Únor v kostce ....

Název měsíce ÚNORA si lze vysvětlit tak, že v tomto období taje led a do řek se noří ledové kry / tedy od slovesa nořiti se, prosím, nezaměňovat za nesprávné do řiti /, ten letošní začal ukázkově teplým počasím, byl celý nádherně prosluněný a končí takovými teplotami, že po pěti minutách venku má člověk červený nos jako po flašce rumu. Stále si ještě užíváme teplé čajíky, nějaký ten grog, ke kterému chutná něco doma upečené. Nevím, čím to je, ale tento měsíc je na pečení nejproduktivnější z celého roku, stává se ze mne pekařka, cukrářka. Peču koláče, buchty, cukroví, zákusky. Ano, než se oteplí, pak jsem zemědělec, botanik, hnoják, kolchozník, tahač kamenů. Pořád ještě v domácnostech voní mandarinky, pomeranče nebo pomelo, ale jablka už začínají býti moučná, otlučená a nedobrá a to nemluvím o rajských, která už nemají vůbec žádnou chuť.

Zahrada se díky vysokým teplotám na začátku měsíce začala probouzet, mnoho travin má již nové, letošní výhony, hortenzie jsou řádně napučené a popínavé již mají centimetrové zelené lístky. K mým třem kočkám mi jako domácí mazlíček přibylo několik divočáků různé velikosti, věku a nálad, tudíž díry v plotě jsou od 20 cm do 120 cm podle zadku hlavní svině. Uvažuji o zbrani, jak nám doporučil nový pan prezident, abychom se nemuseli bát škodné. Sýkorkám a ostatnímu ptactvu jsem nasypala kolem 40kg slunečnice, tak doufám, že z jara díky koncertu z venčí nebudu schopna usnout.

Čtu, čtu hodně, čtu jako za mlada, nejméně knihu týdně a jako nutnost pro svůj osobní rozvoj jsem se přihlásila do víkendových kurzů tvůrčího psaní. Chci se naučit lépe psát, skládat slova, věty, souvětí, lépe prezentovat své myšlenky, chci dát svému psanému projevu štábní kulturu, chci pro své čtenáře daleko vyšší úroveň. Mám obrovské rezervy a měl by ze mne někdo vymlátit uložený potenciál. Český jazyk je nádherný, je to země neomezených možností, ráda se víc seznámím, víc polaskám a hlavně naučím.

Se Soptíčkem jsme si hráli na obchod, paní prodavačka odmítala dětskou obuv, chtěla být za ženu. Největší radost jsem jí udělala koupí barevné modelíny s vykrajovátky a tak tvarujeme srdíčka, hvězdičky, lístečky všech barev. Mluví v celých větách a pokud nejsem bystrá a rychlá, nějaké věty zní japonsko - bulharsko - maďarsko - česky, hlavně je důležité se usmívat a kývat hlavou, nevadí, že nerozumím, stejně jí miluji bez hranic. Nejoblíbenější naší činností je jízda lanovkou, vlakem a trolejbusem, ministr Ťok by nám měl za zcestovalost poslat odznak " Mladý a starý orel na cestách ".

Loučím se s měsícem krátkým a slunečným, který nás roztančil na maturitním plese, pohoupal ve větru při procházkách, protáhl nám výrazně světelnou pohodu a hlavně celý národ z gauče sportoval, fandil a radoval se.

Pomaloučku, polehoučku nadevírám symbolicky dveře pro nový měsíc, který přinese první jarní dny ...

Do života s Nirvanou...

Obrovský sál napěchovaný maturanty.

Kulturák přervaný k prasknutí naleštěnými pány, navoněnými a vyzdobenými ženami.

Vzduch těžkne parfémy, obloženými chlebíčky s vejcem a šunkou, kuřecími řízky a vzduchem létají špunty.

Červený koberec se táhne k pódiu a po něm se kroutí, poskakuje, tančí a hlavně, po něm se jde do života.

Vzduchem létají zlaté konfety, třpytky.

Rodiče nadšeně tleskají, výskají, skandují, natáčejí videa svých maturantů a hlavně se dojímají.

Netrpělivě vyhlížíme, čekáme toho našeho maturanta.

V tom chaosu, skandování a čekání se mi vybavila vzpomínka.

Vzpomínka zavátá.

Táda, Tádík, Tadeášek, Tádouš, můj synovec, k nám jezdil rád a často.

Byl osobnost už od malička a rád si prosazoval svou.

Vysvětlovat, zakazovat, mírnit se míjelo účinkem, protože Táda si vedl svou a diskutoval.

Po jedné návštěvě zoologické zahrady jsme se spolu dostali do zásadního sporu, kdy se začal vztekat, rudnout a hlavně se začal válet po zemi. Hysterák jako vyšitý.

Vzala jsem milého synovce do náručí, postavila do vany tak, jak byl v oblečení.

Ledovou sprchou jsem ho několikrát vzala od hlavy až k patě.

Po bytě se rozhostilo ticho.

Drkotajícími ústy pravil : Udám tě na linku týraných dětí.

Neudal.

Od toho dne jsme mezi sebou měli jasno.

V mikrofonu zaznělo jeho jméno. Vstoupil na červený koberec.

Usmál se, rozhoupal se do taktu a pozdravil rodiče, rodinu, svou lásku, popleskal se se spolužáky.

