Stála jsem nad propastí...

...skutečně jsem stála nad propastí, proto dnes vynechám blondýnu / příběh je o mě a zažila jsem ho na vlastní kůži /, vynechám humor / nebyl by na místě /, vynechám nadhled / možná by pomohl /...bude to jiné než jindy, ale ono i téma tohoto týdne není veselé...a tak do toho....

....moje povídání začíná jednoho únorového pátku před rokem...kdo mě pravidelně sleduje, ví, jakou ohromnou radost jsem měla, že jsem v sobě překonala strach z řízení, šla před dvěma lety znova do autoškoly a začala se v rámci možností osamostatňovat. A s tou radostí mi narostly neuvěřitelně křídla, řídila jsem a připadala jsem si jako mistr světa F1...prostě ta základní pokora a respekt potlačil chtíč z nepoznaného...já řídím, řídím sama...

...v ulici, kde pracuji, je silnička málo frekventovaná, za to je zde velice slušný tah lidí do obchodního centra a spousta zaparkovaných aut...při snaze o zacouvání do dvora si hlavně hlídám předek, kde mi jde rodina s kočárkem, okolo druhého okénka probíhá mladík a já stále pomalu couvám....najednou vedle sebe vidím vyvalené oči muže a instiktem se dívám za sebe...POD ZADNÍM KOLEM MI LEŽÍ ŽENA...ve vteřině přeřazuji ze zpátečky dopředu / naštěstí , jinak by to byla pohroma /....vystupuji z vozu, ten pohled mě bude provázet zbytek života...od mé pneumatiky dvě ženy pomáhají starší ženě v šedivém kabátě...je otřesená, ale při vědomí...má poraněnou kůži na hlavě a noze...přijíždí městská policie, záchranka, státní policie, dopravní policie...VŠE PŘÍŠERNĚ HOUKÁ A JÁ STOJÍM A JSEM BOHUŽEL HLAVNÍ VINÍK...

...mám to v mlze, naštěstí vedle mě stojí můj bratr a drží mě...skutečně jsem v šoku...paní odváží záchranka k ošetření a já dýchám do balonku a sepisuji protokol...dobrovolně odevzdávám řidičský průkaz.. V ŽIVOTĚ UŽ AUTO ŘÍDIT NEBUDU...

...dopravní policie mi dává k podpisu protokol a vrací mi průkaz...nechápu...cítím se vinná, cítím se, že jsem zabila člověka...šílené...odmítám si sednou do vozu...přichází můj bratr, který mě snad poprvé v životě brutálním až sprostým způsobem donutí sednout do auta a odjet / díky němu řídím, překonal svým chováním odpor, který jsem cítila, byla to léčba šokem /...

...až do druhého dne mám vše v mlze, nevím nic...jen se mi hlavou honí ten obraz...žena v šedém kabátě leží pod mým vozem....kdo to neprožil, nepochopí..žít s pocitem viny, že díky vám je člověk zraněn nebo do konce života mrzák, v horším případě mrtev... stojíte nad propastí...

A aby to nebylo ještě tak jednoduché, paní, kterou jsem srazila...duševně postižená...super přídavek k celé situaci.

Díky hodné lékařce ze záchranky jsem se dozvěděla, že onu sraženou paní hned hodinu po ošetření a RTg posílají domů do domácí péče...stejně jsem se ještě nejméně tři měsíce bála, aby tam nebylo nějaké skryté krvácení a ona nezemřela...víc mě nezajímalo, jen aby žila, žila stejně kvalitně jako dřív.

A tak , vážení a milí přátelé, přesně vím, jaké je to žít s pocitem viny, s pocitem bolesti a jaké je to, když vteřina nepozornosti změní celý život. Nade mnou létá celá armáda strážných andělů / kluci já vám mockrát děkuji a zůstaňte mi věrní, prosím /...vše dopadlo nádherně, paní žije ve svém světě stále spokojeně, mě přestupková komise vyšvihla pokutu , body mám s podivem všechny..

