sobota 28. května 2016

Na tom pražským mostě...

...zrovna nedávno jsem pročítala jeden blog a setkala jsem se tam s rozsáhlým článkem a jeho téma mi dlouho vrtalo hlavou, přemýšlela jsem , jaký postoj zaujmout, jaké stanovisko cítím. Autorka článku se poměrně radikálně zabývala ideou, že její cestování , její dovolené i výlety už budou pouze po Čechách, protože přišla na myšlenku, že u nás je nádherně, tak proč jezdit do zahraničí. Já samozřejmě souhlasím, u nás doma je božsky, je tu tolik kouzelných míst, které nemá jeden člověk za svůj krátký život možnost poznat...ALE...já tam to ale prostě cítím....nic přeci nevylučuje, abych považovala pobyt u moře / které prostě nemáme a mít nikdy nebudeme / nebo pobyt na alpském ledovci / když tu pro lyžaře už několik let není v zimě sníh / za rozmařilost, za zbytečnost nebo dokonce blbost.
Jedná se o hodně individuální přístup k cestování i potažmo lze toto pojmout jako životní cíl nebo náplň...já bych si nechala pro sebe maličko té zahraniční rozmařilosti, kterou budu ředit poznáváním krás naší třeba matičky Prahy...

.....procházka Prahou, konkrétně ve všední den, kdy po Karlově mostě neprochází milion turistů, kdy se z Malostranské mostecké věže podíváte na střechy pražských domů, dáte si vynikající kávičku s přáteli pod pražskými hradbami, v klidu si projdete nádvoří Hradu a posedíte v kouzelných zahradách...to vše lze uskutečnit, užít si to a nepřipustit si fakt, že je pátek 13tého.....jo a na tom pražským mostě to tentokrát nebyla rozmarýnka, ale nádherné a voňavé květy kaštanů....

středa 25. května 2016

Blbec k večeři...

...místo konání : mé oblíbené, malé, komorní divadlo Bez zábradlí v Praze....proč ho mám ráda, jsem už psala a konkrétně u této činohry jsem byla ze čtvrté řady vtažena do děje tak intenzívně, že jsem šla domů s bolavým břichem od smíchu.
...režie : pan JIŘÍ MENZEL ...mám jeho tvorbu činoherní, divadelní i televizní moc ráda, působí na mě příjemně i jako herec. Jeho vedení je nenásilné, svižné, situace jsou vyhroceně ztřeštěné, ale je to velice příjemné, neobtěžuje to...prostě se smějete a smějete, bavíte se a smějete.
...a o čem to je...v této bláznivé francouzské komedii platí, že "kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá" a "kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp." Proto si dejte pozor, něž někoho prohlásíte za blbce a budete se chtít bavit na jeho účet. Může se vám stát, že blbcem zůstanete na posměch vy sám.
...herecké obsazení...pan JOSEF CARDA ...dala jsem ho na první pomyslnou příčku, protože mě mile překvapilo jeho brilantní herectví, jeho nekomplikovaný přístup...ON mě doslova uzemnil, jak je skvělý herec. Léta jsem ho vídala jako partnera Geni , Suchoše a Žilkové a celý národ si zafixoval památečné... SPORŤÁKU, UŽ MÁŠ CHLAPA ???...po pravdě, dívala jsem se a neodsuzuji...ovšem to co jsem viděla za herecké mistrovství v divadle...klobouk dolů, pane Cardo...jste pro mě vynikající herec a ráda se na vás znova zajdu podívat / Carda - Retarda je minulost /
...pan VÁCLAV VYDRA ....pan herec, syn dvou slavných osobností a troufám si tvrdit, že paní Medřická i pan Vydra by byli právem hrdi na svého jediného syna. On umí tak skvělé ksichtíky, má takovou mimiku, že mu tu akrobacii při simulovaném houseru věříte do poslední minuty. Jeho kontakt s herci, ale i s publikem je úžasný.
No a tito dva páni dohromady zahráli fenomenální francouzskou komedii tak báječně, tak skvěle si nahazovali, tak skvěle se doplňovali, že ostatní tentokrát zůstali maličko mimo mísu...takže jen pro doplnění...paní Veronika Freimanová, pan Zdeněk Žák, pan Rudolf Hrušínský / a stejně huhňá / a další.
ZÁPORY ....žádné...divadlo se otřásalo v základech po výbuších a salvách smíchu, reagovalo, tleskalo...lepší vizitku si pan principál ani nemůže přát.
KLADY...mnoho, spousta, kvanta...ale co se mi líbilo a vypíchla bych jako třešničku na lehkém francouzském dezertíku...šíleně mě bavilo, jak si herecké obsazení mezi sebou oslovovalo nádhernou francouštinou , ještě dlouho uslyším to nádherné, měkké Pierre Brochant, Francois Pignon, Justin Leblanc...