Vyrazil do života a symbolicky mu k tomu hrála Nirvana.

Maličko nejistý, maličko rozhozený, přesto šťastný, plný sil a ideálů vykročil psát další řádky svého příběhu.

U skleničky šampusu jsme rozvinuli společný sen o životě na Jamajce, kde já budu provozovat ruské kolo, on bude prodávat trdelník a budeme svobodně chodit naboso.

Jen jsem musela slíbit, že vynecháme sprchování....

Konkurz...

Vypisujeme konkurz a zveme vás na natáčení zábavného pořadu " Kočka jako šéf domácnosti ".

Požadavky na adepty kočičího umění :

- celý den se válet na gauči, posteli, podlaze, ve vaně, v umývadle, v myčce v příborníku, v sušičce, v kufru, v kabelce, na židli, na koberci

- skákat po hlavě majiteli / nejlépe v noci /, lehnout si na jeho nohy či hrudník, zavalit mu obličej, že se nemůže ani nadýchnout

- jídelníček si sestavovat dle svých momentálních nálad, chutí a rozmarů, pokud zrovna frčí období hmyzu, být hbitý a něco pěkně s křidélky si ulovit, pavouci, mouchy jsou povinní jako doplněk stravovacího režimu

- při stříhání drápků řvát jako tur, plakat, prát se, při čistění uší mlátit hlavou o umývadlo, při česání se válet jako prase v bukvicích

- hrát si jen podle rozmaru a nálady, pokud majitel poskakuje po domácnosti s hračkou, v případě nezájmu ignorovat

- ve fontáně na pití se nejlépe vykoupat celý a pak si jít lehnout na čerstvě vyžehlený ubrus

- drápat koberec, boty majitele, ignorovat škrabadlo, tkaničky od bot rozžužlat

- na vánoce, na velikonoce se válet na slavnostním stole mezi talíři, upravovat dekorace, skýtá se i možnost to za noc celé rozebrat

- majitele nejvíce potěší, když si adept lehne do čerstvě povlečené postele a zde pak vyzvrátí obsah žaludku po celém prostoru

- nejdůležitější je být pevný, tvrdý a důsledný šéf, manažer, generál, plukovník celé domácnosti a dohlížet na chod, eventuálně změnit stanovy a vše zařídit dle svých potřeb, protože kočka neustoupí ani o krok a kdo to ještě nepochopil, ten s nimi nemůže hrát v žádné reality show.

Těšíme se na všechny přihlášky, protože věříme, že ve vašich příbytcích mnoho ještě šikovnějších adeptů rozhoduje, šéfuje a řídí.

Krásný víkend přeje podřízená blondýna a kočičí kolektiv.

Čas malin nezralých...

Máte můj obdiv ... tak nějak začínala informační třídní schůzka v první třídě. Ve vteřině se mé sebevědomí katapultovalo až k nebeské bráně. Paní učitelka mne požádala, zda bych mohla vydržet do konce, moc ráda by si se mnou popovídala blíže.

Když všichni rodiče i těch nejvíc zlobivých žáků odešli, zůstali jsme spolu mezi čtyřma očima, vlastně né, ještě přihlížel Vašík Havel z prezidentského obrázku.

Kantorka si sundala brýle a zasněně pravila .... jak to všechno zvládáte ? Rodinu, dítě, práci, domácnost a ještě zpívat, koncertovat, to musí být tak vyčerpávající ??

S výrazem raněné laně jsem nechápavě kývala hlavou, jaké koncerty, jaké zpívání, jaké cestování ?

Moje dcera se domnívala, že jsem Marie Fredriksson ze skupiny Roxette a tak každému na počkání vykládala, že její maminka je zpěvačka, co zpívá a koncertuje v televizi.

Lehnout, ano, je po obědě a moje holčička už přivírá očka. Napěchuji automatickou pračku pěkně na vyvářku i s předpírkou a jdu si také hodit šlofíčka.

Probouzí mne rázné zvonění, někdo mlátí pěstmi do dveří, někdo do těch dveří dokonce kope. Rozespalá otevírám a rozzuřená sousedka na mne křičí : Ty krávo, vytopila jsi mě, zabiju tě. A odchází.

V koupelně zjišťuji, že můj poklad nejmilejší, moje láska nejkrásnější / rozuměj tímto mou tříletou holčičku / odtokovou hadici nacpala do kočičího záchodku a přísavku připevnila na střechu. Celý vyvářkový cyklus vytekl mimo vanu.

Jdu prosit o patro níž o odpuštění. V obývacím pokoji sousedům bublá strop jako na tureckém Pamukkale, ze stropu se kouří. Vše je nacucané, vše plave a vše doutná. Apokalypsa.

Sousedka pije z flašky rum a podává mi ho. Stáváme se kamarádkami na život, na smrt a když jsou záplavy, my dvě se smějeme.

Ách jo, zase ta neděle. Připravuji si věci na pondělí na ráno a chci si vyměnit náušnice, ženská jedna parádivá..

Otevírám šperkovnici a rychle zavírám. Otevírám a zase zavírám. Jsem ve svém bytě ? Jsem u nás doma ?

Mlha přede mnou, mlha za mnou..

