Blondýna a pěna dní....

.....EDÍČEK....tak toho si blondýna pořídila před devíti lety...je to britský modrý fešák...a aby nekontrolovala blondýna každý Edíkův prdeček, pořídila si k jedináčkovi ještě raději další dva kočičáky. Před několika týdny jsem se konečně donutila k objednání mého oblíbence k veterinárnímu lékaři na vyčištění zubů od kamene...duševně se mi to příčilo, aby při narkoze neskonal a celé to podtrhla moje dcera hlášením s řádnou dávkou despektu....TY TO FAKT UDĚLÁŠ ????...jako bych ho chtěla zabít. Nejenže Edíček přežil, ale pan veterinář blondýnu ujistil, že se kocourovi výrazně uleví, měl zkažený zub a muselo ho to řádně bolet...a hlavně...počkejte, jak se kocour změní. Týdny jsem se dívala, týdny se nic nedělo...až nyní...EDÍČEK MÁ BOKY JAKO SKŘÍŇ.....díky spravenému chrupu má náš senior takový apetit, že před ním musím jídlo schovávat....

....AUTO.....Blondýna podniká se svým bratrem už milion let v rodinné firmě, když má bratr dovolenou je blondýna v práci od tmy do tmy. Po týdnu čtrnáctek / 14hodin / se už ztracím v překladu a to doslova. Běžím na parkoviště a kde nic, tu nic...já tam nemám auto....proboha živého, ukradli mi auto...PROČ ZROVNA MĚ...proč zrovna moje auto, spěchám, je pět ráno a mě se ta nespravedlnost chce vyřvat...nespěte vy zabedněnci, já nemám auto. Sedám si na obrubník v bílých kalhotách, vyndavám telefon, musím zavolat FBI, MI 5, PENTAGON, i Milošovi na Hrad to brknu....pro začátek bude stačit policie....když v tom se mi naštěstí rozsvítí....MÁM AUTO NA JINÉM PARKOVIŠTI....nasedám, odjíždím a jsem nadšená, že jsem pro tentokrát udělala ostudy podstatně méně..

....TŘI SKLENIČKY....nějak se blondýna propila roky do abstinence, alkohol je pro mě brzda, skutečně ho nepotřebuji a ve společnosti jsem k alkoholismu nucena, přijdu všem trapná, když nemám potřebu se zlít na mraky. Ale na jedno se nechám občas ukecat a to je dobrý, hooooodně drahý a kvalitní sekt. A tak jsem se nechala ukecat a tři skleničky promiskuitně drahého sektu mě katapultovaly do stavu velice příjemného...leč, druhý den mě čekal smeč....myslela jsem , že zemřu, kdybych vypila tři flašky, chápu, ale po třech sklenkách se svlékat z kůže a umírat....už nikdy, raději trapný abstinent než umlácený a zdecimovaný kocovinář....

....SMS...poznala jsem muže, který rád a hodně posílá sms včetně smajlíků...je to pro mě velice ojedinělá situace, každý muž během smskování s blondýnou posílal Ok nebo KO....a nyní se jeden rozepisuje, smajlíkuje a já jsem z toho v šoku...zatím něco bude...necháme čas odhalit pravou vášeň spisovatele SMS...

...to byla PĚNA dní i s nánosy a tak si říkám, že by prospěla malá rekreace a v šoku zjišťuji , že na této pláži jsem ležela před měsícem...teprve...ach jo....

Jako slepý k houslím...

...jsem se dostala k blogování a téma týdne mě maličko navnadilo bilancovat..

... MINULOST ....blog jsem si založila před pěti lety na popud své internetové přítelkyně Irenky, se kterou jsme si předávaly informace o orchidejích / donedávna se blog jmenoval Ve světě orchidejí / a začala jsem si tvořit galerii fotografií...takže to bylo maličko....úložiště fotografií. Komunikace a pohyb na blogu se začal měnit s příchodem Valin, ta mě vtáhla do světa blogů. Prožívala jsem tenkrát hodně krušné časy / zemřela mi máma, odešla dcera z domu, zmizel partner, štěpilo se podnikání, zdraví a obezita / a když jsem pročítala stránky absolutně cizích lidí, jejich postoje, jejich nálady, jejich pohled na svět....najednou jsem si nepřipadala tak marná, tak bolavá, tak samotná, tak jiná. Než jsem se osmělila napsat vůbec první článek, bože...jak to bylo komické, jak jsem se maličko styděla a jak mi vylétl adrenalín po kliknutí PUBLIKOVAT...

