.... aneb infarktové procesí do TIHANY ...
Je léto, je horké léto, které láká blondýnu do víru cestování.
Dlouhého půl roku jsme se těšily... pozor !!! ...dvě blondýny na levandulový festival do maďarského Tihany.
To, že je venku denně přes 30 stupňů, už se v mém případě rýsovalo jako průšvih, ale což infarkt mohu dostat i u baráku.
Vyrazili jsme z Brna hoooodně brzy ráno.
Do Maďarska se účastníci zájezdu hezky protahovali ve vychlazeném autobusu, očumovali provoz, baštili svoje řízečky a prolévali se vodou.
Pitný režim je základ. A hlavně se všichni těšili, jak dorazí na druhé středoevropské Provence.
Jak naivní, jak pošetilé, jak úplně, ale úplně o něčem jiném.
Do Tihany, malé maďarské vesničky, čítající kolem dvou tisíc lidí jsme dorazili kolem poledne.
Teploměr atakoval třicítku a malou vesničku tisíce lidí.
Najížděly desítky autobusů, stovky aut, tvořily se kolony vedle kolon a maloučká, docela maloučká vesnice se měnila v boží dopuštění.
Nebylo si kde sednout, nebylo se kde schovat před sluncem, restaurace a občerstvení nestíhala tak zoufalý turistický nápor.
Prohlídku vesnice jsme vynechali a šli jsme s davem na dva kilometry vzdálené levandulové pole.
Lidské mraveniště...cesta dolů k poli ve výhni úderného slunce, cesta nahoru do vsi taktéž ve výhni, zde jsem viděla promodralé, rudé, bílé, červené, zdeptané lidské tváře.
Tisíce lidí proudili tam a zpátky.
Když jsme došli k poli, kde byly další tisíce lidí, které čekali na vstupenku na pole.
Chtělo se mi zemřít, položit život na protest za levandulové mámení.
Sečteno a podtrženo
- nevím, jestli mám ještě ráda levanduli, jestli mi ten namodralý zázrak ještě voní.
- nejvíce mě oslovily veřejné záchodky v Tihany, byla jsem zde nonstop.
- nejvíce jsem utratila za vodu a záchod, výrobky z levandule jsem měla na praku.
- porušila jsem přikázání nejíst v horkém létě nic z rychlého občerstvení, protože jsem se v podvědomí těšila, že úplavice udeří v řádu sekund a já pojedu klimatizovanou záchrankou.
- moje kamarádka stále dokola opakovala, že vidí blondýnu poprvé na šrot, podezírám jí z konspirace s maďarskou tajnou službou a že celá akce proběhla jako bojové cvičení NATO
- prožila jsem nejdelší 4 hodiny v životě, kdy jsem měla zapařené obě půlky, obě kýty a hlava šla z horka před tělem.
- kdyby to šlo, dala bych řád Práce děvčatům ze záchodkům, usmívala jsem se na ně tak blaženě, když mě pustily na pánské toalety, čert vem mojí sexuální orientaci, v Tihany jsem byla za pořádnýho chlapa.
- já , já nemilec zimy, jsem toužila, aby sněžilo, aby hustě a silně sněžilo.
No nic...já to přežila, dneska jsem se s mým kadeřníkem od plic všemu pěkně zasmála a na otázku, jak voní levandule ve 40 stupních ? ....no přeci Ty jsi má, levandulová
Úplně celá, celičká, levandulová
Nádherně levandulová
Levandulová....
Nádherně levandulová
Levandulová....
Vstupenku na pole! Uf!
OdpovědětVymazatMaďarsko to už je divoký Východ, a směrem na Východ dyzentérie exponenciálně sílí. Je to pravidlo, a nedá se s tím nic dělat, ale spousta ambiciozních lidí tomu nevěří, a nebo to dokonce ignoruje, a pak má nejen břicho jako balon, ale i oční panenky jako po atroopinu. V tomto případě většinou však marně radím rudé koloidní stříbro.Mám rád i solventní vědecké nevěřící, se kterými se rád sázím o pět papírů. Sázka vypadá tak, že oba vypijeme na náměstí republiky půl kelímku 3,5 procentního mléka s čtvrt kostkou čerstvého droždí, já si pak dám k tomu ještě lžičku nanostříbra, a pak sejdeme dolů, aby nikdo nemohl utéct. Kdo bude mít boty plné, zaplatí pět papírů. Boty jsou plné
OdpovědětVymazatSečteno a podtrženo: já na levanduli prcám...! Já jsem vyřízená jen z toho, že každý den chodím z Vodičkovy do Jindřišský a zpět...
OdpovědětVymazatVěřím že to bylo hektické a neměla bych...ale já jsem se u článku smála a smála!!
