...kamarádily jsme se spolu dlouho, bydlely jsme spolu na patře, byly jsme spolu naladěné na stejnou vlnovou délku. Tam, kde byla blondýna hrrr, tam jí kamarádka jistila záda, tam, kde si blondýna máchala hubu v potoce a ryla brázdu, tam jí kamarádka dala umělé dýchání , ideální spojení dvou žen.
Kamarádka měla manžela, manžela těžkého mamánka, chlapa rozmazleného, netolerantního, sebestředného, intelektuálního hňupa. Neuměl nic, vše dělal pomalu, nebyl si schopen ohřát ani párek...a nebo nechtěl ???
Blondýna nemá problém uznat roli muže v rodině, nemá problém sklonit hlavu a myslet si své pro klid v rodině....ALE VOCAĎ POCAĎ...abychom si rozuměli / pane Hausmanne, máte ze mě osyp, ale já vás mám ráda a uznávám vás, máte vždy pravdu /.
Kamarádka odjela s dcerou na týdenní pobyt k Máchovu jezeru a manžela nechala osudu a mamince, která docházela k Liborkovi s kastrůlkem, aby nestrádal, chudáček jeden.
Je pátek večer, blondýna sedí s manželem, v té době ještě kouří jako tovární komín, pije kávičku a v tom se ozve zvonek. Zvonek rychlý, důrazný, těžká výzva. Blondýna otevírá dveře.....a naskytne se jí pohled, nevídaný pohled...před bytem na zemi leží pět umělohmotných lavorů ve všech velikostech, nad nimi stojí muž mé kamarádky a drží další dva lavory.
Vypadá zoufale, potí se, tvář má bílou a líčí mi svůj zážitek....během týdne se mu udělal bolestivý vřed nad kostrčí / skutečně šílená bolest, většinou toto postihuje osoby se sedavým zaměstnáním /, byl na chirurgickém vypuštění , má si dělat sedavé koupele v bylinách....no jo, jenže manželka není doma..... A ON NEVÍ, DO KTERÉHO LAVORU SI MÁ SEDNOUT ????....a tak se přišel se mnou poradit, který z těch sedmi lavorů je vhodný ????
Blondýna stojí s hubou dokořán, slyší manžela, jak se smíchy za břicho popadá, vidí i zoufalého souseda, který neví, do kterého lavoru strčit prdel.
Když jsem pochopila, že to není žert, požádala jsem souseda, aby na mě vystrčil zadek a pak jsme jednotlivé lavory vyzkoušeli než jsme našli ten pravý, ve kterém si Liborek bude moct vymáchat svoji zadnici.
Zavřela jsem dveře od bytu a v obýváku stál můj muž, držel dva lavory a zvolal...TAK KTERÝ, MÁMO ?
Život nás všechny zavál jiným směrem, ale na příběh blondýny s Liborkem / on Liborek nebyl takový neškodný, pak vyplulo na povrch, že ještě obdělával další dvě zahrádky / a lavorkem nejde zapomenout...
NETŘEBA PŘED DOMEM ZETORU
POKUD MI PRDEL LADÍ DO LAVORU.
NEBOJTE SE VĚTRU, DEŠTĚ
BLONDÝNA MÁ TROJE KLEŠTĚ.
LIBORE, TY DIVOČÁKU,
MÁM NA TEBE VELKOU PÁKU.
KLEŠTĚ, LAVOR, ŘEPÍK
BUDEŠ ZASE CHLAPÍK.
Haha, to se mi snad jenom zdá, to měli doma fakt tolik lavorů? My máme jen dva a už na první pohled je jasné, že ten jeden jako sedací neposlouží.
OdpovědětVymazatHele, SimiBel,
OdpovědětVymazatty prostě nezklameš. Právě se seběhla rodina, podívat se do mého pokoje, co se děje, kde se vzal v malém pokojíku kůň. Úplně živě si představuji, jak na tu prdel ty lavóry nasazuješ. A hned si říkám, že mám skvělého manžela, i když mne jeho maminka dlouho testovala k mé nespokojenosti, přece jsme to nějak přežili a navzájem se srovnali.
