čtvrtek 30. července 2015

Od fazolky k pusince...

....před sedmi měsíci jsem poprvé na blogu ukázala malou fazolku, byla jsem plná dojmů a smíšených emocí, ale ani vteřinu jsem nepřemýšlela, že bych zveřejněním něco zakřikla nebo přivolala.
Zbývá už jen sedm týdnů a naše maličkatá Sofie tu bude s námi, pak už budu moct žhavit fotoaparát, protože fotit ultrazvukové snímky je za odměnu...
.....a tak přeju našemu sluníčku v bříšku hladký start do života...

pondělí 27. července 2015

Není tuna jako tuna...

....dnes dorazila tuna kačírku na naši zahrádku, byla jsem překvapená, jak je maličkatá a na mé plány po ní nic nezbude...


.....lopata, kyblík a hrábě a hurá na záhon, jsem zvědavá, jak na tom budu zítra, protože mužská část osazenstva pomáhala sporadicky, protože se malovala chata uvnitř, ale při kouřové pauze mi občas kyblík zaplnila mužská ruka / jde jim to s lopatou lépe.../


....na záhonu jsem nechala záda během celé neděle, ale myslím, že výsledek není vůbec špatný...


....osazeno travinami, jedné si zvlášť cením, půl roku jsem sháněla pampovou trávu, sehnala a v zimě kolem ní budu hrát na kytaru, recitovat, tančit...velice ráda vymrzá a většinou chcípne...šla jsem do toho, uvidíme...je to vlastně výzva...


......během posilování s kačírkem / posilovna zadarmo, v zimě budu platit velký peníz za to samé, ale v tělocvičně / jsem stihnula třikrát zmoknout a proběhly dvě bouřky s duhou...

čtvrtek 23. července 2015

Wow...

Na píču blog, otřesný design, na hovno články

....už ve školce jsem stála často na hanbě, v první třídě mým rodičům navrhla třídní kantorka od pololetí nástup do zvláštní školy díky kázeňským přestupkům, tam jsem neskončila jen díky vynikajícím známkám. Ve čtvrté třídě jsem dostala první třídní důtku za mé první rozbité okno. V sedmé třídě jsem začala kouřit a třídní důtky a napomenutí byl pravidelný kolorit mé žákovské knížky. V osmé třídě jsem dostala ředitelskou důtku za pozdní příchody.
Od prvního ročníku zdravotní školy jsem začala chodit s tzv. máničkami, no a kdo to zažil, ví, že o časté estrády nebyla nouze...ovšem...nikdy jsem nebyla takto hodnocena za agresivitu, za šikanování / tenkrát jsme to slovo ani neznali /, za proradnost, nikdy bych nikomu neublížila, já jsem prostě jen dětsky a pak pubertálně zlobila. Moje tehdejší prohřešky jsou zoufale směšné proti tomu, co si dnes děti dokážou navzájem způsobit.
A proč takový výčet mého veselého dětství ?...dnes mi na blog přistála reakce na můj článek a doslova mi vyrazila dech, mě staré, potetované průšvihářce se protočily panenky. Podívala jsem se na blog pisatelky....samá růžová srdíčka, pejsci, kočičky, pěkní fešáci z různých populárních skupin...ááá...za počítačem sedí mladá slečna, která se prezentuje jako romantická duše, sbírá krásná pořekadla, moudra a životní prohlášení...jenže slečna je sprostá jako kanál a navíc se neumí, romatička jedna, vůbec chovat...
Mnohokrát se mi v životě stalo, že jsem s něčím nesouhlasila, něco mě popudilo, něco mě prudilo do bezvědomí, ovšem být takový hulvát jsem nikdy nedokázala. Samozřejmě, je v demokratické společnosti nutné akceptovat názor i negativní názor, nedokážu se až tolik vyhranit jako dotyčná slečna, když se mi nějaké blogy nelíbí, nejsem ztotožněna s jejich obsahem, prostě a jednodušše tam nechodím, proč také? Několikrát jsem i na blogu pochopila, že nejsem ten správný návštěvník a jak rychle jsem přišla, tak rychle jsem odešla.
Během půl hodiny byl blog mladé romantické duše pozastaven, protože pokud si dělala radost podobnými hodnoceními, byla během chvilky velice populární. A nebo se nám za mladou romantickou duší schoval pěkný úchyl, nevím, nechápu a nerozumím.
A co by řekla zlobivá holka zlobivé holce, kdyby měla možnost...KAŽDOU SLOŽITOU SITUACI VYŘEŠÍ KYSELÝ DROPS..to ze srandy říkával můj otec a měl pravdu, láska prochází žaludkem, i ta láska k lidem, k jejich srdcím, k jejich myšlenkám, k soběsamému...

středa 22. července 2015

Vydrž, prďka, vydrž....

