středa 31. srpna 2016

Jen si tak trochu porodit...

....nepřipadám si ztracená a už vůbec né v pokroku, dávkuji si ho a pokud já sama se předávkuji, dám si pauzu nebo pokrok stopnu ...je mnoho odvětví, kde jsem za pokrok vděčná, nikdy bych už neměnila a porodnictví je jednoznačně hodně v popředí..
PÍŠE SE ROK 1989 ....čekám své docela první dítě. Osvěta minimální, konzervativní výchova bez sexuální výchovy ze strany rodiny i školy, viděla jsem poměrně dost porodů při praxi včetně několika klešťových, ale stejně...to dítě ve mě se hýbe mě a né rodičce na praxi. Za celé těhotenství jeden ultrazvuk, pár odběrů a břicho mi poslouchá sestra trubkou...to celé plus mínus...hlavně aby se nenarodil dement. Do porodnice odcházím s 35kg navíc, vysokým tlakem a vyděšená jako malé kotě....můj muž stojí stejně vyděšený na prahu porodnice, zamává a já jdu sama na věc. Sama mezi cizími ...tak úplně nééé, protože na porodnici slouží půlka mých spolubydlících ze svobodárny....šíleně se bojím, šíleně to bolí...ještěže tu jsou holky a drží mě za ruku...narodila se mi zdravá, krásná dcera a já jsem na to sama v ošklivé místnosti a bojím se, že mi jí upečou v inkubátoru / v červenci tenkrát bylo v noci 9st /. Jsme na pokoji tři, o spaní není možno týden pomyslet, jídlo je naprosto nechutné, v koupelně stojíme frontu celý den a o návštěvách na sebe s manželem hulákáme 6 pater z balkonu...vedle mě huláká dalších 30 rodiček, telefon je na chodbě, jenže kam volat, když telefon má jen máma v práci...toužím vidět manžela, toužím se pochlubit naším miminkem, ale není komu, na porodnici se nesmí. Trávím dlouhé hodiny pohledem na naši novou lásku a když je tma, koukám do stropu...na všechno sama. Po dlouhém týdnu odjíždíme jako rodina domů a otec poprvé vidí své už týden narozené dítě....
PÍŠE SE ROK 2015....moje dcera čeká své docela první dítě. Osvěta obrovská, internet, knihy a občas k dispozici i matka, každý měsíc ultrazvuk, včetně 3D, kde jsem byla také a byla jsem z toho totálně našrot, protože náš Soptíček se na nás smál, mával a dělal se nejsladší. Hromada odběrů, hromada sledování, hromada ultrazvuků a neustálá kontrola miminka.
Maminka chodila na plavání, chodila do přípravných kurzů a před porodem se přidal i tatínek. Ten byl u porodu přítomen, držel sebe, držel maminku a také nám babičkám hned z porodního sálu poslat fotečku. Byli spolu, byli od začátku rodina, nikdo nebyl sám. Prožívali tu bolest spolu, prožívali to zrození spolu , co víc si přát. Do porodnice se mohlo s kastrůlkem každý den / s tím jídlem je to stále stejné /, každý den jsem viděla svou dceru, svou vnučku a všichni spolu mohli být podle potřeby, fotek mi přišel milion.
Dvě ženy, dva porody a vše tak rozdílné....moc by mě zajímalo, která z dnešních maminek by si vybrala nehostinnou, sterilní a anonymní porodnici bez přistupu, bez kontaktu...tak doufejme, že náš Soptíček bude mít porod jako procházku rajskou zahradou....díky pokroku...

29 komentářů:

  1. Já měla jednu nemocnici, ale vlastně tři různé porodnice

    OdpovědětVymazat
  2. To je jediné, co mě uklidňuje. Že ty, moje máma a další...jste porodily i bez pokroku a máte děti zdravé. Protože potencionální porod v Anglii...fakt potěš koště, ohromně zaostalé oproti Čechám.

    OdpovědětVymazat
  3. První případ znám, druhé zatím jen z vyprávění. Doba pokročila a to je dobře.

