.... aneb sonda do duše maličkého Soptíčka...
Já , Soptíček, občanským jménem Sofie, moc ráda maluju. Maluju na papír, maluju na omalovánky, maluju na zdi. Pěkně jsem si upravila čerstvě vymalovaný pokojíček. Když si maminka odskočila na minutku, já jsem se pomaličku a potichoučku v pokojíčku přikrčila a pak jsem tam namalovala takový krásný obrázek. Aby měla maminka s tatínkem taky radost, tak jsem jim namalovala i pěkný obrázek v obýváku. Moje maminka to říkala babičce a ta se šíleně smála, smála se nahlas, protože maminka nemá už další barvu. Babička mě chápe, moje babička je totiž taky pěkně vymalovaná, minule jsem u ní seděla a prstíčkem jsem zkoušela na její ruce rozmazat ty její obrázky a vůbec to nešlo, ani trošku. Musím se babičky zeptat, jaké barvy používá ten pan malíř, co jí maluje ty obrázky po těle...má totiž lepší PASTELKY než já...
Babička za mnou přijela a přivezla mi moje první lízátko. Maminka protočila oči v sloup a prohlásila...MAMI, PŘÍŠTĚ DOVEZ RADĚJI HROZNOVÝ CUKR...vůbec jsem nepochopila, proč moje maminka říká babičce Mami a proč nemá takovou radost, jako já a babička. Vyndaly jsme si spolu pěkně to lízátko, já jsem si ho nejdřív strčila do uší, do nosu a pak do pusinky...jééé to bylo sladké. Pak mě to přestalo bavit a tím sladkým klackem jsem si potřela obličej, ruce, vlasy a i velký kus babičky.
Babička má vkus a talent na ptákoviny, k vánocům mi koupila největší míč v hračkářství / dievčenskú futbalovú loptu...tam psali / a když se s ním hodí, třepe se celý barák, tatínek mi ho chtěl hodit a málem mi s ní urazil hlavu...
Zůstaly jsme s babičkou samy dvě, nikdo nebyl doma. A tak jsme si spolu malovaly, stavěly, papaly, bumbaly, hrály jsme si na pavoučka, stavěly jsme Duplo. Bylo to tak prima, že jsem si nevšimnula, že doma není ani maminka a to já tedy vedu v patrnosti a pak se hlasitě ozývám. Babička měla skvělý nápad, že mě něco naučí a že to bude nějaké nové slovo, já totiž teď stále mooooc pěkně opakuji....od toho odpoledne umím skvěle říci ...PEPÍK.
MŮJ TATÍNEK VYHLÁSÍ BABIČCE VÁLKU, PROTOŽE NENÍ PEPÍK, ALE PAVLÍK....
Krásný den s vnučkou a pastelkami Je opravdu hezká, a lízátka jsou nejlepší )
OdpovědětVymazatZa lízátko bych Tě plácla, to měly moje děti zakázané, kvůli zubům...
OdpovědětVymazatSimčo, už i já bych ti vyhlásila válku.....ale za lízátko , ta přímo nesnáším, nejenže jsou nezdravé , ale ony je nesnědí a pak se to všude válí, lepí to....
OdpovědětVymazatAhoj Simonko, hezky si to užíváš se Sofinkou Je to moc krásná princeznička A jak vidím, malování má u vás stejný úspěch jako u nás
OdpovědětVymazat[1]: Eli, ty mi rozumíš
OdpovědětVymazat[2]:Kolik lízátek myslíš, že v životě dostane ?
OdpovědětVymazat[3]: Zdendíííku, oni žijí tak zdravě, že já jsem proti tomu zoufalý břídil. Verunka je takový ekolog, že ze Soptíčka rozhodně zhýralec nebude.
OdpovědětVymazat[4]: Ahoj Doležalko,
OdpovědětVymazatJsou i lízátka z hroznového cukru
OdpovědětVymazatNení nad super babičku, takové chvilky si bude Sofinka pamatovat My jsme měli pomalované lino fixem, jak dcera seděla na nočníku, tak malovala a malovala Kde k němu přišla dodnes nevím, ale tuším, že v tom měl prsty její starší brácha
OdpovědětVymazatHolčička je kouzelná a jak je šikovná! určitě po babičce (když se taky tak ráda maluje!) Co se týče lízátka - denně jí je dávat nebudeš tak snad jí zuby nevypadají Když jsem viděla jak dávají prťatům vše bezlepkové, bezcukrové, bezeslané - bezpečné určitě ale rohlík je rohlík!
