sobota 5. listopadu 2016

Srovnávání nesrovnatelného...

...žiju na malém, krajském městě s rancem obyvatel a jsme " provařená " rodina, která je na očích veřejnosti. Dlouhá léta jsem žila jako prominentní spratek, jemuž matka umetá cestu. To že chodím do práce, dřu víc než ostatní, to fakt nikoho netankovalo, taky proč ? Všichni jezdí na dovolené, já nejezdím, pokud totiž někomu jen zmíním, poslouchám zhovadilé keci, keci, kecičky, jak si žiju jako prase v žitě. / i taková dovolená v Chorvatsku se setká s nelibým názorem /. Když jsem zhubnula, okamžitě jsem se léčila s rakovinou, anorexií, bulimií, chronickým zánětem slinivky, samozřejmě prochlastaným a profetovaným, několikrát jsem si i pobrečela, jak zlé to byly komentáře. Naprostý vrchol zhýralosti nastal loni, kdy jsem si v 50letech pořídila své první auto v životě, dva týdny jsem se styděla s ním přijet do práce....
A jak s tím naložit... nejdřív se snažíte, vysvětlujete, brečíte a pak se to zlomí... ze dne na den přestanete vnímat, natřete si hlavu víc na bílo, neztloustnete jako prase, hrdě a vztyčeně přijdete na open party opálený z dovolené, už se nekradete na zahradu s novým stromkem jako zloděj...proč také, dělám, odvádím daně, platím DPH a s kůží na trh jdu já, nikoliv ten dav přejících .... pro ně totiž zůstanu navždy " TA "...z malého, českého města.
A nyní to srovnání nesrovnateleného, ale bože, jak já mu rozumím.
Od léta čtu články o Jaromírovi Jágrovi a jeho striptérce, jeho zlatokopce, jeho kurvě, o ženské bez skrupulí. Od léta média všeho druhu informují o nespokojené fanouškovské základně, o tom ,jak ten Jarda , už není ten Jarda, jak se mění, jak je trapný...on si dovolí být trapný ???...wow...jestlipak některému tomu fandovi došlo, že ten Jarda by chtěl být obyčejně šťastný jako je on, když si se svojí Heduš sedne k bedně a prahobyčejně spolu na tu bednu koukají?
Jak je jednoduché doma od bedny nebo počítače někoho hodnotit, i když je to osoba celosvětově provařená, i když je to hokejový bůh, je to především obyčejný člověk, který touží po obyčejných věcech, po obyčejných situacích.
Úspěch , štěstí se u nás nenosí, závist a nepřejícnost je věc veřejná, proto přeju panu Jágrovi, aby byl se svoji konkubínou šťastný, jestli to bude týden, rok nebo zbytek života není podstatné ....PROTOŽE AŤ DĚLÁME , CO DĚLÁME ...
stejně nás pomluví...

54 komentářů:

  1. Já tohle pomlouvání a nepřejícnost nenávidím, starám se sama o sebe, bohužel i v rodině mám osoby, které mi závidí absolutní nesmysly. Jsem smutná z toho, že ani rodina se nedokáže chovat normálně...

    OdpovědětVymazat
  2. Lidé jsou závistivý, vždy budou ostatní hodnotit, ať dělají cokoliv. Pokaždé to tak bude. Český národ je nepřejícný, závistivý. Pokud to bude chtít jednotlivec změnit, nic nenadělá. To je jako hledat jehlu v kupce sena.

    OdpovědětVymazat
  3. Doktorečko, já mám ty keci, keci, kecičky naschvál s měkkým ííííí       

    OdpovědětVymazat
  4. Blog zamrznul! A vzal si na to modrý kabátek! Nádherný překvapení. Děláš si ty krásy sama?

    OdpovědětVymazat
  5. [3]: Jo ták! Tys zkoušela mou pozornost! Tak to je potom jiná!

    OdpovědětVymazat
  6. Jsem si myslela, že jsem někde jinde A ono zima Krásné.