....SOUČASNOST....před nedávnem jsem si dala blogové volno, prázdniny, či pauzu...byla to tvůrčí i osobní krize, nebavilo mě hledat témata, nebavilo mě lítat s fotoaparátem, nebavilo mě navštěvovat jiné blogy, ani mě nebavilo komentovat...svět byl takový černobílý...ovšem moc mi chyběli lidé, se kterými jsem navázala hlubší vztahy, se kterými jsme si psali a konverzovali i mimo blog, chyběla mi jejich vřelost, jejich rozdílnost povah, chyběly i částečně i jejich fragmenty životů. A pak tu byla Hanička, Libuška a hodně dalších, kterým jsem asi i já chyběla a byla jsem lapena zpátky. Uvědomila jsem si zároveň, jak obrovská škála lidí mě obklopuje, ty obrovské věkové rozdíly, ta různorodost aktivit a prezentace činností...SVĚT BLOGOVÁNÍ JE NEKONEČNÝ...a tuze inspirativní. Baví mě číst názory, pojednání a mám normální / ten lidský / hodně hektický, přesto nebo i právě proto vnímám ten život blogový jako ohromné zpestření.

...BUDOUCNOST.... dnes se můj blog jmenuje U blondýny ....je to takový PŘECHODNÍK JEDNÉ BLONDÝNY, která vstoupila řádně hekticky, jak je jejím zvykem do druhé poloviny života a moc ráda by na svém blogu kromě kytiček, kočiček, vnoučátek ukázala i kus ze sebe, nebála se vyhodit i nepříjemná témata / to mě fascinuje na blozích mladších ročníků /, nebála se psát o tématech, která jsou zapomenuta / a samozřejmě nejsou /, která se derou na povrch a my holky po 50desátce je prožíváme a budeme prožívat. Jak nám pořád chutná život, jak to bolí, když odejdou děti, rodiče nebo partner, jak slovo SEX není jen sprosté slovo, ale něco co nás pořád baví a inspiruje...prostě občas to bude veselé, občas hodně smutné...jak je to i v životě....

Co spojuje dva shoppery ???....

....první shopper má teprve pár měsíců a povšimněte, jak důkladně si pročítá, jak maminka super nakoupila...Soptíček nevěří vlastním očíčkům, v čem že to bude na podzim chodit a jak skvěle to finančně vyšlo...

.....druhý shopper má už půl století, ze slev si dokáže dělat i pěknou srandu a dokáže si slevové šílenství užít...

....co nás spojuje...ta malá z toho ještě nemá rozum a ta velká už z toho nemá rozum.....

Než se rozezní svatební zvony...

....opakuje se to skoro každý pátek...spousta květin, spousta nervů, hodně přestav, hodně snů....každý pátek od mých kamarádek Verunky a Verunky / máma a s dcerou / odcházím a zase se vracím, protože je to tak nádherná atmosféra...když se připravuje svatba , když se váží svatební kytice pro slečnu nevěstu, kytička svatební - házecí / kdo žil v iluzi, že nevěsta háže svou, tak je na omylu, dnes se háže kytičkou menší - házecí /, připravují korsáže, váží kytičky pro maminky a nejvíc jsem vždy zvědavá, na čem budou mít novomanželé připraveny prsteny...

.....děvčata v akci....většinou dělají několik svateb během jednoho dne...nejdříve si vše připraví na provozovně a pak odjíždějí na místo konání svatby, kde finišují přípravy...

...detail svatební kytice pro první nevěstu...na první obrázku je házecí kytice, na druhé detail originální vazby...

.....svatební kytice pro romantickou duši...

.....a zde je druhá svatební kytice...hodně netradiční, nevěsta je z Německa a přála si svatbu jinak než je zažité...

....ženich nebude mít v klopě klasickou myrtu, ale tento exotický zelený karafiát s pavím pérem....paví péra budou zakomponovány všude včetně střevíčků pro nevěstu....zbývá než slečnám nevěstám popřát šťastnou cestu životem se svými vyvolenými....

Když má blondýna hlavu jako rotující kedluben...