Osmělím se a otevřu svou šperkovnici dokořán. Uprostřed leží nádherný prsten se zeleným kamenem, dva obrovské prsteny s červenými kameny a pak několik přepychových celozlatých kousků. Do mé šperkovnice se narodilo 7 nových, kouzelných prstenů.

Maminko, máš radost ? Gábinky maminka má doma hodně parády a tak já jsem jí donesla mojí Bárbínku a ona ti donesla něco pro radost. Maminko, já tě mám ráda.

Došlo mléko a droždí. Oblékám se a nechávám moji dceru v péči babičky / rozuměj v péči generálky /, která na potkání prohlašuje, že je babka chňapka a babka na baterky.

Po návratu ze samoobsluhy se mi naskýtá pohled pro bohy. Uprostřed postele leží moje mamka na zádech a hlasitě chrápe.

Na obličeji, dekoltu a ramenou má zhruba centimetrovou vrstvu krému od Oriflame. Kolem celého těla má úhledně rozložené dranžírovací, vykošťovací a šálovací nože ve všech velikostech, nechybí ruční sekáček na kotlety, nůžky na drůbež, palička na maso a celý příborník. / řeznická generace nevymře ani po meči, ani po přeslici /

Při vstupu do místnosti moje dcera dolešťuje plosky nohou mojí mamky švédskou kosmetikou na opary opět ve vrstvě nemalé. Babička spokojeně spí, chrápání rezonuje celou místností jako v kotci hnědých medvědů brtníků a kolem sebe má připraveno vše k úspěšnému šavlovému tanci od Arama Chačaturjana.

Íá, íá, íá, já jsem osel. Žehlím a přemýšlím, co k obědu. Moje sluníčko se vrátilo z venku a s úsměvem mi hlásí, že si nasbíralo spoustu krásných černých korálků. To je dobře.

Chci položit na stůl čerstvě vyžehlený ubrus, ale ... korálky, desítky, hodně desítek nám běhá po stole. Proboha!

Co to je ? Maminko, to jsou " autobusy ".

Korálky moje holčička sbírala včera, předevčírem. Korálky nám běhají v koši na prádlo, ve skříni, ve stolku u postele.

Mému dítěti září oči, nasbíralo nám domů stovky korálků, které mají nožičky, pěkně běhají po bytě.

Konec entomologa v naší rodině, každý den u dveří celní a devizová kontrola včetně osobní prohlídky, protože korálky se dají schovat i do kalhotek !

Z deníčku rockové babičky...

... když je v jednom dni poprvé a naposledy.

POPRVÉ jsem Soptíčka vyzvedávala ze školky. Strašně zvláštní pocit, když vidíte své vnouče v náručí naprosto cizího člověka.

Soptíček se ten den držel velice statečně, neplakal a vymaloval svou první šálu v životě.

V momentě, když nás uviděla mezi dveřmi, začaly se valit slzy jako hrášek. Plná dojmů, plná zážitků a hlavně změn, držela se jako klíště v náručí a rocková babička z toho měla stažené půlky a emoce s ní mlátily jako o závod.

Je naprosto jiné přicházet pro své dítě a přicházet pro své vnouče. S dítětem se ženete, spěcháte, kvaltujete a hlavně vůbec nevnímáte. S vnoučetem je to v klidu, na pohodu, sosáte, natahujete, absorbujete ten nádherný dětský svět výkresů, malůvek a výtvorů.

NAPOSLEDY jsme vytáhli kočárek. Půl roku v něm Soptíček neseděl, natož ležel. A nyní si prostě stoupla před kočárek a ani motorka, ani kolo, kočárek. Bylo to na jednu stranu strašně komické, protože už jí je prostě malý. Okamžitě usnula a spala spánkem spravedlivým, hlavně byla asi strašně unavená. Jezdila jsem se sluncem v zádech po cestě mezi polnostmi, ptáci zpívali s jarem na zobáčku. Uvědomila jsem si tuhle intimitu mezi námi, už nikdy nepojedeme takto samy dvě, už nikdy nepotlačím kočárek se Soptíčkem, protože jednoho dne z kočárku vyroste prostě každý.

Jedno japonské přísloví praví .... Děti nás vážou ke třem světům : minulosti, přítomnosti a budoucnosti.

Krásný týden přeji.

Běžec ...

Dnem svého narození jsem se postavila k silné, bílé startovací čáře.

Důkladně jsem si uvolnila svaly, vyklepala lýtka, zahřála svalovou soustavu.

Povytáhla trenýrky, upravila tílko a svázala vlasy.

Běžeckým botám jsem přitáhla tkaničky.

Stáli jsme tam všichni a na signál jsme vyrazili.

Předběhla jsem rodiče, bratra, soudružky učitelky.

Předběhla jsem soudružky družinářky, kamarády, přátele, milence.

Utekla jsem manželovi, dítěti, příteli, kolegům.

Nejdříve o jedno, pak o druhé, o třetí kolo.

Když jsme se míjeli, někdy jsme se usmáli, popovídali, pomilovali, pohádali.

Nesnášela jsem líné, pomalé lidi, lidi bez náboje, bez nasazení.

Osud mi jich jako zkoušku nadělil vrchovatě.

Ve svém běžeckém průkazu jsem měla napsáno : Má energii jaderného reaktoru.

