlka...Sofinka se dostylizovala guláškem.

Loučím se s nepopulárním měsícem, přeji vám , milé dámy, krásný let a bezpečný návrat, protože květen nás bude hýčkat a rozmazlovat.

Křídla motýlů...

"Utrhl jsem květinu, zvadla mi. Chytil jsem motýla, zemřel. Až pak jsem pochopil, že krásy je třeba dotýkat se srdcem."

Andrej Plavka

československý básník a spisovatel

V čem je buzík osvěžující...

...skoro ve všem.

Celý svůj dospělý život jsem chodila k ženským kadeřnicím.

Nebudu zastírat, ale bylo to za trest. Tento zajetý mikrosvět mě děsil, protože dialog v něm byl vynucený, tak nějak aby se neřeklo. Co manžel, co milenec, co děti, co zítra k obědu, sousedka vypadá jako sud, kamarád spí s kamarádkou.

Slepičky, slepičky a já k nim zapadala také jako slepička.

Slovo relax byl zakázaný, protože se zde mele stále a o ničem. Vypnout mozek je zde zakázané, neustálé kdákání o ničem.

Prostředí přesycené barvami, narvané vysloužilými koberečky a taburetkami, zdi plné zmalovaných slečen, které pro tu fotografii seděly u stylisty celý den a hlavně na hony vzdálené realitě, kterou vám v salonu vytvořily.

Věta ...Tak co to dneska bude ?...mě děsila týdny dopředu. Mohla jsem mít milion obrázků, mohla jsem mít nastudované, stejně jsem odcházela s helmou.

Nikdy se kadeřnice moc zajímala o můj tvar obličeje, o mé barevné ladění. Vždy jsem pak na chodbě stála se zrcátkem a někdy jsem šla rovnou v čepici. / nehážu vše do jednoho pytle, ale já měla fakt smůlu /

Poznala jsem buzíka a svět se mi změnil.

Buzík v kombinaci s romským naturelem je třaskavina nejvyššího kalibru, ale mě baví a nabíjí.

Jsem ve věku, kdy dokážu sát z mladších lidí energii a přetranformuji si ji pro své naladění, pro svůj život.

Je zde veselo, je zde cvrkot, žije to tu a není to zatížené patosem a životními náplavami.

Brutální otevřenost ve všem mě už nešokuje, protože můj buzík prostě umí žít.

Prostředí jeho ateliéru je do posledního křesla, obrazu či rámu vyladěné, detaily promakané a přitom jednoduché.

Jeho vnitřní nespokojenost se prezentuje neustálým stěhováním nábytku, převrtáváním obrazů, prostě blázen, ale citlivý.

Barvu, střih, ladění spolu nikdy neprobíráme. Já si sednu a on jede. Vymazlí mi na hlavě sen.

I on to ale dokáže pohnojit, když odcházím se střihem ala Erbová, protože se mi polovina vlasů zpekla, i mě už tekly slzy, když jsem šla domů se zeleno - modrým odstínem. Odpustila jsem mu, parchantovi jednomu černému.

Kreativec s premenstruačním syndromem, ale zároveň nesmírně citlivý kluk, který nemá problém říct, že je buzík a navíc cikán. Za své kořeny se nestydí a když už, tak nahlas zavelí... s cikány do plynu.

Japonci mají své tradiční čajové obřady, Holanďani své cofee shopy a já mám svého buzíka.

Stěžování...

..nechtěně a vlastně moc ráda jsem vyslechla rozhovor dvou dam na téma stravování. Obě si shodně stěžovaly, že muži odmítají relativně zdravé stravování a vyžadují stále svých šest knedlíků zalitých tučnou omáčkou.

Přicházím s nabídkou nikoliv kvalitního sexu, ale jídla, které mohou i muži a nestávkují.

JÁHELNÍK S KYSANÝM ZELÍM

Potřebujeme:

jáhly

kysané zelí

uzené tofu nebo tempeh

vajíčka

olej, cibuli

kmín, pepř, bazalku

Spaříme si jáhly několikrát vařící vodou, zbavíme je pachuti, která strávníkům vadí, pokud toto neudělají.

Jáhly uvaříme spolu se lžičkou bazalky, soli a kmínu.

Na oleji zpěníme cibulku, přidáme tofu / doporučuji zauzené, jídlo voní po uzeném mase / a na závěr orestujeme i kysané zelí.

V pekáčku zamícháme jáhly i připravenou směs zelí s tofu.

Vše zalijeme našlehanými vejci a zapečeme.

Jídlo je vynikající i za studena.

