sobota 27. srpna 2016

Na dřeň ....a podruhé...

...do soukromé pošty mi došlo pár podnětů, v nichž jste reagovali na první článek a možná nazrál čas se s tímto tématem ještě poprat a vysvětlit, proč jsem se vůbec rozhodla pro svoji radikální změnu...zhubnout...
RODINNÉ KOŘENY....jeden z nejdůležitějších aspektů, které rozhodly...moje máma, jestli jsem psala o svých 13.komnatách, moje máma je ta, o které nejsem schopna ještě psát, i když jsem podstoupila 6let intenzivní psychoterapie.
Moje máma, mamka, maminka....byla vždy velice silná, temperamentní, živelná, nesmírně společenská, dokázala, co nedokáže muž, byla neuvěřitelná...byla to mašina, kterou nešlo zastavit, poháněna byla jaderným reaktorem.
Někdy v mém současném věku / kolem 50 / se začalo všechno měnit, přišly problémy s přechodem, problémy zdravotní, které máma podcenila a to razantně. Během několika let se její váha razantně zvětšila a dosáhla morbidní obezity...175kg..
Z vitální ženské se stala troska fyzická i psychická, začala se stranit lidí, byla zoufalá ve své vlastní kůži, začala se nenávidět, začala nenávidět vše kolem sebe. Z bezmoci se stala závistost na okolí a nenávist vůči lidem obrovská. Máma umírala zaživa, nepohyblivá, sedící celý den, když si lehla, dusila se. Byla zlá, neskutečně zlá...posledních 10let života byl její očistec a pro nás také... když si jí vzala smrt bylo to vykoupení pro všechny...poslední roky ve své nemohoucnosti se propadala do tak ošklivého žití....a jediné co to celé zapříčinilo...nadváha, nadváha, nadváha...věřím, že kdyby s tím dokázala bojovat, byla by tu dnes s námi, radovala se z vnoučat, pravnoučat, radovala by se ze života tak, jak to uměla jen ona....
PUD SEBEZÁCHOVY....mám velice silně vyvinutý pud sebezáchovy...já se mám nesmírně ráda a zdravě se o sebe bojím. Dvakrát v životě mi tento pud pomohl zatočit se závislostmi...nejprve s CIGARETAMI...kdy jsem po operaci varixů ze dne na den přestala kouřit / kouřila jsem denně 40 cigaret , tedy dvě krabičky /... já jsem se prostě o sebe bála, vzala jsem krabičku cigaret, švihla s ní do odpadků a už jsem si 18let nezapálila.
Pokud se domníváte, že jsem vyhrála...já nikoliv...celý tento čas se mi zdají živé sny, kdy kouřím....jsem tedy abstinujícím kuřákem....a už několikrát jsem měla cigaretu u úst...zatím jsem vydržela.
....závislost na JÍDLE...přežírání, dojíždění, žádná disciplína, žádné omezování...no a co...tak jsem tlustá, mám gumy...mají je miliony lidí...a pak to přišlo...110kg prasečí váhy, špatné výsledky u lékaře a víte, co mě dostalo nejvíce....nejvíce mě ponížily LÉKY NA VYSOKÝ TLAK...to mě dostalo, to mě donutilo, říct jedno velké NE...následovalo krásné období odříkání , pevné vůle, zapálení, bylo to úžasné a s každým centimetrem rostlo sebevědomí, s každým kilem rostla naděje, že to dám...
Zde je odpověď..pomohl mi pud sebezáchovy a strach, že i já budu umírat zavalená do svého špeku, budu nenávidět svět a zemřu sama, zemřu bez lidí, protože už s nimi nebudu umět žít....
Své na dřeň zde neprezentuji, abych si dokazovala, jak jsem dobrá...pokud někdo z vás váhá, vymlouvá se, necítí se...zde máte moji cestu za lepším, krásnějším životem.....a držím palce každému, kdo se nebojí....


37 komentářů:

  1. Jsi dobrá!Taky jsem přestala kouřit(třeba i dvě krabičky).Prostě jsem si řekla a dost...24 let jsem si nezapálila.

    OdpovědětVymazat
  2. Čím víc o tobě vím, tím víc tě obdivuji! Už jenom ty cigarety! A teď jsi štíhlá, jak proutek! Je fajn, že o tom píšeš, tak můžeš mnohé inspirovat.

    OdpovědětVymazat
  3. Již optický vjem z postupné grafologické  změny těch zápisů o hubnutí by musel zděsit každého psychologa. Shazovat tak rychle kila to je v těchto letech jak rány kladivem do organizmu a hlavně psychiky. Samozřejmě mi do toho nic není, a nechci radit...