...stála jsem nad propastí...plná bolesti, plná zmatku, plná nepochopení, vždyť já nechtěla ublížit, plná rozjitřeného citu, vždyť já trumpetka, bych nikomu vědomě neublížila...ten pohled do propasti, do ztraceného času mi vrátil pokoru a když mi zase rostou pověstná křídla...hned s respektem hledím dopředu, nechci už nikdy být hlavním hrdinou hodně nepovedené story....

Soptíček na čumendě...

....aneb...KUDY ?...TUDY ?...

...když si rodiče našeho Soptíčka vybírali bydlení, měla jsem vždy hrůzu / jako stará hysterická čarodejnice /, že tam budou nějaké nástrahy pro malé dítě...vybrali si mezonetový byt a v nich schody...schody do nebe. Bydlení mají nádherné, světlé, prosluněné...jen ty šílené schody, když po nich jdu nebo se více méně plazím na štorc jako blbka, mám prostě respekt. Naštěstí ke schodišti je zábrana s dětskými pojistkami, ale přesto si povšimněte, jak už i to malé dítě láká vidina neznámého a dobrodružného...takže zde naše Sofinka zjišťuje na čumendě, copak asi tam dole bude ????....

Motýl s hadí hlavou...

...na téma výstava motýlů ve Fata Morganě jsme si už jednou maličko popovídali a nyní vytáhnu ze šuplíku takový malý , ale docela povedený špek... Na výstavě motýlů jsem byla několikrát a pokaždé to byl nevšední zážitek, který jsem si tentokrát hodně vychutnala...po botanické všichni běhali za nejlepším záběrem, za nejlepší fotografií a já jsem si jen maličko pootočila ceduli v rohu místnosti a bez diváků, bez stativů jsem si v klidu vyfotila ....

.....ATTACUS ATLAS...největší motýl na světě...říká se, že motýl dostal jméno po bohu Atlasovi...v Hong Kongu jej zase pojmenovali " motýl s hadí hlavou "...podle zakončení předních křídel, jejichž špička připomíná hadí hlavu...

.....v Indii jsou tito motýli chováni pro své hedvábné vlákno, ale jejich produkce s porovnáním s bourcem morušovým je zanedbatelná. Hedvábí motýla je vylučováno housenkou jako přerušované vlákno, které má hnědou barvu a je podobné vlně...

.....zadařilo se mi vyfotit samičku právě v momentě, kdy kladla vajíčka / vývojové fáze u tohoto motýla jsou vajíčka ...housenka...imago /....samci ani samice nemají úplně vyvinuté ústrojí k přijímaní potravy a proto po 1-2 týdenním životě imaga přežívají pouze z tukových zásob, které si vytvořili jako housenky....

.....paní Atláskovou jsem si vyfotila v intimní situaci, ceduli jsem zase otočila, aby měla klid a soukromí a budu jen doufat, že tu ceduli nikdo neotočil...ikdyž pochybuji, všichni měli úplně jiné starosti a kdo by hledal největšího motýla tak inkognito.....

Do roka a do dne...

...po otci jsem zdědila mnoho dobrých i špatných vlastností a také potřebu si dle vlastního pojmenovat místa i lidi. Před rokem jsme si pořídili chatu se zahradou a já čekala, kdy přijde ten moment a svoji vytouženou lásku si pojmenuji.

Vše jsem začala budovat k obrazu svému, především materiál na zahradě předurčil název ....má láska ke kamenům a přírodním materiálům mě připomněla Scarlet O'Hara, která si našla v rodném Irsku místo svému srdci blízké a založila zde se svým Rhettem Butlerem nový domov.... svého Rhetta jsem zatím nenašla, ale má konečně svou BALLYHARU...

Chata k bydlení byla v dezolátním stavu, první co bylo skutečné nutné... předělala se, vysekala a udělala elekřina / velké díky mému milému kamarádovi Petrovi /, bývalí majitelé byli skuteční borci...do elektrických rozvodů měli nabouchané hřebíky.