Jáhly v kombinaci s kysaným zelím jsou zdravým, kvalitním i hubnoucím obědem. Tato skvělá surovina našich předků patří mezi potraviny s nízkým glykemickým indexem a jsou přirozeně bezlepkové. Navíc kysané zelí je zdrojem mnoha velice prospěšných látek, podporující zažívání, imunitu.

Kdo jednou ochutná, nechce jinak...jáhlám se nemusí člověk vyhýbat, pokud je řádně připraví a spaří. Stanou se nedílnou součástí pestrého stravování a i pánům tato kombinace chutná.

Zapíjím březovou vodu.Je to čistě přírodní produkt, chutná lahodně a nyní na jaře čistí tělo od toxinů...jo a nás ženy prý zázračně omlazuje, což je v kontextu minulého článku na místě.

Přeji dobrou chuť.

Léta běží, vážení...

....neustále kolem sebe slyším, že každý je stár, jak se cítí.

Že je věk pouze číslovka.

A pozor, vše je jinak. Ode dneška už vím, že jsem pár měsíců SENIOR , ať se mi to líbí nebo ne.

Jsem dokonce SENIOR 50 plus...jen se děsím, jestli bych v těch Arabských Emirátech byla vůbec schopna v tomto věku vylézt z letadla...

Dopis pro paní Zemi...

Milá paní Země,

víš, já jsem takový malý, docela maličkatý prdeček, který po tobě běhá teprve pár měsíců.

A přesto bych ti chtěla dneska popřát k tvému svátku všechno nejlepší a vzkázat, že jsem tuze ráda, že jsem se narodila právě sem k tobě, ke krásné paní Zemi.

Dala jsi mi mojí maminku, která mě nádherně objímá, která mě hladí, má mě ráda a učí mě mít ráda i Tebe. Můj tatínek mě často bere do lesa na procházky, už mnohokrát jsem viděla horský potůček, viděla jsem srnky na stráni, já mám ty naše výlety k tobě strašně ráda.

Když mi sluníčko hladí moje světlé vlásky, mám moc ráda to teplíčko, kterým mě objímá. Vůbec mi nevadí ani ten fučící vítr, mám čepičku na hlavě. Představ si, že mě moc baví i tvoje dešťové kapičky, jenž bubnují na sklo našeho okna, moc ráda se na ně dívám a do snů si odnáším pohádky o dešťové víle.

Se zájmem vyhlížím, kdy zase uvidím nějakého pavoučka tkát pavučinku, letět berušku. Ptáčci u nás na vsi se se mnou kamarádí, krásně mi každé ráno zpívají a chodím krmit kapříky na náves, jen ty kačeny zlobí a běhají po silnici. Není nad pohlazení hebkého kočičího kožíšku, i když se do toho občas opřu víc a kočičáci utíkají, ale jednou budeme určitě kamarádi.

Víš, já jsem skutečně tvoje, mám ze všeho nejraději chleba s máslíčkem, mlíčko teda ještě piju od maminky. Tvoje sladká medová jablíčka bych si přála baštit pořád. Je fantastické, když se večer koupu v teplé vodě, nikam se mi nechce a cachtala bych se pořád.

Paní Země, užij si tvůj dnešní svátek v klidu a pohodě, moc bych ti přála, aby ti někdo upekl takový dobrý a sladký dort, jaký jsem dostala já, když jsem slavila.

Moc bych si za nás malé prdečky přála, abys byla pořád stejně nádherná, stejně plodná a měla nás ráda, objímala nás svou krásnou přírodou a obdarovávala nás dary, na které ti dospělí a hloupí velice často zapomínají v honbě za iluzí.

Tvoje Sofinka

/ někdy mi říkají Soptíček/

I já se připojuji s obrovským přáním.

Stylizovala jsem celý článek jako pohled malého dítěte na svět kolem něj a jsem si plně vědoma, že tak nějak dítě cítí a vnímá svůj život na Zemi. Jeho přístup je sice jednoduchý, ale nezkažený, upřímný a rovný.

S lety přichází jiný pohled, jiná optika, jiné vnímání, už nás tolik nefascinuje ten ptáček, kachnička nebo chléb s máslem, bereme to vše jako samozřejmost.

A tak bych si přála za tu naší igelitovou generaci sedící u bedny s ovladačem v ruce, abychom se zase pokud možno vraceli k darům, které nám Země denně naděluje, přijímali její náruč s pokorou.

Jak se tvoří čeština...

...když se spojí řádná dávka afektu s cholerickým záchvatem a dojde k zásadnímu výpadku diplomacie ...vznikne češtinářská perla NEDOŽEREK.

