Milenka...

....přišla díky inzerátu na pozici pomocné síly jako umývačka nádobí. Posadila se naproti mě, začala jsem vypisovat potřebné údaje do pracovní smlouvy, když v tom se rozplakala a byť mě znala pět minut, vypověděla mi svůj životní příběh..

On byl velice vlivný ředitel a ona mu začala dělat sekretářku, záhy milenku. Jeho manželka bydlela o 200km dál i s dětmi, a tak si pan ředitel postavil honosné sídlo, do něj posadil svou milenku a začal jí hýčkat. Létali dvakrát ročně na Seychely, v zimě na ledovce, u baráku měli v garáži čtyři auta, za barákem celoročně vytápěný bazén. Chodila si kupovat spodní prádlo v hodnotě desetitísíců a žila si svůj sen. Skoro rodinné štěstí / pan ředitel se nerozvedl / pak dozdobila malá dceruška.

Jednoho rána dům obklíčilo komando rychlého nasazení a noviny se začaly plnit palcovými titulky o zpronevěře několika miliard. Zůstala ze dne na den bez prostředků, v honosném baráku a s holým zadkem. Pan ředitel dostal 8 roků natvrdo, na půlku ho pustili za slušné chování.

Uteklo 14let a se slzami v očích mi vypraví, že nemá peníze, neumí hospodařit a psychicky je i po letech mimo.

Na první směnu přišla v botách na podpatku, v riflích a tričku GUEES, s rudými nehty , které neudržely v ruce ani útěrku. Všichni z pracovního týmu si ťukali na čelo a uzavírali sázky , jak dlouho vydrží.

Začala umývat nádobí, začala vodu ředit svými slzami. Snažila jsem si jí povzbudit, mezi vzlyky mi říkala : " Já tolik chci být normální ".

Druhý den se ze směny omluvila pro nachlazení. Třetí den mi v kožichu mezi dveřmi oznámila, že se cítí unavená a že to zkusí druhý den. Čtvrtý den jsme se rozloučili.

Kdysi bych řekla, dobře jí tak .... dnes jsem v soudech opatrnější, poznala jsem ženu v mém věku, ženu, která milovala muže, milovala jeho peníze, milovala luxus. Přišla o vše, je z ní troska fyzická i psychická, žije vzpomínkami, žije zašlou dobou a jediné , co v životě uměla.....TO JE BÝT MILENKA...