Pandořina skříňka....

...je to symbol zhoubného daru a uvolněného zla, můj dnešní příběh ze života všechny tyto atributy má.

Hlavní hrdina , ten nejdůležitější, ten který držel Pandořinu skříňku v ruce, budeme mu říkat Miroslav.

Malý Miroslav se narodil do rodiny drážního inspektora a ženy v domácnosti, tedy do typické předválečné dobře situované rodiny, kde se servíroval čaj o páté do míšeňského porcelánu a zákusek se ujídal z broušeného talířku. Miroslavova matka nosila perziánový kožich a na prstech měla brilianty, byla to zlá, chladná žena. Porodila dva syny, nikdy do práce nechodila a na úklid měla výpomoc. Miroslavův otec byl přísný, odměřený, neústupný a ve výkonu disciplinárního trestu až brutální, ovšem toto vše se týkalo pouze jednoho ze synů, druhý syn byl hýčkaný, preferovaný, k tělesným trestů nedocházelo. A tak si Miroslav prožil dětsví plné bolesti, odmítání, nelásky a brutálního bití. Vyrostl z něho velice inteligentní muž, s ohromným přehledem, znalostí několika světových jazyků, stal se z něho velitel armádní letky.

Dobře situovaný Miroslav se zamiloval, oženil a narodily se mu dvě děti. Syn a dcera, kdo čeká, že hlavní hrdina nezopakoval hrubou chybu výchovy ze strany svého otce, tak ten se zásadně mýlí. Miroslav si oblíbil svou mladší dceru, která se pro něj stala vším, jí hýčkal, jí miloval, jí se věnoval. Starší syn byl ten trpěný, ten nemilovaný, ten navíc.

Před dvěma lety jsem se s ním bavila, se synem Miroslava, je v hodně zralém věku a když mluvil o svém otci, tekly mu slzy po tváři, vzpomínal na situace, kdy viděl přicházet otce domů a strachy se pomočil.

V době druhé mízy se Miroslav znova zamiloval, s manželkou rozvedl a za ženu pojal ženu obyčejnou, ženu lidovou a nesmírně veselou . Na svět přišla nejdříve dcera a pak syn....a celý příběh se opakoval ve stejné míře. Starší dcera byla na obtíž, byla ignorována, rostla jako dříví v lese, bez lásky mateřské, bez lásky otcovské. Zato mladšího syna si Miroslav zamiloval, dýchal pro něj dnem i nocí, miloval ho, žil pro něj, dokázal neuvěřitelné, jen aby svého nejmladšího potomka uspokojil po všech směrech.

Miroslav měl čtyři děti, pro všechny připravil do života špatnou startovací dráhu, ty které dusil svou nadmírou lásky, ho nenáviděly úplně stejně jako ty, které se o lásku musely prosit, jimž lásku nikdy neprojevil. Zemřel sám a opuštěný.

Když Pandora otevřela svou skříňku, do světa se dostala bolest, svízel, bědy a nemoce, když jí náhle zavřela, na úplném dně zůstala NADĚJE. Zopakují Miroslavovi potomci stejné chyby co jejich otec, který zhoubný dar lásky a nelásky celý život přiživoval, budou schopni v sobě tu naději překopat, budou umět vychovávat svoje děti a jejich děti , zruší to ticho, zruší to TABU, které rodinu svazuje....