....při pohledu na našeho Edíka mě napadla tahle hláška z oblíbeného filmu...v kožichu to musí být utrpení a náš kočičák už neví, jak odpočívat...

neděle 19. července 2015

K obrazu svému....

...jsem si začala upravovat zahradu. S odstupem času tří měsíců mohu maličko hodnotit, co se u nás na zahradě změnilo.
Bývalá paní majitelka dostala před deseti lety dárek od svého syna, najal profesionální zahradníky, kteří za nemalý peníz na míru zahradu vytvořili. Dále už paní pouze zahradu udržovala, bohužel jen kam jí síly stačily.
Miluji okrasné traviny, které chci do zahrady ve velkém měřítku zakomponovat, ikdyž je internet plný kusých informací, pomalu tři týdny mi zabralo shánění literatury. Literatura je, okrasné traviny v záhonech, stovky litrů mulčovací kůry také, no a zde je malá ochutnávka....




......během tohoto období jsem také na internetu / sláva mu !!!! / sehnala lavičku k jezírku, je to spíše takový desingový kousek, ale na posezení a lelkování je ideální...




.....no a dnes jsem si poprvé ostříhala do vázy jednu z travin a ve váze vypadá velice efektně....s rýčem, mulčem, kačírkem, konvičkou a ohnutými zády zdraví Simča....

středa 15. července 2015

Máme pauzu...

....skončila nám jarní divadelní sezona a naše pravidelná čumilská parta se rozutekla na prázdniny...
Ještě než se náš divadelní klub rozpadl, aby se na podzim zase sešel, ukončili jsme to velice stylově a to v Národním divadle v Praze, takže to nepomohlo být důstojnější. Jako objekt naší vyprahlé duše po umění se tentokrát stala divadelní incenace SLUHA DVOU PÁNŮ, kterou má toto divadlo v repertoáru dlouhých 20let.
Hlavní roli Truffaldina nám naservíroval skvostně pan MIROSLAV DONUTIL. Kdysi dávno jsem ho ještě nemusela, až díky mému nejoblíbenějšímu filmu PELÍŠKY jsem si ho doslova zamilovala a o to víc jsem byla zvědavá, jak to bude na živo. Gejzír... jinak se tomu nedá říci, gejzír poloh, výrazů, hry s intonací, hry s divákem, zatažení diváka do děje, smích , pláč, vystřídaly se možné i nemožné emoce, ten jeho temperament je doslova vražebný, živočišnost stříká až na oponu a celé Národní divadlo se třáslo v základech, které vyvolal huronský smích publika. Každá žena, mladá, stará, všechny měly pocit, že se s hlavním hrdinou očima setkali nejméně stokrát, že právě tu scénu hrál pro ni a to se mi na divadle stalo skutečně poprvé.
NEGATIVA...byť jsme Národní divadlo navštívili v době, kdy teplota dosahovala sotva 20stupňů, bylo v objektu nechutné horko, vydýchaný vzduch, asi je v našem národním klenotu problém udržet optimální teplotu, nedovedu si představit, když venku udeří tropické teploty.
POZITIVA...jednoznačně pan Donutil, jeho herecké projevy jsem vyzvihla výše, odměnou mu byly takové ovace a skandování, že naprosto chápu a dnes už rozumím, že všechna tato vystoupení jsou do hodiny vyprodané a na lístky se čeká půl roku. Zažila jsem , viděla jsem a mohla bych si to zopakovat okamžitě...
Prázninám zdar, divadlu klídek a pohodu a na podzim začínáme vystoupením ALEXANDROVCŮ...a tak oprašuji Kaťušu..

pátek 10. července 2015

O Martě....