    OdpovědětVymazat
  7. [6]: Jo, to jsem taky psala, že tam by už Y nepasovalo.

    OdpovědětVymazat
  8. Úplně se do mě dala zima, studený, ale hezký..

    OdpovědětVymazat
  9. Simi, pěkně jsi ti napsala. Jak já ti rozumím. U nás na vsi jsem zažívala totéž.

    OdpovědětVymazat
  10. Zapomněla jsem. Fotka Jágra je super!

    OdpovědětVymazat
  11. Od jisté doby lidi kolem mne neřeším. A o chvilku později jsem přestala řešit, co si kdo o mně myslí. Nikdo neví, co kdo má za sebou. Každý dělá, jak umí. Pokud člověk neubližuje druhému, nechává mne to vlažnou.

    OdpovědětVymazat
  12. [7]: No vidíš, na hrbu, to je přesné.

    OdpovědětVymazat
  13. Tak mě naštěstí nějaké to pomlouvání nerozhodí, přece když už o tobě nemluví, tak už nejsi     

    OdpovědětVymazat
  14. Já jsem si také zrovna nedávno povzdechla, že se nic nezměnilo na té naší „povaze české“. Byl to jeden z důvodů (jeden „z“ nikoliv jediný), proč jsem se rozhodla trvale přesídlit. Prožívala jsem dost věcí podobně, jako ty. Potom jsem byla na nějaký čas v Argeles sur Mer a v Barceloně, vrátila se a zjistila, že najednou, i když jsem většinu života prožila v Česku, tam neumím žít. Zkoušela jsem to, nešlo to. Řešením byl odjezd (nebo návrat?) zpět do Barcelony. Pravda, až tam jsem nedojela. Stálo mi totiž v cestě Toskánsko, Sardegna, Ischia (), Sicílie...a protože jako správná emigrantka jsem si i já prošla třemi emigračními fázemi, díky té první – okouzlení, jsem tu zůstala. Jasně, také jsem kašlala na to, co ostatní plkají, ale stejně mě to trápilo. Trápilo více, než kolik jsem byla schopna snášet. Držím ti palce, ať vše jde tak, jak má.

    OdpovědětVymazat
  15. Naprostý souhlas! Taky jsem najela na to, že se nezajímám o názory sousedů, to bych se z toho musela úplně zbláznit... ale pak přijde dcera a říká, "maminko, víš, ono se povídá..." Asi ti lidé nemají co jiného na práci.

    OdpovědětVymazat
  16. [1]: Pokud je tohle i v rodině, je to pak smutný příběh, ale v dnešní době to není nic mimo mísu, rodina se na žebříčku hodnot povážlivě kymácí

    OdpovědětVymazat
  17. [4]: Dotorečko, ano, pozadí si dělám já sama, před lety tak činila má dcera, protože jí to nesmírně bavilo, dnes na to nemá čas, tak se musím snažit já, ale zjistila jsem, že mě to také baví

    OdpovědětVymazat
  18. [17]: Slovo POCTIVOST mi nejde přes hubu     

    OdpovědětVymazat
  19. [5]: Víš a to je přesně to, co nás odlišuje od mladých...moje dcera a plno mladých si fláknou do zajeté češtiny jiné i...né, že by to neuměli, ale pro zábavu a mě se tyto obraty moc líbí...a tak vznikly například HOLKÍÍÍ a právě zmiňované keci, keci, kecičky...je to je trocha neškodné zábavy

    OdpovědětVymazat
  20. [6]: Baru, já jsem o level dál, už nic nevysvětluji ani nehovořím, pokud jsem tak činila, byla jsem ještě větší zloděj, ještě větší parchant, záměrně zde nezveřejňuji své zaměstnání, protože přesně vím, tu reakci...no jo...to jsou zloději     

    OdpovědětVymazat
  21. [8]: No protože ZTRÁCÍŠ KALHOTKY ...kdybys pravidelně nosila bombarďáky není ti zima       

    OdpovědětVymazat
  22. [13]: Tak přesně toto říká můj účetní...když o tobě mluví, ještě žiješ       

    OdpovědětVymazat
  23. [19]: Tak to prrrr. Já ještě stará nejsem! Hezký ráno Simi.