....po roce na milované Ballyhaře byla blondýna postavena před tvrdou, nemilosrdnou skutečnost...podlaha v altánu je pryč, totálně, nevratně....chce to vybudovat novou, věčnou a déletrvající než původní ztrouchnivělé dřevo. Po dlouhé a zralé úvaze, kdo se úkolu zhostí padla volba na bývalého milého blondýny / prosím nezaměňovat za posledního milého, ten měl prostorové vidění, věděl, jak vypadá pravý úhel /.

Bývalý milý blondýně již vytvořil plno skvotných prací, tudíž nemohla ani chvíli pochybovat...a zde je první poučení....NIKDY SI KROMĚ SEXU NIC NEZAČÍNEJTE S BÝVALÝM MILÝM....

...ve stavebninách byla blondýna za bohyni, málo žen / skoro žádné / a mnoho mužů, kteří mají potřebu se vyjadřovat k zámkové dlažbě, k materiálu, k obrubníkům, k cementu a v neposlední řadě k vašemu účesu, k vašim šatům...jste zde skutečně mezi tvárnicemi za perlu....druhé poučení....PRO SINGLE IDEÁLNÍ MÍSTO NA SEZNÁMENÍ....

...bývalý milý započal stavební práce, aby zjistil, že celý altán stojí na 300kg pražcích, které bohužel nelze zakomponovat do plánu úprav, zvedly by úroveň podlahy o půl metru. V dané situaci bylo nutné přizvat kamaráda bývalého milého, aby pomohl tahat pražce...blondýna už má za sebou nějakou tu tunu, ale nelze si ničit záda nonstop, že...

Ten člověk mi byl nepříjemný od první minuty...nu což, blondýno, zatni se...když mi poprvé šlápl na azalku...oh, viděla jsem rudě...když mi polámal nádherné kapradí...oh...šla jsem s odpadem do lesa, když mi idiot kladivem omylem oholil kouzelný zakrslý jehličnan...oh, odešla jsem domů....třetí poučení...SRÁŽKA S VOLEM BOLÍ, KRETÉNA POŠLETE OKAMŽITĚ PRYČ ZE SVÉHO POZEMKU....

...blondýna nechala jako zhýčkaná panička vše na bývalém milém a těsně před finálový předáním se rozhodla konečně dorazit....už do kopce se blondýně začaly protáčet bulvy...takové problémy s prostorovým viděním neměla blondýna ani po požití psychotronních látek.....altán stál celý nakřivo, ani jeden ze čtyř nosných pilířů netvořil pravý úhel....čtvrté poučení ....NEFETUJTE, VE STÁŘÍ BUDETE POTŘEBOVAT POZNAT PRAVÝ ÚHEL....

....sled událostí byl rychlejší co kulový blesk...šok...trapné vymlouvání...zpochybňování...dělání z blondýny krávu Milku..a jedno velké....táhněte a rychle...

....blondýna po odchodu obou zdatných řemeslníků propukla v pláč / slzy jsem udržela na uzdě, jsem přeci nějaká blondýna a nééé hysterka ... to až potom /, zhroutila se na trávník a dívala se na altán, jehož nohy měly sklon jako cirkusové šapito...a zde přichází páté poučení....KAŽDOU SLOŽITOU SITUACI NEVYŘEŠÍ KYSELÝ DROPS, ALE SKUTEČNÍ PŘÁTELÉ..

...přátelé, ti úžasní, skvělí...nejenže se mnou až do rána zapíjeli žal a nepochopení, zařídili návštěvu dvou skutečných odborníků...truhlářů, kteří altán postavili znova, dřevo upravili...prostě moje prostorové vidění dostalo známku 1 podtržená. K altánu přimontovali nová zábradlí a nové zástěny. A najednou to všechno šlo, aniž bych se stala skotem, slepičkou či jinou havětí. Pak už blondýna jen natírala, parádila...jooo, byla spokojená.

Blondýna měla dva měsíce hlavu jako rotující kedluben / toto skvělé spojení používali pánové z Pražského Výběru /, zažila euforii, stres, slzy a bezmoc / bez chlapa je to fakt, ale fakt opruz / a z toho všeho plyne poslední a nejdůležitější poučení...NIKDY, ALE SKUTEČNĚ NIKDY SE NEZASTAVIT A NENECHAT SE ZASTAVIT....

.....a zde je vše zdokumentováno v obraze...jak to začalo, jak to probíhalo a jak báječně to skončilo...

Tudy šel čas....

