sobota 26. listopadu 2016

Milenka...

....přišla díky inzerátu na pozici pomocné síly jako umývačka nádobí. Posadila se naproti mě, začala jsem vypisovat potřebné údaje do pracovní smlouvy, když v tom se rozplakala a byť mě znala pět minut, vypověděla mi svůj životní příběh..

On byl velice vlivný ředitel a ona mu začala dělat sekretářku, záhy milenku. Jeho manželka bydlela o 200km dál i s dětmi, a tak si pan ředitel postavil honosné sídlo, do něj posadil svou milenku a začal jí hýčkat. Létali dvakrát ročně na Seychely, v zimě na ledovce, u baráku měli v garáži čtyři auta, za barákem celoročně vytápěný bazén. Chodila si kupovat spodní prádlo v hodnotě desetitísíců a žila si svůj sen. Skoro rodinné štěstí / pan ředitel se nerozvedl / pak dozdobila malá dceruška.
Jednoho rána dům obklíčilo komando rychlého nasazení a noviny se začaly plnit palcovými titulky o zpronevěře několika miliard. Zůstala ze dne na den bez prostředků, v honosném baráku a s holým zadkem. Pan ředitel dostal 8 roků natvrdo, na půlku ho pustili za slušné chování.
Uteklo 14let a se slzami v očích mi vypraví, že nemá peníze, neumí hospodařit a psychicky je i po letech mimo.

Na první směnu přišla v botách na podpatku, v riflích a tričku GUEES, s rudými nehty , které neudržely v ruce ani útěrku. Všichni z pracovního týmu si ťukali na čelo a uzavírali sázky , jak dlouho vydrží.
Začala umývat nádobí, začala vodu ředit svými slzami. Snažila jsem si jí povzbudit, mezi vzlyky mi říkala : " Já tolik chci být normální ".
Druhý den se ze směny omluvila pro nachlazení. Třetí den mi v kožichu mezi dveřmi oznámila, že se cítí unavená a že to zkusí druhý den. Čtvrtý den jsme se rozloučili.

Kdysi bych řekla, dobře jí tak .... dnes jsem v soudech opatrnější, poznala jsem ženu v mém věku, ženu, která milovala muže, milovala jeho peníze, milovala luxus. Přišla o vše, je z ní troska fyzická i psychická, žije vzpomínkami, žije zašlou dobou a jediné , co v životě uměla.....TO JE BÝT MILENKA...

40 komentářů:

  1. ....teda to jsem ráda, že jsem v životě zvládla více funkcí....Hodně smutný příběh....

    OdpovědětVymazat
  2. Každý si prochází svými životními lekcemi z určitého důvodu.

    OdpovědětVymazat
  3. Už jsem si zvykla, že se v životě dějí věci, jaké by snad ani spisovatel nevymyslel.

    OdpovědětVymazat
  4. Každá za sebou vlečeme ledacos. Jde o to, jak se k životu postavíme. Třeba bude mít štěstí a pochopí co si s tím počít.

    OdpovědětVymazat
  5. Je smutné, že veškerý luxus změní člověka natolik, aby nemohl být takový jako ostatní. Osobně znám lidi, co tak žijí od mala a neumí si sami uvařit, uklidit, prostě nic. Jsem ráda za to málo, co mám, ale že se dokážu vysekat i z podhlubin. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Simi - ale já potřebuju šťastný konec! To mi přeci nemůžeš udělat! SE to četlo jedním dechem - a pak tohle... Kde asi skončila...

    OdpovědětVymazat
  7. Vždycky jedu po svým a za svý. Taky se říká: Každý strůjcem štěstí svého. Jako malá jsem si to pletla se strojvůdcem..

    OdpovědětVymazat
  8. [6]: Má to šťastný konec, pro Simonu, že vypadla..

    OdpovědětVymazat
  9. Já už taky tak nějak nikoho neposuzuju! Ale můj pud sebezáchovy mi radí, umět se uživit...

    OdpovědětVymazat
  10. Simi, vždycky jsem měla opačný problém - nechtěla jsem být milenkou svých šéfů. Sice nebylo tolik peněz, ale měla jsem klid a každou korunu si opravdu poctivě vydělala. Když jsem pak viděla ty konce milenek a za jakých podmínek odcházely...

    OdpovědětVymazat
  11. Simčo, jak jsem ráda, že jsem obyčejná cérka z Valašska Peněz tolik nebylo, aby mě zkazily, a práce mi jde od ruky zatím pořád Pohodovou adventní neděli přeju

    OdpovědětVymazat
  12. Já si vždycky říkala, že vyrůstat v chudé rodině mě mělo něčemu naučit, že to mělo nějaký důvod. Díky Bohu za to!

    OdpovědětVymazat
  13. [1]: I já, sice to někdy dřelo, ale takto bych to nechtěla

    OdpovědětVymazat
  14. [2]: Tak to já jsem pořád v lekcích jako učedník

    OdpovědětVymazat
  15. [3]: Ano, Haničko, vždy se musí platit, někdo platí méně, někdo více.

