Budem stárnout s grácií ....

... aneb blondýno, není to marný boj ?

Při vstupu do výstavních pavilonů Zahrady Čech v Litoměřicích jsem dostala po hubě ! Dvě pěstí, dvě tyčí a chtělo se mi zemřít. Vyrážíme dvakrát ročně a dvakrát ročně je to hardcore, je naprosto jedno, zda vyrážím se Soptíčkem nebo se sousedy.

Koupím v tom totálním chaosu vždy spoustu rostlin, spoustu travin, je mi šoufl z přepálených nudlí, srkám nechutnou 100% praženou kávu, dvakrát až třikrát do davu vysypu kabelku, na toaletě se zamknu tak, že mne ani hajzl - babička nemůže vypustit. Tak tentokrát to bylo se sousedy. Blondýna musí uznat, že její sousedka je z gruntu čupr baba, která byť už měla 70 let, mám obličej jako dětskou prdelečku.

U pokladny se dožadovala vstupenky se slevou pro důchodce, pracovnice se několikrát přeptala, zda skutečně potřebuje tu pro penzisty. Přišlo mi to nesmírně humorné, jako když se puberťák dožaduje vstupu na diskotéku a musí se prokázat občanským průkazem.

Na řadu přicházím já, já blondýna. A za okýnkem slyším : " Taky jednu pro důchodce ? "

Tuto hořkou pilulku jsem musela spolknout a za trest jsem si dala trdelník.

Má známá, dobře známá, skoro kamarádka má nová prsa. Mít krásná prsa na svém místě, skoro u brady, to je obrovský sen jedné blondýny a nebudu zastírat, udělaná a nová prsa jsem viděla pouze v televizi či v časopisech.

Jak asi vypadají taková prsa ve skutečnosti ? Jsou opravdu taková tvrdá a pozná to normální smrtelník ?

Jooo, tolik otázek, tolik otazníků ....prostě já ta prsa musím vidět.

Připadala jsem si jako nadržený patnáctiletý studentík, dech se mi pomalu nedostával, když má skoro kamarádka sundala podprsenku. Blondýna zalapala po dechu a jediné nač jsem se zmohla : " Bože to je krása. "

Čekala jsem úplně všechno, ale že to bude taková nádherná podívaná ! S otevřenou pusou, nevím, zda jsem si i neslintla jsem uslyšela : " Chceš si šáhnout ? "

Přátelé, já si šáhla, poprvé v životě jsem držela v rukou, fakt jsem použila obě dlaně, výstavní čtyřky na svém místě. Jo a blondýna by chtěla vzkázat, že když držíte v dlaních taková nadpozemská ňadra, no holky, fakt nejsou tvrdý.

Před pěti lety jsem dostala od výživové poradkyně radu nad zlato. S razantním zhubnutím, pokud jsem nechtěla vypadat jako mops, což jsem fakt nechtěla, ano, musíte si najít šikovnou kosmetičku.

Ruce kosmetičky byly jako koncert filharmonie, dokázaly na mém obličeji zlikvidovat miliardy vrásek, udržet elasticitu, no prostě perfektně odvedená šichta. Z blondýny byla kočka bez 35 kg špeku a vody a obličej zůstal na svém místě.

Jenže paní kosmetička ochořela a já zůstala bez pomoci.

Město je plné schopných rukou, však já si nějaké najdu.

Vcházím do místnosti, která mi připadá jako kosmická loď. Všude samé přístroje, všude samé ventilky, hadičky, kabely, krabice. Hlavou se mi honí, není to spíše STK ??? Nedělají tady technickou pro automobily ?

Nic blondýno, buď statečná, chceš být kočka !

Hned první otázka mne děsí : " Jak snášíte lopatu ? " Těžko posoudit, ještě jsem žádnou nedostala !

Druhý dotaz : " Jak snášíte žehličku ? " Blbě, nerada žehlím.

Poslední kontrolní otázka : " A co vibrace ? " Noooo, tak ty já miluju, jsem tu dobře.

Takže ... nejdříve mi laserovou lopatkou vyčistili obličej, pak mi ho galvanickou žehličkou nažehlili a do finále mi ho frekvenčním vibrátorem ošetřili. Paní kosmetička mi s vážným výrazem oznámila, že až přijdu domů, nepoznám se.

Blondýna na sebe rozsvítila všechna světla a nic. Druhý den nic, třetí den nic, pořád stejný výraz, pořád stejné vrásky.

Ani lopata, ani žehlička, ba ani ten vibrátor, já vypadám na chlup stejně.

Ba dokonce jsem si vybavila slova mojí generálky, která se svým moravským dialektem hodnotila sousedku Shořálkovou, když se nesla od kadeřníka : " Bože, děvčico, pohleď, vypadá jako půl prdele za plotem ".

Přeji vám krásný jarní týden plný sluníčka, pohody ... jo a budeme stárnout s grácíí ...