Blondýna a pěna dní....kudy z nudy...

...PARKETY....nééé nadarmo se říká...KOMU NENÍ SHŮRY DÁNO, V APATYCE NEKOUPÍ...přesvědčila se o tom blondýna na vlastní kůži. Sofinka je právě v období, kdy potřebuje neustále zaměstnávat, neustále vymýšlet totální ptákoviny a to babička prostě umí... posadila jsem Soptíčka do koše na prádlo, vozila tam a zpátky...tam a zpátky....zatočila doprava, zatočila doleva, malá se řehtala jako kobylka až jí tekly slzičky, řehtala se jako kobyla i babička...než ...než se podívala na nově vybroušené, nalakované parkety, které voněly novotou...na parketách byly dlouhé škrábance od nezačistěného plastu prádelního koše. Pět minut mi trvalo než došla myšlenka k mozku a ve vteřině bych si nakopala, nafackovala, spáchala harakiri...bylo mi to tak šíleně líto, že jsem mladým zničila parkety...přátelé a to jsou momenty, kdy bych chtěla být jezevec, zalézt do nory a vylézt za půl roku...jeden známý mi řekl, že budu mít se Sofinkou pěknou vzpomínku, jak jsme se užily...no nevím, jestli si to bude myslet i pan zeťák, až to zjistí...dcera mi snad už odpustila...

...PÍTKO...každá správná zahrada, která podporuje floru a faunu má mít pítko pro ptáčky a hmyz...blondýna se rozhodla, že tak také učiní a jala se shánět na internetu...vůbec nevadí, že se ptactvo šplíchá v jezírku, bude mít svůj prostor, svoje teritorium...opět jsem terčem posměchu...kolik ptáků dorazí na občerstvení...já se nevzdávám, jednou budu vybírat vstupné, jací pěkní ptáci si budou chodit osvěžovat zobáček a vytřu zrak posměváčkům...a když nééé, ten pocit je úžasný, dělám něco pro přírodu....

....KLÍČE...mám milion klíčů, nesnáším klíče, protože jsem rozlítaná blondýna, která shání svůj milion klíčů vždy a všude, nejsem schopna žádného systému, žádného návyku...klíče honím pořád.

Naše parta přátel kamení vyrazila za dobrým tipem na sběr...za městem se bude stavět nové satelitní městečko a z neznámých končin dovezli suť a kamení...kameny nebývalé krásy, protkané stříbrnými žilkami a do růžova.

Dorazili jsme na pole vybaveni krumpáči, lopatkami, rukavicemi....ve vteřině se mi odkrvila hlava, zapomněla jsem na všechny křivdy a začala lítat jako pošuk z jedné hromady na druhou hromadu....leží tam miliarda kouzelných kamenů a já potřebuju všechny....jééé, ten je boží.....wow, ten by se hodil....ohmatávám kameny, stavím kameny a jako šílenec běhám po poli....když v ten moment....kde mám klíče od auta ???....vynikající dotaz...jen kdybych si neuvědomovala, že jsem na tunách sutě ve stejné barvě jako je klíč mého auta...klid...někde tu přeci bude....to jo, ale to bych nemohla být, tam kde jsem a nebo by mi klíč mohl zazpívat....do hlavy se mi hrne krev, chce se mi brečet, chce se mi umřít...když tu vidím mého nejlepšího, nejsladšího kamaráda, jak číhá za hromadou suti.....a má v ruce moje klíče....poučení...žádné...dnes jsem sháněla klíče už třikrát....

....to byla blondýna a pěna dní i s nánosy...někdo koupil modrého a červeného Mauricia za 100milionů...nenechte se mýlit...my dvě se Soptíčkem to tentokrát nebyly....