Český jazyk je nádherný, pestrý a neustále mě překvapuje. Překvapuje mě lidová tvorba, jen nevím, co by na to řekla nějaká soudružka učitelka ?

Přeji vám krásný víkend, ať už s dožerkem nebo nedožerkem, hlavně s úsměvem a nadhledem....

Když jsem byla Zemi nejblíž....

Blíží se Den Země, všude panuje blbá nálada ze zimního počasí a já jako správná blondýna jsem se zamyslela.

Kdy jsem byla Zemi nejblíž ?

Jsem právě čerstvá studentka zdravotní školy, obor všeobecná sestra.

Nejsem blbá, studium mě baví, vlastně se učím skutečně jen občas.

A jsem už několik let zdatným kuřákem, nikoliv z frajeřiny, ale pouze z důvodu labužnické závislosti.

Chutná mi kouřit, chutná mi si ničit zdraví.

Každé ráno před začátkem vyučování si parta závisláků zajde zakouřit, aby vydržela náročné studium.

Spolužačka k cigaretce vytahuje pravou moravskou domácí pálenku.

Nu což, i já se posilňuji jedním panáčkem, jako mezi námi, nic moc.

Ale přeci nepřiznám, že je to hnus fialový, který pálí v krku .

A tak jako zdatný průserář, kopnu tam dalšího. To vše na lačný a prázdný žaludek.

Z vesela, hodně z vesela se řítí do školy parta rozjařených a posilněných dívek.

První hodinu máme somatologii a probíráme cévní soustavu.

Přichází pan docent, zapisuje do třídnice a bere si svůj známkový bloček.

K tabuli půjde....k tabuli půjde....Bartošová.

Já se skvěle bavím, máchám rukama v zadní lavici.

Ještě jednou zazní třídou ...k tabuli půjde ... Bartošová.

Cháchá, to budu asi já, jiná ve třídě není.

V minutě mi ovšem dochází, že jí mám jako z praku, navíc si nepamatuji z cévní soustavy ani, kde je srdce.

Stojím před katedrou, docenta vidím dvakrát.

Mlha přede mnou, mlha za mnou.

Probouzím se s nohama opřenýma o katedru, pan docent se mě snaží vymotat z názorné pomůcky cévní soustavy, kterou jsem při omdlení na sebe strhla.

Přilítla jedna, přilítla druhá, jsem proplesklá, jsem střízlivá.

Nikdy jsem nebyla Zemi tak blízko a už nikdy jsem si to nezopakovala.

Dívali jsme se spolu z oka do oka, musel mít už jen z mého dechu jedno promile.

Zachoval se jako frajer, nejenže mě nenapráskal, zavřel oči a poslal mě domů.

Celou cestu autobusem jsem zvracela do průhledného deštníku naší sousedky, který ji manžel koupil v Tuzexu za nemalý peníz k výročí.

Nikdy, skutečně nikdy jsem nebyla Zemi blíž.

Už nikdy jsem se za celý život nenapila domácí pálenky.

Při nástupu do zaměstnání po maturitě mě přijímal pan docent.

Přes brýle se na mě podíval a pronesl ...Bartošová, Bartošová, né že se mi tu budete permanentně válet !

Červená až na zadku, šťastná jako blecha jsem odešla a při každém mejdanu dával můj pan šéf k dobru, jak se brzy ráno válím ožralá a zabalená do názorné pomůcky.

Přenádherný čas malin nezralých, kdy jsem úspěšně budovala svou kariéru skandální blondýny, však se podívejte na pokrývku mé hlavy a je vám vše jasné...

Tak nějak orchidejově...

...pěstovala jsem a pěstuji je již mnoho let.

V posledních letech mi zůstaly pouze botanické orchideje/ mám i pár hybridních kousků/, které mi přijdou zajímavější, atraktivnější a hlavně odolnější.

Před několika týdny mě oslovila kamarádka, že má její phalíky plné nějaké vaty, oslintané a ve špatné kondici.

Velice mě udivila, protože o ní vím, že je vynikající zahrádkářka, přírodě rozumí, rozumí i rostlinám, ale nějak pozapomněla, takže prosím, pokud dostanete novou rostlinu nejen z hobbymarketu, doporučila bych :

KARANTÉNA

Dejte si čas a novinku postavte někam mimo, vesměs si totiž škůdce doneste domů s novým kouskem. Vím, člověk je natěšený, nabuzený a chce se kochat, ale pokud to vydržíte, zůstane vám celá sbírka čistá.

