neděle 21. září 2014

Přemek by měl ze mě radost...

....který Přemek ? No jasně milovaný i nenáviděný Přemek Podlaha, právě ten by měl ze mě radost, že ty jeho pořady jsou k něčemu a byl by ješitnější ještě víc. Už půl roku intenzívně projíždím realitní kanceláře a sháním nám zahrádku s chalupou, chci se totiž na jaře stát chalupářem. Už proběhlo pár návštěv a po každodenním hledání už přesně vím, co chci a co nechci, nyní mám v hledáčku jednu hodně pěknou zahradu, tak uvidíme....
...a ikdyž ještě nejsem vlastníkem žádného lánu úrodné půdy, jezdím dvakrát ročně na Zahradu Čech do Litoměřic, abych přesně zjistila, co mě zajímá víc...traktor nebo sazenice nebo hlízy nebo stromky / samozřejmě psáno s nadsázkou/...
... na této fotografii sedím v soutěžní zahradě a byla to moje favoritka, byla přesně podle mého gusta.

....soutěžení o nejkrásnější zahradu byla moc pěkná akce, každý si mohl vybrat tu svou, rozhodně nikdo neodcházel bez nějaké emoce, protože zde bylo všeho bohatě od klasiky po extravaganci...


...taková ta klasika od burčáku, koření, trdelníku, maďarského gulášku přes sekačky, pily, bazény a ani letos nechyběl útulek s krásnými kočičkami bez domova, popovídala jsem si s majitelkou / přispěla na baštu / a doslova a do písmene pelášila pryč, protože ještě pět minut a k naši třem by přibyla další / zdravý rozum vyhrál /....


...dnes tolik moderní dýně...jako malé děcko jsem znala jen odporný dýňový kompot, dnes jsou dýně a vůbec tykvovitá zelenina nedílnou součástí našeho jídelníčku, dělám nejraději polévku se sojovou šlehačkou a miluju si dýní jen tak upéct na troše olivového oleje se špetičkou uzené soli...


...no a jaká by byla Zahrada Čech bez jiřinek...letos to bylo hodně slabé, rostliny byly nádherně zelené, bohaté, ale proti jiným rokům málo květů, přesto se umodřilo počasí, vylezlo sluníčko a celé odpoledně měli všichni chapuláři, zahrádkáři, kutilové, čumilové, gurmáni a gurmeti důvod se radovat, nakupovat nebo jen lelkovat...


...tak zase na jaře a doufám, že už si povezu domů první motyku...

pátek 19. září 2014

Páteční symfonie pro zelené oči...

....oči mám skutečně zelené, ovšem když dorazím do nějakého skleníku nebo jiného prostoru se zelení, vidím pak na dlouho pouze zeleně. Navštívila jsem výstavu " Tropické orchideje a masožravé rostliny" , kterou pořádala Přírodovědecká fakulta UJEP, katedra biologie v Ústí na Labem. Jedná se o malé skleníky, ve kterých se budoucí biologové učí, jak pěstovat různé druhy nejen skleníkových rostlinek, protože i okolí je moc pěkné. Botanických orchidejí bylo skromněji, převažovaly hybridní, ale kdo je milovník masožravek, tak ten si skutečně přijde na své. Strávila jsem přijemně několik hodin očumem, lidí bylo skromně, takže nebyl problém u expozicí jako na velkých výstavách, kde se městnají zástupy lidí. Jako každý rok, tak i letos k výstavě přibyl prodejní stánek, ve kterém byla možnost si něco pěkného zakoupit a jak už to tak bývá zvykem, provází lidi nějaký dobrovolník z řad orchidejových nadšenců a pěstitelů. Samozřejmě jsem byla jedno velké ucho, občas se mi rolovaly panty / co člověk, to názor, to zkušenost /nad pánovými nesmysly, co mě ale dorazilo nejvíc, proboha, pán se snad měsíc nemyl nebo nepřevlékal !!!
Kalamita, neskutečná kalamita, když se potkáte na malém prostoru s nemytým člověkem a tak jsem pelášila pryč šťastná a s vědomím, že jsem si výstavu v klidu vychutnala než dorazil smrdutec první třídy.....



pondělí 15. září 2014

Mezi kapkami deště...

....na tuhle neděli jsem se těšila jako malé dítě a kdo zažil atmosféru hrnčířských trhů v Berouně, tak ten to chápe dokonale. Týden dopředu jsem vyhlížela jaké bude počasí, protože minulý rok bylo takové šílené horko, že jsem se spálila. Letos jsme si jako návštěvníci vybrali od každého kousek, no slejvák byl taky pěkný. Jenže to vůbec neubralo na náladě a pohodě, stánků s keramikou na očum nebo nákup bylo daleko víc, stánků s typicky nezdravou, ale úžasně voňavou baštou také a celé to pokreslovala kapela hochů , jenž neskutečně hrála cikánskou muziku. A tak jsem zvědavá, jestli vydržím rok a neporuším tradici a nevyrazím i na jaře....

