úterý 30. května 2017

Květen v kostce...

...měsíc lásky, milování, něhy, no prostě Máchův MÁJ.
Také to byl měsíc kdy mrzlo, sněžilo, pršelo, mlžilo, mlhovalo, kdy se oteplilo, až se nám zase zapařily půlky, byl to měsíc krásných ,dlouhých dnů. Příroda se načančala do luxusní palety barev, zavoněla, oblékla svou náruč do teplých a zářivých tonů.
I náš Soptíček se přizpůsobil, tančí, tančí všude, tančí s temperamentem sobě vlastním, tančí celý den. Všichni padají na hubu, ale Soptík tančí. Máme Standance, kdy hvězdy tančí nonstop. Miluje plyšová zvířátka, která s námi také tančí.
Začala skládat slova a tohle roztomilé žvatlání je mnohdy stejně úderné jako kulomet mých slov...inu krev není voda. Chodíme spolu na procházky, kdy já závidím, že nemohu také ležet v kočárku.
Někdo by rád žil za první republiky, někdo za druhé, já zjistila, že bych byla skvělý komunistický kádr, který decimuje vlastní řady svými smělými plány. Výstavba jezírka byla naplánována do posledního puntíku, dotažena do poslední tečky, ale věřte, že ta parta / mimochodem skutečně skvělých, pracovitých chlapů, o které jsem se vzorně starala včetně štrůdlu a bábovky / z naší zahrady utíkala, fakt mě měli plný chrup. Jezírko je nádherné a já buduji dál, podařil se mi vystavět nádherný kompost , ale co budu zahrádkářům říkat...je to krásný koník, ne..
Loučím se s měsícem bouřlivým, utekl zase jako voda, přinesl spoustu práce, ale i skvělé zábavy, krásných výletů a setkání s přáteli. A jedno ponaučení...nesmím se těšit...těšila jsem se půl roku na koncert Rammstein, abych ho pro nemoc mého doprovodu musela oželet, ještě jsem to nerozchodila.
Za dveřmi je červen a voní jahodami....

pondělí 29. května 2017

Nemáme zvláštní vkus ?

Kam se podívám, i když nechci, je všude.
Vychytralý krysí obličej s malýma očima se dívá se ze všech titulů a baví se.
Užívá si svou slávu, užívá si svůj sen.
Máme nového národního hrdinu.

Rozdělil národ na dvě půlky.
Na fanoušky, na nefanoušky.
Patřím do druhého tábora, velí mi tak zdravý rozum.
Přes dvacet let jsem sponzorovala ze svých daní jeho pobyt za mřížemi.Jeho převozy, jeho útěky, jeho soudy, jeho život za mřížemi. Jsem vzorný daňový poplatník a tak mě moc mrzí, že neměl tu správnou péči.
Kdybych to jen tušila, zaslala bych mu více.
Náš národní hrdina je prý za vodou. Seknu s prací, chci být také známý milionář.

V den, kdy ho pouštěli, jsem si chtěla vzít dovolenou.
Nejdřív jsem si chtěla udělat s hrdinou selfíčko, pak jsem si chtěla na automat udělat video a nakonec jsem si chtěla udělat alespoň, alespoň tři makro fotky, jak mu skáču do náruče.
Škoda, já to nestihla.
Ale to nevadí, byl všude. V hlavním vysílacím čase dostal speciál. Noviny s jeho ksichtem jsou stále plné.
Oslavujeme zloděje, konfidenta, kriminálníka.
Že je něco špatně, jsem si uvědomila, když jsem slyšela děti u baráku si hrát na Kájínka.
My si hráli na pana Fantomase, dnešní děti si hrají na pana S krysím ksichtem.

Abych byla objektivní, shlédla jsem několik rozhovorů.
Sedělo tam, mluvilo tam, komentovalo tam a vysmívalo se nám tam šílené monstrum.
Vina či nevina ...to není oč tu běží.
Spíše jsem fascinovaná skutečností, jaké si pouštíme dobrovolně do života hrdiny ?
Moc bych si přála, aby si moje vnučka hrála třeba elfí princeznu, nikoliv na Danu Stodolovou...


sobota 27. května 2017

Víkend plný slunce...

...přeji a k němu pohodu, spokojenost, nezapomeňte si pořádně odpočinout, zevlovat, grilovat a zmrzlinkovat.
Vždyť jsme na to tak dlouho čekali.


