...žiju na malém, krajském městě s rancem obyvatel a jsme " provařená " rodina, která je na očích veřejnosti. Dlouhá léta jsem žila jako prominentní spratek, jemuž matka umetá cestu. To že chodím do práce, dřu víc než ostatní, to fakt nikoho netankovalo, taky proč ? Všichni jezdí na dovolené, já nejezdím, pokud totiž někomu jen zmíním, poslouchám zhovadilé keci, keci, kecičky, jak si žiju jako prase v žitě. / i taková dovolená v Chorvatsku se setká s nelibým názorem /. Když jsem zhubnula, okamžitě jsem se léčila s rakovinou, anorexií, bulimií, chronickým zánětem slinivky, samozřejmě prochlastaným a profetovaným, několikrát jsem si i pobrečela, jak zlé to byly komentáře. Naprostý vrchol zhýralosti nastal loni, kdy jsem si v 50letech pořídila své první auto v životě, dva týdny jsem se styděla s ním přijet do práce....
A jak s tím naložit... nejdřív se snažíte, vysvětlujete, brečíte a pak se to zlomí... ze dne na den přestanete vnímat, natřete si hlavu víc na bílo, neztloustnete jako prase, hrdě a vztyčeně přijdete na open party opálený z dovolené, už se nekradete na zahradu s novým stromkem jako zloděj...proč také, dělám, odvádím daně, platím DPH a s kůží na trh jdu já, nikoliv ten dav přejících .... pro ně totiž zůstanu navždy " TA "...z malého, českého města.
A nyní to srovnání nesrovnateleného, ale bože, jak já mu rozumím.
Od léta čtu články o Jaromírovi Jágrovi a jeho striptérce, jeho zlatokopce, jeho kurvě, o ženské bez skrupulí. Od léta média všeho druhu informují o nespokojené fanouškovské základně, o tom ,jak ten Jarda , už není ten Jarda, jak se mění, jak je trapný...on si dovolí být trapný ???...wow...jestlipak některému tomu fandovi došlo, že ten Jarda by chtěl být obyčejně šťastný jako je on, když si se svojí Heduš sedne k bedně a prahobyčejně spolu na tu bednu koukají?
Jak je jednoduché doma od bedny nebo počítače někoho hodnotit, i když je to osoba celosvětově provařená, i když je to hokejový bůh, je to především obyčejný člověk, který touží po obyčejných věcech, po obyčejných situacích.
Úspěch , štěstí se u nás nenosí, závist a nepřejícnost je věc veřejná, proto přeju panu Jágrovi, aby byl se svoji konkubínou šťastný, jestli to bude týden, rok nebo zbytek života není podstatné ....PROTOŽE AŤ DĚLÁME , CO DĚLÁME ...
stejně nás pomluví...
Já tohle pomlouvání a nepřejícnost nenávidím, starám se sama o sebe, bohužel i v rodině mám osoby, které mi závidí absolutní nesmysly. Jsem smutná z toho, že ani rodina se nedokáže chovat normálně...
OdpovědětVymazatLidé jsou závistivý, vždy budou ostatní hodnotit, ať dělají cokoliv. Pokaždé to tak bude. Český národ je nepřejícný, závistivý. Pokud to bude chtít jednotlivec změnit, nic nenadělá. To je jako hledat jehlu v kupce sena.
OdpovědětVymazatDoktorečko, já mám ty keci, keci, kecičky naschvál s měkkým ííííí
OdpovědětVymazatBlog zamrznul! A vzal si na to modrý kabátek! Nádherný překvapení. Děláš si ty krásy sama?
OdpovědětVymazat[3]: Jo ták! Tys zkoušela mou pozornost! Tak to je potom jiná!
OdpovědětVymazatJsem si myslela, že jsem někde jinde A ono zima Krásné.
OdpovědětVymazat[6]: Jo, to jsem taky psala, že tam by už Y nepasovalo.
OdpovědětVymazatÚplně se do mě dala zima, studený, ale hezký..
OdpovědětVymazatSimi, pěkně jsi ti napsala. Jak já ti rozumím. U nás na vsi jsem zažívala totéž.
OdpovědětVymazatZapomněla jsem. Fotka Jágra je super!
OdpovědětVymazatOd jisté doby lidi kolem mne neřeším. A o chvilku později jsem přestala řešit, co si kdo o mně myslí. Nikdo neví, co kdo má za sebou. Každý dělá, jak umí. Pokud člověk neubližuje druhému, nechává mne to vlažnou.
OdpovědětVymazat[7]: No vidíš, na hrbu, to je přesné.