    OdpovědětVymazat
  24. [14]: Lucko, předně, ty jsi mladá, jazykové vybavená a vůbec se ti nedivím, že jsi v zahraničí zůstala. Jen to musí být oříšek pro tvou rodinu, já bych se po dceři a vnučce ustýskala, mám je 100km a někdy mi šíleně chybí jejich blízkost.

    OdpovědětVymazat
  25. [23]: Já přeci vím, že jsi mladší prdelka       

    OdpovědětVymazat
  26. [15]: Je důležité naučit se zavřít pomyslné dveře a dýchat...někdy to jde lépe, jindy se člověk trápí

    OdpovědětVymazat
  27. [18]: Tys to radši vysvětlila, viď - jistota je jistota.

    OdpovědětVymazat
  28. [26]: V momentě když jsem to chtěla opravit, tak jsem to odklikla a bylo po ptákách       

    OdpovědětVymazat
  29. [25]: Hele, teď s barvou ven: Co jsi UŽ PO RÁNU pila? Já jsem Prdelka - a pak tam 50-ce píšeš o kalhotkách (mimochodem tomu jsem se zasmála) - no perly kam se podíváš!

    OdpovědětVymazat
  30. [27]: Hmmh - takovýhle rady mi jdou taky. Ale občas pak nemůžu ty SVOJE dveře najít. A tak je nemůžu zavřít.

    OdpovědětVymazat
  31. Já prostě pomluvy neřeším. Je pro mě důležitá rodina a záleží mě na jejím názoru. Přestěhovalali jsme se z krajského města na malou vesnici, co si kdo myslí a drby, co mě někdo donese, fakt neřeším. Mám tři psy a menší zahrádku, to je můj relax. Mám také pár hodných přátel, co mě častokrát pomohli a já jim také. Ne každý je má! Můj muž často řeší, co si kdo myslí, aby se někdo neurazil a co by potom říkal. Naše debaty končí jeho: "Já vím, ty to máš na háku!"

    OdpovědětVymazat
  32. [21]: Ty potvoro jedna pohotová, vtipná...     

    OdpovědětVymazat
  33. [24]: Nevybavená. Dovybavila jsem se až tu. Italsky jsem uměla jen pizza a ciao. Jo, rodina chybí hodně. Někdy i hodně účelově, jako třeba: kam "šoupnout" děti na víkend

    OdpovědětVymazat
  34. [20]: To jsi špatně pochopila Já taky nic nevysvětluju Já si prvoplánově stěžuju a pak nahodím úsměv, všechno zlehčím a nakonec jsem za hrdinku

    OdpovědětVymazat
  35. No fuj, až je mi z toho novýho pozadí zima   Ne, je to moc pěkný, jen mě najednou úplně ofouklo

    OdpovědětVymazat
  36. Bohužel, to se v Čechách nosilo, nosí a zřejmě i nosit bude Každý vidí jen výsledek, ale tu práci, zodpovědnost a starosti už vidět nechce. Většinou pomlouvají ti, co si odkroutí to svoje, svalí se k bedně a čekají na zázrak A pravda je taková, že u nás se úspěch neodpouští   

    OdpovědětVymazat
  37. Italské moudro praví : "Lepší být záviděn než litován!"    Pak taky platí ta poslední věta ve tvém článku.. Takže jsem se naučila, odpovídat když mi někdo říká jak se mám (třeba jen proto že mám dobrou náladu - určitě ne kvůli penězům ) "ano, děkuji, opravdu mi nic nechybí!"

    OdpovědětVymazat
  38. Blondííí , tak doufám, že když ti kolikrát napíšu, že závidím, víš, že to myslím v dobrém Mimochodem, pomlouvačství je ubohost a neprovozuji ho!

