.. aneb když nás dostihnou generační zákonitosti.
Co by mladá, hloupá, činila jsem rychlé, velice rychlé soudy.
Na interním oddělení se mnou pracovala strašně fajn ženská.
Usměvavá, pracovitá, zručná a rychlá, pacienti jí milovali.
A já mladé střívko se od ní učila.
Jedna věc mi na ní ale šíleně vadila.
S obrovským despektem jsem se vždy dívala na její nohy.
Měla oprýskané nohy, neupravené nehty, občas za nimi byla špína.
Někdy měla ty nohy pěkně špinavé.
A jak mi od ní chutnaly sladké lusky, jak jsem si pomlaskávala na domácích rajčatech.
Švestkový žmolenkový koláč do mne padal jako Němci do krytu.
Jenže mi vůbec nedocházelo, že když nic neděláš, nemůžeš se zašpinit, že.
Před dvěma lety jsem přijela na jednání s ředitelem akciové společnosti.
Měla jsem na sobě nádherné bílé šaty, na nohou seno.
Když jsem odcházela, prohodil, že má velice rád neformální jednání.
Nepropadla jsem se hanbou, oba jsme se začali strašně smát.
Byla jsem u pedikérky. Je mladá, hloupá a činí rychlé soudy jako já před lety.
Při pohledu na mé oprýskané, špinavé nohy se s despektem ošklíbla.
Pravila, proč nenosím na zahradě ponožky.
Neví, jakou svobodu prožívá městský člověk, který může šlápnout do trávy.
Do trávy, ve které neleží injekční stříkačky, zvířecí exkrementy.
Dnešní doba vyžaduje dokonalou ženu, vyholenou bez chloupku, s ňadry u brady, vosím pasem a zadnicí štýrského valacha.
A dokonalé nohy jsou samozřejmostí.
Nejste přírodě, životu blíž než když holou, bosou nohou jdete ranní rosou.
Dostanete obrovskou dávku svobody, vzletu, nejste svázán ničím.
Vaše plosky prožívají symfonický koncert pocitů a co je víc ?
Krásný týden přeji.
