...aneb jak jsem toužila se stát východoněmeckou prostitutkou.
Jako matka jsem u dítěte nepotřebovala rozlišovat, zda máme období separace či období vzdoru.
Mé dítěte bylo boží.
Jako babička se vám mohu pochlubit, že jsem zažila aktuálně fázi vzdoru . / tímto srdečně děkuji spřátelenému mateřskému blogu za vysvětlení /
Krásný den. Krásný den s dcerou a vnučkou.
Pojedeme do termálních lázní Bad Schandau. Budeme se koupat, budeme se veselit.
Soptíček se rozhodl jinak. Nebude se veselit. Bude vzdorovat.
Cestou do Děčína toužím být veverkou. Veverkou zrzečkou s malým lískovým oříškem.
Nechci totiž sedět vedle uřvaného batolete, které milionkrát zařvalo MAMI.Chci sedět na stromě u silnice a vychutnávat si oříšek.
Zastavujeme, kojíme.
Situace se zlepšuje na pět minut. Soptíček má u nosu bubliny. Hystericky huláká MAMI,MAMI,MAMI.
Nezabírá jablko. Nezabírá pitíčko.
Dělám ze sebe kreténa, to také nezabírá.
Po tisící slyším MAMI. Dívám se z okna. Dívám se z okna, já tu totiž nejsem.
Vpíjím se do krajiny.
Cestou přes Hřensko toužím být východoněmeckou prostitutkou či českou, nepodstatné.
Toužím stát u krajnice, toužím se natřásat v krajkovém prádle. Nechci sedět vedle Soptíčka.
Moje hlava po hodině jízdy rotuje kolem své osy. Za tento časový úsek jsem slyšela asi stomilionkrát vzdorovité, klackovité, vyječené, neukojené MAMI.
Má dcera v klidu řídí, její trpělivost nezná mezí.
Dojíždíme do cíle a obě se začínáme hystericky smát. Soptíček má bubliny ze vzteku u nosu, u rtů, myslím, že i ušní boltce vykazovaly takový jev.
V momentě výstupu z vozu se má vnučka mění. To je evidetně německý vzduch !
Ze Soptíčka je rozesmáté, kouzelné batole. Ohromně jí zajímá nevzhledný podsedák na parkovišti.
Úsměvy nešetří, pusinka od ucha k uchu. Kde je ten malý vzdorovitý člověk ?
Vířili jsme. Bublali jsme. Skákali jsme.
Čtyři hodiny vydržel ten malý záprdek ve vodě. Čtyři hodiny intenzivní zábavy.
Cestou zpátky bylo ticho. Záprdek v první německé zatáčce usnul.
Ve voze bylo nádherné ticho. Pouze do plechů bubnoval hustý déšť.
Pane jo, to byl mazec, den jako vyšitý. To byla estráda.
A v tom se mi to vybaví...už chyběl na závěr jen mistr Gott a jeho " Biene Maja " nebo stepující Helenka ve zlatém oblečku. Ein Kessel Buntes. Pravé, nešizené, východoněmecké.
P.S. Kdo nepozná vzdor, nic nezažil.
P.S.S. Kdo nepozná dudlíka, zákonitě mu něco chybí.....Maja, ale lieben Maja.
Za starých času mně ochránil řev nejmladšího syna(rostly mu zoubky)před celníky.Měli jsme povlečení,botičky atd.Byla jsem zelená hrůzou,že by nám to vzali.Synáček řval a řval-nepříjemný celník to vzal
OdpovědětVymazatČekala jsem něco hanbatého a pikantního, a on to vzteklý Soptíček
OdpovědětVymazatVzteklé batole v autě - jako přes kopírák!