Já sama jsem tak v začátcích neučinila a měla jsem rostliny plné právě této " vlny ", kterou s velkou chutí tvoří ČERVEC VLNATÝ. Je to jeden z nejodolnějších škůdců, velice zdatný v přežití a v devastaci vaší sbírky, saje, saje a rostlinu dokáže rychle oslabit.

S červci vyhrajete boj, pokud rostlinu přesadíte do nového substrátu, sednete si s lupou a pinzetou a jednotlivé kazisvěty odchytáte. Je to zdlouhavé, ale účinné než se do boje pustíte s chemií. Také je vynikající líh z lékárny.

Držím palce a pokud dodržíte zásadní pravidlo, dát novou rostlinu do karantény, nestane se vám, že si nakazíte i další vaše rostliny, které byly v kondici a prosperovaly.

Právě mi kvete COELOGYNE CRISTATA.

Jedná se o botanickou orchidej od jižních svahů Himalají, kde roste v mlžných lesech.

Moje cristata neroste v takových skvělých podmínkách, ale od brzkého jara do hodně studeného podzimu bydlí na zahradě, kde je mnoho vzdušné vlhkosti, ideální noční pokles teplot a na přistíněném místě si lebedí bez přímého slunce. Na zimu ji stěhuji na zasklený balkon a do teplých bytových podmínek nepřijde vůbec.

K indukci květů prostě potřebuje studený odchov, za který se odmění nádherným a dlouhým nakvetáním stvolů.

Mě nakvétá druhý měsíc a vypadá , že některé stvoly budou v produkci květů ještě nějakou dobu pokračovat.

Pokud této rostlině striktně dodržíte podmínky, kvete pravidelně.

ASCOCENDA STRAWBERRY SODA

Tahle rostlina je pravý opak výše zmíněné cristaty. Potřebuje teplo a hlavně hodně, ale hodně světla.

Moje rostlina stojí na parapetu jižního okna, kdy po nástupu horkých dnů, začnu přistiňovat.

Vandám a ascocendám se říká DĚTI SLUNCE, takže pokud jim opět dodržíte podmínky, dočkáte se kvetení. Chce opravdu mnoho světla, v létě ale pozor na spálení. Já v zimě tyto vandovité přisvědcuji speciálními zářivkami, které pak rostlinám dodají potřebné i v zimě, kdy je den velice krátký a málo světla devastuje nejen nás, ale i rosltiny.

Představila jsem vám záměrně dva druhy orchidejí, které potřebují pro svou prosperitu jiné podmínky.

Jedna chladné a studené pěstování, druhá teplé a hodně světlé pěstování.

Pokud si pořizujete rostliny, zvažte, zda jim dokážete tyto podmínky zajistit.

Přeji krásné dny s rostlinami na parapetech či zimních zahradách, které potěší oko i duši.

Vyvrcholení..

...nejsem křesťan a nejsem věřící, takže vyjadřovat se k nejvýznamějším křesťanským svátkům v roce by ode mě bylo hodně falešné.

Ale dnešním dnem dochází na velikonoční pondělí k přerodu, k vyvrcholení.

Začíná ta lidová část velikonoc, začíná ta očekávaná oslava jara, která mě baví, kterou mám ráda a je mi blízká.

Veselte se, radujte se a mějte se rádi.

Dámy, z čistě praktického hlediska, nebojte se nechat vyšupat, díky těmto procesům dle lidových pranostik a obyčejů, do vás a vašich žil vhání energii a nový život.

Pokud se vám něco nevydařilo, jako například mě, že mi popraskaly mazance, netrapte se, ten krásný lidový den si užijeme a já vám pro potěchu oka posílám zajímavá a netradiční vajíčka...

Krásný den.

Netřískne mi do chalupy...

...současný ráz počasí je pro přírodu, pro zahradu doslova balzám.

Když před měsícem teploměr atakoval šílené teploty, zahrada trpěla. Obrovské brázdy suché země, spálené rostliny, vše o překot napučené, no byl to místy smutný pohled.

Přiznám se, že jako zahrádkář vrním, vše je, jak má být. Země má potřebnou vláhu z rosy i vydatného deště, sluníčko svítí normálně a nespaluje vše živé a v přírodě je vidět nádherný progres. Vše se přirozeně zelená, pučí a kvete.

Je konečně duben, normální duben, plný vláhy a normálních teplot.

Na zahradě Čech jsem si koupila pár netřesků a skalničkové rostlinky, které si už lebedí v kamenech.