OdpovědětVymazatJežkovy voči, Blondí!
OdpovědětVymazatJá bych to nepřežila,ale když to prožíval někdo jiný?Krásně napsané,tak jsem se celou dobu smála-sorry
OdpovědětVymazatÚplně se mi udělalo zle, jen to čtu. A pak ty fotky... No ... Uuuuf
OdpovědětVymazatPři sečteno a podtrženo už jsem se smála nahlas, při klimatizované sanitce jsem zachrochtala...zase někam brzo jeďte, prosím, prosím...
OdpovědětVymazatSimonko, při čtení jsem cítila velkou hrůzu z toho vedra
OdpovědětVymazatAch to jsem se teď nasmála.
OdpovědětVymazat[1]: Ještěže nebylo třeba OFF
OdpovědětVymazatSimčo, tak to teda byla síla. Mám z toho vyrážku jen to čtu, myslím, že by to byl můj poslední výlet v životě, určitě by přišla ta zubatá
OdpovědětVymazatSimi, musela jsem se podívat, na co že ses to půl roku tak těšila. Našla jsem upoutávku jedné cestovky a lákavé fotky z polí levandule. ( http://www.primatravel.sk/levandulovyfestivalvtihany/produkt/185/37)
OdpovědětVymazatOpravuji: zážitek
OdpovědětVymazatTak to já bych za levandulí tak daleko asi nejela a nešla, nejlíp voní na zahrádce. Ta vesnička by mě lákala asi víc, nějaké posezení v hospůdce, ochutnání místní speciality a tak podobně.
OdpovědětVymazatTomu říkám ve správný čas na správném místě. Každopádně, jak jsem si přečetla, zážitek k nezaplacení Ale že se tolik sebetríznitelů sešlo na jednom levandulovém poli...
OdpovědětVymazatCérko, jak vidím ty davy lidí, je mi na nic a v tom vedru to muselo být utrpení Jako nějaké procesí Ani nevíš jak jsem ráda že si to přežila, víš jak bys mi tu chyběla Zítra ráno se za chládku projdu kolem mých tří levandulí a budu ráda, že jsem ráda
OdpovědětVymazatJsem jediná, kdo má jinou představu o levandulovém poli? Vytvořila jsem si domněnku fialového lánu, bez těch vyprahlých míst kolem jednotlivých trsů. Zajímalo by mě, kdybychom pominuly to nehorázné vedro a nápor lidí, jestli by ten zážitek byl lepší.Jestli by podívaná na ta levandulová pole za to stála...
OdpovědětVymazatTrpím s tebou. Už jsem se na podobné akce také dívala a chystala, třeba jiřinkový festival a pod, ale právě tohle jsem tušila po zkušenostech z obyčejné Flory Olomouc. I když v Olomouci je kam utéct, kam se schovat. Levanduli budu za chvíli sklízet, mám dva keříčky a tak si s radostí na zahradě přičichnu a smočím nohy v dětské vaničce a budu se cítiti šťastná, přešťastná a určitě si při pohledu na levanduli vždy vzpomenu na tebe. Ty jsi málem vypustil duši v horku, já možná zahynu v koncem října v Roháčích. tolik toužím se do těch hor znova podívat a alespoň z blízka omrknout se svým foťákem "kopečky" které jsem s rodiči slezla. A možná na to už nemám a bude to můj poslední pohled. Ale spoléhám na záchytné tábory, nemusím zvládnout všechno. I když si myslím, že by to mohlo klapnout.
OdpovědětVymazatSimi, kdykoliv někde uvidíš levandule, vždy si na toto vzpomeneš. Cítím s Tebou, vedra nemám ráda.
OdpovědětVymazatTak to byl tedy výlet za všechny prachy Simčo, viď... Příště přijeď k nám na zahradu, levandule nám kvete taky krásně, tady se mi zdá že je víc lidí než levandule. A ještě u nás dostaneš ledovou kávu jako bonus zdarma!
OdpovědětVymazatLevandule pěkné, což o to, ale fuj to vedro! Fuj ti lidi! Tohle by mě asi zabilo
OdpovědětVymazat[12]: Také jsem se modlila, abych nezemřela v zemi, kde mi jazyk sice zní velice vzdáleně, mám tu ovšem kořeny
OdpovědětVymazat[19]: Maruško, Floru Olomouc jsem zažila a většinou v srpnu je to skutečný očistec.
OdpovědětVymazatMělas radši jet na Mallorku, po přesycení levandulí ses mohla svlažit v moři :)
OdpovědětVymazatNezbývá než popřát upřímnou soustrast a nabídnout ti tyhle Tihany:
OdpovědětVymazat