....vyjmenovávat co vše se muselo udělat včetně štukování, malování, škrabání, výměny oken / ty původní mi jednou zůstaly v ruce /, pokládky dlažby, penetrací....však to všichni kutilové znají...s partou fajn lidí , nějakým finančním obnosem a začala se chata ve své nahotě rýsovat. A pak začalo turné po výprodejích, internetových akcích, nábytku, elektru...díky za všechny slevové portály a akce....

....a to je moje chatička na Ballyhaře po roce...minulý víkend to byl přesně rok, kdy jsem podepsala kupní smlouvu a tak jsem celou transakci oslavila dvěma dny montováním stolu a komody...s akuvrtákem si netykám, tak mám po 15hodinách montáže dva obrovské mozoly od šroubováku / stále říkám, že blondýna je bez chlapa poloviční /...ovšem tu radost mi nikdo nevezme a už máme kde spát, kde vařit a kde se radovat ....tak do roka a do dne na mé milované Ballyhaře...

Soptík u tyče...

...pole dance vypadá jako jednoduchá zábavička / pokud samozřejmě nemáte na mysli natřásání se polonahých nebo nahých sexuálních pracovnic u tyče, tam je to o žaludku a penězích /, ale není. Jednou jsem si dvouhodinu zkusila a chce to skutečně mít fyzičku, sílu v rukou a sílu v nohou, prostě být v kondici...pak pole dance vypadá skvostně, ladně a je to velice přitažlivé. I jako žena jsem hleděla s otevřenou pusou, co lektorka dokáže za efektní sestavy...já jsem to po jedné lekci vzdala, mám se ráda a tanec u tyče není moje parketa...ale....když si povšimnete našeho Soptíčka / Sofince se už jinak chudáčkovi neřekne / má našlápnuto...nožička lehce obtočená kolem tyče - židle, kouzelný cvičební úbor a úsměv na tváři...zde se rodí hvězda pole dance...

Něžná bílá princezna...

...abych dostála názvu svého blogu / chtěla jsem změnit název, nelze, píšu už více o mých blonďatých excesech, do mého života zasahuje daleko více elementů než je název blogu...ale záhy jsem ten záměr zrušila /, nazrál čas na nějakou tu zástupkyni z rodu orchidejí...mám jí moc ráda a je to má oblíbená COELOGYNE CRISTATA...

....tato moje krasavice je botanická orchidej, která pochází z mlžných lesů v Thajsku, Laosu, Borneu a z jižních svahů Himalájí...je zvyklá na výšky kolem 1500 - 2500 m n m...z této informace se odvíjí i způsob jejího pěstování ... je to orchidej pro studené pěstování, pokud jí máte v bytě, přežívá, ale nekvete.

Moje rostlina je od jara do pozdního podzimu postavená venku v altánu, kde má vynikající podmínky včetně vysoké vzdušné vlhkosti, na zimu ji stěhuji na zasklený balkon, kde jí nevadí ani teplota kolem nula stupňů.

....coelogyne cristata je jako sen - bílá, vzdušná a vonící, květy jsou veliké kolem 8 - 10 cm, vydrží o dost déle než ostatní, můžeme se kochat a kochat. Koupu v dešťové vodě, v létě na zahradě hojně rosím, hlavně ráno, má to ráda a navíc tím i maličko předcházím napadením sviluškami nebo jinou havětí, zasazená je v čisté borové kůře.

....pěstování jednoduché, pokud jsou podmínky.. v létě jsem odjela na dovolenou a sjednala si servis kolem zalévání u sousedky...ta si neuvědomila, že orchideje nejsou muškáty a rostlinu pěkně denně zalévala, rosila, péče na 100%.....když jsem po dvou týdnech dorazila...rostlina měla pahlízy tak narvané až k prasknutí, no u mě je takové mít nebude, protože nemám tolik odvahy jí denně cákat a zalévat, bála bych se , že uhnije...zde sedí to pořekadlo o sedlákovi a bramborách....navíc já jsem pod stálou kontrolou našeho Míši, který usměrňuje moji pěstitelskou příčetnost...