OdpovědětVymazatDalší kůň v "zadnici". V té mé. Skvělá práce. Mamánky nebrat! To snad fakt není možný. Ale takový mamánky si vychováme my ženský
OdpovědětVymazatAhoj Simonko,řvu smíchy Nejvíc mě dostala zkouška lavorů na p...
OdpovědětVymazatTakový ten typ co hlavou vymyslí všechno ale v praktickém životě je nepoužitelný Kdyby za mnou někdo přišel s lavorem, tak teda nevím jak bych se zachovala
OdpovědětVymazat[6]: Tak to já vím: začla bych se smát - a postižený by se určitě začal smát se mnou. V tomto případě bych se tedy nesmát nedokázala.
OdpovědětVymazatSimčo,zase jsi mně prodloužila život o nějakou tu minutku, směju se jak blázen a živě si představuju anabázi s lavorem
OdpovědětVymazatNotosnadnenímožnýýý chlap, kterej si neumí změřit lavor prdelí sám!
OdpovědětVymazatKruci, neměl bych se radši taky někoho zeptat? Třeba to dělám špatně, kdo ví?
OdpovědětVymazatJůůů, nádherné jarní tulipány
OdpovědětVymazatSedm lavórů...? Nějaká bohatá rodina, ne...?! Mám jen jeden...
OdpovědětVymazat[12]: A mácháš v něm prádlo nebo pr* zadek?
OdpovědětVymazat[9]: Hlavně, aby jí ho někdo neodoperoval!
OdpovědětVymazatSimčo, to je vážně bezva vzpomínka Tolik lavórů A básnička dobrý
OdpovědětVymazat[1]: Mě počet lavorů nijak neudivuje, jen na koupání orchidejí mám dva, při zavařování používám dva velké, na pedikůru mám jeden...takže já bych se na požadovaný počet dostala velice rychle
OdpovědětVymazat[2]: Drahý Dí, moje odhrhovačka byla jen pro osvěžení, není to tvorba, které bych se chtěla věnovat.Lidových tvořitelů je tu skutečně hromada a skutečných umělců je maličkatá množina. A i zde platí, že každý chvilku, tahá pilku
OdpovědětVymazat[3]: Maruško, je mi ctí, že jsem pobavila, i já dnes s odstupem let nedokážu jinak než se smát, tenkrát jsem pochopila, jak manžel mojí kamarádky přistál z Marzu a je zde půjčený
OdpovědětVymazat[4]: Ano, Kitty, takto nemožné chlapy si vychováváme my ženy, takže míček je skutečně na naší straně hřiště
OdpovědětVymazat[8]: Těšíme mě každá minuta navíc
OdpovědětVymazat[11]: Já jsem na jaro připravená, mě se jaro může zeptat, co jsem dělal v zimě...připravoval se s fialovými tulipány
OdpovědětVymazatChudák chlap taková záludná situace ho potkala
OdpovědětVymazatDíky ti za zpříjemnění mlhavého nedělního rána, takhle jsem se už dlouho nezasmála!
OdpovědětVymazatIronie má mít povahu krátké ale zničující kulometné dávky , a básně se mají aspoň trochu rýmovat. Normální muž se nemá příliš zabývat nějakým sváděním či honěním, protože má stejně stále plnou postel, a jedině se má zabývat rozháněním, a to, když se mu ty baby v tý posteli začnou spolu prát. Jako pesimista / poučený optimista / jsem přesvědčen, že takzvané "manželství" probíhá zcela opačně než vojenský přijimač. stejně jako entropie nespěje stále k většímu pořádku ale spějě ke stále většímu bordelu / nepořádku/, a bez občasných / lépe častějších / rasantních zásahů se nakonec systém rozpadne nebo ocitne v bahně. jak píše Klimov, zejména děti jsou jakousi hranicí, kdy z třeba kdysi půvabného stvoření vznikne nakonec "emancipovaná" Yoko-ono s bičem v ruce, a nakonec / v nejlepším případě / Džon Lenon považuje svého vraha vlastně za osvoboditele, a nedočká se rozvodového řízení jako Paul Cartney, při které přijde minimálně o půlku toho co se mu podařilo nasyslit, a ještě hlavně o nervy....
