Každý může mít svých 15 minut slávy...

....co má společného slavný citát Andy Warhola s babincem ?

O víkendu jsme se zase sešly v hojném počtu / jsem strašně vděčná, že každá z nás si najde čas a přijede / na babinci opět v matičce Praze. Bohužel jsme ve věku, kdy nás navždy opouštějí rodiče, rodí se nám vnoučata a čas letí jako bláznivý a mi nestačíme otáčet listy v kalendáři. Tato setkání jsou pro mě nesmírně cenná a moc si jich vážím, ještě víc mě těší, že je spojíme s nějakou fajn kulturou.

První zastaveníčko byla výstava Andy Warhola...vypisovat, kdo je, co je , nebudu, internet dokáže odpovědět na každou otázku. Tato výstava se mi líbila, obrazy mi byly hodně blízké, vesměs hodně známé a tzv. profláklé.

.....druhá výstava byla zasvědcena bratrům Saudkům a jejich 80.narozeninám. Mám ráda fotky Jana Saudka, když jsem zhlédla film " Fotograf ", byla jsem na výstavu ještě víc zvědavá. Fotky byly vybrány velice decentní, vesměs hodně rodinného rázu a další část byla věnována komiksové tvorbě Káji Saudka....

.....třetím dostaveníčkem s kulturou byla výstava katalánského malíře Salvador Felip Jacint Dalí i Domènech - Salvador Dalí, který se proslavil svými surrealistickými díly. Budu naprosto upřímná, zde jsem to nepojala, nic mi to neříkalo a možná jsem ještě nedospěla , abych toto dílo pochopila.

.......u jahodového pohárku v cukrárně na Staroměstském náměstí jsme poseděly a popovídaly a hlavně nanesly otázku, zda jsme už ve svém životě svých 15 minut slávy zažily nebo nezažily....cestou vlakem domů jsem přemýšlela a vlastně jsem zjistila, že já si na těch svých 15 minut ještě chvilku musím počkat.....

Vážně ???...

.....tak nějak jsem reagovala u veterinárního lékaře...ale postupně..

Psala jsem, že naší kočičí slečnu postihla nemilá situace s průjmy a svěděním kůže, ani po podávání léků a dietních preparátů nedošlo k výrazné změně stavu, na veterině jsem si připadala jako doma a finančně už to začínalo být neúnosné.

Veterinární lékařka vzala v patrnost moje nadávání, že peníze netisknu a navrhnula poslední alternativu...testy na potravinovou alergii. Odebrala kočce krev a tři týdny jsme čekali na výsledek. V momentě, kdy mělo dojít na diagnozu, jsem nervozně těkala očima po ordinaci / bylo by potřeba vymalovat, loupal se strop /, hledala odpověď mezi dešťovými kapičkami na okenní tabuli, přepočítávala lahvičky s léky v lékárně a oddalovala verdikt....VAŠE KOČKA JE ALERGICKÁ NA KUKUŘICI.....bože můj, lékařka požila, lékařka se mi směje, lékařka musí být mimo.....VÁŽNĚ ?????.....ano, to bylo jediné nač jsem se jako idiot zmohla, musela jsem vypadat stupidně.

Cestou domů jsem propukala v nekoordinovaný hysterický smích, já jsem přeci své kočce v životě kukuřici nedala....do momentu než jsem si vzala první balení krmiva...na prvním místě jako složka kukuřice, druhé balení to samé, třetí balení obsahuje kukuřičný lepek, konzervičky obsahují kukuřičný šrot...nenašla jsem doma jediné balení kočičího jídla ve kterém by nebyla jako bohatě zastoupená kukuřice, kukuřičný lepek nebo šrot...

Už se nedivím, že domácí zvířata v zastoupení kočky a psy trpí obezitou a nemocemi spojenými s nadbytečnými kilogramy, když je ládujeme jako prase na výkrm šrotem. Neděla jsem si iluze, že vše obsahuje jen maso a zase maso, jistě...to je finančně někde jinde / ikdyž jsem pak byla mile překvapená, že se dá koupit kvalitní granule na internetu za slušný peníz /.

Trvalo mi několik hodin než jsem byla schopná najít krmivo, které neobsahuje kukuřici, ale to jen díky internetu, protože i hypoalergenní kočičí strava náš alergen obsahuje.

Dnešní svět nám přináší ohromné spektrum možností a s ním spojená úskalí, že už i zvířata mají onemocnění jako my lidé a kdypak začnou oni být alergičtí na nás, na lidský rod ???

No....máme to už pod kontrolou, kočičí slečna Rozinka je už fit, jen jsem jí zakázala večerní návštěvy kina , přeci jen ten popcorn tak krásně voní....