OdpovědětVymazatTeda já obdivuji trpělivost tvé dcery, Simčo, já bych z toho asi měla hlavu jak balón a nebyla schopna v klidu řídit. Dcera už je asi zvyklá. Ještěže se Sofinka později uklidnila a zpáteční cesta byla klidná... V lázních to muselo být super, takovou skvělou koupačku s maminkou a babičkou bych si užila taky :) :). Povedenou dámskou jízdu jste měly, holky. :)
OdpovědětVymazatTu cestu tam Vám nezávidím, ale hlavně že jste si to tam pěkně užili a cesta zpátky byla OK! Pěkné fotografie
OdpovědětVymazatNevystupoval v ein kessel buntes Lutz Jahoda?
OdpovědětVymazatTam muselo být krásně, NĚKDY bych se tam ráda podívala. Cesta tam mi připomněla naše dva kluky, když byli malí, taky mne to dost vytáčelo. Ještě, že z toho vyrostli.
OdpovědětVymazatTak ho třeba jízda nebavila, nebo byl přetažený, či ho něco bolelo, není to možné? Já vím, já vím, jedná se o vzdor, to naše vnoučata u nás vzdorují i teď. Napřed hádky, pak pláč a vztekání.
OdpovědětVymazatTo se tak krásně masochisticky čte! Ještě že už víš, že takto rozjívená nezůstane napořád. A vidíte, užili jste si láznění a neutahatelného Soptíka to krásně utahalo. Déšť a pohodově tichou zpáteční cestu vám, holky, přeju. U nás to peče, asfalt teče, z nebe neteče - ale jednou bude líp. Děkuji za krásný článek - u tebe obvyklé!
OdpovědětVymazatNa dudlík nedám dopustit, ať si říká kdo chce co chce! I dospělí mají své rituály - někdo se rozvalí na gauč, zapne bednu a strčí ruku do slipů a někdo prostě potřebuje dudlík .
OdpovědětVymazatFotky jsou parádní jo, taky nemůžu dostat malýho z bazénu ale mě naštěstí mine ta cesta autem
OdpovědětVymazatAsi jste nezpívaly holky. věřím, že to ticho na zpáteční cestě jste si užívaly. Jela jsem s tebou přes Hřensko. Děti ve vodě vydrží dlouho. Parádní výlet.
OdpovědětVymazatTak to byl opravdu den jako vyšitý.
OdpovědětVymazatTak tam to muselo být naprosto super. Rozhodně to musel být báječný den. Moc povedené fotografie.
OdpovědětVymazatTaak, a tohle už mám za sebou. Když jsem to zažila poprvé, myslela, že je děcko nemocné, že ho něco bolí. Když jsem to zažila podruhé, moje pocity byly velmi podobné s Tvými. Chtěla jsem se nepozorovaně vypařit. Tím víc, že ,,naše" maminka neoplývá nekonečnou trpělivostí, jako ta ,,vaše").
OdpovědětVymazatVoda, ta funguje skoro vždycky Když byl den blbec, stačila i vanička Někdy jsem měla dojem, že zlobí schválně aby se mohli ráchat Moc hezké fotky, babička má skvělou "tajli" - Soptíček ti jí pomáhá udržet
OdpovědětVymazatDostal mě už titulek a pak jsem smála i nahlas.
OdpovědětVymazatMNOHOKRÁT VÁM DĚKUJI ZA VAŠE MILÉ KOMENTÁŘE.
OdpovědětVymazatDíky za dávku pobavení a vzpomínek
OdpovědětVymazatMy jsme vyrazili s dcerou a malým princem ve stejný den do aquparku. Máme jej dvě stanice trolejbusem od domu, takže cesta celkem pohoda. Ve vodě se malému tak zalíbilo, že byl problém spíš cestou zpátky. Vyřešil to rohlík Prcek sice zadrobil sebe i kočárek, ale dojeli jsme domů v relativním klidu
OdpovědětVymazatPěkně jsem se při čtení zasmála Ale kdybych byla přítomná u takové situace, to bych je velice těžko zvládla
OdpovědětVymazatVnučka ví, jak se má chovat na návštěvě u sousedů .
OdpovědětVymazatKdo by to řek do toho usměvavého soptíka. Moje dcera zas umí dinosaura.
OdpovědětVymazatSoptíček je hoden svého jména
OdpovědětVymazat