/ zdroj foto : google /

neděle 22. května 2016

Jak se dělá svatba...

....je to dřina, je to šílené riziko a výsledek krajně nejistý....pár let vedle mého pracovního působiště dělají takové svatební krásy v květinářství mé dvě kamarádky...dvě Verunky, máma s dcerou...


...ta dnešní svatba se koná na Větruši, vyhlídkové restauraci. Nevěsta si předlohu vybrala v americkém svatebním katalogu. Její požadavky byly hodně specifické, jak na barvu, tak na květiny....poprvé floristky do všech vazeb zakomponovávaly šeřík a s hrůzou, protože nemají tušení, jak dlouho květina vydrží ve schopném stavu...


.....růže a pivoňky jsou dovezené z Německa, nevěsta vyžadovala pouze tyto. Šeřík je typicky český a přiznám se, že jsem tento výběr hodně obdivovala, protože svatební kytička pro nevěstu hodně intenzívně " voněla " a až bude ženichovi ještě vonět z klopy také šeřík, myslím, že budou hodně dlouho vzpomínat...


.....přípravy zabraly mnoho hodin, vazby a aranže celé odpoledne, na večer se obě Verči přesunuly na vyhlídkovou restauraci, kde vše aranžovaly a připravovaly....budeme doufat, že pečlivá příprava nadchne všechny svatebčany a mladý pár bude na tento krásný den vzpomínat jen ve šťastném a voňavém...a na závěr radost pro nevěstu...svatební kytice...

pátek 20. května 2016

Plavu si, ani nevím jak....

...vždyť nemám prsa, nemám znak...mám jen hlavu plnou ideálů...
...Sofinka začala chodit ...blbost ...zatím je nošena na plavání a sami si udělejte obrázek, jak moc jí tato činnost baví a naplňuje...


...pan Jiří Šlitr v textu písně vyznal lásku k vodě a jak tak koukám na našeho Sofíčka...vůbec nevadí, že CÁKÁ a CÁKÁ a CÁKÁ....

středa 18. května 2016

Když jede blondýna na hrnčířské trhy...

...doveze si svůj první klobouk...ale od začátku...
...hrnčířské trhy v Berouně jsou taková naše holčičí libůstka, minulý rok už to bylo se Sofinkou v bříšku a letos premiéra nás tří.....VŠE BYLO JINAK...jezdíme pravidelně v neděli...jely jsme v sobotu. Ráno nádherné, jako vymalované z bulvárního plátku, nebe vymetené, sluníčko se usmívalo a náš Soptíček měl pusinku od ucha k uchu.
Už parkování bylo nějaké prapodivné...ale nevadí...vstupujeme do Berouna a proti nám se řítí davy, kolem mě jdou davy, za mnou jdou davy...proboha živého...nás je tu snad MILION, k neuvěření, je nás tu šílený dav. Než se dostanete k nějakému stánku, derete se hlava nehlava...kde nechala blondýna hlavu, když kývla, že se jede v sobotu ???? ...možná mi minule dal můj kadeřník víc kysličníku na hlavu...nemám jiné vysvětlení. Statečně se prodírám davem a to jen díky drzosti, že před sebou tlačím kočár...Sofinka chce spát a s ní další desítky dětí, které za zvuku orchestru řvou a řvou a řvou...na přidruženém náměstí to vypadá jako na ZÁCHYTCE KOČÁRKŮ, matky, otcové hází s kočárky, aby ratolest zabrala...
No nic, naše Sofinka soptí, dcera ji statečně zakurtuje do závěsné sedačky, aby zjistila, že nemá žádný krém proti slunci...slunce v Berouně toho dne dosahuje 300 stupňů , alespoň já mám hlavu zavařenou jako loňský meruňkový džem.
Vcházíme do místní lékarny, kde kupujeme přípravek, krmíme, pijeme a já zjišťuji, že sedím s debilním výrazem a otevřenou pusou a pozoruji lidi a jejich požadavky ....je mi BÁJEČNĚ, v lékarně nesvítí sluníčko, nejsou tu davy a je tu příjemný chládek...líbí se nám tu všem.
Zodpovědně mohu říct...některé stánky jsme neviděly vůbec, některé dvakrát , možná i pětkrát...jak zrovna zavelel dav a náměstí se hnulo doprava či doleva....a v té největší tlačenici, v tom největším chaosu stál letos ON ...nikoliv muž mého života / je mi líto všech romantických duší, které se těšily na fotky z mojí svatby /...stál tam STÁNEK S KLOBOUKY...s neuvěřitelnými klobouky, s nádhernými klobouky... všechny ženské zapomněly na hrnce, hrnečky a misky....a stávaly se z nich BOHYNĚ....já si nandala první a s tím jsem odjela domů na hlavě.....moje dceruška si jich několik zkusila a také si jeden vezla domů...tragické a trestuhodné...pro Sofinku nám před nosem prodali...
...nevnímám dav, nevnímám milion stupňů na slunci...jdeme tři bohyně, dvě mají klobouky a v kočárku místo miminka vezou obrovský keramický květník / to by mi zahrada neodpustila, že /....
A tak mám svůj první klobouk v životě, nemám jedinou fotku / v jiných letech jsem je třídila tři dny /, boty mám okopané jako bych hrála za Spartu Praha....copak si asi blondýna na podzim poveze z hrnčířských trhů ??...