Běžecký ovál se ze dne na den zvětšil, narostl do gigantických rozměrů.

Začaly mne tlačit boty, rozpadlo se tílko, trenýrky nedržely.

Na trati jsem se přestávala potkávat se svými nejmilejšími.

Na zádech přibývala závaží, zátěže, bolesti, chmury. Běžela jsem už sama.

Vyhořela jsem.

Doběhla jsem.

Abych se mohla postavit znovu na start, musela jsem se znova narodit.

Učila jsem se spát, jíst, umývat, oblékat.

Stavěla jsem se na nohy, učila jsem se chodit.

Poprvé jsem do života pouštěla odpočinek, flákání, zevlování, ovalovaní.

Zrodil se kavárenský povaleč, občasný loser.

Rozmanitost lidských povah a rysů mne už neobtěžovala, dívala jsem se i z druhé strany.

Poprvé jsem uchopila skutečnost, že nemůžeme všichni běžet stejným tempem.

Ve svém běžeckém průkazu jsem měla napsáno : Může vyběhnout, se svou energií umí nakládat.

Běžím.

Mé dráhy změnily povrchy. Střídají se čtyři roční období.

Dokáži běžet v týmu, občas zaběhnu časovku, dokáži běžet štafetu.

Štafetový kolík již předávám z ruky do ruky, odnaučila jsem se ho po druhém běžci házet.

Čas, zkušenosti, věk, stárnutí otupily ostré hrany.

Snažím se s lidmi potkávat, běžet ve stejném čase i na stejné trati.

Pokouším se být tolerantní, pokouším se přijímat lidi s jiným nastavením.

Nechci běhat sama, chci běžet se svými láskami, se svými milými.

Jen svým protivníkům mohu ukázat záda, nezáleží mi na nich.

S těmi se míjet mohu, nic si nedlužíme.

Dostala jsem do vínku nastavení, nebojuji s ním, už jsem ho přijala.

Jsou dny, kdy se běžecké trénování zvrtne, kdy naberu závratnou rychlost. Běžím s větrem o závod.

A pak se ráda vracím, kam patřím.

Mezi ostatní běžce.

Ve svém běžeckém průkazu mám napsáno : Když se vám zase začnu vzdalovat, houkněte, já ráda zpomalím.

Já už to totiž umím.

Než se rozjaří ....

Stává se ze mne pravidelný lovec a plašič prasat. Letošní zima je poněkud zvláštní i v této libůstce, kdy nám to chrochtá kolem chalupy a zahrady celý den.

Při dnešním nahánění jsem se vyválela celá v bahně, ale jak jsem se v tom hnědém nadělení povalovala, uvědomila jsem si, že se co nevidět budu muset rozloučit s milovanými travinami a tak na rozloučenou pár fotek.

Jen co se rozjaří, dojde ke stříhání a nějakou dobu potrvá než nad záhony začnou zase poletovat klásky travin ve větru.

Krásný víkend přeji všem a posílám trochu jiný pohled na svět travin, můj pohled zamilovaného zahradníčka.

Přiletí páv ?

Ráno jsme sypali se Soptíčkem sýkorkám jejich oblíbenou slunečnici.

Má zvídavá vnučka se na mne podívala a pravila : " Pšiletí páv, babiškooo ? "

Při pohledu na úzký parapet a dvě malé ptačí budky jsem se začala smát.

Nikoliv Soptíček, flákl kelímkem se slunečnicí o podlahu a odešel středem do svých nevytopených komnat.

Slunce, spousta nádherných hřejivých paprsků, modrá obloha, já vám řeknu, asi se do února zamiluji.

Vyrazili jsme já a Soptíček do zoologické zahrady v Ústí nad Labem.

A přišli jsme zrovna akorát na svačinku, u tučňáků byly na odpoledním menu maličkaté stříbrné rybičky, u tuleňů větší ryby, u želviček se podával žlutý meloun, u pandiček přibylo do výběhu několik větví bambusu a velké kočky si spokojeně okusovaly hovězí přední žebro.

Taková zoologická zahrada v zimě a ve všední den skýtá neuvěřitelný ráj, protože nikdo nemá čas a nechává si takovou aktivitu na víkend. Všechna ta úžasná krmení jsme si mohli parádně užít v klidu, bez tahanic, bez řvaní a stání ve frontě.

A právě zde také můj Soptíček viděl, jak si pan páv cpal pupík u budky pro ptáčky a tutéž aktivitu očekával u našeho panelákového okna.

Pevně věřím, že si kredit milované babičky opět získám zpět, protože takhle pěkné a slunečné odpoledne ve společnosti zvířat naší zoologické zahrady si brzo zopakujeme, jen aby u toho ptačího krmítka příště neseděl třeba medvěd.

Zdraví vás blondýna, která dobíjí baterky mezi pávy a má sama malou budku.

/ poznámka autorky .... vy všichni, kdo fotíte dokonalé fotky, promiňte, vaše citlivé oko zapláče, ale držet batole, termix, bundu, lžičku, pití, rukavice, čepici a něco u toho vyfotit, no to se rovná velkému výkonu, já jsem jen blondýna, co má dvě ruce, milovanou vnučku a v zádech spoustu slunce .... kombinace jako fík /

Motýli zimy .....