čtvrtek 25. května 2017

Žezlo paní Zimy...

....já nemilec vánoc, já kazisvět vánoc a já se kochám vánocemi v květnu ?
Jo, bylo to tak a bylo to krásné.
Mám mezi floristy mnoho kamarádů a právě s nimi jsem se zúčastnila Mistrovství floristů 2017 - Děčínská kotva.
Hlavním tématem, v duchu kterého se nesla celá soutěž, měl letos název"Ladovská zima"a připomínal 130. výročí narození českého malíře Josefa Lady.
Soutěž proběhla již tradičně v juniorské a seniorské kategorii. Přihlášení floristé a studenti zahradnických škol soutěžili celkem ve čtyřech disciplínách, tři z nich měli předem zadané a jedna byla tajná. Všechny soutěžní úkoly byly propojeny hlavním tématem soutěže.

První disciplína ....ADVENTNÍ VĚNEC





....TENTO FEŠÁK BYL MŮJ FAVORIT, NĚKOLIKRÁT JSEM SE K NĚMU VRACELA....




Druhá disciplína....svatební vypichovaná zimní vazba na téma ŽEZLO PANÍ ZIMY..




Třetí disciplína....HVĚZDY ZIMNÍ OBLOHY ...dárkově zabalit hrnkovou rostlinu...




Děčínská kotva letos byla úžasná, měla atmosféru a navíc byla součástí městských slavností, takže ještě navíc kolem chodily dámy v dobových šatech, pánové si leštili kníry a co chvíli se střílelo z děla.
Jaké je to mít vánoční výzdobu v květnu ???....parádní, venku svítí sluníčko, je teplo a mimochodem měli luxusní trdelník...

středa 24. května 2017

Mám to na talíři...

...abych mohla opět mezi mé blogové parťáky, přináším svědectví, že jsem si Ferdu Ferdíka neugrilovala, naopak si ho hýčkám v novém jezírku...

Rok 2016



Rok 2017




Jezírko si začíná pomalu žít svůj život, jen ryby se totálně zbláznily. Jeden z obyvatel tak vysoko vyskakoval z jezírka, až jsem ho našla druhý den vyschlého na břehu, má to bohužel za sebou.
Zbytek rybího kolektivu z hladu rozebral všechny pobřežní květiny, takže jsem porušila nařízení týdenního půstu / ryby, když jsou ve stresu, nemají dostat najíst, jinak jídlo netráví a hnije jim v zažívání / a dostaly nažrat...tak mi za odměnu rozbraly lekníny...
Ferda zdraví všechny jeho obdivovatelky a fanoušky !




úterý 23. května 2017

Pozor, pozor...

...pravidelně očekávám, kdy se vyřítí, kdy se bude dožadovat pozornosti, kdy se bude lísat a vnucovat.
Kdy se objeví to přítulné psisko ?
Zatím jsem ho nikdy neviděla, ovšem pan domácí v trenclích se rád rád plazí jako liána kolem plotu, jako bonus už chybí jen to slintání...
Přeji krásný a slunečný den.


pondělí 22. května 2017

Láska bez kurvítka....

Těšíme se spolu ze vztahu 15let.
Jsem ženská, která bez obalu přizná svou závislost na domácích spotřebičích a nestydím se za to.
Šetří mi spoustu času, usnadňují život a já pak mám daleko větší prostor na koníčky a záliby.
Proč si máchat ruce v saponátech, když se postará myčka ?
Proč prát v ruce, když má pračka program ruční praní ?
Proč si dělat z bytu sušárnu, když to sušička prádla vysuší za dvě hodiny ?
Mám období, kdy pracuji 14 hodin denně a nedovedu si představit život bez těchto pomocníků.

Těšíme se spolu ze vztahu 15let a bez jediné opravy.
Bohužel se budeme muset rozejít a náš vztah ukončit.
Když začne pračka ždímat, musím si na ní sednout, aby mi neutekla z koupelny.
Vydává zvuk rozjeté cirkulárky, kočky se při praní utíkají schovat na druhou stranu bytu.
Očekávám v brzké době petici rozvášněných sousedů.
Investovat do tak " staré " pračky je ptákovina, kterou mi i opravář nedoporučil.
Byly jsme si věrné, bez promiskuity, ale náš vztah je ve finále.
Byl dlouhý, krásný, plodný a evidentně bez kurvítka.

