pátek 27. dubna 2018

Úchylákem na dětském hřišti ...

MÍSTO KONÁNÍ : vesnice Praha - východ
AKTÉŘI : blondýna , Soptíček, všechny ženy pražského satelitu / přes den muže nepotkáte, pokud není kojenec nebo penzista / včetně členek klubu " Zdatná švadlena " , hnutí " Liga za zdravé zažívání ", svazácký klub " Jsem svazačka, nestydím se " a v neposlední řadě aktivistky " Peru se za kontaktní mateřství ".
ÚKOL : vypařit se, splynout s krajinou, nebýt vidět, zabavit se a opylovat všechny květy ve vsi a přijít domů, co možná nejpozději.

.... a tak jsme se spolu vydaly, my dvě holky na místní hřiště. Slunce nám pralo do zad, ptáci řvali jako na jaře a já se radovala, že mám Soptíčka jen a jen pro sebe.
Matka mé vnučky, velice šikovná, zdatná žena se dvěma červenými diplomy obula Soptíčka do prodyšné outdoorové obuvi, pochvala...ovšem to by nesmělo být dětské sportoviště vysypané nejjemnějším kačírkem.
Zhruba stokrát jsem z dětské boty sypala kameny, ze mne se vevnitř sypaly velice hrubé a urážlivé invektivy. / tuším se to týkalo státních statků, to by soudružka inžinýrka - dcera čubrněla /.
Při jedno ze stovky sypání se ke mně po větru dostalo nelibé vůně z oblasti kolem zadečku. Soptíček bohužel v zápalu hry neudržel šperkovnici a obsah vysázel do spodního prádla.
Při představě, že se táhneme přes celou obec se smradlavým nákladem, rozhodla se blondýna situaci vyřešit na místě.
Pro vykonání očisty jsem strategicky vybrala poslední volnou lavičku těsně v křoví.
Jenže posrané dítě odmítalo spolupráci a začala honitba.
Volám : " Sofinko, kočičko, pojď ke mně "
Vnučka odpovídá : " Já nejsem Fofinka, já jsem Emily "
Žebrám, ruce svírám, že bych si klekla ?
Rudnu : " Sofinečko, prosím "
Odpověď se nese hřištěm a při letu smrdí : " Já jsem Emily a řeknu to Donaldovi ". / rozuměj, nikoliv Donald Trump, ale kačer Donald, moje vnučka je do něj a do studia Walta Disney zamilovaná /
Modlím se k bohu, všechny ženy na hřišti se divně dívají na mne a naší Emily.
Chci se propadnout do Západního Německa a být kamarádka s Angelou Merklovou, ale asi jsem na to moc světlá ?
Za co ? Za co ? Honím posraného Soptíčka, liga vesnických matron na mne zírá. Ráno jsem vstávala ve 4 hodiny, odpracovala si své, v poledne už jsem odjela 100 km, dělám právě babičku a to uřvané dítě je Emily ? Za co ?
Mám rudý obličej, krůpěje potu mi lepí ofinu a mám perverzní pohled typického úchyláka.
Konečně jsem jí drapla a odtáhla do křoví.
Na lavičce u křoví jsem svlékla Soptíčkovi plné kalhotky a co s tím hnědým semišem kolem konečníku, který děsně páchne a táhne se až do pasu ?
Flaškou s pitnou vodou jsem se ho jala omývat, co šlo.
Soptíček začal strašlivě řvát, šíleně, celým hřištěm se neslo : " Pomoc, Pomoc , Pomoóóóoc "
Ano, uznávám, bylo to přes čáru, uznávám bylo to na gilotinu, alespoň výrazy přítomných dam si nezadaly se skutečným zločinem. Vono, když kouká z křoví blonďatá makovice s rudým ksichtem a pozornosti se dožaduje s prosbou pomoci malé dítě, kdo by odolal ?
A pozor, přichází velvyslankyně satelitu / nikoliv Vatikánu /, po čichu už chápe, lehce zhodnotí situaci a ostatním hlásí : " Dobrý, ta malá se posrala ".
Blondýna se stává okamžitě hrdinkou, je vybízena ke kontaktu, k rozhovoru, možná i nějaké dopolední rande než manžel přijede z práce, by se dalo domluvit.
Vysypala jsem metrák malých kamenů, opláchla malé Emily půlky a domů jsem, já blondýna, odcházela za hrdinku. / pouze místní, Blesk o tom druhý den neinformoval /.
Krásný, jarní víkend přeje blondýna, která honí po dětských hřištích cizí dítě a pak mu rve dolů spodní prádlo a to celé za účelem být jednoznačně nejlepší středočeskou babičkou.