Při listopadové návštěvě Říma mne uchvátila nádherná výzdoba domů, truhlíky plné bramboříků, keramické misky naaranžované v adventním duchu, ale všemu vévodila hrnková rostlina našich babiček.

Nelze zapomenout na okna plná bramboříků, kouzelných květů a ozdobných listů, jenž díky špaletovým oknům a studeným ložnicím dopřávaly rostlinám ty správné pěstební podmínky.

Z dob pěstování botanických orchidejí vím, že je nejdůležitější zjistit, v jakých podmínkách rostlina žije a prosperuje v přírodě.

Bramboříky mají svá přírodní teritoria na vysokohorských pláních, tudíž jejich pěstování musí být této skutečnosti podřízeno.

A tak jsem si na začátku listopadových dní zakoupila tři středně vzrostlé bramboříky a ubytovala je na zaskleném balkóně.

Běžně se zde teplota během dne pohybuje od 5 do 8 stupňů, noční teploty dokáží spadnou až k nule.

Evidentně jim tato teplota vyhovuje, jejich násada květů se za celé čtyři měsíce nezastavila, ba naopak znásobila.

Zalévám do odtokových misek, zásadně né na bázi rostliny, listy by uhnívaly a plíseň by rostlinu zničila.

Bramboříky nemají v oblibě přímé slunko, vzhledem k faktu, že mám balkón na jih, rostliny přes polední úpal zastiňuji.

I zimní slunce může na rozkvetlém stanovišti napáchat nevratné změny, které rostlinu poškodí.

Suma sumárum, pokud dodržíte studený odchov a vodu podle potřeby, dostane se vám neustálé krásy, barevnosti a pestrosti i v zimě, kdy tyto atributy prostě chybí.

Z jara, po odkvětu nechám rostliny odpočinout s menším přísunem vody a celé léto se budou ve stínu stromů na zahradě připravovat na novou expanzi květů.

Nechť nám motýlí křídla bramboříků, která se vznášejí nad zdobností listů, rozsvítí zimní šeď.

Krásný týden vám přeji, ještě si užíváme rozsvíceného stromečku, blíží se totiž jeho čas, kdy konečně zapustí své kořeny.

Řemeslo ...

V momentě, kdy se objeví na displeji mobilního telefonu číslo souseda, ať z místa trvalého nebo přechodného žití a není to kamarád, tak přesně tato situace naznačuje potíže.

Nejinak tomu bylo i na začátku léta minulého roku.

Soused mne žádal o okamžitý příjezd na chatu, ze země u mé zahrady se valila voda.

Uzavřený hlavní ventil celé zahrádkářské osady, všichni bez vody a kyselé obličeje sousedů, že ani ta káva nebude.

Propadla bych se, ale já jsem ten ventil nevyměňovala.

O výměnu nefunkčního ventilu u vodovodního řádu se postaral pracovník, který se tímto skutečně každý den živí.

Tedy by se mělo jednat o odborníka a znalce v oboru.

Celá akce mne stála : 150 m3 vody, která se vsákla do okolních zahrad, sousedi měli zalito vydatně a nádherná rajčata

150 x 98,30 / m3 ...... 14745 korun českých za únik vody / v našem městě je cena vody jedna z nejvyšších v republice/

instalatérská práce při havárii včetně nutného výkopu 2950 korun českých a jedna obrovská bonboniéra

Sečteno a podtrženo : 17995 korun přímo královských.

Muž, zodpovědný za výměnu ventilu změnil okamžitě telefonní číslo a pravděpodobně chodí kanály, jinak si nemohu celou situaci lépe vysvětlit. I když ....po zevrubném zkoumání jsem zjistila, že odborník je zmiňovaný muž naprosto v jiném oboru, je to totiž elektrikář !

Poplakala jsem si, zaplatila částku a ještě dnes se mi klepou ruce při vzpomínce, zvýšila jsem zásadně pojistku i na tyto nehody a náhody a fakticky velice podrobně zkoumám, koho si na práci zjednávám.

Řemeslo, kam se podělo, kde je ?

V těch nádherných porevolučních 90kách paní ministryně školství Petra Buzková chtěla za každou cenu dohnat ten západ, srovnat skóre ve vzdělanosti a její představa byla z dnešního pohledu hodně zcestná. Všichni mají maturitu, tlačí se do bakalářských oborů, ale řemeslo vymírá.

U řezníka obsluhovala prodavačka masa, která uměla špičkově nakrájet všechny druhy masa, naporcovat a nasekat. Malíř pokojů nejenže vymaloval, ale i zdi řádně napenetroval, vyspravil a předešel úpravou kupříkladu plísni či erozi.

Obkladač obložil koupelnu, zedník vyštukoval, švadlena ušila, sklenář zasklil, truhlář dokázal vše vyrobit na míru potřebě domácnosti.

Řemeslo umírá, nikdo nechce pracovat rukama a jediné, čeho přibývá, ano, jsou to všeumělové, kteří pracují bez patřičné praxe a znalostí. Hodinových mužů či manželů roste jako hub po dešti na úkor právě řemesla.

Žít svůj život, ano, řemeslo by mělo zase začít žít, vrátit se ke kořenům, prosperovat a né přežívat.