Stará lidová pranostika praví, kam vysadíš netřesk, tam blesk neuhodí. Tyto houževnaté, slunce milující rostliny jsem si poměrně oblíbila a už se těším, jak se za moji skromnou péči odmění barevnými koberci v kamenech a mísách.

Přeji všem nádhernou neděli a neklesejte na mysli, že venku právě není 30 st. Není a je to dobře, když jsme byli malé děti, mnohokrát v dubnu ještě sněžilo a nikomu to nepřišlo divné.

Bylo by ideální, kdybychom se v nárocích na přírodu uskromnili, ona nám to pak vrchovatě vrátí a nabídne nám plodnější náruč !

Diktátor...

...aneb TEĎ MÁM SLOVO JÁ...

Když najdete v sušárně své prádlo na jedné šnůře, předtím viselo na všech, někdo si dovolil sahat na vaše kalhotky, podprsenku, tepláky vašeho partnera a bylo mu naprosto jedno, zda se jedná o sněhově bílé či černé...vše na jedné šnůře.

Když v den vašeho velkého úklidu stojí diktátor na chodbě a schovává provokativně pod rohožku listí, významně vám poťukává na hodinky nebo dokonce zazvoní, kde že už jste s tím hadrem?

Když venku padá sníh, ví to celý dům. Diktátor vstane ve 4hodiny a hrablem bouchá o schodiště tak důrazně, že na celém sídlišti lítají " prdele ",dotyčný ale pokračuje, protože je třeba uklízet.

Schová posypovou sůl, je to drahé, je třeba šetřit. Za záclonou stojí a baví se, že si rozmlátíte hubu na schodech. Dobře vám tak.

Když chodí za každým člověkem v domě a zamyká, stává se z toho obscese. Pověšený celý den na dveřním kukátku, okamžitě startuje, pokud nezamknete nebo necháte otevřené okno.

Když necháte otevřené okno, rovná se to diverzní akci NATO, okamžitě jste potrestán zvoněním nebo obrovskou ranou dveřmi.

Okna jsou zavřená celý rok, protože se prostě nevětrá, proč by se větralo ?

Nevětrá se, i když v suterénech máme mříže, diktátor totiž rozhodl !

Máte pravdu, každá mince má svůj rub i líc. Je dobře, že někdo kontroluje dům, je dobře, že se někdo stará, zda je otevřeno či zavřeno. Je dokonalé, že žádný zloděj nemá šanci se vám dostat do baráku či do bytu.

Ale co když se stáváte vězněm samozvaného diktátora, který má vždy poslední slovo, vždy poslední rozdílení pozic v domě?

Kde je ta křehká hranice, kdy vás diktátor znásilňuje několikrát denně proti vaší vůli a vy o to nestojíte?

Nestojí o to celý dům. Celý dům je znechucený z jednoho člověka, který diktuje pravidla. Jeho pravidla.

Kam se poděla demokracie, kam se podělo soužití? Každá schůze končí střetem domu a diktátora.

Diktátor práskne celý rudý dveřmi se slovy....JÁ SE NA TO MOHU VYSRAT !!!

A druhý den znásilní prvního člověka.

Do funkce se zvolil sám, je svým voličem, je podporován svou osobní stranou, je spozonzorován svou osobní stranou.

Bydlím v tom domě 28let, stejně tak dlouho je mým sousedem i diktátor.

S přibývajícím věkem se stav jeho přerodu v generálního tajemníka OSN blíží dokonalosti a zbytek domu je šílený.

Neustále se mi dere to Nerudovské KAM S NÍM ?

Do popelnice ? I ty popelnice zařídil na druhou stranu, ta původní mu vadila.

Když se nad ránem vrací domů v dezolátním stavu posilněn alkoholem, stává se z diktátora Herkules, který za hlasitého nadávání vytřepává rohožky, protože on je ten, který to myslí dobře, jen on je bůh.

TEĎ MÁM SLOVO JÁ ....A KDO JE VÍC ?

Je to osud ?

A nebo příroda, ta mocná čarodějka, kdo míchá karty našich životů, našich osudů.

Dívám se na mou dceru, dívám se na mou vnučku a hlavou letí myšlenky...

Moje maminka.

Žena pracovitá, houževnatá, temperamentní, od přírody vůdčí typ, který si podmaňuje lidi kolem tak nějak přirozeně.

Víc generál než žena, víc muž. Vybavená vlastnostmi schopných vůdců i schopných manipulátorů, absolutně nebere v potaz povahu či lidské vnímání.

Nejčastější její slovo Musíš.

