....často čtu o pokousaných dětech, o roztrhnaných nohavicích od rozdivočelých psů, o nezvladatelných predátorech za ploty a stále jsem nechápala, proč tomu tak je ???
Marodí mi slečna Farkašová a tak jsme na veterině víc než doma. Když nesete nemocné a vystresované zvíře, člověk sám je nervozní, tentokrát ale zvláštně vypadala celá čekárna. Všichni si křečovitě drželi svá zvířata a záhy jsem pochopila PROČ.
Na lavičce seděl pán, rozměrově 1,5m na 1,5m, tedy malý a hoooodně silný, před ním poskakoval obrovský , skutečně obrovský vlčák. Pán žoviálně vykřikoval, jak je Maxík živý a jak mají už kolem baráku tři !!!! , slovy TŘI ploty.
Zkrátím to...během dvaceti minut se Maxík třikrát vyvlékl z vodítka, dvakrát vyběhl ven z čekárny, napadl několik psů, jedna chovatelka stála s kočkou v přepravce na židli a já jsem slečnu Farkašovou držela křečovitě v náručí. Bylo to zoufalé...ovšem nejzoufalejší byl majitel Maxíka, ten to považoval za ohromnou zábavu. Duševně to nevydržel majitel jiného psa a zařval...PROČ SI MALÝ KRETÉN POŘÍDÍ TAKOVÉ HOVADO, KDYŽ MU NESTAČÍ...a odešel středem.
Druhý den ráno jsem uviděla Maxíka i s páníčkem před ordinací a tak jsme v rámci duševního zdraví mého i nemocné slečny Farkašové zůstaly v autě do momentu než se vyvalil pán, vlající za obrovským psem, který udával směr cesty.
V dobrém rozmaru jsem se z auta vydala do čekárny, ale i tentokrát to bylo maso. Dorazil tam manželský pár, opět dvou malých, drobných lidí a celému tandemu šéfoval obrovský dobrman. Pes byl nádherný, ale opět nezvladatelný, bylo vidět, že nereaguje na žádné pokyny jako ostatní psi v čekárně a je si sám sobě pánem. Opět atmosféra houstla a jako vyvrcholení výchovného momentu pánovi ujely nervy a dal dobrmanovi tři pěstí do boku. Byla jsem totálně na prášky z takové situace, protože násilí nesnáším, příčí se mi a odsuzuji ho.
Dva dny v čekárně veterináře a hlavou mi běží tisíce otázek. Proč si lidé pořizují obrovská, nezvladatelná a nezkrotná plemena psů ? Uvědomuje si majitel Maxíka, že díky své postavě a síle není schopen toto zvíře ukočírovat, aby neublížilo?
Lze adekvátně reagovat třemi pěstmi, aniž by příště toto zvíře nevystartovalo ze stresu na jiné zvíře nebo na člověka ?
Nevím, nechápu, nerozumím, mě doma naučili, že mám své možnosti vždy zhodnotit a pak se do něčeho pustit.
Každý jsme jiný, někdo velký, někdo malý... možná existuje nějaká úměra, že vždy z největšího auta vyleze nejmenší člověk a tak nějak je to bohužel i se psy.... přála bych každému takovému, hodně soudnosti, rozvahy a rozumu, pak bychom možná četli méně krvavých příběhů, které končí hodně smutně.
Zítra jdeme se slečnou Farkašovou na injekci ....
Držím palce. Ať se brzo uzdraví.
OdpovědětVymazatTo byly hodně stresující zážitky, Simi, i když odmyslím tvoji nemocnou kočičku.
OdpovědětVymazatSimonko, naprostý souhlas. Jsem chovatelka a panička tří pejsánků. Velkého, středního a malého plemene. Psy miluji, ale také nechápu, proč si je někteří lidé pořizují. Nebudu popisovat, co času, lásky, péče a financí to obnáší. Asi právě proto, že si to někdo neuvědomuje, se děje to, co jsi u veterináře viděla. A slečně Farkašové přeji brzké uzdravení.
OdpovědětVymazatNěkdy to dotyčný nedomyslí nebo je přímo umanutý potřebou jistého plemena. Táta neviděl neslyšel a prostě musel mít doma labradora (byl to kříženec). Pes rostl a moc neposlouchal, protože páníček ho moc necvičil....