...dlouhých dvacet let potkávám na sídlišti ženu jménem Marta. Byla pro mě vždy synonynem dokonale upravené ženy, při pohledu na její oční linky jsem pochybovala, že je malovala lidská ruka, byly dokonale rovné, vždy dokonalý měla make up, vždy dokonale měla upravené nehty, její oblečení bylo bez chyby, nažehlené a bez faldíčků. Celá rodina budila dojem, že právě vyskočila z reklamy na Perwoll. Obě dcery nosily domů na vysvědčení samé jedničky, celý týden navštěvovaly kroužky, aby byly připravené na život po všech směrech.
Jen jednou jsem byla u Marty na návštěvě, u bytu byly návleky, které jsme vyfasovali, obuv jsme odkládali každý zvlášť, já na ženský úsek, manžel na mužský úsek. V obývacím pokoji jsme dostali ubrousky do každé ruky a velkou útěrku, abychom nic nepotřísnili. Kávu jsem neměla nikdy tak rychle vypitou, cítila jsem se jako na trní a těšila jsem se do našeho normálního domova. Ten Marty byl dokonalý, vše naleštěné, vše vydezinfikované, vše několikrát denně vyluxované, všude umělé květiny, na parapetech umělé rostliny a všudypřítomný odér dezinfekčního prostředku Savo.
První od Marty utekla starší dcera, za několik let jí následovala mladší dcera, do finále utekl manžel, kterého jsem často viděla v podnapilém stavu bloumat po městě, několikrát jsem si říkala, jak moc byl ty dlouhé roky vedle Marty statečný a nyní dohání ztracené roky. Když jsem s Martou náhodně jela autobusem nebo trojbusem, stěžovala si na spoustu nemocí, bolestí, strádání, přesto i nadále byla dokonalá.
....před dvěma lety jsem Martu poprvé potkala s pěti malými romskými dětmi, ten nejmenší se na mě culil z kočárku a všichni se překřikovali a Martu oslovovali " teto ". Zírala jsem, nechápala a záhy jsem se dozvěděla vše podstatné. Marta dělá v Klokánku a stará se o skupinku malých, vesměs romských dětí. Vyprávěla mi s jiskrou v oku, v jakém stavu tam děti přijdou, jak odcházejí, jak se těší na své celý den zfetované matky, jak vidí poprvé za život zubní kartáček, jak se učí základním hygienickým návykům...stála tam ale jiná Marta. Pořád pěkná ženská, ale normální, s jakým nábojem mi vyprávěla svůj obyčejný život bez příkras, bez dokonalostí.
Ty letošní vánoce jsem Martu zahlédla šťastně zavěšenou s úsměvem do svého manžela a z jara tlačila kočárek s malou vnučkou.
A proč vlastně píšu o Martě ? Dnes jsem četla pojednání, jak důležitá je individuální péče v takových zařízeních jako jsou Klokánky, já se k takovým názorům také přikláním a zároveň znám jeden lidský příběh, kdy zařízení starající se o týrané, nechtěné děti, zachránilo jednu zbytečnou ženskou nad propastí dokonalosti.
A Marta...nedávno se řítila s malou romskou holčičkou po chodníku a obě mi hlásily, že běží do kina, ve kterém ta malá bude poprvé a strašně si to přála k narozeninám...jo a Marta se smála, až jí tekla oční linka....

úterý 7. července 2015

Na Korčulu bez korčulí...

....jsem zastáncem třikrát a dost, mnoho fotek a mnoho slov nudí....dnes naposledy bych se chtěla fotograficky vrátit na chorvatskou Korčulu / teplotně tam proti našemu současnému počasí bylo božsky /...













.....přeji všem krásnou, klidnou a pohodovou dovolenou, dětem přepychové prázdniny s nanukem u vody a hlavně klíííííííd...

středa 1. července 2015

Povídám....málo Kristalonu...

....tak nějak se na mě profesionálním okem zahradníka díval náš Míša, záhy se začal věnovat ptáčkům a celou parapetovou akci ukončil podrobným sledováním sousedovic psa, který ho nijak za kaskádou muškátů v prvním patře neohrozí...