Poklad s přidanou hodnotou...

Výzva třetí, tentokrát u MARTY .

Má startovací čára je znevýhodněna skutečností, že nejsem sběratel starých kousků, nevlastním

půdu se zaprášenými starožitnými mlýnky, žehličkami nebo hmoždíři.

Mám své poklady a tento je s příběhem, který zásadně ovlivnil můj život.

Jsem pověrčivá. Před černou kočkou zastavím, autoškolu odjezdím v jedněch spodních kalhotkách.

K lékaři nosím přívěšek ve tvaru srdce, před dlouhou cestou autem mám rituál, kdy políbím volant.

Na všechna důležitá jednání nosím náušnice, které jsem před lety dostala od dcery.

Rok jsem jezdila a sháněla zahradu. Další rok jsem se dívala v inzerci na jednu zahradu.

Byla nádherná, na fotkách se v dáli tyčil hrad Střekov.

Schůzka byla smluvena na dopoledne s majitelkou a zástupkyní realitní kanceláře.

Důležitá schůzka, důležité jednání, musím si vzít náušnice.

Vcházela jsem a nemohla jsem dodýchnout, ta lokalita, to místo.

Vše jsem měla v mlze, jako kdybych se pohybovala po špičkách, tančila po stéblech trávy.

Bylo to přesně to vysněné místo, na které jsem celý život čekala.

Jediné, co je mi proti srsti, je tlak realitní makléřky.

Odmítám okamžité rozhodnutí a nechávám si time out.

Nervozita mne svázala, klepaly se mi ruce, tak moc jsem chtěla mít kus téhle půdy.

Ale nikoliv pod tlakem !

Vytáčím číslo realitní kanceláře a ve stejném okamžiku zjišťuji, že mi na druhém uchu chybí náušnice.

Špatné znamení.

Ve vteřině se mi udělá špatně. Nesnáším ten podtlak a psychiku podtrženou ztrátou cenného šperku.

Chci druhý den schůzku na místě zopakovat s dcerou.

V kalendáři se na mne usmívá poslední středa března roku 2015.

Vcházíme všechny tři, já, dcera a Soptíček v bříšku.

Kýčovitá modrá obloha vyšperkovaná slunečními paprsky a na kopci se majestátně tyčí hrad.

Lesknout se mi oči, buší mi srdce a dcera se jen usmívá. Bože, jak ta mne zná.

Vcházíme do altánu a v tom ji zahlédnu.

Na ošoupané, neudržované podlaze se v ranním slunci blýská moje ztracená náušnice.

Čekala tam na mne a mé rozhodnutí.

Podepisuji svou životní smlouvu, nemohla jsem dostat jasnější znamení osudu.

Poklad s přidanou hodnotou, mé náušnice, vytoužená zahrada a začínající dynastie zahradníčků z podhradí.

Zazvonil zvonec a jedna pohádka o splněném snu naštěstí nekončí. Když se po třech letech dívám na tyto fotografie, je to celé jen moje neuvěřitelná dřina, ale výsledek jednou bude stát za to.

A náušnice nosím jen výjimečně.

Krásný týden plný slunce a pohody, střežte své poklady.