Zdatný řemeslník, který umí vzít za práci, dělá jí zodpovědně, přemýšlí u ní, neuteče před problémem, těch je pořád zoufale málo, jsou nedostatkovým zbožím.

Pevně věřím, že se zmírní tlak současné společnosti, lidem dojde, že každý nemůže být atomový fyzik, ale šikovný instalatér je obrovský poklad.

Učíme se se Soptíčkem básničky :

Pekař peče housky,

uštipuje kousky,

pekařka mu pomáhá,

uštipují oba dva.

Krásnou neděli vám všem, s přáním, aby se řemeslo vrátilo mezi nás, práce rukama nebyla ostuda a naše vnoučata třeba ochutnala dobrý rohlík, nikoliv ten z rozmražených produktů, do druhého dne nepoživatelný.

Čtyřlístek...

Vyslechla jsem dva fešáky, co si mezi sebou tesklivě vyprávěli, jak je ta škola opruz a ... " no já se nejvíc těším, až se ty holky svléknou a nebudou chodit tak nabalený. Na světě je krásně, když se můžeš potěšit pěknou zadničkou ".

/ výraz zadnička pozměnila autorka ... konkrétní výraz nelze publikovat /

Naprosto souhlasím, nejenže je všechno šedivé, mdlé, ale chybí to správné jiskření, ten správný náboj.

Podobně to cítí i jeden magazín, který v rámci valentýnského týdne lásky chtěl uvolnit své respondenty a zadal jim úkol :

" VEZMI TŘI CELEBRITY NA OSTROV, UŽIJ SI A ZDŮVODNI, PROČ ZROVNA JE ? "

A to by nebyla blondýna, kdyby účastníky zájezdu nenavýšila o jednu hlavu navíc ...

1. BÍLÝ SEX - GORDON RAMSAY

Ráj, ostrov a bez plné ledničky ? Bez skvělé snídaně na vidličku, oběda s grilovaným lososem, dezertem s kokosovou zmrzlinou a čokoládovými hoblinkami, odpolední siesta bez exotického ovoce flambovaného na kubánském bílém rumu, večeře ve stylu Tisíc a jedna noc, závěrečný zákusek formou vanilkového creme brulee ?

A hodněěě, skutečně hodně šlehačky !

Miluji představu, že nemusím nakupovat, nemusím vařit, nemusím vymýšlet jídelníček, nemusím servírovat, to vše za mne udělá světoznámý kouzelník kuchyně, který má nejen prořízlou pusu, na krku pár sexuálních průšvihů, poseděl si v chládku za opilost, no prostě bez kuchaře ani ránu, bez kuchaře nejedu.

Nezapomenu na vás, samozřejmě vám nechám zabalit do krabičky nějakou tu laskominu !

2. MARC DARSY - COLIN FIRTH

Uvařeno, usmaženo je, tak nyní je třeba zasednout za stůl s anglickým gentlemanem, kterému skvěle padnou všechny obleky na míru, alespoň ve filmu Kingsman mne o tom přesvědčil.

No já bych si s ním, zcela otevřeně dovedla představit i takové pěkně romantické svítání, horké poledne a ještě žhavější západ slunce. / a zase hodně šlehačky /

Je to prostě kus chlapa, se kterým bych se určitě nenudila, prý rád hraje na kytaru a píše povídky, že by nový bloger ? Každopádně by mne zajímalo, zda si i v reálném životě skládá spodní prádlo do komínku, no uvidíme, milé dámy, já vám pak řeknu !

3. REBEL V ČERNÉM - DAVID GAHAN

Na každém pobytu, na každé dovolené je potřeba kulturní referent nebo animační pracovník, někdo, kdo zvedne lidi z židlí, kdo je rozesměje, kdo je pobaví.

Miluji hudbu a proto bylo nesmírně pracné vybrat kulturního atašé.

Vždy, když uslyším jeho Personal Jesus, rozhýbou se mi po těle všechny svaly, vyletím jako čertík z krabičky a pohupuju se do rytmu.

On průserář, já průserář, bylo by na tom našem ostrovním dobrodružství hodně veselo.

Požádám ho pro každého z vás o jeden volňásek, pak se budeme v kotli pohupovat v rytmu jeho super Enjoy The Silence.

4. PREZIDENT - TONDA BLANÍK

Mám vybraného kuchaře, milovníka, kulturního referenta a přeci doma nenechám prezidenta ?

Blondýna plavala v oceánu, užívala si šlehačkové orgie, kulinářské hody, hudební ozvěna se nesla celým ostrovem ... tak jo, běžím vyluxovat, vysypat exkrementy a nasypat granule kočkám, doplnit sýkorkám, umýt záchod, naleštit koupelnu, dopéct kuře a vyndat z pračky.

Krásný víkend, chce to hodněěěě šlehačky a vězte, že snít si, není trestné ...

Mám zelené oči....

" SVĚT KAŽDÉHO JE ZBARVEN BARVOU JEHO OČÍ "

Adolf Hoffmeister

český spisovatel

Skutečně mám zelené oči a z palety barev sáhnu pravidelně po zelené.

Seděli jsme s přáteli a každý dostal otázku, jaká barva mu nyní chybí v zimě.

A já sama jsem byla překvapená, že odpověď byla rychlá a jednoznačná.

Tuto zimu mi nesmírně chybí MODRÁ barva. Symbol vody, vzduchu, nekonečného průzračného nebe.