OdpovědětVymazatPokaždé mi fotky malé Sofie vhánějí do očí slzy dojetí. Ona je tak krásná a já bych chtěla aspoň na chvíli vrátit čas, abych zase viděla mojí dceru, když byla takhle maličká a rozkošná. Strašně rychle to utíká.
OdpovědětVymazatJá chci vidět ty malůvky na zdi!
OdpovědětVymazatSoptíček roste do krásy a dělá určitě všem radost. A babičko, vyřid' Soptíčkovi a tatínkovi, který se chystá vyhlásit válku, že babičky jsou od toho, aby rozmazlovaly a tak trochu kazily tu rodičovskou výchovu.
OdpovědětVymazat[9]: Domnívám se také, navíc to skutečně patří k životu, zažila to každá rodina a každá rodina časem na to bude vzpomínat s láskou a úsměvem.
OdpovědětVymazat[11]: Už jsem to psala, moje švagrová velice úzkostlivě řešila stravování svého staršího, aby potom porušila naprosto všechny své zásady a ten druhý prdík po 10letech může naprosto všechno, včetně kebabů, pizzy nebo hranolek.
OdpovědětVymazat[12]: Moje dětství bylo tragikomické, prožívala jsem ho mezi dospělými, byla jsem taková STARÁMLADÁ, myšlením jsem byla ve 12letech dospělý člověk a proto si dnes toho malého človíčka v sobě hýčkám, dovoluji si být dětinská, prdlá, střelená...a udělám vše proto, aby měla moje vnučka nač vzpomínat a je jedno zda to bude lízátko a nebo příště tu zeď domalujeme spolu, ale odmítám být přizdisírka , byla jsem zodpovědné dítě, budu odvázaný a hlavně svůj třeba důchodce
OdpovědětVymazat[13]: Nafotím a doložím...třeba to příště spolu domalujeme
OdpovědětVymazat[14]: Utíká to zoufale a proto jezdím stovky kilometrů každý týden, aby mi ten čas neprotekl mezi prsty a já pak nelitovala
OdpovědětVymazatKoukám, že Soptík bude kreativní po babičce
OdpovědětVymazatPo kom asi ta holka bude? Tak malá a už tak akční, no celá babička Simčo, užívej si Soptíčka, čas rychle uteče a tenhle věk je nejkrásnější
OdpovědětVymazatBabička má talent na ptákoviny Vnučka jí bude milovat a její rodiče nenávidět
OdpovědětVymazata to počkej,až zjistí, že se dá slušně malovat tou hnědou barvou z plíny, to bude vjem nejen zrakový, nýbrž i čichový... a možná i chuťový
OdpovědětVymazat[20]: V ptákovinách rozhodně
OdpovědětVymazat[22]:Mám ohromnou výhodu, že mě moje dcera zná natolik a důvěřuje mi, že ví, že neexistuje nic, čím bych jím chtěla ublížit a miluji je upřímně a bezvýhradně
OdpovědětVymazatTo vše mi něco připomíná.
OdpovědětVymazatPavlík a Pepík - to bylo shcválně? Ale jo, chápu vnučku, já takovou babičku pořád ještě mám :)
OdpovědětVymazatTeda babi, lízátko v nose a uchu? Ještě že neskončilo v oku Moji kluci taky vyrostli na lízátcích a jiných nezdravých kokinkách. Dnes už bych byla asi opatrnější Je báječné, jak si to se Soptíčkem a ona s tebou užíváte
OdpovědětVymazat[26]: Maruško, to je úžasné povídání, tvoje děti absolutně předčily zatím všechny příběhy, které jsem o ptákovinkách našich miláčků slyšela, četla nebo zažila...učůrla jsem při představě, jak děti plácaly do nacucaného koberce..boží.
OdpovědětVymazat[27]: No tak to se přiznám, že úmysl v tom vůbec nebyl. Potřebovala jsem pojmenovat pana Brambůrku / panáček ze stavebnice/ a ten Pepík mi přišel takový lidový, bylo to bez záměru
OdpovědětVymazat[30]: Taková neškodná hra a jak rozzbrojí rodinu
OdpovědětVymazatJen pěkně maluj, Soptíčku, a rozvíjej svůj talent.
OdpovědětVymazat