Z květnové zahrádky...

....květen se nám chýlí ke konci a je třeba představit pár rozkvetlých zástupců z orchidejové zahrádky, z té skutečné by bylo také co, ale práce se sekačkou se špatně fotí...

...první je PHALAENOPSIS LINDENII....je to docela maličkatý fešáček, jehož listy jsou pouze 15cm dlouhé, nádherně zeleně žíhané, skutečně zabere velice málo místa na rozdíl od klasických gigantických phalů. Jeho domovinou je Tchaj-wan a Filipíny, u nás sedí na jižním okně s přistíněním. Kvete mi poprvé, začalo se mu v zimě nádherně dařit při umělém svícení.

Květy jsou o proti celé rostlině veliké, skoro 4cm, nevoní , dnes jsem se dočetla, že má raději chladnější podmínky, ale i mému panelákovému klimatu se celkem podvolil bez velkých křečí...

.....druhou rostlinkou je COELOGYNE CELEBENSIS....tak to je držák neuvěřitelný, za tolik let, co ho mám, tak nikdy nezklamal, kvete si vesele celý rok...nyní několika květy i po přesazení. Má rád teplo, visí u jižního okna a je opět přistíněný, přímé slunce nemusí. Zasazený je do střední až spíše jemnější borové kůry, má jemnější kořeny. Květensvtví jsou vždy samostatná, objevuje se jeden květ za druhým. Květy jsou poměrně veliké, někdy slabě voní...

....třetí je SEDIREA JAPONICA....jedná se o monotypický rod, to znanemá, že má pouze jednoho zástupce. Jejím domovem je Čína, Korea, Japonsko tam roste na listnatých stromech, u mě na kuchyňském parapetu jižního okna. Opět se jedná o malou rostlinku s velkými, nádherně voňavými květy, řekla bych, že je to jedna z nejkrásnějších orchidejových vůní, není vtíravá a osvěžuje s nádechem citronu. Vždy když rozkvete, těším se právě na tu vůní, kousek od ní mi dvanácti stvoly kvete voskovka a to je šílený, zabijácký odér...

.....přeji všem krásný zbytek května, brzy se nám bude hlásit o slovo léto a dovolené, takže hodně květů, hodně sluníčka, všem bohatou úrodu...

" Hujerovic " na ultrazvuku...

....na úvod musím podotknout jsem dojímající typ / jinak lidově plačka /...dojme mě reklama s koťátkem, reklama s maminkou a dcerou s bonboniérou, dojme mě miminečko, dojme mě vítání na letišti, na nádraží...co si budeme nalhávat, nuda se mnou není..

...když za mnou přišla dcera, že si přeje, abych s nimi šla na ultrazvuk, odzbrojila mě a já už od začátku měla hrůzu, abych zase neřvala jako stará želva. Nastal den D, já se vyzbrojila několika baleními kapesníků a zároveň se prala s šílenou dávkou neznámých emocí. Naštěstí zdravotní sestra u dceřina gynekologa je moje dlouholetá kamarádka a kolegyně z nemocnice, takže jsem byla jištěná ze všech možných i nemožných stran.

Pan doktor nás krásně uvítal, posadil do křesílka a začala produkce, která v mém dosavadním životě neměla obdobu. Pustil hudbu, pustil monitor a hodinu a půl nám ukazoval naší holčičku ze všech možných a nemožných stran, k tomu nám povídal a povídal, žertoval, vzpomínal...povídal si nejen s námi, povídal si s budoucí maminkou a povídal si i miminkem. Atmosféra byla uvolněná, smáli jsme se, mávali si s miminkem....a mě neupadla jediná slza, bylo to tak silné a přesto bezprostřední, nádherné...

...zavzpomínala jsem si, jaké to bylo, když jsem byla těhotná já a jaká krásná doba je nyní. I když jsem byla zdravotní sestra, těhotenství je zásadní změna, na kterou nepřipraví žádná škola, žádná publikace. Díky fantastickému přístupu lékaře, vidím, jak je celé dceřino těhotenství uvolněné, pohodové a hlavně otec dítěte není na druhé koleji jako dříve, naopak od začátku si buduje celá rodina k sobě vztah...

....vnučka mi ukázala, jak umí pěkně už nyní mávat, jak se dokáže labužnicky protahovat ...no a já jsem po dlouhé době nenadávala na moderní technologie, na moderní svět, protože některé nás hodně sbližují, dokážou nás potěšit a nejsou jen pro zlost...

Překrásná sedmnáctka.....

.....svou docela první cigaretu jsem si zapálila s bratrancem a sestřenicí v první třídě, abychom nebyli cítit, zajedli jsme to angreštem a všichni tři jsme celý den zvraceli.

