....byly dvě nejlepší kamarádky....blonďatá, světlá Simona a tmavá Lucie....jako noc a den, každá jiná, přesto od páté třídy byly jako dvojčata. Všude spolu, ve škole, na kroužky, venku...první cigarety, první lásky, první milování, první opití...všude spolu. Od základní školy až po maturitu na zdravotní škole....dva vztyčné body, které se sešly, rozešly...měly k sobě tak zoufale blízko, jedna o druhé věděla, aniž by některá promluvila, pohled do očí, objetí a bylo vyřešeno. Nikdy se nehádaly, byly semknuté a spojené jako jaderný reaktor.
Po maturitě Lucie nastoupila na urologii, Simona na interní kliniku...vídaly se méně, přesto o sobě věděly. Lucie chodila s vysokým Romanem, basistou z rockové kapely.....a jednou Simonu pozvali na koncert.
A tam ho Simona poprvé uviděla....kytaristu Petra, měl pronikavý pohled, krásný úsměv....byl rocker tělem i duší, byl všechno po čem Simona toužila a od toho večera už byli ti dva stále spolu. Nic a nikdo nezbrzdil lavinu vášně, okamžitě spolu začali bydlet, začali snít, začali si žít svůj malý sen.
Obě kamarádky měli za partnery kamarády...co víc si přát, strávené chvíle ve čtyřech, výlety ve čtyřech, zkoušky kapely, rockové festivaly...první se vdávala Lucie...pár měsíců za ní se vdávala Simona. První otěhotněla Lucie, za tři měsíce otěhotněla i Simona.
Na svět přišel nejdříve nádherný kluk Adam a za tři měsíce ještě krásnější Verunka. Nejlepší kamarádky spolu jezdily kočárkem, spolu kojily, spolu čekaly na své muže před zkušebnou a vše bylo zalité sluncem, vše bylo jako z romantického filmu...
Jednoho rána přijela uplakaná Lucie, že Roman nepřišel domů a jen vzkázal, že je na rodinný život příliš mladý, chce žít svobodně a né sedět u ženy a dítěte. Ten bolavý čas kamarádky ještě více semkl, snažily se navzájem si být blíž a překonat špatné. Lucie se pomaličku začínala smát, začal jí bavit život a slzy už netekly tak často...měla malého a za pomoci rodiny starost o něj bravurně zvládala.
Uplynul nějaký čas, který urovnal jedno slzavé údolí, aby mohlo přetéct druhé slzavé údolí...jednoho podzimního večera nepřišel Petr domů z práce, v době bez mobilů, bez telefonů...hotová hrůza...Simona celou noc běhala kolem oken, tišela sebe, tišila malou princeznu, aby propukala v další pláč, kde je její muž. Ten dorazil nad ránem a s ledovým klidem si lehl do postele a odmítal cokoliv řešit...
....a pak to celé prasklo...Petr jako rytíř v plné zbroji utěšoval osamělou Lucii...jedna jediná noc ukončila letité kamarádství až za hrob a celých 26let spolu nedokázaly promluvit. Nenávist, nepochopení se časem změnilo v pohrdání a lhostejnost a dnes jsou dva naprosto cizí lidé v jednom velkém městě.
S odstupem času, s přibývajícím věkem a zkušenostmi, vím, ŽE NÁHODY NEEXISTUJÍ, moje nejlepší kamarádka a přítelkyně na život a smrt vždy jedla drobky z mého stolu, kolikrát v letech minulých zdědila mého partnera, mého kluka...jenže z posledních drobků mi ukradla celý bochník, sebrala mi jistotu, sebrala mi pevnou půdu pod nohama a mě zůstala bolest a zrada dvou nejbližších....
Cérko, obdivuju Tvůj talent na psaní, to bych chtěla umět Je to smutný příběh, ale bohužel i takové věci se dějí. Být na místě Lucie, měla bych děsné výčitky svědomí a šťastná bych určitě nebyla U mě musí být nejdříve šťastní mí blízcí a potom jsem spokojená i já
OdpovědětVymazatV našich letech se říkalo-kamarádčin kluk není pro mně.Je mi líto,že jsi prožila takové zklamání.Ale není všem dnům konec. Když jedna slečna odvedla mého manžele od 3 malých dětí,myslela jsem,že to nepřežiju.Přežila Její nejlepší kamarádka jí ho odvedla taky od 3 dalších (dospělých)dětí.