OdpovědětVymazatPěkná čičina. Asi nikdo nechápe, proč si někdo pořídí zrovna takové plemeno. Na sídlišti je různorodost plemen, hodně malých, bytových. Ale taky se najdou tací, co mají Bordelku a že by se jí zrovna věnovali, to říct nemůžu a o těch agresivních, co tahají svoje páníčky nemluvně. Ještěže mám malého, akčního a venku nevychovaného bišonka, ale dá se ukočírovat!
OdpovědětVymazatMně částečně i přijde, že spousta takových lidí ne, že by neuměla svého psa vychovat, ale oni prostě ani nechtějí... zkrátka" já můžu všechno, můj pes může všechno" a ostatní se běžte zahrabat. Vedle absolutní neschopnosti projev absolutní arogance a sobeckosti. Kdyby se na psa dělali psychotesty, 80 procent lidí by ho nemělo. Pak ti slušní pejskaři chodí s pepřákem a paralyzárem... my jsme po několika velmi nepříjemných incidentech pořídili kamerku. A nepřestěhovat se, ten paralyzér bych měla taky.
OdpovědětVymazatSmutné, velmi smutné.
OdpovědětVymazatMilá Simi,
OdpovědětVymazatPřesně! Byla jsem pejskařka už od dětství. Měla jsem postupně tři německè ovčáky a poslední náš pes byla nebožka trpasličí pudlice.
OdpovědětVymazatVelkým psiskem malého pinďoura nevykompenzuješ
OdpovědětVymazat[1]: Baru, musím se přiznat, že Tvůj syn je skutečně SVŮJ a musí být hodně problematické udržet nervy a emoce na uzdě...skláním
OdpovědětVymazat[2]: Haničko,
OdpovědětVymazat[3]: Pavlí,
OdpovědětVymazat[4]: Renčo, to znám, popisovala jsem to v předcházejícím komentáři, prostě my lidé jsme hodně nepřizpůsobiví a navíc občas mimo mozkovnu
OdpovědětVymazat[6]: Martinko, na co máte tu kameru ?
OdpovědětVymazat[7]: Lotty, to není smutné, to je na palici, všechno si kazíme, my lidé
OdpovědětVymazat[9]: Leonko,
OdpovědětVymazat[10]: Bloncko, já to vím, Ty to víš...a to jsme obě blondýny, že , navíc se bojím, že pán měl před sebou takovou gumu, že ani neví, kde ten svůj poklad najít
OdpovědětVymazatBohužel je to tak, jak píšeš. Bojová plemena mají většinou páníčci, kteří na ně opravdu nestačí, psi si dělají, co chtějí a páníček může řvát jak je mu libo Ty smutné oči máme teď doma, ale psí. Byli jsme na kastraci a ta malá potvůrka na nás teď jen smutně a vyčítavě kouká
OdpovědětVymazatV poslední době jsem na veterině celkem často (veterinu navštěvuji mnohem častěji než třeba svého obvoďáka )... na podobný problém jako ty, jsem naštěstí nenarazila. Asi dvakrát jsem přišla ve chvíli, kdy v čekárně zrovna nikdo nebyl a když tam byli lidi s nějakým zvířátkem, byli naprosto v pohodě. Jednou jsem tam potkala paní se dvěma obrovskými psi, ti ale byli poslušní a ani se nehli, jen ten jeden očichal mou přepravku s kočičáky Hlavně ať je čičina v pořádku.
OdpovědětVymazat[15]: Tu kameru jsme pořídili, když nás opakovaně napadala fena malamuta z baráku a majitelé nezájem. A protože si nikdy nic nepamatovali.... tak abychom měli důkaz, až si to před policií nebudou pamatovat zase. A pak když Ketynku napadl pes i jeho holohlavý páníček... tam už jsem se bála i o sebe, kdyby k něčemu znova došlo. No prostě to bylo pořád něco... takže kamerka kvůli důkazu. Jsem ve skupině russel teriérů na FB a pepřák, paralyzér nebo obušek má opravdu hodně lidí... a fakt se nedivíš, protože těch případů roztrhanejch psů je víc, než by bylo záhodno Bohužel v ČR si v tomhle musíš pomoct sama, na takový debily je zákon bohužel pořád krátkej.
