čtvrtek 23. února 2017

Žijí ještě vůbec ???

....nebo přežívají...
Bydlíme naproti sobě už čtvrt století, normální, klasická rodina....muž, žena, syn, dcera.
Muž se odstěhoval, k ženě se nastěhovala matka, dcera porodila, dovedla si přítele, syn občas dochází , pokud právě není zavřený.
Je jaro, svítí lehce sluníčko, celá rodina stojí na balkoně nebo sedí a kouří.
Je léto, venku je šílené horko, lidé utíkají k vodě, celá rodina sedí na balkoně a kouří.
Je podzim, bereme si teplejší bundy, celá rodina stojí na balkoně a kouří.
Je zima, nosíme čepice a celá rodina stojí na balkoně a kouří.
Dennodenní kolorit, den začíná stejně jako končí s cigaretou na balkoně, celá rodina sedí zoufale na balkoně s cigaretou u úst, do toho občas pláče nebo se směje dítě.
Zatahuji večer žaluzie před spaním, běží televize....vstávám do práce, běží televize, přicházím z práce, běží televize.
Jejich celý den se smrskl do sledování televize a kouření.
Všichni jsou produktivní lidé, všichni jsou zdraví a přesto z nich chodí do práce pouze jediný člověk, syn. Prodává drogy a většinu roku tráví prodejem nebo pobytem za mřížemi.
Už několik let do práce nechodí žádný dospělý člověk z této domácnosti, žijí z penze, z mateřské, ze sociálních a hmotných dávek, z příspěvků na bydlení, žijí za naše, žijí na vrub společnosti.
Každý jsme jiný, každý máme jiný svět, jiné ambice.
Nedokázala bych tak žít, nedokázala bych dýchat, pokud bych neměla práci, pokud mi zdraví slouží, práce mi dává peníze, peníze mi dávají svobodu a realizaci.
Proto se nedokážu vžít do lidí, jejichž život se smrskl na televizi a kouření na balkóně.

Potkala jsem svou bývalou kolegyni, pracuje 42let v nemocnici na směnném provozu. Jako zdravotní sestra v nemocnici hodně zažila a já osobně před ní skláním, když si uvědomím ten dlouhý čas, který žena věnovala tomuto povolání, které je poslání a to bez diskuze. Nikdy neměla děti, muž jí zemřel.
Na podzim jde do důchodu, spíše měla by jí...přesto se obává, že finančně nebude schopna utáhnout domácnost se starou maminkou a chce si chodit ještě přivydělávat. Odmítá zatím žádat o příspěvky stát, je si jich vědoma, ale říká, dokud mohu, budu dělat, až nebudu, zažádám si.

Jedni sedí, kouří a přežívají....kouří a přežívají za naše, za naše společné.
Druzí sedí, také kouří, ale na svůj život si vydělávají.
Smutný příběh naší společnosti, odraz doby, která by už měla konečně přehodnotit, kdo do společného dává a kdo ze společného přežívá...

42 komentářů:

  1. Mě přijde to chození do práce a koukání na televizi a kouření asi stejně hrozný, jako to... ale ne, ikdyž je pravda, že v práci aspoň může člověk teoreticky dělat něco prospěšného nebo seberealizujícího...

    OdpovědětSmazat
  2. V tomhle státě je spousta věcí tak nefér

    OdpovědětSmazat
  3. Pokud naše zákony umožňují takovým lidem brát všemožné příspěvky, tak to určitá skupina využívat bude a dělat nebudou. Smutné je, že oni jednou budou mít vyšší důchod než ten, kdo pracoval celý život

    OdpovědětSmazat
  4. Dokud to půjde tak, že i když se nedělá dá se žít z podpor atd. budou takhle žít ( řekla bych spíš že přežívat) do nekonečna Nebo aspoň do té doby než si všechny ty cigarety vyžádají svou daň..

    OdpovědětSmazat
  5. Dokud bude mít náš stát takovou nemravnou sociální politiku, tak do práce prostě chodit nebudou. Vyrostla tu nová celá generace bez pracovních návyků. Plácají se na základce do šestnácti a pak rovnou na pracák. Mně by nevadilo, že nepracují, ale sere mě, že na ně platím daně...

    OdpovědětSmazat
  6. Takových je tu taky spousta, i když nevím, jestli tu jsou vůbec nějaké sociální dávky. Existuje tu ale mnoho církevních i světských dobrovolnických organizací, které distribuují jídlo, oblečení, platí složenky atd. Občas koukám, v čem že to jsou oháknutí a říkám si, jestli si taky nepůjdu něco nafásnout

    OdpovědětSmazat
  7. Z článku je patrné, že se asi bude jednat o nejmenovanou menšinu pobírající všechny dávky, které lze brát. Nechápu, jak někdo beze smyslu života, bez jediného cíle, který by člověku působil radost (pokud nepočítám nikotinové opojení kuřáků), může vůbec žít. Bez koníčků, čehokoli. Je to děsivé a vůbec jim to nicnedělání nezávidím.

