čtvrtek 29. června 2017

Červen v kostce...

...měsíc voňavých jahod, třešní a obrovského sucha. Pro mou maličkost i měsíc nostalgie a sentimentu.
Pohled na naši řeku, řeku Labe, mě deprimoval a skutečně mi není lhostejný. Jako dítě jsem tuto řeku zažila plnou lodní dopravy nebo výletních lodí. Poslední roky je splavná pouze v zimě a to jen v určitých částech. Nyní je tok Labe tenký a celý jde projít suchou nohou. Je to strašně smutný pohled na vyprahlou řeku. Trávníky, stromy, záhony v městských parcích vypadají jako v září. Někde jsme jako lidstvo zaspali, ale nebudu kázat vodu, když sama piju víno. Byla jsem nucena i já zalévat pitnou vodu, protože by mi vše pochcípalo.
Soptíček prožívá velice hektické období, vyznačuje se vztekáním, vynucováním, leháním, hekáním, bublinami u nosu, pevně věřím, že někdy skončí. Je šikovná, miluje knihy a krásně spojuje slova. Bohužel je to šťoura šťouravá, nimrá se v jídle, plazí se u toho jako malá hadice. Tato období vzdoru jsou náročná, její maminka by mohla chodit za tyčí, hodně štíhlou tyčí.
Hodně jsem cestovala. Cestovala po Čechách, abych zjistila, že se na nás valí daleko více komerce než si dokážeme přiznat.
Při pohledu z hradu Špilberka , kde jsem měla moravskou metropoli jako na talíři, jsem si uvědomila a nyní mi to , prosím, patrioti Brna odpustí, že můj srdeční top je prostě pohled z Pražského hradu. Ve sklepních prostorách, kde se nacházel těžký kriminál, jsem byla šťastná, že nemusím umírat v kobkách.
Dýchly na mě vzpomínky z dětství, kdy jsme v rodné Olomouci ráno s rodinou připravovali zboží na trh, stejně nádherně vonělo náměstí v Brně, kde pěstitelé nabízeli svou čerstvou zeleninu. Děkuji, je poučné si uvědomit, jak kouzelně ještě dokáží vonět vzpomínky.
Loučím se s měsícem, který půlí rok a začal opět nenápadně ukrajovat z krajíce světelné pohody. Voňavé jahody prozářily naše příbytky, aby je pomalu nahradil chladivý meloun a musím říct, že jsem několikrát už skvělý ochutnala.
Pokud vás čeká dovolená, prázdniny, přeji pohodu, klid a maličko vyváženější počasí...krásný první prázdninový měsíc.



U nás konečně prší, déšť je hustý a vydatný.
Zahrada zářila a volala, jaké blaho prožívá, jak konečně začíná zase radostně vegetovat a kosáci se v loužích ovalovali a řádili, jako by vodu viděli poprvé.
No a abychom měli něco veselého na závěr, v našem jezírku jezdí rybí potěr, naše jezírko je funkční biotop i s přírůstky.

20 komentářů:

  1. Pěkně prožitý měsíc, snad bude Soptíček mít to období vzdoru brzy za sebou, přeji vydařený červenec

    OdpovědětVymazat
  2. Moc radostné psaní i koukání. Snad se červenec dá vidět tou symfonií tepla a deště, jak jsi krásně popsala déšť po dlouhém suchu. Tak ať se na vaší zahradě všechno raduje a třpytí co nejvíc. Soptíčkovi předej pohlazení po hlavičce - však ona zase bude jedno pohodové děcko

    OdpovědětVymazat
  3. Krásné shrnutí období jednoho měsíce. Ty jsi prostě ,,básník a sedlák".

    OdpovědětVymazat
  4. Jahody, meruňky, vedro a vzteklé batole. U nás už taky prší, prakticky celý den v kuse. Konečně. Snad se Soptíček brzy uklidní, já moc dobře vím, jak je tohle období náročné pro všechny zúčastněné. Jinak přeji pěkné prázdninové měsíce! :)

    OdpovědětVymazat
  5. A tak jo, já ti to teda odpustím, pohled na Prahu z Hradu, to je něco úchvatného, to i já musím uznat.

    OdpovědětVymazat
  6. Simčo, moc se mi líbí jak píšeš a ráda čtu Tvé řádky. Hodně věcí vnímám podobně, ale takhle krásně se o nich rozepsat neumím. No a na melouny už se těším, dnes jednoho sladkého také máme. :o)

    OdpovědětVymazat
  7. Tohle je první léto, které si doslova ujíždím na ovoci. Hlavně ať je vodnaté. Nikdy jsem nesnědla tolik melounu/ů, jako letošní červen :)

    OdpovědětVymazat
  8. V Brně na Špilberku jsem byla, ale pro mne taky Praha je Praha. Včera se Ti poštěstilo a pršelo a bouřilo, taky s kroupami jako u nás? Melouna jsem letos neměla, čekám na ty rudé rozřízlé, abych viděla červeň s černými peckami a ne růžové s bledými peckami.

    OdpovědětVymazat
  9. Moc pěkná kostka, no jako vždy u tebe      Letos jsme měly jahod i celkem hodně a už zrají lusky a každý den obhlížím cukety, kdy už konečně nějaká naroste    No a meloun už jsme párkrát měly a moooc dobrý   

    OdpovědětVymazat
  10. Krásné povídání. Soptíček si vzdorovité období přetrpí nebo spíše rodiče a babička si to přetrpí a bude zase boře. Přijde zase jiné období. Mi Moraváci máme Špilberk a Praha je pro nás svátečním městem. proto budeme také nadšeni v jejích zahradách. Jen se tam zase někdy dostat.

    OdpovědětVymazat
  11. Na řeku bez vody je velmi smutný pohled.Jako by nežila...

    OdpovědětVymazat
  12. To jezírko je bomba, já mám malý a když jsem manželovi naznačovala, že by jsme ho mohli zvětšit, tak mi odpověděl..."ANI NA TO NEMYSLI"    tak nic no

    OdpovědětVymazat
  13. Pěkné shrnutí A sice Brno je moje rodné město, ale pohled z Pražského hradu je opravdu kouzelný. Ráda se při návštěvách Prahy procházím nejen po Karlově mostě ale i na Vyšehradě.

    OdpovědětVymazat
  14. [1]: Byl neskutečně nostalgický, budu doufat, že červenec bude veselejší

    OdpovědětVymazat
  15. [10]: Zdendíku, ona dokáže být k sežrání, ty její malé pacinky, boží, ale když se změní v Krakena, je to hrůza hrůzoucí.

    OdpovědětVymazat
  16. [12]: Pohled na tu řeku je nesmírně bolestivý, protože to svědčí o tom, že máme velký problém, veliký.

    OdpovědětVymazat
  17. Jezírko je nádherné, soptící soptík usměvavý... To vyschlé Labe si neumím představit. Já si spíš pamatuji, jak se vylívalo na silnici a ten pohled byl vždycky ve zprávách, jakmile trošku zapršelo. A jestli Brno nebo Praha, to se neumím rozhodnout.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.