neděle 15. května 2016

Před kamerou, za kamerou...

...NĚKDO MUSÍ STÁT...nebo měl by...


...ONA...profesionální tvář, profesionální úsměv, profesionální projev.....horko nehorko navlečená v decentním tmavém oblečení, bylo mě jí líto, sama jsem umírala horkem / hlásili zimu, déšť a u Miloše na Hradě bylo tropicano /....


....ON...klidný, vyrovnaný s hlasem nejtišším na celém hradním nádvoří, dívající se do kamery s přesným okem / kameru jsem fotila a okamžitě přiběhl další člen štábu, asi to nebudu levná sranda /.....


.....DOHROMADY... štáb Televizních novin z Pražského hradu...bylo 13tého pátek, nádherný den plný sluníčka a bylo náramné koukat, když jde někomu práce od ruky a smůla se lepí na paty jinde...

pátek 13. května 2016

Procítěná tečka....

...tato výzva visí u nás v pracovní místnosti ve sklepě, povšimněte si , jak si autor procítil tu tečku nad měkkým i ...předpokládám, že když se probírala vyjmenovaná slovíčka, došlo k závažnému a dlouhodobému výpadku ve školní docházce, všechny kantorky / hlavně češtinářky / nechť prominou a s námi ostatními se pousmějí ....

středa 11. května 2016

Květnová story se smutným koncem...

...na zahradě jsem dostala jako přidanou hodnotu jedno kosí hnízdo, kosáčkovi jsem pak celé léto sledovala, jak vyvádějí mladé a těšila se, že bude o pár pěvců víc. Bohužel jsem musela kosí hnízdo zlikvidovat před zimou, pnoucí rostlina padla za oběť reorganizaci záhonů...
...oč větší radost jsem měla minulou neděli, když jsem na staré kůlně uviděla nově vybudované hnízdo, každý den přibývalo jedno vajíčko. Paní kosáčková byla letos nějaká bázlivá, hned při sebemenším pohybu odletěla...možná to byla prvorodička....


...musím říct, že mě nadchnula i preciznost motání hnízda / kdo mě zná, ví, že mám obě ruce doleva, tudíž ocením kvalitní motání /... prostě bylo pletené s láskou. Ve středu byla v hnízdě tři vajíčka a já se šíleně těšila na kosí bratry a jejich štěbetání....Bohužel další den mi spadla brada...hnízdo prázdné, smutné, opuštěné.....
Stará kůlna stojí už na kraji lesa a slečny kuny si rozhodly zpestřit jídelníček, vím, je to koloběh přírody, stejně mám takovou zvláštní pachuť, když jdu kolem...


.......kosíci letos nebudou a tak alespoň tu loňskou partu, doufám, že slečny kuny se budou naší zahradě vyhýbat obloukem....u sousedů překousaly vzduchování a motorek odtáhly do lesa....

neděle 8. května 2016

Soptíčkův tok myšlenek...

....malá Sofinka při objevování světa a její fiktivní tok myšlenek...


