Šťastně prvorozená....

....kolikrát za život si člověk uvědomí, jak moc je vlastně šťastný, že se narodil třeba zrovna jako já, v minulém století a nebylo to dřív ...

Aragonský hrad, symbol italské Ischie, se nádherně vypíná nad mořem a je už z dálky obrovskou dominantou, prostě ať chcete nebo né, vzhlížíte k němu. Popisovat, co vše na hradě uvidíte, co je potřeba navštívit, tak na to má každý z nás úplně jiný pohled a názor ...

....přesto jsem se zde setkala s něčím, co mi ještě moje cestování nenabídlo a to jsou temné krypty přilehlého kláštera klarisek Santa Maria della Consolazione. Do kláštera vstupovaly většinou prvorozené dcery z aristokratických rodin, zpravidla proto, aby rodinné dědictví mohlo přejít na prvorozeného syna.

Dodnes budí hrůzu a údiv jejich "hřbitov", který žádným klasickým hřbitovem nebyl. Zemřelé nebo nevyléčitelně nemocné řádové sestry krátce před smrtí byly odnášeny do strohé komory a tam posazeny na kamenné stolice s otvorem uprostřed, které připomínají sedadla na suchých záchodech. Tekutiny vznikající při postupném rozkladu těl byly jímány do zvláštních nádob postavených pod otvory v sedadlech a kosti byly nakonec uloženy v kostnici. Tento morbidní způsob "pohřbívání" měl zdůraznit naprostou zbytečnost hmotného těla, které je pouhou schránkou pro duši...

.....Stejně hrůzostrašné je i to, že jeptišky včetně novicek se chodily každý den na několik hodin mezi rozkládající se těla svých kolegyň modlit a rozjímat o smrti. V nezdravém prostředí se často nakazily vážnými, někdy i smrtelnými chorobami. Řád byl zrušen v roce 1810, takže to skutečně není žádný středověk...

....když jsme tyto temné kopky navštívili, obešla mě zima a zároveň nesmírná radost, že byť jsem prvorozená a jako holka jsem byla od malička tvrdě cepovaná, jsem šíleně šťastná, že to bylo v ČECHÁCH a maličko později....

....ale aby to nebylo jen smutné a skličující...potkali jsme česky mluvící manželský pár, který vůbec neměl tušení, co právě navštívil a pán se celou dobu pouze pozastavoval nad faktem, proč tam měli tolik záchodů v jedné místnosti, jestli to jako už tenkrát nebyly veřejné záchodky...i nu nebyly, bylo to místo, které zůstalo opředeno smutnými příběhy žen, kterých se rodina zbavila ve prospěch mužského potomka...

.....mám ráda prohlídky zašlé minulosti, ještě víc mě těší fakt, že si zde nepotrpí na zbytečné formality a mají hned u pokladny pár chlupatých princezen, které se z odpočinku nenechají rušit....zdraví Vás šťastně prvorozená.