    OdpovědětVymazat
  16. [4]: Obávám se, že ona se za celých 14let nedokázala smířit s faktem, že život je jinde a jinak, přišla mi, jako by se zasekla v čase, navíc její sebevědomí je na bodu nula.

    OdpovědětVymazat
  17. [5]: Prachy...za vším hledej prachy, ovlivňují náš život tak razantně, jsou tací, že si nedokáží srovnat žebříček ani v momentě, když si namlátí hubu do bezvědomí.

    OdpovědětVymazat
  18. [6]: Dídí, pohádka podle mého nebude mít nikdy dobrý konec, protože ona se zasekla v čase.

    OdpovědětVymazat
  19. Když neumí dělat žádnou práci, asi byla trochu k ničemu i před panem ředitelem Bohužel pro ní se ještě nesrovnala s faktem že dobře už bylo... Ale co bude s dcerkou??

    OdpovědětVymazat
  20. Určitě nečekala, že celá pohádka dopadne tak blbě. I když naivitu zřejmě nepostrádala, pan šéf byl přece ženatý, a to jeden nikdy neví ... Nebude to mít v dalším životě asi jednoduché, ale líto mi je spíš té holčiny

    OdpovědětVymazat
  21. Tak mi najednou došlo, že vlastně píšeš o mě Jsem sekretářka a milenka svého ředitele (kdyby někdo nebyl v obraze, tak ředitel je zároveň můj manžel), momentálně nepracuji, poslední práci uklízečky jsem vzdala, protože to na mě bylo moc náročné...  jak já skončím?!

    OdpovědětVymazat
  22. Je mi jí líto. Upřímně. A kdepak se fláká "říďa"? Jsou spolu nebo nejsou?

    OdpovědětVymazat
  23. [7]: Některé ženy toto nedokážou, nemají to dané a nejsou schopné se to naučit

    OdpovědětVymazat
  24. [11]: Být něčí milenkou není ostuda, ale zůstat u toho člověkem a člověkem na úrovni, kterého luxus nedegraduje, to je asi problém.

    OdpovědětVymazat
  25. [12]: Libuško, tady není rovnítko...Valaši jsou Valaši, mají tvrdé kořeny a jen tak z něčeho se neposerou.

    OdpovědětVymazat
  26. [20]: Dcerka má 17let, studuje gymnázium a drží mámu při životě

    OdpovědětVymazat
  27. [23]: Být mamánek je důležitá funkce, děláme si to mi ženy samy, pokud včas neodstřihneme pupeční šňůru, navíc mnoho žen si v této úloze kompenzuje špatné vztahy s vlastním mužem nebo životní nezdary.

    OdpovědětVymazat
  28. [24]: Pokud děláš tyto funkce svému manželovi, drahá paní Maršálková, tak je to v pořádku...protože pochybuju, že se chystá vytunelovat společnost s několikamiliardovým majetkem     

    OdpovědětVymazat
  29. [25]: Pan ředitel ji kopl do zadku ještě než si šel sednout, tedy před 14lety a ona celou tu dobu žije ze vzpomínek, to je to nejhorší, že má sebevědomí šílené, mluví o sobě jako o kusu hadru, navíc to musela být krasavice, dnes je to obtloustlá, zanedbaná a strašně nešťastná ženská.

    OdpovědětVymazat
  30. Tak k tomuto životnímu příběhu budu "protivná". Já prostě musím napsat ono-dobře ji tak!

    OdpovědětVymazat
  31. [24]: Ty jsi taky drnda vztahovačná...

    OdpovědětVymazat
  32. No zase na druhou stranu... tuhle cestu si vybrala paní sama. Znám ve svém okolí také pár takových žen, přisáli se na bohatého muže a bez něho, nebo spíše bez jeho peněz, by nebyly nic. Nic by neuměly, nepostaraly by se, práci by si těžko bez zkušeností našly.. Doma pak kvůli penězům snášejí cokoliv - další milenky svého muže a často i domácí násilí...

    OdpovědětVymazat
  33. Pěkně napsané, já znám zase opačný případ. Pracovnice - domácí úklid - přijela umýt okna, pak se stala milenkou a nakonec paní domu. Než se tak stalo, přijeli jednoho dne stěhováci, a původní paní domu a manželka se odstěhovala......

    OdpovědětVymazat
  34. [31]: Občas mám pocit, že se chystá vytunelovat naší domácnost, ale ta rozhodně několikamiliardový majetek nečítá, takže mám být tedy v klidu, říkáš...

    OdpovědětVymazat
  35. [30]: nesoudím...četlo se to dobře...žilo se jí taky dobře a pokud žije ještě ve vile nemá si na co naříkat...vždycky nějakého chlapa může najít..který ji jako milenku bude rozmazlovat...je zajímavé, jak lid miluje, když může drbat o cizím neštěstí a přát mu to či ono....já říkám...každý máme svou polívčičku...tak si ji papejme...a vařme...jak umíme...juch

    OdpovědětVymazat
  36. Taky nesoudím. Každý si neseme vlastní životní lekce.

    OdpovědětVymazat
  37. To byl hodně tvrdý pád. Nechtěla bych být milenka...

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.