.....jojiky...co je to za bednu....aha, to bude asi ta televize, co by si tatínek občas přál pustit na tenis, jenže maminka vždycky dělá takové ty obličeje, že tatínek si nechá zajít chuť ....mmmm...nějak mě tlačí guma v pase, ale ten banánek byl na svačinku takový slaďoučkýýý, sice jsem zabryndala sebe, maminku, stůl, ale byla to taková dobrota, doufám, že ho máme doma víc....jůůůů, právě v bedně začala téct voda....mám ráda vodu, ráda v ní plavu...ale minule mi ten kluk koukal tak dlouho na moje nové plavečky, že jsem si je musela přidržovat....asi neměl takové pěkné jako já....já se totiž ráda parádím nebo mě parádí maminka ????....no je to vlastně jedno...hlavně, nemám ráda čepici, stále mi na hlavu cpou čepici a já čepice fakt nerada...jejeje...začíná to tady nějak vonět, asi maminka vaří obídek, jen aby zase nebyla ta brokolice a jáhly....já má totiž tak ráda kaši, mohla bych kaši ráno, v poledne i večer a pak si také nesmím zapomenout cucnout od maminky z prsíčka, páč jsem po kaši usnula...musím se podívat, jestli už mi maminka něco chystá....


....jéééé, čau mami...představ si, že jsem právě asi viděla tu televizní bednu, já jsem tak ráda, že máme v koupelně dvě ty bedny, zítra se budu dívat na tu druhou, tam sice voda neteče, ale také mají barevný program....hele, mamíííí...proč ty kolem mě chodíš pořád s tou krabičkou a něco cvakáš a pak se směješ....teda vy dospělí jste pěkní blázni, až budu velká, určitě nic cvakat na té krabičce nebudu....mamíííí...já mám hlad a vůbec...nezapomeň poslat fotku babičce do Ústí a do Kolína...mamííí...já Tě mám tak ráda....
PŘEJU VŠEM MAMINKÁM VŠE NEJLEPŠÍ !!!!

pátek 6. května 2016

Kult zadku přes celou obrazovku...

...téma toho týdne SVĚT, KTERÝ NÁS OBKLOPUJE....jsem na světě ráda, jednou hodně, jednou méně, baví mě svět a jsem ráda jeho součástí. Jsou témata, která by se hodila daleko víc...globální oteplování / mám ty kluky teplý strašně ráda a jednoho nejvíc...mého kadeřníka /, stěhování národů / letos na dovolenou prý Češi jedou raději do jižních Čech /, palmový olej / nutellu bych mohla na metráky /, kácení stromů / na zahradě nemáme jediný velký strom /...a jiné a jiné...samozřejmě jsem odlehčila, protože se dnes míním zabývat lehčím tématem KULTEM OBROVSKÝCH ZADNIC...
Každý jsme jiný..někdo štíhlý / obrovský dar /, někdo silný / kalamita/, někdo malý, někdo velký a tvoříme množinu, někdo má vlasy do pasu, někdo nemá vlasy vůbec, někdo je tmavý, někdo světlý...nikdy bych si nedovolila hodnotit nedostatky, jsem poměrně tolerantní člověk, chápající člověk a respektující člověk...tudíž mě nevykolejí tetování / jsem sama zmalovaná /, dredy, vyholené všechno včetně obočí, tisíc barev na hlavě, nešokujeme mě metrosexuál, nevyděsí mě transsexuál, chápu ženu, že si nechá udělat krásné, nové poprsí / šla bych do toho hned /...mohla bych pokračovat ve výčtu jinakostí nás všech...co jsem bohužel nepochopila a můj mozek se tomu brání...ženy - celebrity se zadnicí přes celou obrazovku...
Před čtyřmi lety jsem sama vážila 110kg, měla jsem tělo prolezlé metabolickým rozvratem, vysoký tlak...no prostě troska před padesátkou. Stálo mě šílené úsilí shodit 35kg a už bych je prostě nechtěla zpátky, dělám všechno možné, aby mi zadnice nepřetékala a abych se vešla do normální velikosti....ráno na mě z televize hledí ženská se zadkem štýrského valacha, v poledne v novinách dáma s prdelí, co se nevejde na obrázek, na internetu se té samé celebritě blýská naleštěná nahá obr zadnice....všichni jí tleskají, všichni jí chtějí...je to normální ???
Je plno žen, které jsou obdařené a vím ze svého okolí, jak jsou třeba celý život nešťastné, snaží se svoji zadničku schovat, snaží se cvičit, snaží se omezovat v jídle...a flák...celebrita si postaví byznys na naleštěném zadku./ ať mi každý odpustím můj názor, ale kult obrovské zadnice mě děsí, přijde mi nechutný, zvrácený /...
Brrrrr......i všichni dolňáci mi dají za pravdu VOCAĎ POCAĎ...
Zásadní problém by například nastal i v tradiční pohádce o Červené Karkulce...dokážete si představit chudáka pan Vlka, kdy by měl zpracovat babičku s vycpaným silikonovým zadkem, vždyť by se mu na půlce zasekla, rozhodně se silikon špatně tráví a co chudák malá, krásná Karkulka, jak ta by přišla k faktu, že se ptá pana Vlka...jak to, že nemáš tak obrovský silikonový zadek jako moje babička ???....absurdní, že....a tak si budeme všichni přát, aby se kult obrovských silikonových zadků brzy ztratil v propadlišti dějin kýče...