Budu muset navázat nový vztah a děsím se ho.
Trh je přesycený, je plný nádherných zařízení, s párou, bez páry, s dezinfekcí, bez dezinfekce.
Se světlem, bez světla, programů mají dnešní pračky víc než televize.
Ale na co ?
Každá ženská používá spolehlivě maximálně 4 programy a zbytek v životě nepustila.
Co ovšem spolehlivě naruší můj nový vztah jsou stále přítomná kurvítka.
Kurvítka jsou nezbytným nástrojem pro udržení prosperity průmyslových podniků. Instalují se již při výrobě a pokud se odstraní, je zařízení nezničitelné.
Bohužel řada servisů spolupracuje na osazení kurvítek s výrobcem, takže staré kurvítko po záruce nahradí novým kurvítkem, které poškodí zařízení....a tak je to stále dokola.
A my platíme, platíme a platíme.
No jo, jdu si vybrat novou lásku...

neděle 21. května 2017

Nedělní...

"Už vím, na co je týden. Aby se člověk mohl zotavit z únavy neděle."

Mark Twain
americký spisovatel


pátek 19. května 2017

Ranní zahradou...

...procházka ranní zahradou krásně chladí, plosky nohou zaručeně osvěží, vzduch neuvěřitelně voní a sluneční paprsky začínají tančit v rose....užijte si kouzelný víkend.















středa 17. května 2017

Zhulená řepkou...

... aneb když se rocková babička rozněžní...
Dostaly jsme se Soptíčkem flašku vody, hroznové víno a banán a vyexpedovali nás ven.
Ven do polí, do dlouhých lánů řepky, která milého Soptíčka knokautovala na dvě hodiny do tvrdého spánku spravedlivých.
A já zůstala sama, samotinká jen s kočárkem a myšlenkami.
Kolem mě projížděla mladá, nádherná děvčata na kolečkových bruslích, jejich postavy bez gramu tuku narvané do supemoderních sportovních hadérků, s prsy u brady nikoliv u pasu, jo, pas... tak ten byl vosí.
Kolem mě na kole projížděla starší děvčata na kole, tam už bylo tuku více, lehce se pohupoval kolem sedátka a prsíčka už přetékala, gravitace je kurva prodejná.
I pánové tu sportovali různí, mladí, pohlední a svěží i povadlejší strejdové, jejichž obličej brunátností doháněl čerstvou rajčatovou šťávu.
A pak kolem mě projel nádherný, neskutečně nádherný chlap. Projel kolem mě vleže, na takovém tom kole pro invalidní sportovce, které pohánějí místo nohama, tak rukama. Naše oči se v sekundě střetly a já byla tak šťastná, že je ta moje perspektiva je daleko vyšší než ta jeho.
Seděla jsem pod obrovskou lípou těsně u hřbitovní zdi. Všimli jste si, jak jsou tato místa hojně navštěvovaná ptactvem, jaký nádherný koncert nebožtíkům dopřávají, já tedy poprvé.
Lípa dávala nádherný stín, kde jsem si zula boty, Soptíček spal a já jen civěla.
Vdechovala jsem vůni polí, zpovzdálí sledovala to lidské pinožení, vnímala, jak rychle se zelenají klasy obilí.
Projel kolem mě opět na tom svém kole a já si uvědomila, jak jsem zhulená řepkou, jak jsem zhulená okamžikem, kdy se mohu kdykoliv zvednout a jít.
Jít se svojí vnučkou, kráčet po svých, být sama svým pánem, pánem svých nohou, které mě nesou.
Jedno obyčejné odpoledne složené ze žlutých odlesků pole, složené z drobných niancí, které skládají mozaiku lidského bytí a začneme je vnímat s pokorou až když vidíme bídu jiných...


úterý 16. května 2017

O mládí...

"Mládí nemůže vědět, jak přemýšlí stáří, ani jak se cítí. Ale staří lidé se proviní, jestliže zapomenou, jaké to je, být mladý…"

Joanne Rowling
britská spisovatelka


pondělí 15. května 2017

Spokojený Ferda...