....letošní dovolená byla ve všech ohledech naprosto jiná...hodně jsem spala, hodně jsem jedla, hodně jsem rozjímala, hodně jsem odpočívala...po půl roce ztrát a nálezů asi normální stav...jenže já jsem ještě nikdy tolik nespala / pro člověka, kterého spaní obtěžuje, přijde mu zbytečné a neumí se válet /, každou noc se mi zdála snůžka nesmyslů, fantasmagoriáda 1.třídy...jo a vypnula jsem hlavu, což zásadně neumím, tok myšlenek mi běží nonstop...

A k naprosto jiné dovolené přispěl kromě mého hard core zážitku / popisovala jsem v minulém článku / i naprosto jiný výlet...DONJA NAKOVANA...

...opuštěná horská vesnice se starobylou dalmatskou architekturou, která se vyznačuje domy z lomeného kamene. Většina vesnice se nachází v rozvalinách, ale i to málo, co zde zůstalo, je tak působivé, tak zraňující....zažíváte totiž pocit prázdna, pocit marnosti...procházíte mezi domy, mezi rozvalinami a nikdo tu není, nikdo tu nebydlí a přitom se zde lidé kdysi radovali, smáli se,milovali se,umírali ...žili své všední životy, žili své vlastní příběhy a nyní NIC...jen ticho, občas vítr zaševelí a zamňouká divoká kočka...

Mnohokrát jsem navštívila hrad, zříceninu bez života....ale zde se smísilo několik faktorů, několik pocitů.....moje fascinace kamenem...byly zde metráky, tuny nádherného kamene s mnoha kouzelnými odlesky od sluníčka a všudypřítomné prázdno moje nadšení ředilo a zmocňoval se mě pocit úzkosti, pocit věčného hledání ztraceného času...TUDY ŠEL ČAS...posuďte sami....

Budu ředitelem papíren...

...aneb co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš...náš Soptíček pojal přípravu na budoucí funkci ředitele papíren velice zodpovědně a povšimněte si hlavně jemné manipulace s materiálem / zde se rodí skutečný znalec a odborník na svém místě /, na první pohled je vidět zanícenost a fascinace a to vše s úsměvem na líci, což je obrovská deviza, mnoho dnešních managerů by si mohlo vzít příklad....

Zvelebuji, zvelebujeme, budeme zvelebovat...

....není to agitace z roku 1950, je to je veselé zvolání a že já zvolávám často...většinou po ránu, když se nemohu zvednout z postele.

Jsem netrpělivá, ach, zoufale netrpělivá...ale zde jsem si na pomyslném seznamu mohla odškrtnout...ÚSEK VYPADÁ LÉPE.

Před rokem zde byl záhon všehochuti...bylinky, plevel, jednoletky,plevel a bordel. Nezpevněný břeh iritoval souseda a kameny padaly do plotu.

Začátek....bez muže a bez iluzí jsem jednoho pátečního rána složila 4 tuny zámkové dlažby a s obrubníky / to bych skutečně nedala / mi pomohl pan zedník. Ten udělal všechny zednické práce včetně betonování...musel se zpevnit stále pohybující se břeh...

.......začalo se na počátku dubna...pak zedník měl dovolenou, venku padaly trakaře, občas si ráno mrzlo, stále si vesele pršelo, mě to nebavilo, čekala jsem rychlejší spád akce. Nejhorší je, když přesně víte, co chce a stále vám někdo hází klacky pod nohy...když je zedník, není multikára / nic jiného na zahradu nevjede /, když je štěrk, mrzne...

...ovšem...jednoho rána již stála hrubá stavba...bylo třeba srovnat povrch a tak jsem rozvozila 2 tuny nádherné zeminy a 1 tunu jemného kačírku...pro budovatele a zvelebitele je pro tuto sezonu nejlepším pomocníkem kolečko a lopata.

Zasela jsem trávu / zátěžovou, na fotbalová hřiště...ve volných chvilkách budeme čutat ....chachacha...klepla by mě pepka, kdyby mi fotbalisti kopačkami rozryli pažit / a pak jen kosmetika, ladění a kosmetika..tedy kosmetické úpravy...

....objekt mého snažení je u plotu a do kávičky mi nemusí koukat soused, proto mám na zabudování připravenou kouzelnou zástěnu, shodnou s altánem, ale pan truhlář má dovolenou / v Čechách mají všichni a stále dovolenou...ach jo /....dílo završí kousek soukromí...

