Dilema...

Mám ho moc ráda. Je mi hodně blízký, supluje mi v životě roli otce, se kterým jsem měla velice komplikovaný vztah nebo nevztah. Mnoho toho pro mě udělal, nejen fyzicky i psychicky.

Můj soused na zahradě je pán v letech. Vídáme se denně a já sleduji, jak se mi před očima zdravotně mění.

Sklízí ovoce ze stromu svého života a že on žít uměl.

Trápí ho mnoho nemocí a k jejich ukočírování denně polyká kolem 20 tablet.

Řeknete si, no a co...to je život, každého nás to dožene.

ALE....stále řídí automobil a je velice aktivní součástí dopravního procesu.

To že má několikrát denně výpadky paměti, že mizerně po operaci zákalu vidí, že trpí závratěmi, že se mu místo zpátečky podaří nacpat tam pětku, že několikrát denně nemá tušení, co se právě děje ....

Dle mého úsudku musí být lékař, který mu vydavá povolení k řízení buď nonstop zhulený nebo nesvéprávný.

Před týdnem dostal nové povolení na další rok a skončil na křižovatce, kdy nevěděl, kde je.

Během jízdy do práce často potkávám auto bez řidiče.

Když se mi to stalo poprvé, málem jsem na kruhovém objezdu vjela do svodidla.

Po druhé jsem za volantem, za obrovským volantem zahlédla docela maličkatou, nahrbenou a silně prošedivělou hlavu dámy.

Paní jezdí či nejezdí maximálně 20 km v hodině. Všichni troubí, najíždějí a ona zase není v autě vidět.

Mnohokrát se ani na semaforu nestačí rozjet a čeká tam poměrně dlouho.

Všichni jí objíždějí a ona sedí za volantem a v oparu dob minulých se pokouší auto rozjet.

Chodí o dvou holích, nosí plenky a než dojde k autu trvá mu to i dvacet minut.

Pán od naproti si do auta sedá za pomoci svého syna, který mu rovná nohy k jednotlivým pedálům.

Když si na schůzi bere do ruky propisku, neudrží ji, okamžitě mu spadne.

Rucemu vibrují tak silně, že si nedokážu představit, kdo za něj drží volant.

Také stárnu, také ráno vstávám a bolí mě hřbet, bolí mě nohy.

Mnohokrát si říkám, jak bylo před dvaceti lety blaze. A to jsem holka relativně zdravá, neufňukaná a hodně samostatná.

Snažím se vžít do psychiky seniorů, kteří se nedokáží vzdát volantu a řízení.

Dnešní doba je uspěchaná, dopravní situace potřebují rychlý úsudek, bystré reakce, prostě co si budeme povídat, všech pět pohromadě.

Dokáže člověk s výpadky rychle reagovat, může žena tak maličká vůbec dokouknout ke zpětným zrcátkům, muž s chvějící rukou držet pevně volat ?

Než lékař vydá povolení ke způsobilosti řízení, měl by skutečně dotyčného důkladně prohlédnout.

Protože ta věta " NIKDY SE ŘÍZENÍ NEVZDÁM " by pro ostatní mohla být bolestivá až fatální...