úterý 15. listopadu 2016

Pandořina skříňka....

...je to symbol zhoubného daru a uvolněného zla, můj dnešní příběh ze života všechny tyto atributy má.

Hlavní hrdina , ten nejdůležitější, ten který držel Pandořinu skříňku v ruce, budeme mu říkat Miroslav.
Malý Miroslav se narodil do rodiny drážního inspektora a ženy v domácnosti, tedy do typické předválečné dobře situované rodiny, kde se servíroval čaj o páté do míšeňského porcelánu a zákusek se ujídal z broušeného talířku. Miroslavova matka nosila perziánový kožich a na prstech měla brilianty, byla to zlá, chladná žena. Porodila dva syny, nikdy do práce nechodila a na úklid měla výpomoc. Miroslavův otec byl přísný, odměřený, neústupný a ve výkonu disciplinárního trestu až brutální, ovšem toto vše se týkalo pouze jednoho ze synů, druhý syn byl hýčkaný, preferovaný, k tělesným trestů nedocházelo. A tak si Miroslav prožil dětsví plné bolesti, odmítání, nelásky a brutálního bití. Vyrostl z něho velice inteligentní muž, s ohromným přehledem, znalostí několika světových jazyků, stal se z něho velitel armádní letky.

Dobře situovaný Miroslav se zamiloval, oženil a narodily se mu dvě děti. Syn a dcera, kdo čeká, že hlavní hrdina nezopakoval hrubou chybu výchovy ze strany svého otce, tak ten se zásadně mýlí. Miroslav si oblíbil svou mladší dceru, která se pro něj stala vším, jí hýčkal, jí miloval, jí se věnoval. Starší syn byl ten trpěný, ten nemilovaný, ten navíc.
Před dvěma lety jsem se s ním bavila, se synem Miroslava, je v hodně zralém věku a když mluvil o svém otci, tekly mu slzy po tváři, vzpomínal na situace, kdy viděl přicházet otce domů a strachy se pomočil.

V době druhé mízy se Miroslav znova zamiloval, s manželkou rozvedl a za ženu pojal ženu obyčejnou, ženu lidovou a nesmírně veselou . Na svět přišla nejdříve dcera a pak syn....a celý příběh se opakoval ve stejné míře. Starší dcera byla na obtíž, byla ignorována, rostla jako dříví v lese, bez lásky mateřské, bez lásky otcovské. Zato mladšího syna si Miroslav zamiloval, dýchal pro něj dnem i nocí, miloval ho, žil pro něj, dokázal neuvěřitelné, jen aby svého nejmladšího potomka uspokojil po všech směrech.
Miroslav měl čtyři děti, pro všechny připravil do života špatnou startovací dráhu, ty které dusil svou nadmírou lásky, ho nenáviděly úplně stejně jako ty, které se o lásku musely prosit, jimž lásku nikdy neprojevil. Zemřel sám a opuštěný.

Když Pandora otevřela svou skříňku, do světa se dostala bolest, svízel, bědy a nemoce, když jí náhle zavřela, na úplném dně zůstala NADĚJE. Zopakují Miroslavovi potomci stejné chyby co jejich otec, který zhoubný dar lásky a nelásky celý život přiživoval, budou schopni v sobě tu naději překopat, budou umět vychovávat svoje děti a jejich děti , zruší to ticho, zruší to TABU, které rodinu svazuje....

14 komentářů:

  1. Jsem zoufalý ošklivý panic se zanedbatelným IQ i délkou údu a s komplexem méněcennosti. Zoufale potřebuji vaši pozornost. Potřebuji vaše komentáře, až už utěšující či lítostivé, nebo nenávistné. Prostě potřebuji mít pocit, že se o mne někdo alespoň jednou v životě zajímá, ať už v dobrém, nebo špatném. Potřebuju to snad ještě naléhavěji než první sex, funkční pistoli, nebo preventivní proplesknutí, abych se konečně probral a přestal ze sebe dělat šulina na těch internetech.

    OdpovědětVymazat
  2. [1]:tak to jsi mne pobavil - vtipná žádost o návštěvnost blogu.....

    OdpovědětVymazat
  3. Stejně je to zajímavé, jak si každý z rodiny odnese něco jiného. Někdo udělá ty stejné chyby, jiný pravý opak. Já jsem neudělala chyby svojí maminy, to jsem zvládla. Ale...udělala jsem jiné věci, které bych dnes změnila, kdyby šel vrátit čas. Ale to asi každý z nás.

    OdpovědětVymazat
  4. Pekne napsany clanek. Bohuzel chyby se casto opakuji.

    OdpovědětVymazat
  5. [1]: Musíš si vyšlapat cestu sám, ale takto to není, budeš jen všem k smíchu.

    OdpovědětVymazat
  6. [2]: On pan pisatel takto ovlažuje všude, nemůže za to     

    OdpovědětVymazat
  7. [3]: Jo, změnit a vrátit čas, jsou momenty a situace, které bych rozhodně vrátila, to ano, ale na druhou stranu, mnohokrát jsem pak zpětně zjistila, že to tak mělo být, i když to bylo výrazně bolestivé.

    OdpovědětVymazat
  8. Je to k uzoufání, někteří lidé jsou naprosto nepoučitelní. Pokud některý z potomků nenajde k sobě milující protějšek, který by mu dokázal nastavit zrcadlo, asi se nic nezmění....Ale láska je mocná čarodějka...

    OdpovědětVymazat
  9. Tak nějak to bylo i u nás. Já se sestrou na druhé koleji, mezitím co bratr....a taky co z něho teď je. Ehm. Život je opravdu krutý a nechápu, proč se lidé chovají tak nějak divně. Jsou to přece jejich děti..... tak proč si je dělají, když jim pak ubližují.   

    OdpovědětVymazat
  10. Nechápu!Když jsem byla odstrkovaná,nebudu to dělat svým dětem!Bylo to smutné čtení.Jednou se to zastaví,snad...

    OdpovědětVymazat
  11. [10]: Renčo, nastavila jsi mi Ty zrcadlo, skutečně lze toto změnit se správným partnerem, obě ženy mého otce v tomto selhaly, obě s tím bojovaly po svém a špatně, taky to podle toho vypadalo

    OdpovědětVymazat
  12. To je hodně drsný příběh, Simi, ale tak to v životě opravdu chodí.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.