....všem fotografům se omlouvám, fotky jsou přepálené, plné sluníčka...ale fotím pouze mobilem, fotoaparát nestíhám mezi těmi tunami navozeného materiálu vyndat, zandat a stále hledat...buď člověk maká nebo fotí, dohromady to nejde...

......v týdeníku pro kutily a zahrádkáře jsem se dočetla, že na zahradě jsou relaxační zony nejdůležitější...mám vybudovanou třetí a seděla jsem v ní jednou... ale ten pocit, ta radost, že jedna šílená oblast zmizela a nahradila ...jo ta relaxační zona....

Tatínkova holčička..

....HLUBOKO UVNITŘ....celé své dětství jsem toužila, aby si mě všimnul, aby věděl, že žiju s ním, že žiju vedle něj, moc jsem si přála, aby mě pohladil, políbil...jeho ruka mě nikdy nepohladila, jeho ruka mě nikdy neuhodila, byla jsem mu tak zoufale lhostejná, nestála jsem ani za tu facku, za projev nějaké emoce. Nikdy jsem neseděla na jeho klíně, nikdy jsme si spolu nezpívali, velice málo jsme spolu smáli. Musela jsem ho zdravit " Dobrý den ", ostatní moji sourozenci " Čau ".

....HLUBOKO UVNITŘ...jsem ho obdivovala, toužila jsem být tak chytrá jako on, tak znalá jako on, mít stejné názory / jak naivní, že /, přála jsem si umět pět světových jazyků jako on, být tak neuvěřitelně zručná, tak dokonalá v detailu, připadal mi při každé práci dokonalý , toužila jsem mít stejnou fotografickou paměť, přelétnout stránku a být v obraze, toužila jsem tak skvěle vařit a péct jako on.

....HLUBOKO UVNITŘ....jsem nikdy nechápala, proč jen on na Štědrý den zdobí stromeček, stůl a dům...a my ostatní jen tiše sedíme a koukáme. Proč dělá svačinu mému bratrovi a mě né, proč podává oběd mému bratrovi a mě né, proč si s mým bratrem povídá a se mnou né.

....HLUBOKO UVNITŘ...od mých 17let mě intenzívně vyhazoval z domu, od mých 19let jsem bydlela na svobodárně, i když jsme měli obrovský, prostorný dům. Mého budoucího manžela při první návštěvě ztrapnil šíleným způsobem, o mé dceři se vyjádřil tak hanlivě, že nelze použít žádný náhradní, adekvátní výraz.

....HLUBOKO UVNITŘ...dlouhých dvacet jsem ho neviděla, zemřel sám, byť zplodil čtyři děti, zemřel opuštěný a bolavý. Ten den jsem nebrečela, ani já jsem mu nikdy nestála za slzu, na poslední cestu jsem ho nedokázala vyprovodit, byl mi vzdálený víc než si šlo připustit.

....HLUBOKO UVNITŘ....celoživotně poznamenal můj vztah k mužům, je stejně komplikovaný jako k němu, dokážu milovat tak intenzívně, dokážu nenávidět tak intenzívně, stále se vracím do stejných toků řek, abych si vymáchala ústa a stejně se tam zase vracím....já stále hledám....hledám, co už nikdy nebudu....NIKDY NEBUDU TATÍNKOVA HOLČIČKA.

Když se rodí ráno....

....miluju rána bez lidí, sluníčko nesměle nakukuje, tulí se a schovává se za mráčky, v pekárnách to začíná vonět koláčky, v kavárnách si ospalí turisté při ranní kávě odlupují ospalky a město je prázdné...skoro, potuluji se zde já, stádo pestrobarevných koček a popeláři...zvu Vás na mini procházku po Jižní Dalmácii, těsně před startem nového dne, kdy pak začne město tepat svým pravidelným pulzem...

Když blondýna dostala naposledy přes držku...