A jaká barva chybí vám v této zimě, vážení a milí blogoví přátelé ?

S upomínkou, že modrá je dobrá, zdraví blondýna se zelenýma očima.

Pěna dní...

Mám ráda výzvy, mám ráda pnutí, které mne vždy při takovém aktu prostoupí.

Tentokrát se jedná o formát sdělení velice populární a čtivý, je to týdeník.

Mistrem slova a krátkého sdělení je Henrieta a já její výzvu přijímám a pokusím se jí naplnit, seč mi síly, svaly a dobrá nálada budou sloužit.

• Pondělí 29.1. 2018 HOREČKA SOBOTNÍ NOCI

Poprvé po týdnu sama řídím auto, poprvé bez doprovodu. Jsem týden po operaci, žiju, nic mne nebolí.

Modré nebe prostupují paprsky slunce a já cítím, že bych chtěla letět.

Neletím, naopak, prošlápla jsem své první letošní hovno. Poskakuji po trávníku a smrdím.

Nesmím páchnout, jdu na kontrolu k lékaři.

Na dotaz, jak se mi daří, musím odpovědět pravdu. V sobotu v noci jsem měla vysokou horečku.

Paní doktorka si povzdychne s konstatováním, že přesně ví, koho jsem volila.

Diagnóza zní : viróza.

• Úterý 30.1. 2018 VÝBUCH ETNY

Šmajdám po chodbě, táhnu nohu jako Jeoffrey de Peyrac, chybí jen jizva.

Moji podřízení kolem mne chodí soucitně, potichu našlapují, nezatěžují ani mojí hlavu, ani moji nohu.

Tančíme kolem sebe takový nějaký zvláštní taneček.

Nikdo není ve své kůži, znají mne jako temperamentní šéfovou, spravedlivou babu, co pochválí i spravedlivě naloží.

Do momentu než najdu průser první třídy. Řvu, řvu jako lev, bože, kdy se u nás dělá takový šlendrián ?

Kdy se odvádí tak mizerná a odfušovaná práce ? No holky moje, co to znamená ?

Vzduch se vyčistil, sopka vybouchla a podle úsměvů na tvářích všichni vědí, jo, jsem zpátky.

Mají zpátky šéfovou a letošní udílení Oskarů za sebou.

• Středa 31.1 2018 SOPTÍČEK

Zvoní telefon, cinká viber a pouštím si videohovor.

Moje dcera se ještě usmívá v pyžamu, Soptíček se usmívá v pyžamu a já jsem taky v pyžamu.

Srkám první ranní kávu, když v tom se ozve : " Babiško, pšijeď, pšijeď, babiškoooo "

Mám v očích slzy, kutálejí se jako hrášek po mém nočním mundúru.

Nenávidím vzdálenost, která nás dělí, nesnáším ty kilometry, které nám brání.

Jak bych jí objímala, jak bych s ní tančila, jak bych jí dala vyznamenání naší Loupáčkové republiky.

Místo toho líbám displej mého mobilu a proklínám stovky kilometrů.

Chtěla bych být blízko ní, chtěla bych jí právě teď objímat, já bych toho chtěla...

• Čtvrtek 1. 2. 2018 SORRY JAKO

Tento týden je jako ze žurnálu. Sluníčko svítí od rána do večera, lidé se na sebe i usmívají.

Usmívá se na mne i asi tak devítiletá holčička.

Na parkovišti mne způsobně osloví, zda vím, kolik je hodin.

Je právě 15:25 .

Otočí se a utíká. A co poděkovat ?

Jééé, sorry jako !

• Pátek 2.2 2018 MUDR. KATEŘINA CAJTHAMLOVÁ

Na drzovku, na férovku, kdyby přišla k nám domů, nevyhodila by vůbec nic.

Za pět let zdravého životního stylu jsem se hodně naučila. Umím hřešit, umím si dá do trumpety.

Ale už umím naskočit do toho vlaku, který se po mém razantním váhovém úbytku rozjel.

Jen kdyby ta zdravá výživa nebyla tak těžká. Metráky zeleniny, metráky ovoce.

A stále mi to stejně skvostně chutná, on mi totiž chutná ten život bez pneumatik.

Jste to, co jíte ...svatá pravda, paní doktorko Kateřino !

• Sobota 3.2. 2018 DRAHÝ MŮJ

Jak se ti stydím psát ... já ti už nepíšu

jak ti říct, že mě zbytečně máš rád ....fakt už zbytečně.

Drahý můj, ty jsi skutečně myslel, že jsem taková hlupačka ?

Bez rozloučení, bez jediného řádku, bez jediného slova jsi odešel z mého života.

Dva roky jsi dělat mrtvého brouka a leštil jsi si svůj vůz a svoje ego.

Drahý můj, jak já jsem tě milovala, jak já bojovala, trápila se a brečela.

Odpustila jsem ti poprvé, podruhé, potřetí.

Není mi tě líto, své šance jsi roztočil v ruletě života a já bez nostalgie říkám.

Sbohem.

• Neděle 4.2. 2018 PTÁČEK

Můj soused praví : " Staráš se o ty ptáky jako o vlastní "

Dostávají pravidelně. Ani já tak často nedostávám, chtěl bych být tvůj ptáček "

Odpovídám : " To nepůjde, chodila jsem s tvojí ženou do školky "

Vesele se usměje a odchází.