    OdpovědětSmazat
  8. [1]: Na balkoně s cigaretou u huby můžeš dostat maximálně přes držku a sociální dávky, nikdy se nepodíváš dál než je zábradlí tvého balkonu a to promiň....ale o tom život není   

    OdpovědětSmazat
  9. [2]: Socilání politika rozhodně. je k pláči     

    OdpovědětSmazat
  10. [4]: Ale u nás se tak skutečně žije, minulý rok jsme půl roku sháněli pracovní sílu a jako zdůvodnění paní třeba řekla, že není zvyklá vstávat, tak kde to jsme       

    OdpovědětSmazat
  11. Takový život, taky naprosto nechápu....To bych nemohla, už dcerám jsem tloukla do hlavy, aby si po škole nemyslely, že je ještě budu živit      , že budou hezky makat    , no a většinou makaly na pracáku byli vždy jen chvilku Jsem zvědavá, kde já stará budu něco shánět, až mi zruší moji skvělou práci, ale půjdu klidně do marketu

    OdpovědětSmazat
  12. [5]: A to byl taky důvod pro napsání mého článku...doslova mě sere, že kdykoliv jdu jako rádiovka do práce , tak oni sedí na balkoně a vykuřují a baví se tím, že mi hovádka jdeme do práce...čtyři zdraví dospělí lidé...a mě nejvíc sere, že žijí za naše

    OdpovědětSmazat
  13. [6]: Tak to ve své podstatě vyjde naprosto stejně, je oně postaráno, nemají potřebu se realizovat, vždy to za ně někdo vybojuje

    OdpovědětSmazat
  14. [7]: No nejhorší je, že je to čistě bílá rodina, tedy bez předsudků...všichni jsou bílí, všichni mají zdravé bílé ruce a všichni žijí za naše.

    OdpovědětSmazat
  15. [12]: Já jsem tohle zažila s dcerou po vysoké, měla dva červené diplomy, ale neměla praxi, tak šla dělat do hotelu recepční, ale doma se rozhodně neválela, i když bych jí s přehledem uživila.

    OdpovědětSmazat
  16. Ti lidé žijí prázdný život - nebo spíš nežijí? Každopádně jim to vyhovuje.

    OdpovědětSmazat
  17. Je to smutné, ale je to tak. Jistí lidé nebudou nikdy pracovat a ten zbytek je bude muset živit. Bohužel je to tak nastavené, bohužel v tomhle někteří lidi umí žít a zneužívat systém.

    OdpovědětSmazat
  18. Ani se neptám na barvu pleti. Je smutné, že tohle stát podporuje a tím pádem my všichni. Celý život dělám a když jsem teď po deseti letech měla chřipku a byla 14 dní doma, ještě jsem měla výčitky. Smutné.

    OdpovědětSmazat
  19. Má lepší polovička si tudle postěžovala, že nechápe, jak může vlastně stále stát fungovat? Jakto, že se naše společnost nezhroutí? Vezměte si to množství rozdaných dávek a rozkradených státních peněz. Jakto, že se ti, co tohle všechno živí svou prací, ještě nevzbouřili? Člověk musí být hodně velký optimista, aby si nemyslel, že "bude hůř". Podle mě spějeme k dalšímu krvavému zvratu v dějinách lidstva.

    OdpovědětSmazat
  20. [14]: Tak v tom případě jsem ukázal, jak fungují předsudky v praxi ...

    OdpovědětSmazat
  21. [18]: [7]: Sieg heil! Do plynu přičmoudlý šmejdy kazící nám naše byli čechi, žejo?

    OdpovědětSmazat
  22. Myslím, že teď nastala změna ve výplatě dávek v hmotné nouzi - dotyčný musí odpracovat alespoň 20 hodin bez nároku na mzdu, aby měl na dávku nárok. K tomu si musím do 6 měsíců najít práci, jinak přijde o životní minimum a bude dostávat pouze minimum existenční, tzn. 2200 Kč.

    OdpovědětSmazat
  23. Mělo by být ještě stanoveno sociální minimum totální, kdy by za 1100 babek za trest nezaměstanému, který nechce pracovat za 7000 měsíčně, zacpali formelínou jednu nosní dírku.

    OdpovědětSmazat
  24. [16]: Já třeba rozumím, že někdo třeba skutečně není schopen sehnat práci ve svém oboru nebo je nemocen, vše je nepříjemné a vím, že takový lidé se nesmírně snaží si tu práci sehnat.

    OdpovědětSmazat
  25. [19]: On je zavřený pořád a když ho pustí, stojí s nimi na tom balkoně a udělá si další dítě

    OdpovědětSmazat
  26. [24]: Kéž by toto motivovalo lidi si tu práci sehnat a hlavně do ní chodit.

    OdpovědětSmazat
  27. [25]: Mnohokrát jsem slyšela větu...kvůli tomu z postele ani nevylezu...