.....svou docela druhou cigaretu jsem si zapálila v sedmé třídě a byla pro mě nejzásadnější...nekouřila jsem totiž z frajeřiny, ale mě to zoufale chutnalo, brzy jsem se stala závislou. Moje máma mi myšlenky na cigaretu chtěla z těla vymlátit, zlomila o dřevěné ramínko, zbila mě bráchovými punčocháči z čerstvě vypraného prádla, hodila po mě ozdobnou mísu a já kouřila vesele dál, prostě sem to potřebovala. Peníze z brigád jsem prokouřila.

.....v době těhotenství mi cigarety nechutnaly, zvedal se mi žaludek a kouřit jsem začala až po kojení. Své dítě jsem milovala a bylo vymodlené, tudíž zatěžovat mu zdraví mojí závislostí jsem odmítala. Chodili jsme s manželem kouřit na balkon, nejméně mi kouření chutnalo v zimě....

....svoji docela poslední cigaretu jsem si zapálila v květnu před 17lety.....byla jsem právě po operaci obou nohou, když jsem přišla z nemocnice, klepaly se mi ruce, jakou chuť jsem měla na cigaretku, jenže...nikdo vám neřekne, zda kouřit můžete nebo né....a tak jsem si zapálila, dostala strach a típla to.....a tak jsem si zapálila, dostala strach a típla to....toto jsem dělala celé dopoledne, strach o mě se mísil se závislostí a najednou jsem prozřela....CO TO PROBOHA DĚLÁM....vzala jsem krabičku, švihla s ní do odpadků a už jsem si nezapálila...

....hýčkám si svou překrásnou sedmnáctku, jsem vděčná za každý den, kdy nekouřím, kdy neutrácím peníze za cigarety, kdy nemusím potupně stát v mrazu na balkoně, kdy se nemusím klepat, jestli už letadlo přistane a já si budu moct zapálit, kdy budu v restauraci u jídla obtěžovat okolí smradem, kdy mi oblečení bude smrdět kouřem...

....A PŘESTO....i když je má sedmnáctka vymazlená, opečovaná a hýčkaná....tabákový a cigaretový kouř mi nesmírně voní, nejsem typický předělaný nekuřák, já společnost kuřáků vyhledávám, protože mohu sosat a natahovat jako pasivní kuřák, navíc se mi zdají živé sny, kdy náruživě pokuřuji...i po tolika letech nemám vyhráno a budu se moc snažit, abych si zase nehřála na prsou hada a nevyhrála závislost....

Čas motýlů....

...V mých starodávných hodinách
je skryto tisíc motýlů
ven, nemohou z nich ven
sáhni, cítíš pod svou rukou
křídly jak tlukou....

....V mých starodávných hodinách
navečer všechno utichá
sen, ten motýlí sen vzlétá
cítíš pod svou dlaní
dech usínání.....

.....V mých hodinách
stařičký cvrček hraje na hoboj
sem tam slabě zatiká
a nespěchá
když v tom podvečerním tichu
do kalichu čas zamyká....

.....V mých hodinách
jako když večer leháš do klasů
vedle něco zapípá
nic nespěchá
když si z mraků z modrých hrnků
zrnko k zrnku čas přesýpá....

....V mých starodávných hodinách
je skryto tisíc motýlů
spí, tichounce tam spí
sáhni, cítíš křídla motýlí tlouci
s nimi srdce mé....

.....V mých hodinách
stařičký cvrček hraje na hoboj
sem tam slabě zatiká
a nespěchá
když v tom podvečerním tichu
do kalichu čas zamyká....

.....dnešní text jsem si zapůjčila z písně Marie Rottrové a fotografie jsem nafotila na výstavě motýlů v botanické zahradě Fata Morgana / na fotografiích jsou živí motýli, nikoliv makety a fotila jsem zhruba dvě hodiny /

Lehký jako vánek.....

Výhody sušičky prádla
Pořízení sušičky prádla vám přinese tyto výhody:

•sušička urychlí sušení prádla a ušetří vám čas, námahu a místo
•prádlo se v sušičce neničí tak jako při sušení venku
•sušička nemá vliv na barevnost prádla
•sušení je v sušičce hygieničtější - do látky se nedostane prach a pyl
•žehlení prádla vysušeného v sušičce prádla je snažší, pokud je vaše prádlo z moderních tkanin, není potřeba prádlo žehlit vůbec
•usušené prádlo je jemnější a měkčí a to i bez aviváže - vhodné pro alergiky a lidi s citlivou pokožkou

....no a hlavní výhodou sušičky ve vašem bytě je skutečnost, že vaše kočky mají příjemnou a teplou zašívárnu...já jen doufám, že náš Míša nebude lehký jako vánek, protože prádlo takové je....