Sosám, sosáš, sosáme...

....v momentě, kdy chytrou hlavu napadlo dovážet do botanické zahrady Fata Morgana kukly motýlů a záhy nechat celou republiku okouzlovat motýlimi křídly, nejenže to byl skvělý marketingový tah, ale i také skvělá příležitost přitáhnout lidi blíž přírodě...

.....vyrazili jsme v hodně časných ranních hodinách, protože jsem z let minulých znalá, že když se Praha probudí, je to potom jako invaze kobylek, následně pak z procházky po botanické zahradě nic nemáte.

Skvělé také bylo, že zůstaly i exempláře orchidejí, měla jsem tedy 2 v 1 / i když na té orchidejové fakt chybět nemohu /

....botanická zahrada krátce po otevření kouzelně voní, než se stačí vzduch promísit se stovkami lidských pachů a parfémů, má neuvěřitelné kouzlo, uvědomila jsem si to, když jsem chodila minulý rok do fotografického kroužku ve Fatě...prostě ráno má botanická bez lidí nádech ráje na tisíc procent....

....svěží vánek, kouzelný vzduch, zelené rostliny, exotické orchideje a motýli, motýlci a kukly...je to jako nedělní chvilka poezie / Vám mladším se omlouvám, nevíte o čem je řeč , ti starší se maličko pousmáli a vědí, že /...do momentu, kdy se prostory začnou plnit a plnit a plnit....

.....hodně liberální výchova dětí vede k tomu, že malí caparti běhají mezi exponáty s motýli v ruce, byť zaměstnanci botanické do rozhlasu upozorňují, že toto není dovolené a motýlům to může ublížit a co rodiče...fotí si děti, aby měli čím okouzlit přátele na Instagramu....doslova jsme utekli, jsem rebel od přírody, kolikrát neznám hranice, proto je lepší vyklidit prostor, hoooodně bych se rozčílila...

Pro Vás, co máte daleko pár sosajících krasavečků....

Když babička bojuje s frgálem....

...na Zahradu Čech do Litoměřic jezdíme každoročně dvakrát, na jaře a na podzim...jezdili jsme ikdyž nebyla zahrada a to hlavně abych já nasála tu patřičnou atmosféru, očumila, co potřeba a co nepotřeba...teď když je zahrada, je to ještě větší vášeň. Letos s námi vyrazila poprvé malá Sofinka / zúčastnila se i minulý rok na jaře, ale to na vše koukala z mámina pupíku /.

....Sofíček / nyní má naše holčička přezdívku Soptíček...protože si umí v půl roce kouzelně vysoptit co potřebuje, její maminka se časem střelí do hlavy z toho štěstí / obdivoval s babičkou v pavilonu všechna zvířátka..králíčky, slepičky, krůtičky, prostě všechno co tak kouzelně dokáže okouzlit malou princeznu a její babička není v rozplývání ani trochu pozadu...joo, to jaro, to s námi kouzlí...

....byla jsem letos maličko zklamaná, nějak mi tam chyběla ta podstata prodejní výstavy pro zahrádkáře...o hodně víc stánků s jídlem, s oblečením, s domácími potřebami...takže když jsem potkala známou, nahlásila mi, že si koupila pěknou podprsenku, naušnice a ananas...inu, každý podle gusta...já jsem si koupila pěkné útěrky / nesmějte se / a na zahrádku z jehličnanů cedr, jehelník a do vřesoviště Andromedu...vše je zachycené na poslední koláži...