OdpovědětVymazatEmancipace to je jakási zprvu příliš optimistická bezradnost, na konci které však subjekt, který se i mnohdy chopí moci, přichází na to, že nejen nestačí na to, co chce, ale ani v podstatě pořádně neví co chce. Tato skutečnsot se dá perfektně studovat například u žen, které se věnovaly vědě, a dosáhly v ní nějakých úspěchů. Navrhoval bych třeba madam Sklodowskou - Curie, nositelku dvou nobelových cen .
OdpovědětVymazatSimčo, chechtám se tu jako blázen. Nicméně mi tvůj článek připomněl manžela mé bývalé kolegyně, který byl také naprosto nepoužitelný. Mezi jeho vrcholná čísla patřilo to, že nejedl omáčky. Jedl jen št'ávu. Vzhledem k tomu, že s námi chodil na obědy, měly jsme přísný zákaz vyslovit slovo omáčka. Tak jsme kolektivně jedli rajskou št'ávu, jindy svíčkovou, později koprovou. Jednou si namlátil hubu na Vypichu, když jel na kole do práce. Podle jeho milující a obětavé ženy se zamyslel, zapomněl, že jede na kole, myslel si, že je v autě a prudce zabrzdil.
OdpovědětVymazatTaky jsem se pozastavila nad počtem lavórů, ale asi to není jediný problém který ten chlapec měl
OdpovědětVymazat[22]: Já se obávám, že to byla místy i přetvářka,já také někdy nevím
OdpovědětVymazat[23]: Byl to muž mé kamarádky, mé dlouholeté kamrádky, tak byl tak trošku i můj
OdpovědětVymazat[24]: N.,
OdpovědětVymazat[25]: Já celý život nevím, co chci
OdpovědětVymazat[26]: Alenko, nebudeme chodit daleko, přítel mé dcery by nikdy nejedl než domácí knedlíky...já mám skvělého dodavatele, takže mladý minulý týden sprdnul špekové knedlíky a vrněl blahem, týden předtím si pochutnal na borůvkových a mlaskal jako o život...není důležitý výkon, důležité je řádně oblbnout.
OdpovědětVymazat[27]: Dnes jsem to počítala...mám 6 !!!! lavorů
OdpovědětVymazatKdysi jsem v práci opravoval grafickou stanici, do který šéfová nalila zeshora kafe, a pa v tom tejden lítaly výboje, a kolektiv vedle svačil. Když jsem asi pět minut poslouchal kolegyni, jak vyprávěla, jak dělala práškový knedlíky, a protože se jí to pořád buď bahnilo a nebo rozsejpalo, tak se svlíkla do kalhotek, vzala knedlík do koupelny a začala ho sprchovat, ale pak ho stejně musela vyhodit, protože spotřebovala všehcny pytlíky a nakonec se to zase mazalo, začal jsem varovně hlasitě výt. Za chvíli mne do hlavy cvrnkla kovová desetikoruna, pak další, a nakonec bylo na stole osumdesát korun, a já jaem dostal rozkaz:
OdpovědětVymazatPokud bych měl ještě opravit tu výšeuvedenou báseň, zkusil bych třeba lymerik dle Jaroslava Vrchlického:
OdpovědětVymazat[34]: Já to nebyla...brambory i bez bylinek miluju, já bych vám sežrala celý papiňák
OdpovědětVymazat[35]: Dobře , uznávám, že ta vaše má větší švih,ta moje je vynikající ke zpěvu po pěti točených, to by ve vašem případě nepřicházelo v úvahu.
OdpovědětVymazat[16]: Nojo, tak ty si stojíš v lavorech dost dobře.
OdpovědětVymazatNo nene Taky se navíc divím, kde vzali tolik lavorů
OdpovědětVymazatSimi, kamarád nekamarád, smála bych se tak, že bych z předklonu spadla na kolena a řehtala se jako kůň
OdpovědětVymazatTohle je přímo neuvěřitelné
OdpovědětVymazatTvoje zážitky jsou k popukání, Simi, tohle snad ani není možnýýý!!!
OdpovědětVymazat