Díky drsné výchově nikdy neuměla lásku projevit, nesmírně v tom tápala, citové projevy šly mimo.

Této mimořádné ženě jsem se narodila já, já živel, já magnet na průšvihy, já nesmírně citlivá osobnost, která ze všeho na světě toužila po lásce a po objetí.

Setkaly se dva obrovské temperamenty, úrodná půda pro obrovské třecí plochy.

V těchto našich životech jsme se minuly, bohužel a mnohokrát velice bolestivě.

Já.

Žena pracovitá, houževnatá, temperamentní, od přírody šílená, netrpělivá, hnaná dopředu jako jaderný reaktor.

Uvolnit se, flákat se, vypustit, lelkovat, umím jen s velkým sebezapřením.

Jsem nervák, jsem stresař první třídy.

Dokážu milovat, úplně stejně jako nenávidět. Velice těžce hledám kompromis, občas i za cenu slz a ztrát.

I já jsem porodila dceru. Princeznu.

Moje dcera je klidná, vyrovnaná, zpomalená, něžně romantická.Obrovský snílek.

Její naprosto klidná povaha dokázala vyrovnat můj živelný nápor natolik, že jsme spolu vycházely naprosto báječně, rozuměly si a nikdy jsme spolu nemusely řešit zásadní konflikty.

V těchto našich životech jsme se potkaly, dokázaly nádherně doplnit a naše rozdílné povahy zapadaly jako jedno velké puzzle.

Moje dcera.

Žena pracovitá, houževnatá, klidná, od přírody nesmírně vyrovnaná, božsky trpělivá.

Umí se báječně uvolnit, dokáže se skvěle flákat, umí si odpočinout.

Její klid je mnohdy nakažlivý, obdivuhodný.

I ona porodila dceru.

I když je Soptíček maličký, je divoký, temperamentní, živelný a je to nesmírná osobnost.

Dívám se na ně dvě, miluji je každou úplně jinak a tak nějak cítím, že ta příroda je skutečně mocná čarodějka.

Když moje dcera v klidu a bez vztekání tichým hlasem vysvětluje mojí vnučce po desáté, že tak to nepůjde, já sedím a můj hlas říká, já bych jí roztrhla.

Děkuji osudu, děkuji přírodě, že nás tak nádherně pestře zamíchala, že se dokážeme snášet, že se dokážeme milovat a neubližovat si.

Jsem si plně vědoma tohoto daru, který pokud není dán do vínku, přináší bolest, třecí plochy a celoživotní otevřené rány.

Naše společná láska...

...ke konvi.

Soptíček nejenže zdatně dohání můj temperament, občas ho i předčí, ale už nás pojí i společná láska ke konvi.

Já tedy osobně to tahání vody po zahradě, po celém dni, kdy jsem servaná jako vůl, tak to fakt nemusím. Ovšem se Soptíčkem to zalévání dostalo daleko větší rozměr.

Moje zdatná posila se osvědčila, taháme konev ve dvou a navíc se pozor...naše Sofinka je veliká milovnice kamenů, kamínků a šutrů...není nad to, když se vám povede vnouče.

...přeji vám krásné dny, včera jsem běhala po zahradě v sandálech, dnes jsem vytahovala teplou bundu, budeme doufat, že nám k tomu ještě nezačne mrznout a padat sníh...

Jedna nedělní...

....dneska byla slunečná a teploučká neděle.

Lopata, kolečko, plachta, nůžky, konev, palice, dva nádherné javory / které jsem koupila za směšný peníz u cesty od pána, který ruší přenádhernou zahradu - ráj /, netřesky ze Zahrady Čech / kde jsem si ráno stihla dát špičkový trdelník /, kameny, litry potu a litry vody....zde je výsledek mého nedělního snažení.

Když padala hvězda..

..měla jsem otevřené oči a přála jsem si přežít.

Celý ten hodinový strojek funguje přes 25 let mého života.

Čítá malou firmu, která plní vaše zažívání, plní vaše bříška, pracuje v ní 13lidí se s svými životy, která znám, znám všechny jejich děti, znám všechna jejich vnoučata, znám je jako vlastní, jsou mi blízcí, protože skoro všichni tak dlouho tu káru táhnou se mnou.

Všechna kolečka jemně zapadají do soukolí, všichni mají své povinnosti, svou práci, velice často doráží nepříjemný stereotyp, ta každodennost, boj o ceny, boj o zákazníka.

Přesto všechno firma pulzuje, je zdravý a promazaný mechanismus.

Přichází to jako rána z nebe. Přichází to úderně, rovná se to jaderné zkáze.