OdpovědětVymazatTak mě naštěstí nějaké to pomlouvání nerozhodí, přece když už o tobě nemluví, tak už nejsi
OdpovědětVymazatJá jsem si také zrovna nedávno povzdechla, že se nic nezměnilo na té naší „povaze české“. Byl to jeden z důvodů (jeden „z“ nikoliv jediný), proč jsem se rozhodla trvale přesídlit. Prožívala jsem dost věcí podobně, jako ty. Potom jsem byla na nějaký čas v Argeles sur Mer a v Barceloně, vrátila se a zjistila, že najednou, i když jsem většinu života prožila v Česku, tam neumím žít. Zkoušela jsem to, nešlo to. Řešením byl odjezd (nebo návrat?) zpět do Barcelony. Pravda, až tam jsem nedojela. Stálo mi totiž v cestě Toskánsko, Sardegna, Ischia (), Sicílie...a protože jako správná emigrantka jsem si i já prošla třemi emigračními fázemi, díky té první – okouzlení, jsem tu zůstala. Jasně, také jsem kašlala na to, co ostatní plkají, ale stejně mě to trápilo. Trápilo více, než kolik jsem byla schopna snášet. Držím ti palce, ať vše jde tak, jak má.
OdpovědětVymazatNaprostý souhlas! Taky jsem najela na to, že se nezajímám o názory sousedů, to bych se z toho musela úplně zbláznit... ale pak přijde dcera a říká, "maminko, víš, ono se povídá..." Asi ti lidé nemají co jiného na práci.
OdpovědětVymazat[1]: Pokud je tohle i v rodině, je to pak smutný příběh, ale v dnešní době to není nic mimo mísu, rodina se na žebříčku hodnot povážlivě kymácí
OdpovědětVymazat[4]: Dotorečko, ano, pozadí si dělám já sama, před lety tak činila má dcera, protože jí to nesmírně bavilo, dnes na to nemá čas, tak se musím snažit já, ale zjistila jsem, že mě to také baví
OdpovědětVymazat[17]: Slovo POCTIVOST mi nejde přes hubu
OdpovědětVymazat[5]: Víš a to je přesně to, co nás odlišuje od mladých...moje dcera a plno mladých si fláknou do zajeté češtiny jiné i...né, že by to neuměli, ale pro zábavu a mě se tyto obraty moc líbí...a tak vznikly například HOLKÍÍÍ a právě zmiňované keci, keci, kecičky...je to je trocha neškodné zábavy
OdpovědětVymazat[6]: Baru, já jsem o level dál, už nic nevysvětluji ani nehovořím, pokud jsem tak činila, byla jsem ještě větší zloděj, ještě větší parchant, záměrně zde nezveřejňuji své zaměstnání, protože přesně vím, tu reakci...no jo...to jsou zloději
OdpovědětVymazat[8]: No protože ZTRÁCÍŠ KALHOTKY ...kdybys pravidelně nosila bombarďáky není ti zima
OdpovědětVymazat[13]: Tak přesně toto říká můj účetní...když o tobě mluví, ještě žiješ
OdpovědětVymazat[19]: Tak to prrrr. Já ještě stará nejsem! Hezký ráno Simi.
OdpovědětVymazat[14]: Lucko, předně, ty jsi mladá, jazykové vybavená a vůbec se ti nedivím, že jsi v zahraničí zůstala. Jen to musí být oříšek pro tvou rodinu, já bych se po dceři a vnučce ustýskala, mám je 100km a někdy mi šíleně chybí jejich blízkost.
OdpovědětVymazat[23]: Já přeci vím, že jsi mladší prdelka
OdpovědětVymazat[15]: Je důležité naučit se zavřít pomyslné dveře a dýchat...někdy to jde lépe, jindy se člověk trápí
OdpovědětVymazat[18]: Tys to radši vysvětlila, viď - jistota je jistota.
OdpovědětVymazat[26]: V momentě když jsem to chtěla opravit, tak jsem to odklikla a bylo po ptákách
OdpovědětVymazat[25]: Hele, teď s barvou ven: Co jsi UŽ PO RÁNU pila? Já jsem Prdelka - a pak tam 50-ce píšeš o kalhotkách (mimochodem tomu jsem se zasmála) - no perly kam se podíváš!
OdpovědětVymazat[27]: Hmmh - takovýhle rady mi jdou taky. Ale občas pak nemůžu ty SVOJE dveře najít. A tak je nemůžu zavřít.
OdpovědětVymazatJá prostě pomluvy neřeším. Je pro mě důležitá rodina a záleží mě na jejím názoru. Přestěhovalali jsme se z krajského města na malou vesnici, co si kdo myslí a drby, co mě někdo donese, fakt neřeším. Mám tři psy a menší zahrádku, to je můj relax. Mám také pár hodných přátel, co mě častokrát pomohli a já jim také. Ne každý je má! Můj muž často řeší, co si kdo myslí, aby se někdo neurazil a co by potom říkal. Naše debaty končí jeho: "Já vím, ty to máš na háku!"
OdpovědětVymazat[21]: Ty potvoro jedna pohotová, vtipná...