...a kde je ten boj s tím frgálem....po příjezdu jsme s dcerou jako kobylky vlétly do stánku s cukrovinkami / je zde také vyfocen /...byl to ráj na pohled, sliny se sbíhaly, hlas se chvěl vzrušením až se do té krásy zakousnu...kousnu jednou...mmm...slabota...kousnu znova...přeslazené, umělé, nechutné...kousnu potřetí....končím...jsem zklamaná a to já ze sladkého skutečně nebývám, navíc mě začíná být těžko a já mám trávení skvělé....a co nenapadne chytrou babičku / blondýnu /...jdeme si spravit chuť k moravských frgálům. Prodává je zde stále stejná společnost, stále stejná děvčata s námi každý půl rok špásují. Dávám si tvarohový frgál se skořicí...miluji tuto kombinaci....ještě dlouho budu tohoto rozhodnutí litovat....zbytek cesty domů zelenám, v každé zatáčce bojuji s obsahem žaludku a frgálem v něm a modlím se, abychom byli už doma.

A tak má Sofíček za sebou první zahrádkářskou výstavu, byla skvělá a soptila až do finále, aby mi zpestřila už tak veselou cestu...a já...budu se držet svého polníčku, špenátu a jiných zdravých pochutin a vynechám prasárničky všeho druhu...

Zamilované kvákající jaro...

....stala jsem se hrdou majitelkou zahrady, stala jsem se i majitelkou zahradního jezírka. Pro mě pole neorané, navíc bývalá majitelka mi spíše než jezírko předala zelený a zařasený kačák. Sbírání informací včetně jednání pokus - omyl, pokus - náhrada ....bylo náročné, ale do finále jsem se mohla radovat, voda byla nádherně čistá, všechny ryby přežily, lekníny kvetly celou sezonu, ostatní rostliny také, takže celková bilance víc než pozitivní...

..... přišlo jaro a s ním první překvapení...nejdřív jsem v neděli při přesazování rostlin do vodních košů narazila na dvě ropuchy...během pár dní jsou jich už desítky. Zabydlely se nám v jezírku rychlostí blesku a patřičně si zde pobyt užívají, chudáci ryby, dokonce jim užírají jídlo při krmení a vůbec, nebojí se vystartovat i na největšího karase, který jezírko šéfuje....

.....a tak jsem se stala hrdou majitelkou biotopu, který je s největší pravděpodobností jejich rodnou vodou a každý rok se do ní budou neomylně vracet...vědci hledají pro toto každoroční vracení nějaké vysvětlení, předpokládá se, že existuje jistá souvislost se zemským magnetismem a měsíčními fázemi.... Ropucha obecná je chráněná a je to nesmírně užitečný živočich pro svou žravost a konzumaci škodlivých návštěvníků zahrady...

.... budu doufat, že si letošní zamilované jaro u mě v jezírku pěkně užijí a zase odpochodují....a já jim za odměnu slíbím, že si nějaké ty pulce na vyčistění jezírka nechám....a tak holky zase za rok nashledanouuuuu....

Když blondýně chybí muž...

...s nimi kalamita, bez nich kalamita...a tak si dívko vyber..

...začala zahrádkářská sezona a k naší velké radosti nám pustili i VODU...bez vody smutný příběh, ale na ty naše " ukecané kávičky " jsme si poctivě celou zimu vodu nosili. Když teče z kohoutku, jooo, je to ještě větší slast.

V koupelně bystřím, napínám svoje slechy a slyším cosi téct...jasně... je to tady... protéká záchod...banalita pro šikovného muže, střed zájmů pro blondýnu. Povolaný soused záchod několikrát rozebral a zjistil, že vnitřnosti mají své nejlepší chvíle za sebou... co s tím...je sobota a nikdo schopný s hasákem poblíž...necháme záchod rozebraný, aby více netekl a pomůžeme si po vykonání potřeby kyblíkem.

