...zrovna nedávno jsem pročítala jeden blog a setkala jsem se tam s rozsáhlým článkem a jeho téma mi dlouho vrtalo hlavou, přemýšlela jsem , jaký postoj zaujmout, jaké stanovisko cítím. Autorka článku se poměrně radikálně zabývala ideou, že její cestování , její dovolené i výlety už budou pouze po Čechách, protože přišla na myšlenku, že u nás je nádherně, tak proč jezdit do zahraničí. Já samozřejmě souhlasím, u nás doma je božsky, je tu tolik kouzelných míst, které nemá jeden člověk za svůj krátký život možnost poznat...ALE...já tam to ale prostě cítím....nic přeci nevylučuje, abych považovala pobyt u moře / které prostě nemáme a mít nikdy nebudeme / nebo pobyt na alpském ledovci / když tu pro lyžaře už několik let není v zimě sníh / za rozmařilost, za zbytečnost nebo dokonce blbost.
Jedná se o hodně individuální přístup k cestování i potažmo lze toto pojmout jako životní cíl nebo náplň...já bych si nechala pro sebe maličko té zahraniční rozmařilosti, kterou budu ředit poznáváním krás naší třeba matičky Prahy...
.....procházka Prahou, konkrétně ve všední den, kdy po Karlově mostě neprochází milion turistů, kdy se z Malostranské mostecké věže podíváte na střechy pražských domů, dáte si vynikající kávičku s přáteli pod pražskými hradbami, v klidu si projdete nádvoří Hradu a posedíte v kouzelných zahradách...to vše lze uskutečnit, užít si to a nepřipustit si fakt, že je pátek 13tého.....jo a na tom pražským mostě to tentokrát nebyla rozmarýnka, ale nádherné a voňavé květy kaštanů....
