Antoinetta - královna Francie...

....v rámci babince jsme se rozhodly, že dáme kromě tlachání i prostor kultuře, vždy do našeho programu zapojíme nějakou výstavu, divadlo, no a tentokrát to byl muzikál. Na jevišti divadla Hybernia jsme shlédly příběh poslední královny Francie, který ožil v romantickém dramatu. Jedná se o původní muzikál, ke kterému hudbu složil Jiří Škorpík a slova propůjčil legendární textař Pavel Vrba.

O ději se zmíním velice povrchně, všichni podrobnosti známe z hodin dějepisu, z knih, z filmů. Celý příběh začíná okázalým a rozmařilým životem ve Versailles v kontrastu s chudinou z ulice, která má hlad a bouří se proti skutečnosti, že stát bankrotuje a spěje ke konci monarchie. V průběhu dochází k zatčení královské rodiny, rozluce královských dětí s rodiči, uvěznění a následným popravám.

POZITIVA .....nejsem muzikálový matador a tolik přestavení jsem neviděla...Monika Absolonová v roli Marie Antoinetty byla kouzelná, bezprostřední a hned si Vás získala, ikdyž hrála ženu rozmařilou, zadařilo se přesvědčit diváka, že je zároveň i milující matkou, oddanou manželkou a toužící milenkou. Ovšem kdo mě velice mile překvapil, tak to byl představitel Ludvíka XVI. herec Roman Vojtek. Zahrál poťouchlého, maličko ovlinitelného panovníka s učenými zálibami skutečně famozně, tato poloha jeho herectví mě skutečně nadchnula. Na co určitě nechci zapomenout, je i vynikající taneční výkon celého souboru, děj půvabně podkresloval a ve vyhrocených situacích dal důraz na jedinečnost a podtrhl spád celého představení.

NEGATIVA ...děj je smutný, odcházíte s pachutí, jak jednoduché je býti nahoře a jak rychle můžete býti dole. Ovšem..absolutní rozčarování pro mě bylo divadlo Hybernia jako celek. Zde totiž skutečně vyhrál mamon nad realitou, prostor pro publikum je předimenzovaný, zajisté za účelem narvat do divadla, co nejvíce lidí a co nejvíce vydělat. A tak bych pana architekta, pana managera nebo pana ředitele posadila na mé místo, aby měl takový luxusní zážitek jako já. Celé představení jsem měla v průzoru paní s obrovsky natupírovanou hlavou / označila jsem jí v zoufalství jako přerostlý květák /, bohužel nás tak bylo daleko víc a štěstí měl pouze ten, kdo měl před sebou malého člověka, statný či robusní muž zajistil takřka půlku jeviště bez možného sledování. Ještě se mi něco podobného v dnešní době nestalo, divadla i kina už na diváka myslí, takže divadlo Hybernia bych s díky odmítla...

zdroj : plakát použit z webových stránek

Máme ještě šanci...

....měly jsme babinec, zase v Praze, zase v plném počtu a zase ve stejné restauraci, stávají se z nás kavárenští povaleči, ale kde se má šest ženských sejít, když jedna bydlí v Pardubicích, jedna v Neratovicích, jedna v Kutné Hoře, prostě Praha je kompromis. Jestli někdy skutečně letí čas, tak se to stává v těchto vzácných chvílích, kdy než se probere vše nové, najednou je čas na hlavní aktivitu / tentokrát to byl muzikál, ale o tom to bude příště/ a tak při odchodu z restaurace, která sídlí na Václavském náměstí a právě praskala ve švech, no prostě jsem si všimnula....

...u jednoho stolku dva mladí....oba místo na sebe, hledí do mobilu. Další stolek a zase to samé, následující stůl obsadila čtyřčlenná rodina, všichni hledí do mobilu, další stůl a u něj babička s vnoučkem a oba napjatě sledují mobil, u dalšího stolu sedělo více lidí a valná z nich čučela do mobilu....vážení a milí, přišlo mi, že jsem se dostala buď do hodně špatného snu a nebo právě probíhalo v sobotu mistrovství světa " JAK SE PŘEHLÍŽET A BÝT SI VÍC CIZÍ "....