Jsem šťastná, jsem spokojená...vrhám se s rýčem a lopatou do víru zahrádkářského orgasmu a to by nebyla blondýna, kdyby neměla vynikající nápad...hned vedle toalety je přeci sprchový kout a v něm sprcha, která nádherně vše vyřeší...otevírám sprchový kout, otáčím kohoutek a ve vteřině stojím durch mokrá / kdo pravidelně navštěvuje můj blog, pamatuje si story blondýny se zahradní hadicí, kdy došlo k hloubkovému vyčištění pleti během vteřiny /...ano, přátelé, tentokrát mám vyčištěné všechny mozkové hemisféry.

A co se přihodilo...na podzim mi můj milý několikrát kladl na srdce, při vypouštění vody před koncem sezony, vše důkladně VYPUSTIT...no jistě, to mě přeci nemusí říkat a zdůrazňovat, to já přeci vím...jistě, vše jsem vypustila, jen né sprchovou baterii, takže ikdyž nebyl nijaký extrémní mráz, voda své vykonala a plášť baterie se takřka na 10cm rozšklebil a kouzelně mě ohodil....co ohodil, připomněl mi fakt, že blondýna na podzim nechala mozek doma v igelitové tašce...

Přesně vidím obličej mého dnes už ex milého, jak se šklebí, pobaveně usmívá, brumlá, že blondýna zase vyšperkovala den a udělala ho vskutku nevšední...jistě, jenže by si měl uvědomit, že jsem zrovna ten den pekla jeho oblíbený koláč, vyvařovala oblíbený gulášek a dělala se nejkrásnější zásadně jen pro něj...no a taková voda v baterii...pcha..pouze detail, kosmetická vada....

Blondýna měla obchodní jednání s velice / skutečně / šikovným obchodním ředitelem, padaly komplimenty, byla dobrá nálada a blondýna se zasnila...uviděla pana ředitele v akci...S HASÁKEM V KOUPELNĚ...

....no zde je dějiště mé stupidní olympiády pro blondýny, pravidelně vítězím, pravidelně stojím na stupních vítězů a pravidelně přebírám medaile od osudu, který se potutelně usmívá ...však já mu zase ukážu....

Povánoční šampion...

....dlouhých dvacet let jsme na vánoce zdobili umělý stromeček, kupovat řezaný z lesa jsem odmítala a v kontajneru byl fajn, jenže kam s ním po vánocích... situace se změnila...máme zahradu, takže máme kam po vánočních radovánkách miláčka ubytovat...na Zlatou neděli jsem vyrazila do zahradnického podniku a protože jehličnany miluju / nevím, mnoho žen ujíždí na botech, šatech, kabelkách...já k tomu všemu na jehličnanech a travinách /, byla jsem jako v ráji, dlouhé minuty / i hodina to možná byla / jsem vybírala. Nejdříve jsem náš stromeček otužovala na zaskleném balkoně, no záhy si to valil na čtyři dny do obýváku...

...... jednou bude pro Sofíčka tato fotka památná...je to její první stromeček, který bude jen její a poroste s ní...

.....po čtyřech vánočních dnech si svou chvilku slávy užil a dostal se na své působiště... na balkon na dva měsíce. Vzhledem k faktu, že zima byla hodně mírná a nemrzlo, zasadila jsem ho , řádně zalila a popřála dlouhá a spokojená léta na naší zahradě. Byla bych moc ráda, kdyby vydržel jako památka pro Sofinku...

Jak se takový model nosí...

...máme apríla...ale stejně...jak si nandat punčocháčky, když máte jednu patu vepředu a jednu vzadu...točíte, otáčíte, rovnáte, smějete se, nechápete, vztekáte se a punčocháčky jsou na tom stále stejně / a to pozor, dnešní dětské punčocháče jsou poměrně nedostatkové zboží a dost drahé, navíc tyto jsou od hoooodně známé firmy, žádné z trhu za pár kaček /...Sofinka začala lézt, její plný byt, krásně leští podlahy, ale chudinka s otevřenou pusinkou přemýšlí, jak se do takového modelu nacpat...