    OdpovědětVymazat
  4. Ano, tak to bylo...hodně záleželo na přístupu sestřiček (někdy ukázaly i miminko) - miminka tenkrát přiváželi na pokoj sestřičky na kojení na takovém dlouhém vozíku....díky za malou inspiraci na vzpomínání...a také jsme do poslední chvíle nevěděli, zda to bude holčička nebo kluk ahoj Zuzana

    OdpovědětVymazat
  5. Já jsem rodila před necelým rokem a těch povinných ultrazvuku a odběrů zas tolik nebylo..:) To se pak asi nastřádá s tím na co ženy chodí dobrovolně..nevím proč..:)

    OdpovědětVymazat
  6. Sama jsem zažila oba porody - ten sama 2x i ten s manželem a nebyl lepší, jen o dost rychlejší     , proto jsem se asi za pár let rozvedla Zato porod vnoučete, to byla nádhera a jsem ráda, že jsem u toho mohla být    a na 3D ultrazvuku jsem tak byla

    OdpovědětVymazat
  7. Za ultrazvuk díky Bohu, ale někdy si říkám, že se z těhotenství stává jakýsi kult. Jak se říká, všeho s mírou .

    OdpovědětVymazat
  8. [1]: Já jsem kontaktní člověk, takže mě by na 100% ta druhá varianta vyhovovala...stejně jsi to nádherně napsala...třikrát jiná porodnice a Tvoje princezny...to už bude úplně jiná     

    OdpovědětVymazat
  9. [2]: Marti ...ano, jenže naše zdravotnictví už je někde úplně jinde, dřív to na porodnici bylo skutečně o něčem úplně jiném, ta ženská byla na všechny radosti i starosti úplně sama   

    OdpovědětVymazat
  10. [3]:Jsem za tento pokrok vděčná, je to podstatně lepší...jen mě přitom napadla myšlenka, že o to déle by ta partnerství podložená příchodem milovaného dítě měla být celoživotní a ono tomu tak není, spíš je to naopak   

    OdpovědětVymazat
  11. [4]: Tak já jsem měla už Verunku u sebe, mě ji hned po porodu svěřili, takže jsem už byla na začátku pokroku

    OdpovědětVymazat
  12. [6]: Zdendíku, Ty jsi byla u Lexíčkova porodu...no to musela být nádhera, mě úplně stačil ten ultrazvuk...pan doktor nám tam tak nádherně pomalu dvě hodiny povídal, ukazoval Soptíčka...bylo to kouzelné a zároveň přirozené     

    OdpovědětVymazat
  13. [10]: Dřív jsme byli za vše vděční, dnes se vše bere jako samozřejmost a pak je vše tak plytké, povrchní.

    OdpovědětVymazat
  14. Pokrok je ve všem. Je pravda, že když já jsem rodila, tak jsem nebyla na žádném ultrazvuku, poslech jen trubkou, sledoval se jen tlak. Ale chodila jsem na cvičení a tam jsme se učili i dýchat. Třetí dítě jsem rodila 3 dny a nikomu to utrpení nepřeju. Sestřičky se střídaly na směně a divili se, že tam stále jsem celá, já jsem nedostala tři dny najíst, protože si mysleli, že budu rodit. Vědělo se, že to bude koncem pánevním a přesto mne nechali tak. Už jsem si sama přála císařský řez. Byla jsem vysílená, hladová a manžel a spolupracovníci jen volali do porodnice jestli "už". Celou dobu jsem byla na "hekárně", kde se střídaly maminky a odcházely úspěšně rodit. Až se jedna sestra zděsila, že jsem tři dny nejedla a domlouvala s doktorem, jestli mi můžou dát najíst. Vždy ráno mi dali kapačku, bolesti se stupňovaly, ale najednou, jako když utne. Tak zítra znova. Když mi sestra přinesla trochu polévky, snědla jsem dvě lžíce a už to jelo....Možná i tento porod zanechal na Michalovi určité následky nejen duševní, ale i motorické, ten porod koncem pánevním měl za následek potíže s klouby....

    OdpovědětVymazat
  15. Simčo, samozřejmě, že vzhledem k mému věku, pamatuji variantu 1. Dneska se směju vzpomínce, když mne manžel přivezl večer do porodnice, jakýsi vrátný nám řekl: Rozlučte se a pak mě odvezl na porodnici do 3. patra. Připadala jsem si jako v kremaci A stejné to bylo s návštěvama, křik a dojmy maminek také ze 6.patra (Londýnská?) dolů tatínkovi na chodník. Hrůza, ale zvládly jsme to také