Vedle nás si otevřela provozovnu konkurence.

Přichází s cenami pro nás likvidačními, pro zákazníka nirvána.

Jsme zvyklí na konkurenční boj, nejsme připraveni na detonaci, nejsme připraveni na likvidaci.

Stojíte v prázdném obchodě. Nejsou lidé, není výdělek.

Živíte ty rodiny a ty peníze dostat musí, musíte platit faktury, vydání.

Můj pracovní partner se složil.

Já se nesložila, mě vypovědělo službu tělo.

Duše firmy tichounce, skutečně tichounce tepe, kolečka se dotýkají.

Bože, bojím se, drhnou, ale ještě fungují.

Bojujeme, bojujeme rok.

Bojujeme o každého zákazníka, bojujeme o každou duši, která překročí práh.

Lidé se pomalu vrací. Obchod se pomalu plní.

Naděje, je tu obrovská naděje, že ten stroj zase začne víc, mohutněji tikat v taktu blízkému mému srdci.

Ta hrdost, ta pýcha, to štěstí, že zase začínáme slyšet burácející soukolí, omračuje.

Konkurence zavřela, drtivě, mrazivě, zavřela.

Mám oči plné slz, jsou to slzy štěstí, slzy naděje, slzy budoucnosti.

Obchod pulzuje, je plný lidí, je plný smíchu, halasu....je plný lidí.

A poučení, ano, přišlo.

Vážíme si toho, co máme, nebereme ten stereotyp na lehkou váhu a víme, že každé hodiny běží pouze po určitou dobu a my tu dobu chceme využít.

Když slyším někoho pronášet větu...ach jo, zase do práce....ode mě jí neuslyšíte.

Když bude padat hvězda, zavřu oči, dnes už mohu, protože jsme přežili a stroj naštěstí běží dál...

Martine, ty bejku...

Milé dámy, milí páni,

nebaví vás trapné seriály, zábava nám z televize utekla a vzala si dovolenou, pokud si na černo nestáhnete film, nudíte se, dočetli jste knihu a do nové se vám nechce....hoďtě se do gala, oholte se, navoňte a hlavně pojďte se bavit, skutečně bavit, smát, užívat si a hlavně něco kouzelně bláznivého prožít.

A co že je to za zázrak... adaptace známé filmové hudební komedie pana Zdeňka Podskalského SVĚTÁCI v nastudování divadelního spolku Háta.

Přiznám se, že jsem byla neuvěřitelně zvědavá, jak to současní herci dají, protože ty legendární Světáky s našimi top herci jsou a budou nezaměnitelní, mají neuvěřielné kouzlo i po letech a právě díky super hereckým výkonům.

Parta tří fasádníků od Velhartic pracuje v Praze, v tom zářivém, velikém hlavním městě plném lákadel, zábavy a bujarého nočního života. Po dramatickém zážitku v grilbaru Diplomat, kde způsobí požár, se rozhodnou vzdělat v oblasti společenského chování. Doufají, že si napříště v takovém "lepším podniku" zaslouží, jako opravdoví světáci, společnost dam na úrovni. Odevzdají se do rukou zkušeného vychovatele, emeritního profesora tance a společenské výchovy. Kdo mohl tušit, že nakonec natrefí na trojici podobně "dobře vyškolených" lehkých dam?

Martin Zounar, Zbyšek Pantůček, Filip Tomsa, Jan Přeučil, Mahulena Bočanová, Monika Absolonová, Olga Želenská a Miriam Kantorková...tak všichni tito umělci dokázali neuvěřitelné... přeskočili, přeletěli, dotvořili, domodelovali, dopilovali a předčili ty původní Světáky, dali těm dnešním něco zgruntu nového, zábavného, humorného, od první do poslední řady se lidé bavili.

Publikum řvalo, smálo se, tleskalo, publikum se bavilo a co je v dnešní době víc ?

Nutno podotknout, že jeden herec zásadně a výrazně vyčuhoval, jeho smích, jeho zapomenutí textu a totální odbourání celého vychechtaného divadla, spontánní projev okořeněný skutečným komediantstvím a brilantním humorem...tak to je pan MARTIN ZOUNAR....Martine, ty bejku...byl jsi boží !!!

Zábava, humor, ale i zamyšlení nám ze života utíká, drtí nás všední realita a s ní spojené problémy...odhoďte to všechno a jděte se bavit, já také za zábavou dojíždím a ani cena těch lístků není tak šílená, mnohokrát utratíme peníze za větší ptákoviny. Třeba by jste si, milé dámy , zvedly sebevědomí, jak nám přes zimu naše Mahu pěkně nakynula....