Když jsme začínali, byly 4 st. Když jsme končili, bylo 24st. První den jsme se ohřívali vařícím čajem, poslední den chladili studenou vodou. Jediný, komu to bylo úplně jedno, byl náš žabák Ferda.
Ferdu, jsem si koupila s jezírkem a je to můj osobní barometr jezírkové pohody. Když je voda v jezírku na pohodu, žabák si odpočívá a rochní v leknínech, v momentě vysoké koncentrace škodlivin, Ferda zvedne kotvy a přestěhuje se.
Během rekonstrukce se permanentně dožadoval vstupu do jezírka. Pravidelně jsme ho donášeli do lesa, v hodinových intervalech se vracel. Všichni s ním měli svatou trpělivost, žabák skákal do svařované folie, mezi metrákové kameny, prostě dožadoval se vstupu.
Je hotovo. Jsem spokojená, jsem šťastná, protože je to přesně tak, jak jsem si to vysnila. Stálo mě to mnoho sil, jak fyzických, protože kameny jsem si musela ošéfovat, tak psychických.
Zadařilo se. Ferda byl první, kdo jezírko okusil a příště vám dodám jeho spokojené selfie.














neděle 14. května 2017

Vším,čím jsem byl...

...byl jsem rád.
Byla jsem dcerou, zdravotní sestrou, milenkou, manželkou, kamarádkou, sestrou, tetou, pěstitelkou, turistkou, objevitelkou, podnikatelkou, nadřízenou, podřízenou, kuchařkou, řidičkou, pekařkou, uklízečkou, přítelkyní, bojovnicí, pacientem, klientkou, blogerkou, psychologem, Chochoulouškem, instalatérem, chovatelem, malířem, tapetářem, dealerem, převozníkem, zahrádkářem, babičkou.
Být matkou je pro mě a vždy bylo vrcholem naplnění, vrcholem lásky a mělo smysl proto žít.
Dostávat ta malá přáníčka rozechvělou dětskou ručkou jsou nádherné momenty, jsou to dary, které plní naše srdce.
Krásný sváteční den, milé maminky.

sobota 13. května 2017

Houfem ovečky...

..seberte se všecky...

Od minulého roku jsme sdružení vlastníků bytových jednotek. Máme šanci vymanit se z područí bytového družstva, máme šanci na progres.
Máme šanci rozhodovat.
Běží naše druhá schůze. Náš předseda je JÁJISTA.
JÁ jsem viděl, JÁ jsem rozhodl, JÁ chci, JÁ jsem nastínil, JÁ budu u všeho, JÁ roztřídím, JÁ zakážu, JÁ vybuduji, JÁ jsem vybral, JÁ jsem vyhodil. Zbytek výboru sedí a čumí.
Všichni vzhlíží k bohu, jejich zrak monitoruje každý jeho krok a to jen já vnímám nového manipulátora, nového diktátora, který se našel ve své funkci, kterému chybí jen mikrofon a stánek pro létáky Svědků Jehovových ?
Houfem ovečky, seberte se všecky ...

Dalším bodem je výměna měřáků na teplou a studenou vodu.
Vše je rozhodnuto. Vznáším jako jediná dotaz, zda bylo vypsáno řádné výběrové řízení a kolik firem se zúčastnilo a dodalo rozpočty.
Nic takového neproběhlo, firma se přihlásila sama.
Do hlavy se mi valí krev.
Proč je vybrána první firma bez možnosti výběru, bez možnosti lepších platebních podmínek ?
Všichni mě okřikují, že je to zbytečné, jedna dáma na mě řve, že jí začíná ULICE.
Dochází těm pazdrátům, že se jedná o jejich peníze, o jejich investice do budoucnosti ?
Houfem ovečky, seberte se všecky ...

Máme naspořený milion. Co s ním uděláme?
A už se to valí ....střecha, chodby, obklady, malování, vstupy. Lítají investice jako když je ve fondu miliarda.
To, že je dobré dělat vše s rozmyslem, naplánovat, nikdo a nic nevnímá.
Na můj dotaz zda někdo počítá i s nutností rezervy, řvou na mě všichni.
Každý, skutečně každý musí myslet na zadní kolečka, na dobu špatné prosperity.
Naše sdružení nikoliv, my jsme totiž větší a šikovnější než JZD ve SLUŠOVICÍCH.
Houfem ovečky, seberte se všecky ...