OdpovědětVymazatSimonko moc hezky napsaný i když nehezký příběh. Bohužel se to stává častěji než si myslíme, pak jak říkáš ty, bolest je dvojnásobná, je zrada dvou nejbližších Potrestaná byla i ona, ztratila nejlepší kamarádku a on zkazil rodinnou pohodu, zpátky se to vrátit nedá Kdoví, snad si i někdy řekli "stálo to za to?"
OdpovědětVymazatJe to krásně napsaný životní příběh, to ano, ale strašně smutný. Je neuvěřitelné, jak se může někdy člověk ve svých blízkých mýlit. Přeju hodně síly.
OdpovědětVymazatDeje sa mi to často. Už som si na to zvykla. Ja privediem na akciu trebárs na tance kluka. Ja nemôžem chodiť tak často a tak si kluka chytí jiná holka. Je to iste iný príbeh no ja by som sa pýtala či sa veľmi ľúbia, ak sa ľúbia a vy máte svoju kamarátku tiež rada, a muža tiež tak im to doprajete, je to ťažké ale o tom je pravá láska. Pozrite se filom svabda v treojici, je to tam krásne ukázané aká je pravá láska.
OdpovědětVymazatJednou jsem se bavila s přítelem, jestli by byl schopný jít do kamarádovy holky. Jeho odpověď mě tak trochu vyvedla z míry: To se nedělá, ale pokud je ten vztah zdravý, klín do něj stejně nevrazíš...
OdpovědětVymazatPřišlo mi to, jako by to bylo psané ze života. Takové věci se hold dějí a nic s tím nenaděláme, je smutné, jak nás mohou ranit ti nejbližší.
OdpovědětVymazatSimčo, napsala jsi to moc hezky, i když je to hodně smutné Já se s nejlepší kamarádkou nepohodla taky kvůli bývalému, byla spíš při něm než při mě, možná si říkala, že bych potřebovala dostat častěji Našla jsem si naštěstí lepší kamarádky a tamta už mi vůbec nechybí
OdpovědětVymazatSimčo, máš obrovský talent na psaní i když v tomto případě je to příběh smutný. Během chvilky přijde zklamání od dvou nejbližších, s tím se člověk hodně těžce srovnává. Myslím, že "kamarádka" má celý život o čem přemýšlet, nechtěla bych být v její situaci. V životě už sis zažila dost, teď by se slušela nějaká pořádná změna. Nastartováno máš, dcera s nádhernou vnučkou, chaloupka a zahrádka a co třeba pan SMS? Držím palce, sakra, vždyť už si to zasloužíš
OdpovědětVymazatto bych asi vytrhala vlasy oběma..
OdpovědětVymazatTak to je sila... na to ani neni co rict. Doufala jsem, ze je to jsn povidka a je mi lito, ze neni, protoze to se fakt nedela.
OdpovědětVymazatVelmi smutné, ale stává se. Na to není co napsat. Jen to, raduj se ze své dcery a vnučky, jsou Ti dnes vším.
OdpovědětVymazatSimčo, napsalas to krásně, i když z toho mrazí. Tohle se opravdu nedá odpustit.
OdpovědětVymazat[1]: Libuško, mám na dobré psaní malou slovní zásobu, i když mám hodně načteno, bojuji se slovy
OdpovědětVymazat[2]:
OdpovědětVymazat[3]: Růženko, nevím, můj muž o té noci už nikdy nemluvil, bylo to tabu, bylo to něco, zač by asi ruku do ohně nedal.
OdpovědětVymazat[6]: Mě ta odpověď přijde velice moudrá, tvrdá, ale pravdivá a podepsala bych se pod ní
OdpovědětVymazat[7]: Ano, to jsem prožila, to není fikce, to je příběh mého života
OdpovědětVymazat[5]: Promiň, ale lásku ve třech já odmítám akceptovat, láska k muži a láska k příteli je tak něco diametrálně odlišné, že nelze toto slučovat.
OdpovědětVymazat[4]: Já samozřejmě děkuji, trvalo mi dlouhé roky než jsem se přes to přenesla
OdpovědětVymazat[8]: Zdendíku, no to byla ale kráva, to Ti povím, jo v těžkých situacích člověk pozná přítele, že
OdpovědětVymazat[9]: Evičko, mám známou psycholožku a jednou jsem se zeptala, proč pořád já...její odpověď mě uzemnila...Jen silní lidé dostanou tolik naloženo, slabí by to neunesli...