    OdpovědětVymazat
  39. [31]: Ve slušných lidech je zakodované se alespoň slovně pozastavit, co tomu kdo poví...ovšem když opakovaně dostane po tlamě, slušnost jde stranou.

    OdpovědětVymazat
  40. [32]: To je jednoduché jako v tenise,když mi nahraješ, mám míček na mé straně, je na mě , jak si poradím...důležitý je protihráč       

    OdpovědětVymazat
  41. [33]: Tak to, Lucko, skláním svůj hřbet,i když tato dvě svovíčka jsou velice důležitá     

    OdpovědětVymazat
  42. [34]: Baru, velice děkuji za kouzelné vyznání, moc si toho vážím, ono totiž pokud jdeš s kůží na trh, tak to lidé buď přijmou a nebo tě vyčlení....a pak můžeš hubou rýt dlouhou brázdu a je ti to hovno platné

    OdpovědětVymazat
  43. [35]: Paní Maršálková, Vy nemáte chybu, když se rozhněváte     

    OdpovědětVymazat
  44. [36]: Úspěch se v Čechách skutečně nenosí a je pro nás typický rys být závistivý...já říkám vždy naivně PŘEJ A BUDE TI PŘÁNO...a můj brácha se u toho válí smíchy, jak jsem blbá   

    OdpovědětVymazat
  45. [37]: Mám moc ráda italská pořekadla v Tvém provedení, Růženko, jsou milá a od srdce...i když mám chuť brečet, mlátit hlavou do zdi, usmívám se a pravím, že toto období je mé nejkrásnější, tím vždy potěším   

    OdpovědětVymazat
  46. [38]: Bloncka blonce rozumí, spojuje nás mezinárodní třídní boj, společenské postavení prostoduchých slepic a vytříbený vkus...stejně ti ten RAW festival závidím     

    OdpovědětVymazat
  47. Doktorečko D.D. / samozřejmě mě okamžitě napadlo roky zakázané DDT      /..já po letech divokého a nezřízeného alkoholového popíjení a ošklivých rán v dojezdu nepiju, jednak mě to už nic nedává, jednak to nepotřebuju, jsem vtipná i bez lajny koksu, skleničky tvrdého nebo mé oblíbené travky   

    OdpovědětVymazat
  48. [43]: No jo no... to já když si vzpomenu na mého vyčůraného bezcharakterního bratra, tak se mi vždy postavěj chlupy až... až všude Doteď jsem vzpomínala, vedle mnoho jiného, jak jsme chodili každý den do práce a zpátky štreku pěšky... a jemu bylo půjčeno (jestli půjčeno nebo přispěno se nikdy nedozvím) sto litránků na Passátka. Teď budu ještě vzpomínat, jak se naši stěhují na chatu, aby on se mohl nastěhovat do jejich domu a já tak přišla vedle pokojíčku na chatě i o můj pokojíček v domě, kde jsem vyrostla. Vždycky se snažím hledat všude nějaká, i úplně blbá, pozitiva... (jakože třeba kdybych teď byla těhotná, tak bych teď nemohla stěhovat ) ale do kurníku, já už tady fakt nevím jaký

    OdpovědětVymazat
  49. [49]: No, dokud jsi nebyla přičiněním sourozence vyděděna, tak je to dobrý.

    OdpovědětVymazat
  50. Vyprdni se na blbou českou povahu. Ať už děláš cokoliv, věřím, že to děláš poctivě a závistivci ať si políbí šos!

    OdpovědětVymazat
  51. Je to v podstatě jak popisuješ. Úspěch je něco, co se nedopouští. Jak si k němu došla  (třeba tvrdou prací ) už nikoho nezajímá. Pro některé je lepší pomlouvat než si uklidit před vlastním prahem

    OdpovědětVymazat
  52. Já mám skvělou kosmetičku, chodím k ní už 10 let a ona má vyloženě přidanou hodnotu: umí si strašně užít život a ráda o tom povídá - a nám ostatním zvedá náladu a dodává chuť, zkusit to taky. Blondýna - orchidej na mě působí podobně!

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.