Když mi sudičky nadělovaly, nešetřily. Daly mi do vínku pestrou paletu vlastností, charakterových rysů.
Netrpělivost, rychlé soudy, ukvapenost, stále nastartovaný motor, který nechce a nechce zpomalit, nechce lehce vrnět, má neustálou potřebu střihat zatáčky, hnát se.
V době dospívání a nezralosti byly tyto vlastnosti bolestivé, málokdy pochopené a čas malin nezralých mi oklešťoval čas.
Kam, blondýno, kam spěcháš ?....pro první políbení.
Stáli jsme v průjezdu, namačkaní ke schránkám na dopisy. Tělo sevřené do oteplovaček, zkurtovaná hlava do příšerné čepice, ze všech stran na nás padaly lyže a hole / utekli jsme lyžařskému výcviku /.
Jeho rty byly nádherně měkké, vláčné a nesmírně mi chutnaly. Dokázali jsme prolíbat dlouhé minuty, dlouhé hodiny.
Nikde mě neškrabaly neoholené vousy, protože prostě ještě nestačily narůst.
Bylo to kouzelně sladké, chutnalo to a přesto v tom bylo mnoho ještě nevinného.
Kam, blondýno, kam spěcháš ?...zapálit si první cigaretu.
S první cigaretou, vykouřenou v sedmé třídě, přišla obrovská vášeň.
Nebylo třeba se předvádět, já vzorově potáhla a propadla nikotinu. Propadla jsem bílé tyčince naplněné tabákem.
Bože, jak mi od začátku chutnala, jak mě uspokojovala, jaké nirvány se mi dostávalo.
Mlátili mě jako žito. Bušili do mě fyzicky i psychicky, já vzdorovala.
V dospělém věku jsem zažívala požitkový orgasmus. Nic se nevyrovnalo první ranní kávě s cigaretou.
Kam, blondýno, kam spěcháš ?...pro první milování.
Byl první jarní den. Moje tělo toužilo " to " prožít. Mojí hlavě se ta myšlenka nevzpírala.
A já spěchala rychle do světa dospělých.
Bez vášně, bez vzrušení, bez předehry, bez dráždění, bez divokosti, bez lehkosti.
Souboj dvou holátek bez zkušeností.
Kam, blondýno, kam spěcháš ?...vypít první skleničku.
Alkohol, ten démon, co se noří z každé ledničky, co se noří z baru v obývacím pokoji.
Ohromně mi chutnal, nebránil mi v ničem.
Nikdy jsem nevěděla, kdy mám dost. Když všichni končili, já začínala. Dokázala jsem se ráno probudit v Mikulově.
Ráno jsem vycházela ze sklípku, abych večer tančila na rockovém festivalu, s věrným přítelem.
S alkoholem.
Jak rychle běží čas, když jste netrpělivá blondýna ?
Jak moc tlačíte tu káru všem navzdory. Potřebujete se líbat, potřebujete být ženou, pít alkohol, kouřit, šňupat.
Jak se třesete na první občanku. Mládí, nevybouřené emoce, tužby...hotový Molotovův koktejl.
Mám nažito na tři životy. Mám vypito, vykouřeno, životem mi prošla slušná řádka mužů.
Mělo to tak být ...abych mohla konečně zpomalit.
Moc se mi líbí ten letní kabátek blogu A ono někdy není od věci tolik spěchat
OdpovědětVymazatKrásně napsané! Ach ty cigarety, znám víc lidí, co je milují, než ty, co je ze srdce nenávidí. :)
OdpovědětVymazatMám v sobě taky podobný motor, který mě bezhlavě hnal dopředu a přinášel životní zkušenosti. Na první polibek si nepamatuji, s cigaretami jsem vyrostla, protože táta kouřil 80 denně a vyhnout se jim nešlo. Občas jsem mu nějakou šlohla a zkoušela se tvářit jako dospělá. Šlukovat jsem začala až na intru. První sex - nezapomenutelný zážitek v necelých sedmnácti a jako bonus se synem profesora. Bylo to peklo, když stál před třídou a já nevěděla, zda ví ...
OdpovědětVymazatMilá Blondýnko,
OdpovědětVymazatNekouřím a ač se mě to někteří snažili naučit, nikdy se to nikomu nepovedlo.
OdpovědětVymazatHeřmánek a modrá obloha. To je optimismus!
OdpovědětVymazatBloncko, tohle je nádherný článek! Já jsem povahově asi úplný opak tebe , pomalá blondýna. Nikdy jsem moc netlačila. A teď spíš zrychluji Akorát teda nešňupu
OdpovědětVymazatMoc pěkně napsané.Jako 4(-Padesátka)jsem zavzpomínala...
OdpovědětVymazatSimi, opět hezké počteníčko. V něčem jsem se našla. Ač z nekuřácké rodiny, kouřila jsem do 40ti let. Pak ze dne na den konec. Jsou věci, na které si prostě musíš přijít sama. Přeji krásné teplé dny.
OdpovědětVymazatJá se zvládla akorát rychle vdát a mít děti Cigarety mi nikdy nezachutnaly....a alkohol si vychutnávám teď, taková sklenička bílého , už se těším až se za pár dní probudím v Mikulově
OdpovědětVymazatMoc hezký článek, vystihla jsi to úplně přesně, ostatně jako vždy Kromě té první cigarety na ostatní si taky pamatuju jako holka jsem byla spíš pomalá, pak jsem zrychlila, teď jsem spíš v klidu - naštěstí. Asi to bude tím, že nejsem blondýna
OdpovědětVymazatZase hodně čtivé větičky o spěchání do světa dospělých.
OdpovědětVymazat[1]: Já děkuji, dělat se rychle a sám
OdpovědětVymazat[5]: No já bych neřekla, že by mě něco došlo, spíš mě to začalo formovat jako člověka, nemám problém dnes žít maličko pomaleji
OdpovědětVymazat[7]: Co není, může být. Je třeba poznávat nepoznané a obohacovat se... popravdě...kdybych napsala úplně vše, zvedlo by to hladinu potůčku blogového světa a je třeba nechat si i něco pro sebe. Jsem ráda, že jsem zpomalila, už bych tu nebyla a to doslova
OdpovědětVymazatUž nespěchám. Tedy když opravdu nemusím. Zvolnila jsem. A vidím, že to taky jde. Že svět se nehroutí, když je něco později.
OdpovědětVymazatObdivuji co jsi napsala, obdivuji jak jsi to napsala.
OdpovědětVymazatHezký článek,vyvolal pár vzpomínek:)
OdpovědětVymazatI když je možné brát jako stigma Východu, že většina Neprivilegovaných je nucena závodit na dřevěných kolech, je tragikomické, když konečně dojede do cíle, a tam spatří nejmodernější Západní raketu, plnou Privilegovaných...
OdpovědětVymazatTaké bych potřeboval nějakou brzdu...
OdpovědětVymazat[16]: Lotty, jenže k tomu musí člověk dospět
OdpovědětVymazat[17]: Ano, správně. Konečně si rozumím, konečně vím, co od sebe očekávat, co od sebe chci a co né.
OdpovědětVymazat[18]: A to je dobře, jen vzpomínej.
OdpovědětVymazatHolka, ty mě dojímáš,
OdpovědětVymazat"životem mi prošla slušná řádka mužů" - to je ono, je nač vzpomínat.
OdpovědětVymazat[25]: Já budu mít v důchoďáku skutečně nač vzpomínat
OdpovědětVymazat...taky znáš ten slogan spěchej pomalu? Taky jsem spěchala a teď jsem zvolnila...
OdpovědětVymazat