Odcházím ze schůze. Hloučky sousedů se na mě dívají jako na rušivý element, dívají se na mě jako exota.
Sklízím plody své finanční gramotnosti, které jsem se naučila ve čtvrstoletí svého podnikání. Nezdraví mě několik sousedů, ale já to skutečně dám.
Houfem ovečky, kdy si uvědomíte, jak moc jste na Václaváku řvali za demokracii a ještě po skoro třiceti letech nevíte, jak s ní naložit. Kdy vám konečně dojde, že se rozhoduje o vašich penězích, o vašich investicích.
Že svým mlčením podporujete diktátory, kteří si večer u zrcadla nacvičují dlouhé projevy. Kdy si uvědomíte, že život v Ulici je jen seriál, vy svůj musíte žít, vy svůj musíte umět prosadit.
Obyčejná dětská lidová písnička a kolik je v ní pravdy.
Jednou by nám to zaběhnutí do černého lesa ze zeleného háje nemuselo vyjít..
HOUFEM OVEČKY, SEBERTE SE VŠECKY ....


pátek 12. května 2017

Rozhodnutí..

Rozhodnost je ostrý nůž, který řeže čistě a rovně a rozděluje tuk od masa. Nerozhodnost je tupý nůž, který rve a trhá a ponechává po sobě nečistý řez. Říkej ano nebo ne - málokdy snad.

George Horace Lorimer
americký novinář a spisovatel




Bráno s velkou nadsázkou a nadhledem...řidič vozu váhal, zda je invalidní či nikoliv.
A protože byl charakter, učinil rozhodnutí a byl invalidní pouze částí vozu.
Přeji vám nádherný víkend plný slunce a pohody...a když se budete rozhodovat, tak nikdy napůl....

čtvrtek 11. května 2017

Honba za senzací...

Ve své původní profesi jsem byla mnohokrát svědkem vyjádření, vyřčení.
Lékař vyřkl diagnózu, oznámil ortel.
Některý citlivě, jiný na ostro, ale vždy s definitivní platností.
Když vidíte mladého fotbalistu, nadějného sportovce, jenž má přijít o velkou část střev a doživotně bude chodit s vývodem, děsíte se jen podívat.
Když vidíte ženu v nejlepších letech, budoucí babičku, které říkají o dalším návratu zhoubné leukémie,
bojíte se i dýchat.
Patří to k profesi. Jako se na chléb maže máslo.

A tak nějak lidsky se vždy klepeme před vyšetřením, před preventivní kolonoskopií, před mamografem, před vyšetřením prostaty.
Máme žaludek na vodě, špatně spíme, děsíme se výsledku.
Děsíme se budoucnosti, děsíme se bolesti.
Klepeme se, co bude dál, když se nezadaří.
Co musí zažívat člověk, který si přečte po stanovení diagnozy následující ?
" Má plné břicho nádorů "
" Přežije alespoň dva roky ? "
" Diagnóza co děsí, co zabíjí "

Když jsme viděla tyto titulky i v seriózním tisku, lekla jsem se.
Zděsila jsem se, jak musí být herečce, která plní titulky těmito nevybíravými slovy.
Slovy neuvěřitelné bolesti, kdo nezažil, ten nepochopí.
Také jsem nezažila, naštěstí, ale dokáži se vžít do momentu, že si otevřu při kávě noviny a tam se dočtu tuto nechutnost.

Kde je hranice normálnosti ?
Kde je lidství, slušnost, kam se poděla nějaká novinářská etika.
Vše se honí za senzací, za penězi, za vyšším výdělkem, za mohutnou sledovaností, nu a kde je člověk ?
Na nejnižší příčce lidského bytí, bohužel.
Chtěla bych popřát mé oblíbené herečce a hlavně spisovatelce paní Ivance Deváté, jejíž laskavý, milý a lidský humor v knihách miluji, aby se dokázala povznést nad články, které si bohužel přečte u své ranní kávičky, jak je zvyklá.
Tato herečka ještě patří do noblesního světa divadla a herectví, naleštěné bulvární pozlátko jí je vzdálené, kdy se pseudocelebrity dělí o každý prd, o každý zlomený nehet.
Mnoho sil do boje s nemocí.

úterý 9. května 2017

Jezírková story...