....moje holky...dcera Veronika a vnučka Sofinka , známá spíše jako maličkatý Soptíček mě sebou vzaly na plavání. Nejdříve mě překvapil Soptíček...mě kdyby někdo probudil, svlékl do naha, nacpal do plavek a pak mě strčil pod sprchu , záhy do bazénu...nevím, nevím...kočička to dala s tlamičkou od ucha k uchu...boží sluníčko. Blondýna u bazénu neviděla do zamlženého objektivu, né pro vysokou vzdušnou vlhkost, ale měla permanentně vlhké oči...to byl doják, jak ty dětičky spokojeně plavaly, cákaly, žužlaly svoje maminky i kousátka , jak si to všichni kouzelně užívali, byla jsem rázem ŠŤASTNÁ BLONDÝNA - BABIČKA....když to slzavé údolí blondýnu na chvilku přešlo / samozřejmě, že byla, kurňa, mlha a to teda dělá s očima psí kusy, že /, byla schopná něco i nafotit. Při výběru fotek si blondýna vzpomněla...

...byl rok 1990 a blondýna měla roční, nejkrásnější, nejhezčí a nejmilejší holčičku...byl horký srpen a celá parta maminek včetně blondýny chodila do termálních lázní...děti byly celý den na vzduchu, družily se a my maminky jsme se mohly vykecat ze svých hormonálních výbuchů / zná každá, která byla těhotná /...jednoho krásného rána otevírali v areálu novou atrakci...TOBOGÁN...do té doby jsem nic podobného neviděla a fascinace přerostla k odvaze to zkusit a drzost neodmítnout...ten den jezdili všichni...malí, velcí, mladí ,staří a blondýna se všemi maminkami jako malá drandila i se svojí roční dcerou, která se mohla zbláznit blahem.

Na večer jsme se cestou zastavili za blondýny paní matkou a nadšeně jsem jí líčila nevšední zážitek...paní matka dělala právě za stolem fakturaci, sundala si brýle, podívala se na mě a ještě jednou chtěla vysvětlit, jak to zařízení zvané tobogán funguje...a blondýna nadšeně vylíčila vše do posledního detailu...paní matka brunátněla a hodně rychle vznesla dotaz, zda jezdila i její vnučka....no jistěěěě....v ten moment letěla vzduchem řádně mířená facka, kterou nepřibrzdila ani skutečnost, že se mi na prsteníčku třpytil snubní prsten a já dávno nejedla u stolu mých rodičů...Blondýna měla kousavé takřka na druhé straně hlavy a slovo tobogán bylo zakázané jako komunistická strana...

....uteklo už spousta let, blondýna je už zdatná babička, na tobogánu si už zajezdila mockrát, ale nikdy jí to nebavilo tolik, jako když dostala svou POSLEDNÍ FACKU....

Predátor na tkaničce...

....po týdnu ovalování je už moře " okoukané ", fascinace vlnami a kýčovitými panoramaty přejde, kniha je dočtená a na novou není ještě ten správný okamžik a tak se chytá tonoucí stébla...jooo a chytili se všichni...nejdříve jsem se do jeho pavoučí sítě zamotala, následně jsem zpozorněla neb pavoučí fešák nelenil a začal látat sítě a zrodil se MAKÁČ ROKU 2016..s dokonalostí, s precizností vyspravil obrovskou pavučinu, do které si elegantně chytil, zpracoval, obštrikoval / Zdeni, to je pane motač !!!!...s tím bys mohla soutěžit ! / svoje oběti a dále labužnicky vyčkávál na další svoji svačinu. Stejně rychle svoje úlovky chytil, stejně rychle je zpracoval a stejně rychle si na nich pochutnal...a mezitím stále tkal svoji pekelně nádhernou síť pavučin. Jediné, co ho skutečně nebavilo, tak byl můj zoom a já....odpolední přenos ukončil pěkně vytočeným úprkem do korun stromu a samozřejmě si sebou nesl jednu ze svých obětí...byl to dokonalý predátor.....

Blondýno, jdi a kup si mozek...

....téma týdne se ohromně hodí k hard core zážitku z dovolené, který bych si raději odpustila...

Blondýna, její kamarádka Lenka a její manžel Petr se jednoho nádherného rána rozhodli, že vyrazí na celodenní výlet na ostrov Mljet v Jižní Dalmácii. Jen oni tři a sluníčko, které slibovalo krásný den plný zážitků. Blondýna se tetelila blahem, že vyvětrá svůj nový, prudce elegantní klobouček, doplnila ho bílými krajkovými šatičkami, blýštivými naušničkami a to celé vyšperkovala lehkými sandálkami...popis oblečení je nesmírně důležitý...dále pochopíte.