41 komentářů:

  1. Simčo, vidím to živě. Jsi hrdinka....jsi....a jsi....

    OdpovědětVymazat
  2. Jako kdybych tam byla s vámi oběma. Jo dětičky, ty nám dokáží připravit perné chvilky.

    OdpovědětVymazat
  3. Jó, to jsou ty babičkovské radosti! Tak si to hezky užívej. Můj vnuk je už velký a někdy bych se z něho pos... spíš já.

    OdpovědětVymazat
  4. Milá blondýnko, hned první dítko mě naučilo nevycházet z domu bez balíku vlhčených ubrousků a balíku kapesníčků. Je to už skoro patnáct let a ještě jsem to pravidlo neporušila .

    OdpovědětVymazat
  5. Simonko, vidím to živě před sebou. Jsi statečná a bravurně jsi to zvládla.   

    OdpovědětVymazat
  6. Výsledné konstatování velvyslankyně smečky místních matek nemá chybu. Čekala jsem, co z toho bude, jestli si tě nepodala celá smečka bez možnosti obhajoby, ale nebylo to třeba.

    OdpovědětVymazat
  7. Jsi velmi zdatná bába, doufám, že budu taky taková....

    OdpovědětVymazat
  8. [4]: Já už vlhčené ubrousky přestala brát (kluci 18 a 29), ale měla bych zase kvůli psovi, posledně jsem mu statečně vyrvala hovno z tlamy. Ubrousky měla naštěstí Zuzana....

    OdpovědětVymazat
  9. [9]: Já si je brát nepřestanu nikdy, protože jsem čuně. A i kdybych měla takové nutkání, tak jednou přijdou vnoučata, takže tu nit asi raději přetrhávat nebudu .

    OdpovědětVymazat
  10. Tyjo, já se v první chvíli lekla, že ty jsi byla obětí znásilnění na dětském hřišti, o kterém se dnes psalo

    OdpovědětVymazat
  11. Živě jsem si to představovala S dětmi je vždycky sranda

    OdpovědětVymazat
  12. Ježíš teď jsem se fakt od srdce zasmála   Ty máš talent na psaní. Úžasný, vtipný..... díky

    OdpovědětVymazat
  13. Povedená chvíle se Sofinkou povedeně vylíčená .

    OdpovědětVymazat
  14. No nezavidím      Jsi vážně hrdinka Botičky taky stále vysypávám, no ještě že už se aspoň nepos....á      Ale vztekat už se umí taky pěkně    , včera jsme si s ním užívaly v Kuksu, dnes ho naštěstí vracím      a hurrá zítra do práce

    OdpovědětVymazat
  15. [1]: Já to ještě dneska cítím

    OdpovědětVymazat
  16. [11]: Smích léčí, kočko

    OdpovědětVymazat
  17. tak to jsem se zasmála:) ale je hezké, že ještě v dnešní době si někdo všimne, když dítě řve o pomoc..

    OdpovědětVymazat
  18. Takové články po ránu moc ráda čtu 😊Hned se mi bude startovat líp. Což neubírá nic na skutečnosti, že to musel být téměř dramatický zážitek!😂😂

    OdpovědětVymazat
  19. Tohle je situace, kterou jistě zažilo hromada babiček. Jen málokterá by to dokázala tak barvitě vylíčit, jako ty, Simi. Děkuji za počteníčko, řehtala jsem se nahlas.