.... po letošní zimě jsem stála před rozhodnutím.
Jezírko jsem koupila jako součást zahrady a bývalá majitelka si ho vybudovala sama. Jak už to tak bývá po domácku vyrobená zařízení bez znalosti oboru a problematiky jsou na tři tyčí. Nedostačující hloubka pro přežití ryb v zimě, nedostačující filtrace, špatná cirkulace vody a zlámaná, špatně položená plachta a já jen hasila problémy.
Musela jsem volit, buď jezírko zasypu a udělám nový záhon, protože letošní zimu jsem díky rozmrazování jezírka odmarodila nebo se bude muset provést rekonstrukce.
Za B je správně, ano, jezírko s mými kapříky se mi stalo koníčkem daleko větším než bych čekala. Uspořila jsem a dnes nastoupí statní junáci na rekonstrukci. S tunou obrovských nádherných kamenů na kaskádu, s obrovským očekáváním a hlavně dobrou náladou, začínáme jezírkovou story...včera jsem jezírko " odstrojila " a těším se na přestřižení cílové pásky...

JEZÍRKO PŘED



JEZÍRKO ZAČÍNÁ BÝT NAHATÉ







CELKOVÝ POSLEDNÍ POHLED




Držte mně a rybám palce, doufám, že ty noční mrazy přežijeme a sněžit bude jen na horách.
Klidný týden přeji.

pondělí 8. května 2017

Chtěla nás zabít...

Blondýna miluje hrnčířské trhy v Berouně, kam jezdí na jaře i na podzim.
Rok co rok je to naše dámská jízda s dcerou, do týmu přibyl Soptíček. Minulou sezónu celé trhy probrečela v kočárku, letos to bude určitě daleko lepší.
Cestou do Prahy blondýna poprvé zažila, co je to, když na vlastní kůži poznáte kreténa bez koulí, který vás začne vybržďovat na zúžení při údržbě dálnice. Můj anděl byl se mnou, kdybych byla začátečník, měla bych z auta bednu šrotu.
Blondýna dorazila akorát k dceři na oběd. Jako polévka se podávala veganská se spoustou luštěnin. Chrochtám a přidávám si druhou misku, protože já tohle jídlo bezmezně miluji.
Vyrážíme. Soptíček ve voze usíná a babičce se nenápadně začínají rolovat střeva. Čím více auto hopsá po výmolech, tím více se střeva rolují, plní, a rotují v rytmu dálnice. Blondýna má čelo plné potu, touží rozervat kalhoty, touží vyrvat ochranné pásy vozu a utéct do polí. Velká škoda, že jsem si nepřidala třetí misku, mohla jsem nahradit na hodinu jaderný agregát v Dukovanech.
Jsme v Berouně. Na obloze svítí sluníčko a blondýna má výrazně lepší náladu. Soptíček vstává s úsměvem na líci.
Vyrážíme do vírů keramických orgií, do světa keramiky, hrnečků, misek, talířků. Všude voní trdelník, opečené klobásky, langoše. Sluníčko svítí, sem tam nás zkropí deštík a hltáme keramiku, hltáme atmosféru.
Soptíček nehltá, Soptíček se kroutí, je v těžké nenáladě, chodí vykloubeně, prolamuje se a kdyby mohl zařvat, tak zařve... MAMI, TYS NÁS CHTĚLA ZABÍT .... chudinka malá.
Úsměv na tváři ji vyloudí kolotoč a živá hudba, kde se v rytmu čardáše ztrátí dělové rány.
Blondýna hlásí ... přežila jsem atentát mojí dcery za účelem totální devastace, jediné to celé zachránilo, že mi o týden dřív začala přát ke Dni matek / není ta mateřská osvěžující ??? /. Ušetřila jsem velice výrazně kapsu, protože než jsem vždy vyndala peněženku, začala se nám kroutit střeva a raději jsme popoběhly.
No a Soptíček poprvé vykonal úlevně potřebu do hrnečku, kterému se brání zuby nehty.
Suma sumárum .... LÁSKA, DĚTI A KERAMIKA VŽDY ZVÍTĚZÍ NAD NENÁVISTÍ A LUŠTĚNINAMI !!!!

neděle 7. května 2017

A že máme v Čechách krásně...

...nepotřebujete letět letadlem, nepotřebujete narvanou kreditní kartu, nepotřebujete být boháč.
V momentě, když projdete branou Průhonického parku, jste boháčem českým. Zdejší příroda, zdejší park a prostředí vám dá takový pocit vzletu, nádhery a pohody, mnohokrát si nahlas řeknete .. A ŽE MÁME V ČECHÁCH KRÁSNĚ .