    OdpovědětSmazat
  28. Oni pánové deeleři jsou velmi kreativní, za chvíli obchod a sociální dávky nebude stačit na automaty a reprezentaci , a po čase se najednou před jejich domem objeví drahá auta, a z oken bude často cítit jodový a fosforový kouř. Dezoxidovat efedrin je triviální, to zvládnou i cikáni, a obávám se že nastane čas, koupit si brokovnici. Kdesi jsem slyšel vtipný výrok, že Macocha klidně pojme i 24 tisíc černých migrantů, které už má česko povinně přijmout. Kdyby se tam občas včas přihodil nějaký začiínající deeler, tak bychom se všichni zban vili zbytečných problémů, které časem jen a jen porostou...

    OdpovědětSmazat
  29. [30]: Ovšem tím dáváte v plen naši národní rezervaci       

    OdpovědětSmazat
  30. [31]: Je strašně zajímavé, že poslední komentáře zmizely, aniž bych to jako admin nějak ovlivnila

    OdpovědětSmazat
  31. Zřejmě i admin má červené tlačítko. Ovšem když stiskne člověk červené tlačítko, vždycky něco prozradí. Kysi jsem byli jako studenti na exkurzi na vodní elektrárně. Součástí exkurze byla i prohlídka velína. Provádějící nám ukazoval šedivý panel s červeným tlačítkem, a vysvětloval, že je to citlivý tak, že kdyby na to sedla moucha, tak to prej spustí. Venku pak vystřelí dělo nějaký lano, a to vytrhne pojistky, a systém odstaví v případě havárie turbinu. Jedna moje kamarádka řekla: To je blbost, takhle citlivý talčítko nemůže bejt, a dotknula se ho. Ozvala se dělová rána, za oknem opravdu vyletělo nějaké lano, zablesklo se, a betonové základy bloku   se začaly otřásat temným duněním, jak se odstavovala turbina. Po chodbách začali běhat lidé jako při atomovém útoku. Tlačítko opravdu citlivé bylo hodně, a já jsem pak tu kamarádku začal mít rád...

    OdpovědětSmazat
  32. [33]: Zřejmě admin rozhodl, že nějaké informace mají zůstane jen pro úzký okruh lidí   

    OdpovědětSmazat
  33. Jsem zoufalý ošklivý panic se zanedbatelným IQ i délkou údu a s komplexem méněcennosti. Zoufale potřebuji vaši pozornost. Potřebuji vaše komentáře, až už utěšující či lítostivé, nebo nenávistné. Prostě potřebuji mít pocit, že se o mne někdo alespoň jednou v životě zajímá, ať už v dobrém, nebo špatném. Potřebuju to snad ještě naléhavěji než první sex, funkční pistoli, nebo preventivní proplesknutí, abych se konečně probral a přestal ze sebe dělat šulina na těch internetech.

    OdpovědětSmazat
  34. Myslím, že jsme hloupí my všichni, kteří jim to tolerujeme... Tedy i já. Smutné. Na druhou stranu, kdyby neměli peníze, kradli by, nebo bychom se s nimi-lenochy-otravovali v práci... Tak to asi řešení nemá - možná jen ten cukr a bič

    OdpovědětSmazat
  35. Asi jsem krutá, ale tam, kde nemoc vznikne kouřením nebo vlivem alkoholu bych dala jiný sazebník. S nemalou finanční spoluúčastí pacienta.

    OdpovědětSmazat
  36. A bude to horší. Tihle mají zálibu v televizi, jiní chodí v partách po městě a dávají všem najevo, jak oni jsou king a mohou si dovolit ničit, hlučit... V tomhle rozvojovém státě, který měl kdysi vyspělý průmysl, na dost vysoké úrovni školství zemědělství i zdravotnictví je všechno naruby a nemakačenkové mají své jisté, zatímco, pracující obrací korunu.......

    OdpovědětSmazat
  37. Pokud stát rozdává peníze a nevyžaduje za to ani nejmenší snahu o cokoli, není se čemu divit. Nejhorší je, že když se někdo začne podobným plýtváním zabývat, vyjde z toho nakonec úplně něco jiného a sebere se těm, kteří nemají sílu křičet.

    OdpovědětSmazat
  38. Inu, takových asi není málo. Ale mě to nějak nerozčiluje - každý žijeme svůj život nejlíp, jak jsme schopní a ochotní, každý máme jiné priority. Na druhou stranu: je lepší se celý život honit, shánět, dělat si starosti, a pak na smrtelné posteli zjistit, že jsem nikdy neměla čas si odpočinout nebo popovídat s dětmi?

    OdpovědětSmazat
  39. Já vlastně souhlasím se všemi typy názorů, co tu zazněly. Ani bych nemohla žít jejich balkonovým způsobem, ani nesouhlasím s nastavením dávek a zároveň mě štve, že pracující člověk má hluboko do kapsy. Ze všech těchto věcí mi ale stejně přijde nejhorší strávit život na balkoně...

    OdpovědětSmazat
  40. U nás to nemůže dobře dopadnout.

    OdpovědětSmazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.