Noc, která roztančila můj život...

Byl teplý, vlahý červenec.

Typická vesnická tancovačka, kterých bylo o víkendech mraky. Místní národní výbory si namalovaly čárku za kulturní akci a my mladí jsme měli, kde vyplavit endorfíny.

Obrovský sál plný dlouhovlasých mániček. Koncentrace modré rifloviny, cigaretového kouře, alkoholu a zakázaných látek.

Každý co potřeboval, každý co chtěl.

Ale hlavně spousta rockové hudby, spousta úderného tance.

Ve víru tance jsem otočila oči k podiu.

Stál tam u mikrofonu, zpíval píseň Whitesnake a jeho prsty rychle přeskakovaly ze struny na strunu.

Naše oči se setkaly. Nikdy jsem neviděla tak nádherné oči, tak nádherný úsměv.

Tisíckrát jsme se setkali očima a vždy mi to setkání rozvibrovalo tělo i mysl.

O přestávce mi někdo položil ruku na rameno a lehce poklepal.

Byl to on a jeho nádherné oči.

Vtančil mi do života nádherný chlap.

Když mě o půlnoci na návsi políbil, propadla jsem jeho polibku, jeho něžným rukám, jeho skvostným očím.

Protančili jsme noc v sále propocených těl, cigaretového kouře a alkoholového odéru.

Svítalo. Dral se na svět nový den. Drala se na svět nová, nádherná láska.

Rozbřesk něžného slunce v objetí dvou lidí. Spojení, které přinesla noc a ráno tomu svazku požehnalo.

Šli jsme tři. On, já a jeho kytara.

Ta noc, roztančila můj život.

Byl studený, propršený červenec.

Na porodním sále jsem za temperamentního bubnování deště do okenních tabulek porodila naší dceru.

Do roka a do dne.

Je esencí nás dvou. Má kus od každého z nás. Má něžnost té noci nás dvou.

Je naše pokračování. Na hvězdné obloze tehdejší noci už probleskla její hvězda.

Aby se následně stala hvězdou našich životů.

Že se nám to nepovedlo. Že jsme se uměli zraňovat, trefovat a zabíjet všechno krásné.

Že jsme tu lásku zabili, utopili v každém dni hádek a zloby.

To je život ve své nahotě.

Ta noc mi dala největší a nejkrásnější lásku. Dala mi muže.

Dala mi dceru.

Přivírám oči...slyším tu hudbu z povzdálí, cítím tu vlahost večera a přesně vím...mělo to tak být.