OdpovědětVymazat[18]:Ach, tak to jste opravdu dobrá, že o tom dokážete takto psát, aniž by to znělo kapku nahněvaně. Jste silná žena a díky tomuto už překonáte úplně vše!
OdpovědětVymazat[11]: To se skutečně nedělá, kvůli jedné noci sexu, to fakt nééé a kamarádům už vůbec
OdpovědětVymazat[12]: Lotty, jsou nepostradatelnou a milovanou součástí mého života, ale nemohu být a zároveň nechci být fixována pouze na ně, dělá to zlou krev a člověk toto pouto musí adekvátně odměřovat, k ženě patří muž a né se poutat na děti, těm to brzy leze krkem
OdpovědětVymazat[13]: Tohle taky přebolelo, s pachutí, ale přebolelo..i když máš pravdu v těch dětech, to je vždy malér, když jsou toho součástí, jenže sobci na toto nehledí, honí si své ego, své potřeby
OdpovědětVymazat[23]: Kočičko, já jsem byla nahněvaná, já jsem byla bolavá, já jsem byla šíleně nasraná...a čas to zahojil, mohu o tom psát a už je to jen příběh lidí, kde jsem si zahrála svou roli, navíc mám z tohoto svazku špičkovou dceru, nelituji ničeho
OdpovědětVymazatSimi, krásný příběh , bohužel se smutným koncem Ale ty máš to nejlepší , svou dceru a to je obrovská výhra
OdpovědětVymazatSmutné...ale moc pěkně napsané. Lidské osudy jsou tak rozmanité...
OdpovědětVymazatMoc krásně napsaný příběh, ale jestli byl opravdu dle skutečnosti, ještě teď mi běhá mráz po zádech. Jsi dobrá, je to opravdu moc čtivé.
OdpovědětVymazatSimonko, líbí se mi, jak píšeš s nadhledem jakoby jiné osoby. Přátelství až za hrob nikdy nedojde do konce. A tak to vždy vypadá krásně a harmonicky. Lucii to stejně jednou někdo vrátí i s úroky. Už jsem slyšela i o případech, kdy se partneři navzájem vyměnili. Také to byla přátelská čtyřka. Tam to asi tak moc nebolí. Ale jestli zůstali přáteli i po výměně, to už nevím. Moc ti přeji, aby tahle zrada byla poslední.
OdpovědětVymazat[28]: Tak dcera se mi skutečně podařila a zcela sobecky mohu říct mě, protože tu káru jsem táhla sama
OdpovědětVymazat[29]: Život je nejvýkonnější, nejrozmanitější spisovatel, občas na špagát, občas k pomilování
OdpovědětVymazat[30]: Byl to skutečně můj příběh, byl to příběh o mě
OdpovědětVymazat[31]: Maruško, my jsme s mužem byli ještě dalších osm let spolu, ale lepili jsme to, nebylo to už nikdy ono, byla tam pachuť zrady. O Lucii jsem jen slyšela a nic pěkného to nebylo...vlastně jsem díky ní nebyla ani na jednom třídním srazu, nejde dělat, že se nic nestalo...uběhlo už hodně času, ale nejsem splachovací a s lidmi, co se neumí chovat, nedokážu dělat idylku
OdpovědětVymazat[17]: Bavili jsme se v rovině svobodných, ne vdaných a ženatých. Jeho odpověď je sice pravdivá, ale mě to přišlo, jako že by to klidně zkusil. Což mě naprosto rozhodilo...
OdpovědětVymazatSimčo, kdybych se dívala na film s touto zápletkou, tak mu snad ani neuvěřím. Tyhle scénáře si fakt může dovolit jen život... Je mi líto,že máš v duši takovou jizvu.
OdpovědětVymazatTenhle článek jsem četla už několikrát, Simi, a vůbec nevím, co říct.
OdpovědětVymazatIm not that much of a online reader to be honest but your blogs really nice, keep it up! I'll go ahead and bookmark your site to come back later. Cheers aaaebgkfbkkgcdfe
OdpovědětVymazatAn interesting dialogue is value comment. I feel that it is best to write extra on this subject, it won't be a taboo subject but generally persons are not sufficient to speak on such topics. To the next. Cheers afcaeefckfdkgcgb
OdpovědětVymazat