...a proto se ještě dnes z toho zážitku nedokázu vymanit a stále se ptám....MÁME JEŠTĚ ŠANCI ?....odmítám moralizovat, když vypadne internet, jsem nevrlá, ale to je tak zhruba celé, mám ho i v mobilu, ale vůbec nemám potřebu ho vyhledávat a už vůbec né ve společnosti mých milých blízkých. Dokážu ještě pochopit, že v autobuse, v metru nebo ve vlaku si pro ukrácení chvíle někdo surfuje, ale nejsem schopná pochopit vztahy mezi lidmi, kteří si v sobotu při obědě nemají co povědět se svými partnery, svými dětmi, svými rodiči nebo svými kamarády. Jistě, pro hodně lidí je tento konzumní způsob života běžný, přesto si dost dobře nedovedu představit situaci, že celý týden nebo dva neuvidím svého vnuka či vnučku a pak si spolu budeme tiše sedět a surfovat...brala bych to jako životní prohru, tak jen pevně věřím, že je nás s tímto postojem ještě hodně a ještě máme šanci svým milým říct, že je máme raději než displej mobilu....

Jak na to....

....blíží se nám jaro a blíží se nám přesazování rostlin. Píšete si o rady a já jsem se rozhodla vypíchnout tři nejdůležitější podmínky, aby nám rostliny prosperovaly....

1. DRENÁŽ....keramzit, kačírek, polystyrén, střepy z hliněných květníků / používala jsem i korek, ale rychle se rozkládá, takže už není na programu /, to použijeme na dno květníku. Tento segment je důležitý, aby nám nezůstavala přebytečná voda v substrátu, nezahnívaly kořeny, substrát mohl pozvolna vysychat....takže najisto nezapomeňte na drenáž!

2. SUBSTRÁT .....na pěstování phalů je důležité používat hodně hrubý substrát, tyto rostliny mají silné kořeny a v hrubém substrátu nemají šanci zahnívat, krásně vyschnou. Pokud si koupíte v obchodě substrát na orchideje, většinou bývá plný různých zbytků z výroben, nekvalitní rozdrcené kůry. Toto není vhodné na pěstování, po delším zalévání nebo koupání dojde ke zbytnění, udělá se nepříjemná kaše, ve které si moc líbí plísním, houbám a škůdcům / smutnice/.

Používám substrát z borové kůry a skutečně velké kusy / 10-15cm, někdy i větší/. Po letech různých pokusů nepařím vařící vodou, necpu do mikrovlnné trouby ani nepeču v troubě, mám pouze borovou kůru uskladněnou celý rok rozloženou a většinou není třeba žádných jiných zásahů....

3.KVĚTNÍKY ....chcete udělat vašim rostlinám dobře, zrušte všechny ty desingové nesmysly, které se prodávají, aby především zákazníkovi zatížily kapsu, jinak jsou k ničemu. Rostlina je ve dvojtém obalu uvězněná, přitom pokud jí dopřejete pouze " luxus " za pár korun , její kořeny budou vrnět blahem. Skutečně stačí obyčejné průhledné plastové květníky, ve kterých udělejte / nahřátým šroubovákem díry/. Substrát bude díky cirkulaci vzduchu lépe vysychat, bude zdravý a rostlina se vám odmění. Konkrétně v zimě pak nedochází k zaplísnění substrátu.

.....toto jsou moje základní poznatky, žádné knihy, žádné časopisy....mám za sebou dost utýraných kytek a léta praxe vyselektovaly, jak na to. Je to nesmírně jednoduché a je to čirý základ. Přiště si povíme další...jen na závěr malého pomocníka. V lednici v krabičce máme uložený krásný zelený rašeliník, který používám právě k phalům / prosím, žádné mechy, ano !!!!!! /, jako součást, která vynikajícím způsobem dezinfikuje, udržuje vlhký balanc / nesmíte přidat moc/.

Lze si ho zakoupit nebo sehnat v lese, ale je chráněný, takže rozumně....