Zahradní ....

....dovolte mi, vážení a milí přátelé, abych Vás seznámila se svým kusem hroudy, kde si budu dělat radost a odkud budu najisto chodit s bolavými zády...

.....tato zahrada je ode dneška naše a já jsem obdržela legitimaci Svazu zahrádkářů....jsem oficiální zahradník...

Na keramickou notu...

...v září jsem pochybovala, jestli vydržím celý rok...nevydržela jsem a vydaly jsme se na ryze dámskou jízdu...já , moje dcera a malé sluníčko v bříšku / budeme mít holčičku / na keramické trhy v Berouně. Čím jsem starší, tím více tíhnu k vůni keramické hlíny, k výrobkům z keramiky. Vzhledem k faktu, že jsem kopyto, tiše a s pokorou dokážu dlouhé hodiny procházet od stánku je stánku, pozoruji tu barevnost, styl, nápady a sosám do sebe tu kumštýřskou atmosféru./ tentokrát jsme vydržely celé dlouhé odpoledne /.

Domů jsem si dovezla krom zapékacích misek, hrníčků, talířků i dvě skoro metrové flazované mísy, které bych ráda na zahradě osadila netřesky a obložila kameny, vždy to byl můj sen, sice byly šíleně těžké a my tři bez chlapů, ale ta nádhera za to stála / až osadím, pochlubím se /....a nyní maličkou ochutnávku z Berouna...

Pan Kaplan má třídu rád...

...oblíbená kniha o záludnostech vyučování cizí řeči v originálním jevištním provedení plném písní, tanců a půvabného humoru...

...tak zní oficiální popiska ke skvělé činohře " Pan Kaplan má třídu rád ", kterou jsem navštívila na první májový den v divadle ABC v Praze. Václavské náměstí žilo neuvěřitelnou atmosférou hokejového mače MS 2015, tolik fandů, tolik vášní, tolik českých symbolů na každém kroku, tolik klobás a pivečka. A my jsme si vyrazili na báječné představení do divadla...

......příběh o zdolání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta. Celá osa děje prolíná válečnou dobu roku 1941, kdy skupina utečenců z Evropy přijíždí do vysněné země...do USA...a začíná nový život, život s jazykem anglickým....dochází do školy anglického jazyka... jeden je Rus, druhý Ital, ta je Francouzka, ten je Bulhar, ten je Němec. Profil celé Evropy s naturelem jednotlivých zemí si přichází na své a situace plné humoru vznikají ze zkomolenin, ze špatného chápání jazyka, skloňování.....no prostě si představte sebe v jazykové škole, ve vašem věku, s vaší povahou a je o zábavu postaráno....

......představení je jako celek postavené na skvělých hercích, jejich talentu hereckém, tanečním a pěveckém. Musím a chci pár z nich vyzdvihnout....pan Oldřich Vízner v roli Kaplana , úžasná Jitka Smutná, která mi vyrazila dech nádherným zpěv černošských sborů, komediální nadsázkou a milým lidstvím, paní Veronika Gajerová rozhodně dokáže daleko více než hraje v ujetých mýdlových operách na našich televizních kanálech a v neposlední řadě geniální pan Lubomír Lipský, který ve věku 92let nejenže nezapomíná text, vtipně glosuje, zpívá, tančí a hraje na hudební nástroje....

......POZITIVA......už jste se někdy tři hodiny skutečně bavili, smáli, zapomínali na všední starosti, na všední život, nestyděli se za salvy nekontrolovaného smíchu, uvolnili se tak, že hlediště celé zpívalo, pohupovalo se do rytmu a myslím, že kdyby bylo kde, plno lidí by tančilo, juchalo a skvěle se bavilo. Smích, smích, smích, laskavý, vtipný humor, hned bych si to zopakovala, ještě jsem v divadle nic podobného nezažila. Také finále bylo velkolepé, kolik šlo opon ani nevím, každopádně herci dvakrát přidávali a takový aplaus ve stoje....neuvěřitelné, plno herců bylo dojato takovým triumfem a já se vznášela celou cestu domů....

....NEGATIVA.....ještě nyní mě bolí břicho od smíchu, jediné negativum na celém večeru byla skutečnost, že jsme domů dorazili kolem druhé ranní a já musela do práce....ale ten večer skutečně stál za to, pokud se bude chtít skutečně pobavit a tři hodiny nevědět o světě, navštivte toto představení, nemá totiž jedinou chybičku...

/ fotografie jsem si zapůjčila z oficiálních stránek divadla ABC, jednak fotit sice nikdo nezakázal, většinou se to bere jako samozřejmost a já bych ani neměla jedinou nerozmazanou fotku /