čtvrtek 11. září 2014

Vánoce v září....

.... když jsem si před osmi roky pořizovala první hybridní orchidej z hobbymarketu, tak jsem vůbec netušila, co to obnáší a jakou lavinu to zpustí. Počáteční euforie z hromadění rostlin nahradil obrovský průšvih, kdy mi odešla půlka sbírky do kontejneru, protože jsem absolutně nezvládla pěstební podmínky. Dnes už to není o hromadění, dnes je to už uváženém pěstování v rámci mých bytových podmínek. Jediné co mě poslední roky sužovalo a mé rostlinky také, byl nedostatek světla v podzimních a zimních měsících. Když mi před dvěma roky nevykvetly obě vandy, začala jsem vážně uvažovat o instalaci světla a prodloužení dne mým rostlinám.
....na orchidejovém foru se objevil mladík, který mě velice inspiroval svou jednoduchou, ale poměrně esteticky vydařenou instalací světla nad orchideje. Navíc mi dodal i adresu na šikovný akvaristický obchod na Slovensku. Před dvěma týdny jsem zjistila, že daný obchod má výrazné slevové akce a bylo rozhodnuto o vánočním dárku.
....no a včera dorazila obrovská krabice z Bánské Bystrice, nebyly ani koledy, ani bramborový salát s řízkem, ovšem radost nepopsatelná. Nyní to bude hlavně o rozvodu elektřiny, sehnat šikovný časový spínač, aby se svícení samo rozsvítilo v danou hodinu, doladit detaily ohledně speciálních zářivek se spektrem určeným pro pěstování, jenže to už jsou velice příjemné starosti. Zhruba za měsíc až dva se nad mými rostlinkami rozsvítí, sice nad jedním parapetem / ten zbytek bude zatím pouze závidět /, ale bude to jedno krásné splnění snu / pro ilustraci jsem použila fotografie, jak bude finálová instalace vypadat/....

neděle 7. září 2014

BITTE SCHWEIGEN ......

....kousek za humny máme malé lázeňské městečko Bad Schandau. Tento víkend byl skutečně bohatý na sluneční paprsky a proč toho nevyužít. Pohodový den jsme začali procházkou po typických lázeňských uličkách, kde ikdyž pochodují zástupy lidí, je takový klídeček a v parcích je ticho, že má člověk škodolibou chuť to narušit a pořádně si zařvat..........po příjemné couračce nastal nejvyšší čas uložit tělo do vířivek, bazénu s protiproudem, nechat se hýčkat perličkami a největší zážitek byl bazén s mořskou vodou. Stačí se položit na hladinu, voda nadnaší tělo, do uší pod vodou hraje relaxační hudba a na stěnách to celé dokreslují barevné obrazce...zde skutečně není třeba hovořit, je to dokonalá nirvana...
.....po špičkové koupačce jsme cestou domů ještě zajeli na naši jednu z nejstarších upravených vyhlídek Belvedér, kde jsme si u vychlazeného moku užili ukázkový západ slunce...

úterý 2. září 2014

Ten se zase nadřel...

....a o kom že je řeč ?
O strážném andělu, o vyšší moci, o štěstí, o klice.....nevím, kdo ten den zaúřadoval. Když mi odpoledne zazvonil telefon a v něm jsem slyšela vzlykat svojí dceru, okamžitě mě polilo horko a okamžitě jsem věděla kolikátá bije. Věděla jsem, že jede autem domů a vždy mám nejraději, když sms zahlásí, že dorazila do cíle. No bylo to vše jinak, nejdůležitější ovšem pro mě byl fakt, že je dcera zdravá a živá.
A co že se vůbec stalo...banalita, která během pár vteřin udělala ze tří aut pojistné události...řidička, která jela za mojí dcerou skončila v našem autě a bohužel jela tak rychle, že ho ještě odmrštila nárazem do dalšího vozu s přívěsem. Na otázky policie nebyla schopná odpovědět, prostě nevěděla, co v daný okamžik dělala a čemu se věnovala.
A tak dceru mám živou a zdravou, na rok starém autě ještě nevybledla mašle a už je nemocné / škoda je odhadnutá na 100tisíc jen na na našem autě / a já se budu modlit, aby se řidič za mnou nehádal s manželkou, aby si řidička za mnou nelakovala nehty, netrhala obočí , nepsala zprávy na mobilu, nezapalovala cigaretu pod volantem a jiné a jiné...prostě abychom vždy dorazili do cíle celí....ikdyž nedávno ve vedlejším pruhu jel řidič kamionu, měl nohy nahoře na palubní desce obtočené kolem volantu a serfoval na tabletu....