Volba ...

... plně jsem si vědoma, že jsem out, nejsem trendy a jsem trapák.

Používám po praní aviváž, kaju se, pláču, ničím životní prostředí, ničím své už dávno nezdravé a zhuntované tělo, ale já prostě tu vůni miluji.

Evidentně jsem zvolila dobrý druh, protože kočičí směčka se kolektivně vyvalovala na sušičce, což se stává zhruba jednou za milion dní, že se neservou o pozice... a nebo to bylo tím teplem...

Zkouška ohněm...

...aneb když nosí blondýna pořádně spodní prádlo...

První dubnový den už od rána volal blondýnu do zbraně, sluníčko vytahovalo z postele všechny opozdilce a já sbalila vše potřebné a hurá do lomu. Blondýna musí sehnat na kaskádu k jezírku obrovské ploché šutry a věřte, že pokud nejste milionář, musíte se hodně snažit, protože je to hodně, ale skutečně hodně drahá prdelka. Proto má blondýna v horizontu 50 km najeté lomy a pískovny, kde se přátelí se všemi bagristy.

Sluníčko nad hlavou, blondýna vjíždí do lomu a pískovny a nevěří vlastním očím. Stejně jako ona, jo tak i další chtějí budovat, je tu dvacet aut s přívěsy pro písek, pro štěrk, pro štěpku, pro kameny...jsme národ kutilů.

Blondýna je těžce vytočená, protože na to chtěla mít klid a je zde milion lidí.

Musím se smířit se všemi těmi pohledy chlapů, jsem tu totiž jediná, jediná žena, jediná blondýna.

No co naděláte, nejsem z cukru a kameny potřebuju, tak ať se podívají, ještěže už umím i s tím autem a nemám těžkou nohu, to by bylo keců.

Obrovská pyramida kamenů, ztrácím pojem o čase, prostoru a je mi jedno, že jsem zde jediná žena. Vybírám kameny, fotím si je, čísluji si je, později požádám bagristu, aby je bagrem odtáhl. Jsem v jiném světě, jsem mimo.

Mám vybráno, mám očíslováno. Odcházím k autu, když v tom na mě volá muž, neznám ho.

Všimla jsem si ho, chodil také kolem kamenů, copak asi potřebuje ???

Přicházím blíž a padá mi čelist....PÁN DRŽÍ V RUCE MOJE ČERNÉ KRAJKOVÉ KALHOTKY.

Ano, moje úsporné černé krajkové kalhotky, které tu neztratil ani vyžraný bagrista, ani žádný muž, ale blondýna.

Děkuji, děkuji a odjíždím tak rychle, jak jen to jde, pán se vesele usmívá.

Nechápete, kde se na hromadě vzaly moje kalhotky ??

Předešlý večer blondýna ve spěchu stáhla ze sebe úplně všechno a hlavně rychle a úsporné krajkové kalhotky spadly do nohavice. A druhý den jsem měla šanci udělat ze sebe frajerku v mužském světě, prostě mi nohavicí vypadly ven.

ZKOUŠKA OHNĚM ...ale kdepak, jen se musím modlit, aby si mě pán moc nezapamatoval, protože když jsem dosedla do auta, z levé nohavice MI ČOUHALA JEDNA PONOŽKA NAVÍC...

A víte co mě těší...neztratila jsem staré pracovní bombarďáky, ale pěkné rajcovní kalhotky, neztratila jsem jako správná blondýna náladu a přeji vám krásnou neděli.

Jooo, kdyby jste někde našly nějaké kalhotky, schovejte mi je, PROSÍM.

Když blondýna potká Apríl...

...je to vtipný, veselý rošťák, který mě doslova a do písmene vypekl, jako důsledek skutečnosti, že blondýna nechala svůj docela maličkatý mozeček uložený v igelitové tašce a neuvědomila si, že aprílové sluníčko je zrádné až běda.

Vypekl mě a připravil mi skutečně veselou noc před třemi lety, kdy bylo stejně krásné a teplé počasí jako letos.

PŘEJI VŠEM nádherný první aprílový den a hlavně AŤ VEČER NEMÁTE STEJNÉ TÍLKO JAKO JÁ. / pro moje velké fanoušky, kteří blondýnu milují a neopomenou rýpnout, měla jsem připálené i půlky, ale ty jsem ze strategických důvodů neukázala, protože spartakiádní úbor na nahé blondýně po aprílovém výletu by bylo moc velké sousto /.

Kouzelný víkend přeji.