OdpovědětVymazatRáno mi vůbec nešel napsat komentář....Taky nechápu, že si někdo pořídí psa, kterého nezvládne....My si pořídily fenku, vychování nemá, ale je hodná
OdpovědětVymazati malý pes musí mít výcvik (a na to se rádo zapomíná ještě víc), natož ten velký, je to smutný..
OdpovědětVymazatHa, pro mě aktuální téma! Předně: myslím, že na velikosti (páníčka versus psa)opravdu nezáleží. Bude to v něčem úplně jiném.. S naším Fandou chodím na cvičák a je tam jeden takový podobný - malý, a asi zakomplexovaný, pán, který si (jak jinak!) pořídil vlčici. Používá na ní výchovu terorem, nezvládá ji, a Brita na něj totálně s..e. Ke mě se občas přijde pomazlit, protože "páníček" jí moc lásky nedává. Nechtěla bych být v její kůži a jen se modlím, ať to dopadne dobře...
OdpovědětVymazat[19]:Tak ať se brzy zotavíte po kastraci, u nás to vždy proběhlo celkem na pohodu u kluků, jen opět slečna Farkašová to blbě snášela.
OdpovědětVymazat[20]: U nás na veterině je poměrně fičák, chodí tam hodně lidí, protože to řídí fajn veterinární doktor a nyní tam přibyla i super doktorka, tak jsou oblíbení...jsem ráda, jezdila jsem se slečnou Farkašovou do Prahy, u nás nikdo zuby nedělal.
OdpovědětVymazat[21]: To je otřesné čtení, ale na druhou stranu, co já se furt divím, lidé jsou buď šíleně arogantní nebo úplně necitelní, žijí jako stádo.
OdpovědětVymazat[22]: Zdendíku...poslední dobou je blog jeden veliký hard core...dnes mi dvakrát zmizel celý článek...na po třetí se zadařilo.
OdpovědětVymazatDle mého si tím malí lidé léčí nějaké své mindroše. Něco podobného jako když si trpaslík pořídí vééélikééé auto.
OdpovědětVymazatTaky lítáme teď s koťátkem po veterinách, ale na takovéhle voly jsme ještě naštěstí nenarazili. Lidé si pořizují plemena, která nezvládnou, protože si prostě nepřipustí, že to nezvládnou. Však už v Machovi a Šebestové se řešilo, že člověk je pán tvorstva, a mnohým to stoupá do hlavy tak, že jsou kvůli tomu schopni ohrozit i jiné lidi. Já měla jako malá šílený strach z velkých psů, protože jsem neustále slýchala ve zprávách, kde koho zase nějaký pes pokousal a roztrhal. Myslím, že i díky tomu jsem k nim nedokázala tolik přilnout a skončila pouze u kočiček.
OdpovědětVymazat[12]: Boxer je krásný pes, Simi, jenže potřebuje pevnou ruku.
OdpovědětVymazatTak z takových lidí by mě šlak trefil! Jsou tak nezodpovědní! Proč si pořizují psa, kterého nemají šanci zvládnout? Malý ratlíček nikoho nesežere, ale velcí psi potřebují důraznou výchovu a jasná pravidla, musí vědět, kdo je tady pánem. Máme doma border kolii, je to pes středního vzrůstu, a ačkoliv jsou borderky přátelská stvoření, milují lidi a děti ,náš Maty nesnese psy, kteří se na něho povyšují a dávají mu najevo svou dominanci. V tu chvíli jde i z toho našeho dobráka strach. A já také přesně nevím, jak jeho agresivitu v tu chvíli zkrotit. Ale rozhodně ho alespoň řádně držím na vodítku a hlídám, aby se k tomu druhému ani nepřiblížil. Proto vím, že většího psa bych už nezvládla. Nedala bych mu tu správnou výchovu, to už chce opravdu pevný řád. Jenže tohle některé lidi vůbec nenapadne a pořizují si takové miláčky i nadále...
OdpovědětVymazat