Zimní renesanční zastavení...

....tuto neděli jsem učinila velice příjemné a pozitivní zjištění...naše hrady a zámky v zimě nespí, ale přijímají ve své náruči cestovatele a turisty. Jsem ráda, že někomu konečně došlo, že lidé se rádi baví a poznávají svou matičku vlast a je jedno, jestli mrzne nebo sluníčko topí jako o život...

..a tak leden neleden a jede se za kulturou. Navštívili jsme renesanční zámek Nelahozeves a byla jsem konsternována, dlouho jsem neviděla tak nádherně udržovanou památku, zde se skutečně jedná o soukromý majetek a majitel vynakládá na kondici zámku nemalé finanční prostředky, které jsou vidět. Pan průvodce nešetřil znalostmi ani perfektními komentáři, škoda jen že se nedá fotit, ale alespoň jsem si to vychutnala a nehonila snímky. Interiéry zámku se mohou pochlubit nádherným nábytkem / vše ladí a není to stláskané /, překrásnou sbírkou obrazů, hudebních nástrojů, zbraní, loveckých trofejí, porcelánu, keramiky....

.....zámek jsem poměrně často míjela zrakem ve vlaku na Prahu a dnes už konečně vím, jaký úžasný klenot tu stojí. Navíc z okna zámku jsme se s panem průvodcem podívali na rodný dům našeho velikána Antonína Dvořáka.

V příjemném rozpoložení na cestě po prohlídce mě čekalo další překvapení....na nádvoří zámku stála skupinka dětí, které "po dětsku" v parádním kostýmu zámecké paní průvodcovala úžasná dáma ....prostě zde probíhají průvodcovské prohlídky pouze pro děti, tak aby se neotravovaly s dospělými, aby nemusely koukat na obrazy, které je nebaví a užily si to s dětmi a něco se naučily. Domnívám se, že se děti podle smíchu dobře bavily a budou na tu fajn paní dlouho vzpomínat, smála se s nimi a nenudila.....

A šplouchá, šplouchá....

....nešplouchá mi na majáku / ikdyž ..../, ale šplouchá v nové kočičí fontáně. Před pěti lety jsem pro kočičí bandu poprvé objednala fontánu, která díky cirkulaci vody přes filtr udržuje pitný režim koček v optimu. Kočky čerstvou vodu milují a toto zařizení je skutečně dobrá investice pro hlavně kastrované kočky. Bohužel bydlíme v oblasti s velice tvrdou vodou, takže časté obměny filtrů a motůrků se skutečně nevyplatily a tak přišel čas na novou. Kdo má kočky, ví, jak jsou pro ně změny zásadní, takže u nás doma má z nové fontánky radost pouze Míša / stále ještě nevyrostl z telecích let/, již se v ní několikrát vykoupal, tlapičky si dochází umývat několikrát denně, ale hlavně pije a pije. Další dva zatím chodí kolem, sondují,ale takovou radost jako trumpetka Míša zatím nemají...

Ráno vstanu...

....a jsem nebo spíše budu babička. Vždycky jsem se na ten okamžik těšila a když včera přišel...no brečela jsem a brečela a brečela...a tak mezi námi vítám malého blogera nebo blogerku, která se mnou emočně mává, ale moc se na ní těším.....

.....nikdy jsem se tak nedívala na žádnou fotku a nikdy se mnou žádná tak nezacvičila, co teprve až tu bude mezi námi....

Vážení přátelé.....ano...

...dnes jsou to přesně 4 roky, co jsem založila svůj blog VE SVĚTĚ ORCHIDEJÍ. Zalovila jsem v paměti, jak se takové čtyřleté dítě chová, jaké má dovednosti a zjistila jsem, že už si nic nepamatuji...tak jsem si pozvala na pomoc internet a dovolím si porovnat, jak jsme na tom s dovedností blogu...