OdpovědětVymazat[24]: Nevybavená. Dovybavila jsem se až tu. Italsky jsem uměla jen pizza a ciao. Jo, rodina chybí hodně. Někdy i hodně účelově, jako třeba: kam "šoupnout" děti na víkend
OdpovědětVymazat[20]: To jsi špatně pochopila Já taky nic nevysvětluju Já si prvoplánově stěžuju a pak nahodím úsměv, všechno zlehčím a nakonec jsem za hrdinku
OdpovědětVymazatNo fuj, až je mi z toho novýho pozadí zima Ne, je to moc pěkný, jen mě najednou úplně ofouklo
OdpovědětVymazatBohužel, to se v Čechách nosilo, nosí a zřejmě i nosit bude Každý vidí jen výsledek, ale tu práci, zodpovědnost a starosti už vidět nechce. Většinou pomlouvají ti, co si odkroutí to svoje, svalí se k bedně a čekají na zázrak A pravda je taková, že u nás se úspěch neodpouští
OdpovědětVymazatItalské moudro praví : "Lepší být záviděn než litován!" Pak taky platí ta poslední věta ve tvém článku.. Takže jsem se naučila, odpovídat když mi někdo říká jak se mám (třeba jen proto že mám dobrou náladu - určitě ne kvůli penězům ) "ano, děkuji, opravdu mi nic nechybí!"
OdpovědětVymazatBlondííí , tak doufám, že když ti kolikrát napíšu, že závidím, víš, že to myslím v dobrém Mimochodem, pomlouvačství je ubohost a neprovozuji ho!
OdpovědětVymazat[31]: Ve slušných lidech je zakodované se alespoň slovně pozastavit, co tomu kdo poví...ovšem když opakovaně dostane po tlamě, slušnost jde stranou.
OdpovědětVymazat[32]: To je jednoduché jako v tenise,když mi nahraješ, mám míček na mé straně, je na mě , jak si poradím...důležitý je protihráč
OdpovědětVymazat[33]: Tak to, Lucko, skláním svůj hřbet,i když tato dvě svovíčka jsou velice důležitá
OdpovědětVymazat[34]: Baru, velice děkuji za kouzelné vyznání, moc si toho vážím, ono totiž pokud jdeš s kůží na trh, tak to lidé buď přijmou a nebo tě vyčlení....a pak můžeš hubou rýt dlouhou brázdu a je ti to hovno platné
OdpovědětVymazat[35]: Paní Maršálková, Vy nemáte chybu, když se rozhněváte
OdpovědětVymazat[36]: Úspěch se v Čechách skutečně nenosí a je pro nás typický rys být závistivý...já říkám vždy naivně PŘEJ A BUDE TI PŘÁNO...a můj brácha se u toho válí smíchy, jak jsem blbá
OdpovědětVymazat[37]: Mám moc ráda italská pořekadla v Tvém provedení, Růženko, jsou milá a od srdce...i když mám chuť brečet, mlátit hlavou do zdi, usmívám se a pravím, že toto období je mé nejkrásnější, tím vždy potěším
OdpovědětVymazat[38]: Bloncka blonce rozumí, spojuje nás mezinárodní třídní boj, společenské postavení prostoduchých slepic a vytříbený vkus...stejně ti ten RAW festival závidím
OdpovědětVymazatDoktorečko D.D. / samozřejmě mě okamžitě napadlo roky zakázané DDT /..já po letech divokého a nezřízeného alkoholového popíjení a ošklivých rán v dojezdu nepiju, jednak mě to už nic nedává, jednak to nepotřebuju, jsem vtipná i bez lajny koksu, skleničky tvrdého nebo mé oblíbené travky
OdpovědětVymazatOpět skvěle napsané.
OdpovědětVymazat[43]: No jo no... to já když si vzpomenu na mého vyčůraného bezcharakterního bratra, tak se mi vždy postavěj chlupy až... až všude Doteď jsem vzpomínala, vedle mnoho jiného, jak jsme chodili každý den do práce a zpátky štreku pěšky... a jemu bylo půjčeno (jestli půjčeno nebo přispěno se nikdy nedozvím) sto litránků na Passátka. Teď budu ještě vzpomínat, jak se naši stěhují na chatu, aby on se mohl nastěhovat do jejich domu a já tak přišla vedle pokojíčku na chatě i o můj pokojíček v domě, kde jsem vyrostla. Vždycky se snažím hledat všude nějaká, i úplně blbá, pozitiva... (jakože třeba kdybych teď byla těhotná, tak bych teď nemohla stěhovat ) ale do kurníku, já už tady fakt nevím jaký
OdpovědětVymazat[49]: No, dokud jsi nebyla přičiněním sourozence vyděděna, tak je to dobrý.
OdpovědětVymazat[35]: Líp bych to neřekla
OdpovědětVymazatVyprdni se na blbou českou povahu. Ať už děláš cokoliv, věřím, že to děláš poctivě a závistivci ať si políbí šos!
OdpovědětVymazatJe to v podstatě jak popisuješ. Úspěch je něco, co se nedopouští. Jak si k němu došla (třeba tvrdou prací ) už nikoho nezajímá. Pro některé je lepší pomlouvat než si uklidit před vlastním prahem
OdpovědětVymazatJá mám skvělou kosmetičku, chodím k ní už 10 let a ona má vyloženě přidanou hodnotu: umí si strašně užít život a ráda o tom povídá - a nám ostatním zvedá náladu a dodává chuť, zkusit to taky. Blondýna - orchidej na mě působí podobně!
OdpovědětVymazat