středa 4. května 2016

Kvartet

...návštěva divadla je pro mě vždy sváteční událost a moc se těším. O to více, že tentokrát se jednalo o představení v Divadle bez zábradlí v Praze. Mám toto divadlo moc ráda , hlavně pro svou intimitu, kterou lze dosáhnout pouze u takovýchto scén...scén menších, kde je kontakt s divákem úžasný, komorní a splňuje co očekávám. Nedívám se z devadesáté řady přes patnáct natupírovaných květáků, ale jsem blízko herců, blízko hrdinů a cítím se být vtažena do děje rychleji než na monstrozních scénách, kde mi to přijde spíše o financích.
Divadelní kousek od Ronalda Harwooda KVARTET...
Laskavá komedie s typicky britským humorem o umění stárnout a nesmrtelnosti ducha. Hrdiny jsou lidé, kteří možná už mají produktivní věk za sebou, ale neztrácejí touhu žít, vůli něco udělat a hlavně snít. Penzion pro vysloužilé operní umělce je poslední štací někdejších pěveckých virtuózů. Příchod jejich bývalé kolegyně, slavné sopranistky, rozvíří jinak poklidnou hladinu jejich životů...
Paní VERONIKA FREIMANOVÁ....líbila se mi nejvíc...hrála krásně poťouchlou operní divu...byla roztomilá, herecká poloha paní Freimanové byla skvělá, domnívám se, že hrát takového člověka je příjemné, neboť každá z nás je chvílemi správná drbna, každá z nás se dokáže usmívat nad svými kostlivci ve skříni, každá z nás si vzpomene na nějaký ten flirtík na zapřenou...tleskám a tleskala jsem.
Pan Zdeněk Žák...se do své role protivného umělce položil uctihodně, jednak je to fešák chlap a má nádherný hlas, úžasně se hodí pro jeviště, v televizi jeho mužný hlas tak nevyniká...tleskám a tleskala jsem.
Paní Jana Švandová...takové maličkaté zklamaní...ztvárnění namyšlené a odkvetlé hvězdy první třídy mě přišlo takové nemastné, neslané, čekala bych od takové šmrncovní kočky víc.. třeba neměla svůj den...tleskám, ale střízlivě.
Pan Rudolf Hrušínský...tak to jsou obrovské rozpaky..není to moc herec pro divadlo, špatně jsem ho v roli chlípného operní pěvce slyšela, prostě do prostoru ten hlas nedošel tak, jak by člověk očekával / nebylo to bohužel poprvé, už jsem si všimla dřív /, prostě nějak zvláštně huhňá... tleskám, ale hodně vlažně.
Bylo to laskavé divadlo, pobavilo mě, smíchu jsem zažila za večer hodně, ale i přemýšlení, co nás všechny čeká a nemine, co máme všichni společné...stárnutí.
....a na závěr...NSL...NESMÍŠ SE LITOVAT...zásada seniorského operního KVARTETU....


neděle 1. května 2016

Nedám...sama mám málo...

....mám tři ....seriozního Edíka, hysterickou Rozinku a věčně rozjetého a pubertálního Míšu...to jsou naši kočičáci, kteří zdobí naší domácnost...a tradičně mi někde na ulici, na dovolené, prostě kdekoliv ...automaticky přibyde nějaká kočičí krasavice či krasavec...


.....a to je Moura ....typická česká směs, bez domova, které se ujala moje sousedka na chatě. Má jich tam asi ještě pět, o všechny se vzorně stará ze svého důchodu, ke mě naštěstí začala chodit jenom tato kočičáková . / já ráda přispěju pytlem krmení nebo nějakou kapsičkou pro celý klub /
Moura nemá dobrou pověst v okolí, protože potvora v okolních jezírcích chytá ryby, z hladu určitě né, ale pro zábavu. Koupila jsem pytel krmení a začala jí dávat, aby se vyhnula mým rybám, zatím tento kšeft funguje, jezírku se kočičáková vyhýbá....


....může kočkomil odmítnout tak skvělou společnost ????...jistěže nééé, sama mám jen tři, je třeba hamounit a syslit, když někdo nebyl soudný a zvíře vyhodil bez svědomí ven...mám další...uřvanou, trucovitou MOURU....