UMÍ BĚHAT I DO SCHODŮ, SKÁČE, S POMOCÍ RODIČŮ SI ZAVÁŽE TKANIČKU...já jsem blog zakládala jako úložiště fotografií orchidejí, bylo to na podnět již zajeté blogerky, která tvořila a pěstovala také orchideje. Víceméně to byl blog o dvou stejně zaujatých lidech, nikdo nepsal komentáře, pouze mi občas přišel nějaký dotaz na pěstování. Větší aktivitu ve mě probudila Valin, která psala, hodnotila a vtáhla mě do blogerského světa. Díky ní jsem začala navštěvovat další blogy, začala jsem reagovat, začala jsem víc psát....

OVLÁDÁ 1500 - 2000 SLOV, TVOŘÍ DELŠÍ VĚTY, POUŽÍVÁ PŘÍDAVNÁ JMÉNA A SLOVESA.....tak zde si troufám říct, že mám velký problém se slovesy / nesnáším slovo JE , BUDE atd ./, chybí mi slovní zásoba, byť jsem za život přečetla stovky knih, je to kolikrát hrůza vypotit něco rozumného, soudného a k tématu, které jsem si vybrala....

KRESBA SE ROZVÍJÍ, ZÁMĚR SE NEKRYJE S VÝSLEDKEM / dítě začne malovat želvu a skončí to slonem/....jsem na malování kopyto, ale miluji barvy, barevný svět, moc ráda fotím, ovšem co do kvality fotografií je to diskutabilní, jsem lempl, který nesnáší návody, nebudu se jimi zabývat, byť by možná byly přínosem, raději budu mít tu želvu ala slon....

UČÍ SE POUŽÍVAT PŘÍBOR, SAMO SI UMÝVÁ RUCE, POUŽÍVÁ KAPESNÍK A UKLÍZÍ SI HRAČKY....nebojím se to napsat, někdy mě děsí témata jiných blogů , na začátku roku psát o smrti mě irituje a jako bývalá zdravotní sestra jsem s ní měla hodně schůzek. Neumím tvořit, tudíž nemohu posoudit, buďte shovívaví, já se pokusím také. Né vždy mi článek jinde sedí a než bych se trapně vyjadřovala proti chlupu, raději dělám mrtvého brouka...

ROZLIŠUJE ZÁKLADNÍ TVARY /kruh,čtverec/.....rozlišuji mnoho blogů...přátelské, lidské, tvořivé, skromné, výrazné, nekompromisní, je i pár blogů, kterým vůbec nerozumím, ale nevzdávám to. Za každým blogem vidím jedinečného člověka, kterého mám ráda, kterého se snažím pochopit, rozumnět mu....

a ta poslední dovednost mě dostala....UŽ MŮŽETE DÍTĚ PŘÍHLÁSIT NA JUDO....mám tolik zájmů,jak kolikrát vidíte, jsem řádný vymetač akcí, ale život je příliš krátký, aby se jen přežívalo.Můj čtyřletý blog to zvládne i bez juda, chtěla bych, abychom se zde scházeli i další čtyři i více let a já Vám měla stále, co nabídnout, stále Vás inspirovat, stále Vás nabíjet, protože i já toto od Vás čerpám.

Jsem netypický Kozoroh, který nesnáší tmu, je depresivní, když je zataženo, propadá se do melancholie, když je sám, miluji světlo, miluji den, mám křídla, když je pěkný den a mám ráda lidi....

Božská...

....nepoužívám toto slovo často a hlavně v běžném životě nikoho božského nepotkávám / kromě mé rodiny, samozřejmě !/ a přeci...tuto neděli jsem v Severočeském divadle opery a baletu v Ústí nad Labem zhlédla herecký koncert Simony Stašové a Oldřicha Víznera v dojemném příběhu dvou slavných osobností, italské herečky Anny Magnani a amerického dramatika Tennessee Williamse ..ŘÍMSKÉ NOCI...

/foto-zdroj : divadelní stránky opera a balet /

....Anna Magnani byla slavná italská herečka, představitelka drsných a vášnivých žen, natočila celkem 50 filmů, byla oceněna Oskarem a Zlatým globem. Tennessee Williams proslul jako dramatik, básník, prozaik a za svoji " Kočku na rozpálenené plechové střeše " obdržel Pulitzerovu cenu.