    OdpovědětVymazat
  4. Máš můj velký obdiv - moc jsi toho dokázala a velmi si vážím tvé zpovědi - to nedokáže každý. Držím palce i k tomu, že si nezapálíš. Tím, že jsi to napsala, je to také dobrá motivace vše vydržet i dál....ahoj a hezký zbytek prázdnin. Zuzana

    OdpovědětVymazat
  5. [1]:Evičko, já když bych si vzala cigaretu do úst, jsem v tom až po uši           

    OdpovědětVymazat
  6. [2]: A nezděsil...jsem bývalá zdravotní sestra, která nehazarduje....hubla jsem pod vedením odborníků, kteří mě pravidelně sledovali, pravidelně jsem navštěvovala svého lékaře, byla jsem sledovaná včetně krevního tlaku, krevních odběrů...měla jsem povolená 4kg měsíčně, která jsem nikdy nepřekročila.

    OdpovědětVymazat
  7. [3]:Když to jednomu člověku pomůže, budu šťastná, nesmírně...sama ze své praxe víš, jak toto je složité a vratké     

    OdpovědětVymazat
  8. [4]: Zuzi, tak ty cigaretky...to je boj...stále mi moc chybí a kouřila bych jako o život...těžko to chápat, že i po tak dlouhé době mě to láká   

    OdpovědětVymazat
  9. Jste li zdravotní sestra, pak jistě znáte třeba pH papírky Alkalit na testy moči. Po shození 100 - 20 kg /20 procent / třeba i za rok bych to pH tak minimálně další rok ani nechtěl vidět....

    OdpovědětVymazat
  10. Tak já mám dole 16 kilo a su ráda, tenkrát jsem nevěřila, že to dám, ale dala.

    OdpovědětVymazat
  11. Simčo, opět říkám klobouk dolů Určitě ti v tvém rozhodnutí pomohla i situace matky, ale přesto závidím tvoji pevnou vůli. Tu bych potřebovala pro rozhodnutí seknout s cigaretama. Nekouřím zase až tak moc, ale přece. Moc ti fandím, fakt     

    OdpovědětVymazat
  12. Já Tě samozřejmě taky obdivuji      , jsi hvězda    S maminkou mě to taky mrzí....A ani se nedivím, že jsi začala hubnout    Moje mamka váží kolem 85 a já si říkám, že ani to nesmím dopustit    Kouření, tak to mi nikdy nechutnalo

    OdpovědětVymazat
  13. Obdiv, to chce opravdu silnou vůli.

    OdpovědětVymazat
  14. Obdivuji, takovou pevnou vůli a odhodlání má málokdo.

    OdpovědětVymazat
  15. Ty oba tvoje články pojmenoaly to, čím já se celý život trápím. Ne jen celoživotní nadváha, hubnutí a nabírání, ale něco podobného mám s mámou. Už je jí přes osmdesát a taky celý život s nadváhou. Posledních pár let se jí strašně zhoršila cukrovka. Pdle mě má nadváhu tak čtyřicet kilo, špatně chodí, ale říká, že je to stářím. Když na ní koukám, jak jí pořád chutná, děsím se, vím, že to mám v genech. Moc ráda jsem si tu přečetla, že to i přes to jde. Teď jsem zhubla deset kilo, tak snad vydržím hubnout dál. Povzbudila jsi mě, budu si muset tvé články číst opakovaně každý den.

    OdpovědětVymazat
  16. Simčo, co na to říct? Snad jen, že jsi obdivuhodná bytost a je skvělé, že se za své "hříchy" nestydíš, nýbrž se svým příběhem snažíš pomoci dalším...

    OdpovědětVymazat
  17. Tak s cigaretami jsem praštil před deseti roky a ze dne na den. A už ani jedna!Jenže to hubnutí. Já přestal hulit a nabral 5 kilo. A za deset let nemám vůli....Proto smekám pln obdivu

    OdpovědětVymazat
  18. Simčo, s maminkou to muselo být těžké. I při její normální váze, i při nadměrné. To člověka ovlivní. Cigarety jsem naštěstí nikdy neměla ráda, o to to mám jednodušší. No a ta váha, to Tě obdivuji, ale nejen při hubnutí, ale že to tak dlouho udržuješ poté. Většinou je to ta nejtěžší fáze hubnutí, ne? Říká se to.

