...aneb příroda ví, co dělá.
Přijel Soptíček.
Hurááá, přijel Kraken.
Úderností sobě vlastní vběhl do domácnosti, která se záhy mění na minové pole.
Rozinka s naježenými chlupy zalézá do nejvyššího sloupku škrabadla. Na výrazu Edíka je vidět, že by chtěl emigrovat.
Emigrovat daleko. Míša se stal objektem vášně, Soptíček si ho nonstop cpe na " tulíka " / volný překlad pro drsné objímání/.
Z bytu je kůlnička na dříví, alespoň smažený květák potěšil.
Dochází k přesunu jednotky rychlého nasazení.
Nové jezírko je zkolaudované. Ryby byly několikrát nakrmeny kačírkem, hrubost a jemnost kamínků si batole vybíralo podle momentální nálady. Všichni kapři záhy vyhledali největší hloubku a vynořovali se pouze pro nádech, výdech vynechali.
Já, moje dcera, moje švagrová, můj synovec, všichni jsme stále ve střehu připraveni na steč.
Soptíček ve skvělé formě likviduje osazené koryto a zkoumá hloubku osazení a délku kořenů rostlin.
Z chaty je kůlnička na dříví, alespoň francouzský jablečný koláč s griliášem potěšil.
Švagrová utíká, prý mají hodně úkolů.
Kecá, těší se, že bude mít svůj klid a v uplynulých dnech si bude vážit svých dvou puberťáků.
Přijíždíme domů, všechny kočky jsou už dávno schované.
Nemají zájem o tulíka.
Svléknu Soptíčka a v ten moment to nekončí, ale začíná.
Pocit nahoty a uvolnění v ní probouzí tygra. Běhá, řve, poskakuje a odmítá se obléknout.
Smráká se, Kraken je kojen a očekáváme klid.
Dávka mateřského mléka nepomohla, asi nebyla dodržena teplota a dávka medu, publikace lžou, že si máte dát před spaním teplé mléko s medem.
Je 22:10. Je skoro tma. Je ticho.
Padám obličejem do polštáře. Neumytá, nevyleštěná, nenamazaná.
Celou noc sebou hážu, celou noc mě chodí kočky ujišťovat, že v domácnosti zůstanou.
Příroda je mocná čarodějka.
Přesně ví, v jakém úseku býti matkou, v jakém úseku býti babičkou.
Splnil se mi sen, mám nástupce.
Já, jaderný reaktor mám konečně malý, docela maličkatý jaderný reaktorek.
P.S. Celkem by mě zajímalo, jak to dělají tatínkové v důchodovém věku, kteří si místo vnoučátek pořizují dětičky ?
Protože já, uvadající babička za pár dní Soptíčka vyexpeduji domů a týden budu duševně relaxovat, ale takový tatínek má to nadělení pořád včetně řádně nastartované a krásné, mladé manželky.
Tak takhle jsem se už dlouho nenasmála.
OdpovědětVymazatTo je ta výhoda babiček, půjčit a vrátit Nastartovala jsi mně den dobrou náladou, díky
OdpovědětVymazatto muselo být veselo
OdpovědětVymazatMně sice vnoučata chodí do školy (1. a 3. třída), ale zhusta jsem ráda, že sem jezdí jen na otočku...tudíž při vašem líčení jsem se mohla pohodově smát.
OdpovědětVymazatSvižně napsáno, vyloženě pro vrásky smíchu na babiččině tváři. A krásný letní kabátek - kdo to má!
OdpovědětVymazatTy jsi musela mít zcela určitě tu nejlepší známku ze slohových cvičení ve škole. Naprosto bezvadně umíš popsat danou situaci.
OdpovědětVymazatDěťátka můžou být požehnání nebo prokletí!
OdpovědětVymazatMoc hezká fotka!
OdpovědětVymazatNo holt jabko nepadá daleko od stromu, Soptíček je toho příkladem. A mám radost, že ho vidím s tou zmrzkou, jééé, jak já bych si jí teď dala, tu jahodovou a nebo třeba jen i ten obyčejnej polárkáč za pětku.
OdpovědětVymazatMoc pěkné počtení
OdpovědětVymazatZaujalo mě to leštění: jakou leštěnku používáš?
OdpovědětVymazatA uvadající babička je kdo?
OdpovědětVymazatSimčo, určité typy dědičnosti se vyskytují ob generaci, takže Soptíček má být po kom. Po babičce přeci a to se, jak píšeš, povedlo. :o)
OdpovědětVymazatSimčo, taky naprosto nechápu, kdo je uvadající babička No, ale přiznávám, že usínám dříve než Lexíček , jak já už se těším na tento víkend, kdy si ho zase po dlouhé době užiju a další týden na krátké dovolené
OdpovědětVymazatVnoučata zatím nemám, ale aspoň vím, co mě čeká Moc jsem se nasmála (já vím, co si myslíš - že mě to pak přejde) Ale určitě i víš, že byt, chata atd. byť převrácené naruby za ten krásný modrooký kukuč stojí...
OdpovědětVymazatMy máme 2 vnoučata - dvojčata, holky, zanedlouho budou mít rok a je to nádhera sledovat, jak z uzlíčků v inkubátoru vyrostli človíčci, kteří se pohybují po bytě jako pudli, neohrabaně stoupají a svými zvukovými projevy si dovedou leccos vymoct.
OdpovědětVymazatV jejich přítomnosti je den velmi kreativní, vtipný, veselý a aktivní. V jejich přítomnosti je den velmi, velmi dlouhý. Užíváme si ho naplno, proto se cítíme, jako bychom prožily dny dva. Přesto to tak rády podstupujeme.
OdpovědětVymazatSimco,pobavila jsem se na tvůj úkor. Popsala jsi trampoty všech členů domácnosti naprosto živé. Dostala mě i švagrová, která si bude vážit svých puberťáku.
OdpovědětVymazat[1]: Smích léčí a já jsem moc ráda občas terapeutem
OdpovědětVymazat[5]: Ano, bude léto a mi si to prostě musíme začít užívat
OdpovědětVymazat[9]: Ano, Soptíček velice rád zmrzlinkuje a celý kolektiv s ním
OdpovědětVymazat[12]: Já, já , jenom já.
OdpovědětVymazat[13]: Děti k životu patří, bydlí ode mě 100km a občas mi strašně chybí. Tím, jak jsme si vzácnější, i když si denně voláme, píšeme, mám radost, že jsou součástí mého života. Díku bohu
OdpovědětVymazat[15]: Nepřejde, milionkrát můžeš nadávat, milionkrát můžeš bědovat, přesto je miluješ, miluješ bez výhrad, nedovedu si představit, že bych je obě neměla
OdpovědětVymazat[17]: No to si piš
OdpovědětVymazatJééé, já to tady zase nepoznávám, stačil jeden den a celá titulka ti kvete. To je nádhera! Loni nám kvetl rmen kolem domu, nedaleká louka ho byla plná a letos tam není ani kvítek. A zmizely i vlčí máky.
OdpovědětVymazat[24]: Je mně jasné, že si nás omotají kolem prstu :).
OdpovědětVymazatAno, je třeba ubožáky pomocí digitalizace eliminovat
OdpovědětVymazatTak ze Soptíčka je Kraken, jo?
OdpovědětVymazatVeselý článek je balzámem na duši. Děkuji
OdpovědětVymazat