Oba přátelé- manželé jsou velkými znalci jižních ostrovů, dopoledne jsme strávili projížďkou po jezeře, kouzelnou kávičkovou pauzou na ostrově s římskými památkami...vítr mi lehce zvedal sukýnečku, já se prsila blahem, jaká já jsem to kočka, jen rtuť teploměru atakovala už 40st ve stínu a stále si to valila nahoru...do teď vše zalité sluncem a pohodou.

A je tu další zastávka a další poznávání....Odysseova jeskyně....horko je odporné, nikam se mi nechce, vše se ve mě bouří, ale není se kam schovat, není kde zůstat, je zde jen obchod a pár domů...musím jít. Když blondýna vidí cestu, chce se jí zvracet...úzká kamenitá pěšinka neslibuje nic pěkného, kolem budou tisíce odporných hadů a štírů...hnus velebnosti.

Petr se ujímá vůdcovství a jde a jde...za ním se plahočí dvě ženy...z toho jedna je blondýna, sprostě nadává, její krajkové šaty se co metr motají do křovisek a slovo prdel je to nejslušnější....BOŽE MŮJ, CHCI ZPÁTKY, CHCI SEDĚT, CHCI LEŽET, NECHCI TU BÝT..

Kopec se stále svažuje a blondýna ví, že už sama nemůže vrátit, musí dál. Potkáváme samé mladé lidi, vybavené lany, mačkami, batohy a hlavně obuví...já jdu jako kretén v sandálcích, protestuju, Petr jde a ignoruje ostatní, honí si své posrané mužské EGO. / mám ho moc ráda, je to super přítel, ale zde mu vypnul mozek /

Už jdeme jen po kamenech, slunce šíleně pálí...blondýna si vybavuje své životní průsery...já tady nechci UMŘŘŘÍT...odmítám jít, sedám si pod vzrostlý jehličnan, je mi jedno kolik je kolem hadů, je mi jedno, že sedím holým zadkem na jehličí, já dál nejdu...

Lenka a Petr pokračují dolů po kamenech, já sedím nasraná pod stromem, tečou ze mě hektolitry vody a těším se, že se už snad probudím....ale kdepak, ten správný poser teprve nastane. Po půl hodině se zpátky drápají oba moji přátelé...Petr si v jeskyni zaplaval, Lenka nemohla, vstup byl do vody po laně a nahoru by se nevydrápala...hurá, blondýna je šťastná, že nikam nelezla a načerpala sílu....jenže kamarádka Lenka je na tom bohužel o dost hůř...

Blondýna je bývalá zdravotní sestra a sestra na koronární jednotce a tohle je skutečně nemilé....máme před sebou výstup zpátky, málo vody a Lence fakt není dobře, těžce dýchá, spíše nedodýchává, každý druhý metr se zachytává o keře, sedá do stínu....postupujeme velice POMALU...slunce šíleně pálí....moje krajkové šaty mám zamotané do kalhotek, boty okopané, klobouk nasazený do čela jako kretén...bojím se o svoji kamarádku a nenávidím jejího muže...Egoisto jeden!!!!.

Blondýně je horko, ale díky její vzpouře pochodovat dolů, je na tom ze všech nejlépe, má dostatek síly....šplháme, šplháme nahoru, Lence je skutečně zle...hodnotím situaci, autem sem nikdo nevjede, ani vrtulník nepřistane, jdeme dál...když se objevuje cesta, blondýna vlétne do obchodu s šatami omotanými do pasu, holým zadkem, kloboukem visícím na hedvábné stužce...tolik pohledů jsem nezažila jako zde....nakupuji několik flašek vody, kterými polévám těžce dýchající Lenku, zvedám jí nohy nahoru a vím, že jsme měli tento den skutečně VELIKÉ ŠTĚSTÍ.

Blondýno, jdi a kup si mozek....Petr s Lenkou za měsíc slaví 35let manželství, přesně vím, že panáček dostal za uši a bude si dlouho pamatovat, že měl své mužské ego nechat doma a poslouchat srdce a lidi kolem sebe. Blondýna se poučila, že příště prostě řekne jedno velké NÉÉÉÉ, protože když tři 50plus vyrazí na stezku odvahy, nemusí to vždy dopadnout tak skvěle jako ten den....jo a tentokrát NEBYLO DŮLEŽITÉ SE ZÚČASTNIT, TENTOKRÁT BYLO DŮLEŽITÉ VYHRÁT....