úterý 29. září 2015

Letní bilance....

CO JSEM ZA LÉTO STIHLA
....zamilovat se do své dcery, když mi porodila vnučku, nikdy už nezapomenu na fotografii, kde vedle mého dítěte leželo jiné dítě. Zamilovat se po 16letech do stejného muže a zase jsem tam viděla to jiskření, zase jsem se těšila, že ho uvidím, že s ním budu, to je po tolika letech zázrak. Byla jsem dvakrát u moře, bylo teplé, krásné a přivezla jsem si hromadu zážitků. Obchody s hadříky jsem vyměnila za hobbymarkety, nakupovala jsem cement, dlaždičky a z neútulné ratejny se rázem stala příjemná chata. Obchody s orchidejemi vystřídala zahradnictví, nakoupila jsem desítky travin, keřů, stromů, jehličnanů...začala jsem tvořit zahradu k obrazu svému, pokaždé když otevírám branku, říkám si, jak to místo miluju, pokaždé když odcházím, už u branky se mi stýská. S autem už si tykám, za léto na tachometru naskočila nějaká ta tisícovka ujetých kilometrů, bez něj bych to nedala, když do něj sedám, nemám sevřený zadek. Podařilo se mi ubrat nějaké to kilo, ikdyž to nebylo plánované, obvodní lékařka mi po dvou letech odebrala léky na vysoký tlak, nejsou potřeba a důrazně mi zakázala hubnout / paradox, když jsem měla metrák, nic takového neříkala /...
CO JSEM ZA LÉTO NESTIHLA
....necvičila jsem, pouze s rýčem a lopatou, mám povislá stehna a ruce, včera poprvé v tělocvičně jsem málem zemřela, moje cvičitelka a lektorka Simona se mi smála. S vařením to taky nebyl žádný zázrak, trouba se s koláčem za léto potkala jen několikrát......ale především jsem se letošní léto nestihla mračit.....


.....tak traviny jsou moje velká vášeň, mám jich už několik desítek a pokaždé mi nová udělá obrovskou radost...


......nechápu, nějak mi to právě kvete do růžova...


.....ikdyž jsem si slíbila, že už vydržím na jaro, zase jsem nevydržela a začala jsem sázet a připravovat nový záhon, takže tentokrát už né jedna, ale dvě tuny kačírku...


......toužebně jsem pokukovala po bambusech, u moře jsem je viděla zasazené do keramiky, tak jsem do toho šla také, uvidím s jakým výsledkem....


.....přeji vám všem krásný, barevný podzim a ještě nějaké to sluníčko....

pondělí 21. září 2015

Babičkovská...

...Vážené a milé,
chtěla bych Vám moc a moc poděkovat za nádherná slova k minulému článečku, bohužel se moje klávesnice / a to jí to pořád říkám, že se má chovat slušně /potkala s ranní kávou. Jsem už druhý týden bez počítače, takže vázne i návštěva na vašich stránkách. Tento týden už budu mobilní, takže vše napravím...
...jen pár drobností...naše Sofinka je rozhodně to nejkrásnější miminko / nikdy bych nevěřila, jak člověk rychle zblbne /, je maličká / porodní míry ...51cm, váha 2,8kg/ a má už dostatek mlíčka, tudíž je spokojená...

pátek 18. září 2015

...a je tu...

...pro slzy nevidím a jsem šíleně šťastná...dnes dopoledne se nám narodilo naše sluníčko Sofinka...

pondělí 7. září 2015

Bílé tanečnice....

.....tančí každé ráno na hladině jezírka, zdobí ho bílými nebo růžovými květy, strašně rády mezi nimi rejdí rybičky, jejich krása je nesmírně pomíjivá....






.....musím říct, že mi ta rána, kdy se bílé tanečnice na vodní hladině začínají se sluníčkem otevírat, budou skutečně chybět a dlouhá zima před námi...

čtvrtek 3. září 2015

Ponožky...

...aneb, když je doma dcera na vdávání....
...musí k tomu dojít, my rodiče taková setkání moc nemusíme, ale plně si uvědomujeme, že takový je život. Když začala moje dcera randit se svým budoucím partnerem, nebyl žádný z důvodů, proč si dělat rodinné sedánky, vše chce čas a ten mladí ve vztahu potřebují. Ovšem když už přitom randění vynechá menstruace, uvidíte první ultrazvukový snímek, ano, pak nazrál čas se přátelit, poznávat a družit.
Den D byl určen na sobotu, takže lehce nervozní / kulový, byla jsem šíleně nervozní...co když mi nesedne, co když mi bude vadit, co když ....jééé těch bylo /, bylo se mnou už od božího rána štěstí sdílet byt a byla jsem na pěst. Den předem jsem udělala lavor bramborového salátu / strašně mu chutnal, ještě dnes o něm básní /, nasmažila jsem řízků jako pro anglický zájezd, upekla sladkou tečku a pro chvíle rozjímaní nadělala několik táců jednohubek / jídlo prolamuje ledy /, zlepšila jsem si fasádu, o uklízení netřeba hovořit, to probíhalo jako na Hradě, když má přiletět Obama. Stáli jsme tam všichni naleštění, načesaní včetně kočičiho klubu...jooo, rychle vychladit Plzeň, to musí být, že...
Nesnáším lidi, co chodí pozdě, zabíjí mě to, neumím to a nedružím se s lidmi, co mě nechají čekat...můj budoucí zeť mě nechal čekat 30minut, mezi tím jsem snědla nejméně 10řízků, stejně jich bylo nepočítaně. Přišel on, ten co chodí pozdě a navíc mi zbouchnul moji nejlepší, nejkrásnější holčičku....několikrát se omluvil, strčil mi do náruče ohromný pugét a pitvořil se na naše kočky....tedy dobře, pozvu ho dál...ale jen že se snaží....
Nervozně připravuji jídlo, v obýváku už probíhá nenucená konverzace o počasí, co si chcete v únoru povídat, nooo...nenápadně si ho prohlížím, rentgenuji , skenuji a v tom to přijde....můj zrak se zastavil na ponožkách...následuje huronský smích a padá Berlínská zeď....přátelé ....můj budoucí zeť má na nohách moje ponožky !!!!!
Proč nosí člověk, kterého vidím poprvé moje ponožky a přitom jsme se v životě neviděli ??? ...jednoduché, v té době jsem ještě prala dceři prádlo, ona si občas něco mého půjčila a náš Pavlík, jak byl nervozní, tak si u nich doma nacpal na nohy cokoliv, jen aby smázl ten průšvih s pozdním příjezdem. Je báječné, že se vám chce budoucí příbuzný tak přiblížit a sedí ve vašem obýváku v ponožkách se zářivě rudými pruhy a ještě napůl plosky...
Za týden, možná dřív tu bude naše malá princezna a už se těším, až jí budu vyprávět pohádku, jak král Pavel chodí pozdě / stále se to nezměnilo /, jak si půjčuje ponožky od babičky a jak to vlastně celé dobře dopadlo / budeme doufat /.....a byli všichni šťastní až do konce svých dní...