Pravdivý příběh dvou slavných osobností sleduje jejich ryze přátelský vztah během let, kdy oba zažívají vzlety a pády, kdy se navzájem inspirují. On citlivý, homosexuální umělec se sklonem k alkoholu, který prokládá léky, ona nesmírně temperamentní herečka milující nejen režiséry, ale i divadelní a filmové zajíčky...se setkávají uprostřed Říma....

.......brilantní herecké výkony Simony Stašové a Oldřicha Víznera slibují přitažlivý děj plný silných emocí, vášní, smíchu, pláče... a přesně to tam bylo a beze zbytku. Simonu Stašovou jsem kdysi vnímala jako dceru Jiřiny Bohdalové a plně jsem si ji oblíbila až v Pelíšcích. U této herečky skutečně platí, že zraje jako víno....nejen jako žena , je to skutečně kus nádherné ženské s ohnivými vlasy, po herecké stránce jsem ji měla možnost vidět naživo poprvé a velice těžce se hledají slova pro vyjádření...ikdyž byl její partner Oldřich Vízner báječný, její emoční sprcha nenechala jediného diváka na pochybách, že je BOŽSKÁ....po závěrečném výstupu sál divadla aplaudoval ve stoje 15 minut, těžko se mi držely v očích slzy a toto představení ve mě bude žít ještě dlouho....

Kurz veganské kuchyně...

....když jsem před dvěma lety výrazně zhubnula a změnila jídelníček, tak jsem si také uvědomila, že tato změna musí být na zbytek života, jinak bude váhový úbytek zpátky a to jsem zásadně odmítala. Obrovskou roli v mém jídelníčku hraje zelenina a to upravená jak v syrovém stavu, tak tepelně. Maso ze svého jídelníčku nehodlám rušit, ale právě zpracování zeleniny a následné receptury umí skvěle právě vegetariáni nebo vegani. Abych načerpala nové zkušenosti a nový úhel pohledu, přihlásily jsme se s dcerou do školy vaření Chefparade v Praze a navštívily kurz veganské kuchyně...

....jako první jsme si uvařili předkrm - CARPACIO Z ČERVENÉ ŘEPY .....byla to upečená červená řepa se salátem, čerstvým bazalkovým pestem, posypaná piniovými oříšky. Velice jednoduché, nesmírně chutné a hlavně poměrně levné jídlo, ale mezi lidmi nedoceněné, hodně lidem vadí konkrétně ta řepa, nemají k ní důvěru...

....další chod ....CELEROVÁ POLÉVKA.... s restovanou kořenovou zeleninou a lanýžovou salsou....jsem milovníkem polévek a konkrétně v zimě si život bez teplé polévky nedovedu představit....

.....pomalu jsme se propracovali k hlavnímu jídlu - LILKOVÉ MILLEFOGLIE S RATALOUILLE ....v hodně zjednodušené verzi to znamená vrstvený lilek naplněný zeleninovou směsí, obložený zarestovanými liškami na omáčce ze zralého manga...

.....a to nejlepší do finále ....GLAZUROVANÝ BANÁN NA ČOKOLÁDĚ ....sladká tečka s ukázkou flambování, o které se pokoušet nebudu, zaměstnávat hasiče také né, ovšem pro efekt nádherné...

.... POZITIVA KURZU ...poznala jsem skupinu lidí, kteří se z nějakých důvodů rozhodli ze svého jídelníčku vyškrtnout maso a jiné produkty živočišného původu.Toto setkání bylo velice inspirující, neboť si celá skupina ohromně lidsky sedla, vaření probíhalo v družné komunikaci se salvami smíchu a jako velký bonus vidím přítomnost výživové poradkyně...

.... NEGATIVA KURZU ... celá akce probíhala ve večerních hodinách, kdy jsem zvyklá jen lehce povečeřet a celé toto menu bylo velice těžké zkonzumovat. Navíc jídla byla dost solená, což jsem hodně odstranila z vaření a měla jsem žízeň jako hrom, navíc ani kvanta olivového oleje není na večer to pravé medové....ovšem to je subjektivní, jsem už v pionýrském věku, moje dcera s večerním trávením potíž neměla....