    OdpovědětVymazat
  19. [9]: Omlouvám se, ale budu se opakovat, nemám jediný důvod, proč bych neměla důvěřovat lékařům a konkrétně mé lékařce, která mne kontrolovala a stále kontroluje včetně odběrů.

    OdpovědětVymazat
  20. [10]: Kdepak, já jsem po dovršení stanoveného stropu učinila stop stav a váhu si udržuji a moc ráda bych tak činila dál.

    OdpovědětVymazat
  21. [12]: Evi, já jsem stále abstinující kuřák, stále mi to úžasně voní a když si dám nějaké pivko, kouřila bych jako o život, můj bývalý přítel mi několikrát bral cigaretu od úst...byla jsem už milimetr od zajetých kolejí závislosti     

    OdpovědětVymazat
  22. [14]: Mám spoustu, milion chyb, ale dostala jsem do vínku nesmírnou vůli, děkuji za ni     

    OdpovědětVymazat
  23. [16]: Držím palce, skutečně rodinné dispozice člověk neobejde.Je výborné, že si toto uvědomuješ a jsi schopná s tím něco udělat...já se totiž domnívám, že není nikdy pozdě.

    OdpovědětVymazat
  24. [17]: Ráďo, všichni máme své hříchy, své kostlivce ve skříni, něco bolí hodně, něco méně...každopádně to ovlivňuje naše životy...už nikdy bych se nechtěla vrátit do své staré kůže...nikdy...to mě žene dál     

    OdpovědětVymazat
  25. [19]: Lotty, říká se to a je to svatá pravda...zhubnout může každý, skutečně, při troše disciplíny, při troše snahy každý...ale udržet...to je nejtěžší     

    OdpovědětVymazat
  26. Jako fakt jsi kocka! A jestli to merim spravne, tak mam vetsi prdel nez ty skoro o 10 centaku Mne porad rikala mama, ze to mam taky v rode... babicka teda umrela na embolii a byla taky hodne velika... ale porad strasne hodna, nejhodnejsi. Ja za posledni roky nejak samovolne zhubla 5 kilo a jsem prvne fakt se svym telem spokojena. Tak uvidime, jak moc budu nebo nebudu muset s vahou bojovat pozdeji, kdyz to pry mam v tom rode

    OdpovědětVymazat
  27. Obezita má opravdu na svědomí velkou část nemocí. Moje švagrová s ní bojovat neumí a je na to i líná. A stává se z ní bohužel přesně to, čím si prošla tvoje maminka. Je přímo nesnesitelná a  navíc plná závisti.

    OdpovědětVymazat
  28. [21]: Ne aby zůstal, ještě musí klesnout     

    OdpovědětVymazat
  29. Takovou tabulku jsem si také vedla. Pomáhalo to. Ale pak přišel zlom. Víš dneska se vlastně bojím hubnout, protože se bojím, že mi zůstane vytahaná kůže a budu si prsa rolovat do podprsenky a břicho smotávat do kalhotek.

    OdpovědětVymazat
  30. [27]: Marťo, rodinnou dispozici neočůráš, já to mám v genech z obou stran, takže na 100%...oba rody mých rodičů byly vypasené, tudíž se zde umíralo na nemoci z obezity   

    OdpovědětVymazat
  31. [29]:Tak o tom jsem samozřejmě ani vteřinu nepochybovala, to jsem považovala za samozřejmost   

    OdpovědětVymazat
  32. Jsi kočka Italové budou jen zírat!!!

    OdpovědětVymazat
  33. Jsi fakt dobrááá, gratuluji ke všem úspěchům!

    OdpovědětVymazat
  34. Moje hubnutí se mi dost výrazně podepsalo hlvně na poprsí , poněkud splývavější nyní... ale zas mi neleze obrovská pneumatika kolem pasu, v pohodě doběhnu autobus a ani nefuním, pod sukní se mi holá stehna nešoupají o sebe a neotékaj mi kotníky, můžu nosit i těsnější oblečení a ten pocit hrdosti na sebe...

    OdpovědětVymazat
  35. Beru tabletku na tlak už šestým rokem. Nastartoval to tehdy stres. Doma, u táty i v práci. Měla jsem velké problémy, nikdo nedokázal vysvětlit mé občasné výpadky vědomí. Naštěstí je to za mnou. Ale tabletka mi zůstala a už se jí asi nezbavím. I přesto, že jsem docela slušně zhubla...   

    OdpovědětVymazat
  36. K hubnutí jsi měla hodně silnou motivaci, Simi, ale je k tomu potřeba i pevná vůle.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.