neděle 13. listopadu 2016

Šťastně prvorozená....

....kolikrát za život si člověk uvědomí, jak moc je vlastně šťastný, že se narodil třeba zrovna jako já, v minulém století a nebylo to dřív ...
Aragonský hrad, symbol italské Ischie, se nádherně vypíná nad mořem a je už z dálky obrovskou dominantou, prostě ať chcete nebo né, vzhlížíte k němu. Popisovat, co vše na hradě uvidíte, co je potřeba navštívit, tak na to má každý z nás úplně jiný pohled a názor ...


....přesto jsem se zde setkala s něčím, co mi ještě moje cestování nenabídlo a to jsou temné krypty přilehlého kláštera klarisek Santa Maria della Consolazione. Do kláštera vstupovaly většinou prvorozené dcery z aristokratických rodin, zpravidla proto, aby rodinné dědictví mohlo přejít na prvorozeného syna.
Dodnes budí hrůzu a údiv jejich "hřbitov", který žádným klasickým hřbitovem nebyl. Zemřelé nebo nevyléčitelně nemocné řádové sestry krátce před smrtí byly odnášeny do strohé komory a tam posazeny na kamenné stolice s otvorem uprostřed, které připomínají sedadla na suchých záchodech. Tekutiny vznikající při postupném rozkladu těl byly jímány do zvláštních nádob postavených pod otvory v sedadlech a kosti byly nakonec uloženy v kostnici. Tento morbidní způsob "pohřbívání" měl zdůraznit naprostou zbytečnost hmotného těla, které je pouhou schránkou pro duši...



.....Stejně hrůzostrašné je i to, že jeptišky včetně novicek se chodily každý den na několik hodin mezi rozkládající se těla svých kolegyň modlit a rozjímat o smrti. V nezdravém prostředí se často nakazily vážnými, někdy i smrtelnými chorobami. Řád byl zrušen v roce 1810, takže to skutečně není žádný středověk...



....když jsme tyto temné kopky navštívili, obešla mě zima a zároveň nesmírná radost, že byť jsem prvorozená a jako holka jsem byla od malička tvrdě cepovaná, jsem šíleně šťastná, že to bylo v ČECHÁCH a maličko později....



....ale aby to nebylo jen smutné a skličující...potkali jsme česky mluvící manželský pár, který vůbec neměl tušení, co právě navštívil a pán se celou dobu pouze pozastavoval nad faktem, proč tam měli tolik záchodů v jedné místnosti, jestli to jako už tenkrát nebyly veřejné záchodky...i nu nebyly, bylo to místo, které zůstalo opředeno smutnými příběhy žen, kterých se rodina zbavila ve prospěch mužského potomka...



.....mám ráda prohlídky zašlé minulosti, ještě víc mě těší fakt, že si zde nepotrpí na zbytečné formality a mají hned u pokladny pár chlupatých princezen, které se z odpočinku nenechají rušit....zdraví Vás šťastně prvorozená.

22 komentářů:

  1. No, tak to jsem také šťastná, že jsem se narodila zrovna tady Osud těch dívek byl teda hodně krutý, hlava mi to nebere, že se tak mohl zachovat vlastní rodič. Ostatně v dějinách by se našlo podobných případů celkem dost   

    OdpovědětVymazat
  2. Nezáleží na tom, jestli jsi prvorozená, hlavně že JSI.

    OdpovědětVymazat
  3. I já jsem prvorozená    , sice by mi asi nehrozilo narodit se do aristokratické rodiny, ale i tak jsem ráda za minulé století    I když mám ráda všechno staré, vím že život v těch dobách nebyl oproti našemu peříčko   

    OdpovědětVymazat
  4. Děsivé, pro nás neskutečné, příběhy zašlých časů. Je to tak, že mnozí návštěvníci vnímají vše jen povrchně, jako ten pán, který se prostě prošel jakýmisi prostorami nedávné minulosti, aniž by se doopravdy zajímal o to, kde je. Jsem tedy také šťastná, že jsem se nenarodila tehdy a tam. I já jsem prvorozená a musela bych uvolnit místo mužskému potomkovi, který přišel až po mně. Simčo, děkuji za velmi zajímavé, mrazivé zážitky z Itálie.

    OdpovědětVymazat
  5. Jo, na Ischii bylo nádherně. A to koupáníčko, jak v moři, tak i v teplé vodičce.   

    OdpovědětVymazat
  6. Nechci vypadat jako sprosťanda... ale vypadá to, že pána pod hradem si přistihla v choulostivé situaci

    OdpovědětVymazat
  7. Jak se jinak řeklo, že je jedináček. Nejstarší byla prvorozená a jedináček?

    OdpovědětVymazat
  8. Dobře,že jsem se narodila"jen"v minulém století Taky jsem prvorozená,mám mladšího bratra Slyšela jsem o tom krutém zacházení v TV.

    OdpovědětVymazat
  9. [1]: Ono na mě už depresivně působí malá stísněná místnost, představa, že se zde nesvítilo, netopilo a navíc bych se tam musela několik hodin modlit s rozkládajícími se těly, macerujícími střevy...hnus fialový.

    OdpovědětVymazat
  10. [2]: No v kontextu tohoto článku to bylo skutečně důležité, jinak samozřejmě souhlasím, jsem ráda, že jsem...sice někdy méně, někdy více...podle situace   

    OdpovědětVymazat
  11. Simonko, v klášteru bylo strašně moc negativní energie, hrůza Já jsem také prvorozená . Jsem moc ráda,že jsem nepoznala války a doufám, že to tak bude do daleké budoucnosti pro naše potomky.

    OdpovědětVymazat
  12. velice zajímavé

    OdpovědětVymazat
  13. [3]: Když né princezna, určitě carevna, Zdendíku       

    OdpovědětVymazat
  14. [5]: Ano, bylo tam nádherně, jedna z mých nejhezčích dovolených, pod Aragonským hradem jsme byli ubytováni, takže jsme se kolem něj courali pořád   

    OdpovědětVymazat
  15. Simonko, asi jsem přepracovaná, protože jinak bych se nespletla v emotikonech - smích za tragickými činy opravdu nepatří   

    OdpovědětVymazat
  16. [8]: To je člověk rád, že se ráno probudí ve své posteli a sedí ve svém obýváku, že     

    OdpovědětVymazat
  17. Moc krásně popsané "absolutní morbído". V jedno období jsem tato místa vyhledávala (a že jich tu je opravdu hodně - nicméně tento klášter jsem nenavštívila, takže moc děkuji za zprostředkování). Jinak,dodnes se považuje za velkou čest dát dívku jako nevěstu Kristovi a děvče moc na výběr nemá, pokud rodina rozhodne. Nedávno jsem četla o "vraždách ze cti" (stále se bavíme o křesťanské Itálii a 21.století, ne o muslimské) a ještě před pár lety se vražda z těchto pohnutek překvalifikovávala na zabití v afektu. Prostě dcera si odmítla vzít toho, koho rodina určila a tak dostala absolutní trest, aby se rodina očistila. Hlava to občas nepobere.

    OdpovědětVymazat
  18. Na Ischii jsem byla, ale v tom stršidelném podzemí naštěstí ne....

    OdpovědětVymazat
  19. [18]: Měla bych říct, že to je tragédie, je to pravda a samozřejmě o tom čtu.

    OdpovědětVymazat
  20. No dopr... až mi mráz přeběhl, ale pohled na kožíšky opět zahřál

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.