    OdpovědětVymazat
  20. Musím říct, že jsem se opět pobavila, líčení situace je naprosto dokonalé!

    OdpovědětVymazat
  21. Znám Ale poradila sis Naše malá si zásadně sundavala botičky na dětských hřištích. Tak jsem neřešila kamínky, ale nevypratelné ponožky

    OdpovědětVymazat
  22. Až mi z toho vyhrkla slza ... ta představa byla jako živá.

    OdpovědětVymazat
  23. [17]: Je grafik, ale v určitém období svého dětství právě chtěla tančit u tyče.

    OdpovědětVymazat
  24. Tvoje akce zrajou jako víno. Tohle mě rozřehtalo - a popis akce

    OdpovědětVymazat
  25. Jo,jo, děti umí připravit horké chvilky . Asi to nebylo naposledy .

    OdpovědětVymazat
  26. Srsnda musi bez, kdyby se dělo cokoli...   

    OdpovědětVymazat
  27. Blondýnko, hahahahaha      Směju se po ránu, pobavila jsem se a připomněla si mi podobné situace nejen s vnoučaty, ale i s vlastními dětmi. Vzpomněla jsem si na narvaný autobus, který se po té, co jsem v Praze nastoupila do MHD a moje mrňavé dítě v kočárku se posralo. Všichni se nahrnuli k řidiči a my měli půl autobusu jen pro sebe. Měj pěknou neděli.

    OdpovědětVymazat
  28. Simčo, tak jsem se zase zasmála, ale danou situaci Ti vůbec nezávidím. Ještě že jsi měla při sobě lahev s vodou, také to mohlo skončit smrkovou větvičkou. :O) Jako Emily mne Soptíček dostává, obávám se, že to s ní nebudete mít vůbec jednoduché a ještě si hodně užijete. Je ale rozkošná, takže určitě vše odpuštěno.

    OdpovědětVymazat
  29. Gratuluju k titulce, vždycky Tě tu ráda vidím...

    OdpovědětVymazat
  30. [31]: Jéééé, děkuju, vůbec jsem si nevšimla       

    OdpovědětVymazat
  31. [32]: V pohodě, já to tu hlídám...

    OdpovědětVymazat
  32. [33]: My máme tak šikovný kolektiv, mnoho jiných by nám mohlo závidět, když jeden vynechá, hned ho někdo nahradí   

    OdpovědětVymazat
  33. Super povídání, pobavilo mě to a nezáviděníhodná situace, ale zvládly jste to. A Emily nebo Ema se mi moc líbí, ovšem Sofinka je taky úžasné jméno.

    OdpovědětVymazat
  34. my mame tiez emily. drazdil som ju otazkou, kde ma plenky. ona na to pysne stiahla gatky so slovami "ja uz nepotrebujem!".

    OdpovědětVymazat
  35. Čekala jsem, co se z toho vyklube a ... úžasně jsem se pobavila. Taky jsem čekala, že tě místní matky postaví před soud. Ale situace se rozsoudila sama.

    OdpovědětVymazat
  36. Máte krásnou vnučku ale dávám pěkně zabrat .

    OdpovědětVymazat
  37. moc pěkný a vtipný jen tak dál, ráda si zas přečtu pokračování. Soptíci jsou dneska skoro všichni ti malí jak to tak pozoruju.

    OdpovědětVymazat
  38. Úplně jsem si to dokázala představit... až jsem se u toho článku začala culit jako cvok   

    OdpovědětVymazat
  39. Přesně takové kamínky si vysypává vnučka z moderních botiček, když jsme na dětském hřišti. Kdo to vymyslel nevím. Navrhovala jsem jí kotníčkové tenisky. Vysvětlila mi: babiko, doma nemáme, musíme koupit. Pěkná anabáze to byla, dobře jste ji vyřešila.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.