Z naší lednové zahrádky....

.....vánoční svátky máme už za sebou, davové nákupní šílenství také a nastala předjarní " okurková " sezona a víte čeho jsem si dnes všimnula...není tma už v 16hodin...

...v orchidejové zahrádce to spíše odpočívá a to co se chystá do květu, tak to se vyhřívá v kuchyni pod umělým osvětlením.

První rostlinku, kterou dnes představím je ZYGOPETALUM.....je to hybridní orchidej, která má hodně rodičů. Dostala jsem jí jako dárek a byla jsem velice rozpačitá. V mém prostředí mohu pěstovat pouze teplé rody orchidejí, pak omezeně temperované a právě tato rostlinka chce maličko studenější odchov, pokud ho nemá, strádá a nekvete. Moje Zygopetalum byla přes léto venku a na zimu jsem ho postavila na parapet na chodbě / o znárodnění chodbového parapetu jsem psala, není už zaprášený a kouřící sousedé už na chodbě dokouřili, nemohou otevírat okna, nejenže to zvedlo moji popularitu v domě a navíc jim šetřím zdraví a peněženku /...

.....tuto rostlinu si můžete zakoupit v každém hobbymarketu, pokud na ní máte podmínky a při jejím pěstování vynechejte rosení listů / udělají se nevzhledné fleky / a doufejte, že její velké listy se nestanou pochoutkou pro svilušky nebo třásněnky....

.....druhou představovanou bude EPICATTLEYA PLICABOA....tato moje dlouholetá krasavice z parapetu u nás trůní takřka od samotného začátku a díky tomu, že jsem jí nikdy nedělila, narostla do obrovských rozměrů, protože každoročně si přihodí 3-4 nové pahlízy. Je to také hybridní orchidej, která byla od dubna do října venku a díky letnění letos opět pokvete na všech nových pahlízách.

....tato orchidej během roku vyžaduje hodně světla, když jí nechám chvíli otužovat, dokáže si užít sluníčko díky tuhým kožovitým listů. V současné době si užívá umělé osvětlení a díky dostatku světla jsou květní stvoly přes metr dlouhé a nádherně obsypané....

Jako lovec Pampalini...

....včera na mě vykoukla fotografie a s ní vzpomínka s veselým příběhem, s příběhem letním a odlehčeným...

Na konci září jsme pobyli pár dní v Turecku a kdo nebyl na Pamukkale, tak v Turecku nebyl. Celá cesta čítala nějakých 700km, takže kalamita pro tělo a nohy, ovšem všechno vyvážil parádní kolektiv účastníků zájezdu. O Pamukkale jsem zde již psala, kromě šílené zimy to byl nevšední životní zážitek....po příchodu do autobusu jsem byla dotazována, proč jsem lezla na kopci po čtyřech, když všichni ostatní chodili po dvou a spořádaně ?...

....zde je onen kopec, který se stal terčem zábavy a já s ním.Vše pak vysvětlily fotografie, které jsme si prohlíželi. Všichni i já jsme měli zhruba stejná fota...

.....a právě zde se začneme lišit a právě zde jsem si vysloužila přezdívku po slavném lovci Pampalinim, který se nezalekne žádného úkolu a jeho postupy jsou nevšední.../ pamatujete ten polský seriál pro děti? /

...věřte mi nebo né, ale celý kopec byl posetý těmito suchozemskými plži, byli jich tu tisíce a v autobuse nebyl jediný člověk, který by si jich všimnul, všichni koukali na antické divadlo a život v trávě jim utekl....

...copak šlo projít kolem a pár takových fešáků si nevyfotit / Ajka mě jistě pochopí /...no nešlo...ještě dlouho potom si u večerního pivečka všichni dělali srandu, že není nad tureckého hlemýždě... ale po pravdě, nejsou ty památky, pláže a rodinné momentky fádní, proč si to prostě nezpestřit, alespoň máme svět pestrobarevný....