Můj soused se jmenuje Vlasta Ptáček.

CO MI TÝDEN DAL .... spoustu slunce, zpívající ptáčky a vzletný pocit, že jsem ve skvělé kondici. Plánovali jsme aktivity na jaro a léto, ochutnala jsem famózní kuřecí karí a jednu radu na závěr, pokud chcete skutečně naštvat své nepřející okolí, dejte na odiv svou pohodu, klid a nadhled, tím protivníka nejvíce raníte.

Jo a běžím si vsadit, to prošlápnuté ...

CO MI TÝDEN VZAL ... především si vzal kus tmy a prodloužil nádherně den / zlaté Hromnice /. Odpadly mi stehy a já konečně mohu chodit jako člověk.

Končí má týdenní zkušenost s novým formátem, nebylo vůbec špatné se pozastavit a užít si den zas trochu jinak.

Krásný týden přeje blondýna.

Já jsem tvé staří, pozvi mě dál ...

Spojila nás náhoda a vzniklo přátelství.

Za celý svůj život jsem nepotkala člověka s tak vybroušeným nadhledem.

Co já jsem opindávala v dlouhých větách, v desítkách slov, ona trefně udeřila na solar jednou prostou větou.

Rozený pohodář.

Její úsměv čtveráka s jemnou cigaretkou u rtů, zapíjející kávou a končící větou. To neřeš.

Jenže poslední rok je vše jinak. Nejdřív se vkrádal nepokoj.

Úsměv vystřídaly smutné oči bez lesku, bez života.

Deprese. Obrovská saň, co požírá duši.

Je na vše sama, na život, na nemocného otce. Soužití dcery a nemohoucího tatínka v jinak prázdném domě.

S nemocí přichází beznaděj kořeněná bezmocí, která graduje hulvátstvím muže. Jeho síla odchází.

Bolestivě bojují oba, on s důstojností, ona s emocemi.

Má přítelkyně se v tom boji zoufale ztrácí, snaží se na potápějící lodi udržet směr a přesto je ten záchranný kruh v nedohlednu. Jak ráda by utekla, jak ráda by ukázala záda.

Nedokáže to. Stará se o nemocného otce a důstojně mu ulehčuje poslední chvíle ze života na úkor toho svého.

Jedné noci, před 8 lety jim pípla sms.

Právě tato zpráva dvěma penzistům obrátila život vzhůru nohama.

Jejich snacha jim oznámila, že se zamilovala a odchází.

Takže v neděli si už pro své dvě malé děti nepřijde. Vlastně si pro ně nepřijde ani tu druhou neděli.

Nechce je už vůbec.

Co se dvěma ptáčaty, kterým v těle pulzuje stejná krev, co se dvěma živly, kterých je plný malý byt ?

Můžou vyhodit krev své krve ?

Mohou jen přistoupit na skutečnost, že pomohou svému synovi, který dře, aby rodinu uživil.

Od plenek do školky, ze školky do školy a hurá vstříc pubertě.

Dívám se, za oknem babička vyprovází svou vnučku na kroužek, hladí jí neposedné vlasy, upravuje minisukni.

Představovala si takto svou část důchodového života, měla vůbec šanci si uvědomit, že v pozdním věku kope prvoligový mač rodičovství ?

Je sobota. Je nádherná letní sobota, plná slunce, sladkého melounu a koupání.

Po dáchanečku by nebyla vůbec špatná káva.

Paní domu jí servíruje s právě upečeným štrůdlem, plným ořechů a hrozinek.

Fuj, zase štrůdl. Ozve se pán domu, kopne do stolu a uražený odchází trucovat.

Dokáže trucovat celý týden. Mlčí, mlčí celý den, neodpovídá.

Po bytě voní bábovka. No jo, přitáhnou dětičky, peče se bábovka.

Ticho, bytem se nese jen zvuk hodin. Tik tak, tik tak.

Ona se trápí, nedokáže mlčet. On se netrápí, kašle na slušné chování.

Kde je ten gentleman, který jí kupoval růže ?

Aby jí ještě víc zranil, dělá si srandu, že jí narostl zadek. Čím víc zranit, tím lépe.

Spolu žijí, spolu mlčí.

A přitom se tak milovali, tak si užívali života, cestovali, smáli se stejným vtipům.

Stáří, nemoci, bolesti a odcizení.

Jenže, co když ten dnešní den s odmítnutým štrůdlem může být zároveň i dnem posledním ?

Tři podobenství odcházení a stárnutí.

Nikdy se člověk dostatečně nepřipraví, neztrácí naději a doufá.

Rozloučím se slovy pana Hapky a Horáčka :

" Teď tady sedí v županu,

já neznám žádnou obranu, když říká : Už tu zůstanu, jsem tvoje STÁŘÍ "

První únorová...

Leží-li kočka v únoru na slunci, jistě v březnu poleze za kamna.

Nejde tomu odolat, svítí krásně sluníčko, nebe vymetené, na teploměru teploty nad nulou a moje kočky se válí na vyhřátém parapetu.

Kaju se, sypu si povel na hlavu, ale na zahradě bylo prostě skvostně...

Krásný únor nám všem....