    OdpovědětVymazat
  16. Zrovna otce u porodu bych mít nemusela... Ale jinak máš pravdu, že ta vyšetření neuvěřitelně pokročila. Člověk si to dneska ani neumí představit, že porod a to následné může být jinak. A vymýšlí si další věci, které se mu zdají samozřejmé, jako porod do vody, a přiložení miminka hned na bříško, atd... (nejsem proti tomu, ale zdraví miminka a matky by mělo být na prvním místě). Já jsem si "vyzkoušela" monitorování, vyvolávačku, transfuzi, narkozu a dcera pak nahřívání. Ale narodila se normální cestou a zdravá... Takže díky pokroku .-)

    OdpovědětVymazat
  17. [10]: Já musím na to reagovat - otec u porodu. Docela jsem se z toho nemohla dostat a byla to jedna z částí rozchodu... Takže si myslím, že by oba dva to měli chtít a měli být na to skutečně připraveni. Ono vidět pro muže utrpení ženy není nic moc. A pro ženu se ukazovat před mužem úplně otevřená také ne. A k tomu všechny ty řeči okolo... nemusí to mít vždy pozitivní účinek. Dneska bych si tam vzala třeba raději dobrou kamarádku... Ale určitě je pozitivní, že táta může vidět narozené dítě co nejdřív.

    OdpovědětVymazat
  18. [14]:Vím,o čem mluvíš Maruško.Dvakrát jsem otřesně rodila koncem pánevním...

    OdpovědětVymazat
  19. [18]:Naštěstí jsem zažila i u druhého dítka, co je to bezbolestný porod. Šlo to rychle. Ale říkalo se, že první a třetí je horší. Při prvním mi roztrhli lůžko a nechali ve mně. Vůbec nezkontrolovali, jestli je celé. Pak následovaly potíže horečky a dost dlouho trvalo, než našli příčinu. A napadlo to až jednoho starého porodníka.

    OdpovědětVymazat
  20. Jo holka, pokrok nezastavíš Bavila jsem se s manželem před pár lety, ještě když jsem mohla uvažovat o třetím dítěti, jestli by se mnou šel porodu. Nešel, nezvádl by to...pokrok nepokrok, šel by k zemi jak než´řízená střela       

    OdpovědětVymazat
  21. [14]: Pžiznám se, že jsem nikdy nepochopila tyto dlouhé porody, vesměs je to pro ženu tak traumatizující, je to stres i pro dítě, které chce ven a nemůže.Mě praskla voda ve 20hodin večer a Verunka byla na světě v 1hodinu v noci, takže za pár hodin a stačilo mi to.

    OdpovědětVymazat
  22. [15]: Evi, Londýnská ulice je níž...sice jsem tam chodila mnoho let na praxi a pak do práce...ale jak přesně se to tam jmenuje už si nepamatuji...dneska jsou tam koleje UJEPU.

    OdpovědětVymazat
  23. [16]: Já osobně bych na tyto alternativní porody neslyšela, už vůbec bych nerodila ani doma, ani do vody, ani s žádnou dulou...jsem bývalý zdravotník a velice dobře si pamatuji ten fičák, když šlo o život a to žádná alternativní dula doma nezvládne

    OdpovědětVymazat
  24. [20]: A to je v naprostém pořádku, mohl by Tebe i dítě vidět následně, ale prostě by tam někde byl a né po týdnu, pěkně od začátku, aby věděl, že Vás má     

    OdpovědětVymazat
  25. Já rodila až tady a musím říct že to byl hezký zážitek, i když oproti tomu co jsem slyšela o našich nemocnicích mi to připadalo trochu "na divoko"-návštěvy kdykoliv, v pokojích se střídali příbuzní, všude plno.. Fakt je že oproti mým kamarádkám v Česku jsem vystresovaná nebyla, vše bylo přirozené a rodičky jsou zde doposud považovány za něco úplně nebeského, zrovna  jako děti.. i když tam bych to trochu přibrzdila V těhotenství můžete všechno a běda kdyby vám vlásek zkřivili - není to hezké přirovnání ale hodilo by se to o posvátné krávě   

    OdpovědětVymazat
  26. Rodila jsem poprve v roce 1985, po druhé v r. 1990 a už tenkrát byl ten pokrok znát

    OdpovědětVymazat
  27. Moc hezký článek, Simi, pěkné srovnání.

    OdpovědětVymazat
  28. Z popisů porodů v době, kdy jsem se narodila já, a dříve, mě vždycky zamrazí. Jsem ráda, že porodnictví alespoň v některých porodnicích urazilo ohromný krok kupředu a jsem ráda, že jsem mohla rodit v jedné z těch lepších

    OdpovědětVymazat
  29. Raději na své tři porody nevzpomínám.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.