čtvrtek 15. listopadu 2018

Jak jsem se stala sviní ....


Procházely jsme kolem sebe, já a moje sousedka.
Nekoordinované pohyby, záškuby celého těla, přepálená gestikulace a zkřivený obličej, který neodpověděl na pozdrav.
Přidržovala se stěny chodby a pár metrů za mnou procedila : " Svině ".


Před pár měsíci jsem se stala nechtěnou členkou špatného divadelního ansámblu.
Své sousedce jsem chodila aplikovat injekce proti bolesti a byla jsem doslova lapena a za pět minut dvanáct jsem tento pofidérní podnik dobrovolně opustila.
Žena, zneužívající léky na bolest, na spaní a na uklidnění, vyhrocenou situaci kolem své závislosti nebyla schopna zvládnout v domácím prostředí, skončila na detoxikační a odvykací léčbě v psychiatrické léčebně.
Po několika měsících terapie jsme se potkaly.
Sklopila oči, styděla se.
Prohodily jsme pár zdvořilostních frází a každá šla po svém.
Jenže to jsem netušila, že naše feťácká anabáze bude mít ještě pokračování, které v současnosti graduje.
Jako člověk, který vede vlastní společnost, dělá s lidmi, nemám potřebu se nějak angažovat ve veřejném či sousedském životě, jsem ráda, že si zalezu v klidu a míru do svého.
To bych ovšem nesměla několikrát denně potkávat lidskou kreaturu, která sebou škube, mlátí o zdi, vine se podle zábradlí, se kterým hovoří.
Díky praxi na psychiatrickém oddělení, díky vzdělání, které jsem před lety ukončila, přesně poznám,
zda se jedná o člověka závislého.
Má sousedka prostě vyléčená není a co víc, je veřejně nebezpečná.
Řídí automobil.
V momentě, kdy zaparkovala své auto uprostřed komunikace a odešla, ten den jsem pochopila, že je něco hodně špatně. Pokoušela jsem se s ní domluvit, že pokud to neudělá sama, přijede policie.
Vůz nemůže parkovat uprostřed silnice.
Žena nebyla schopna strčit klíče do zapalování, natož vůz řídit. Pod vlivem léků sebou škubala takovým způsobem, že si několikrát bouchla hlavou o volant.
A v takovém stavu či jemu podobném jezdí každý den. Bojím se jen domyslet.
Náš dům sousedí se základní a mateřskou školkou, kde i já jezdím doslova krokem. Všichni jezdí krokem.
Není mi lhostejno a tak jsem oslovila partnera, oslovila jsem dceru zmiňované ženy.
Bohužel, oba situaci odmítají řešit a zavírají oči. Prý má i světlé chvilky a byla vždy příkladnou řidičkou. Možná, kdysi.
A čem je skutečný problém ? Partner jezdí z montáží domů jednou za měsíc a dcera nechodí vůbec.
Ani jeden není schopen ženě pomoci a tak zvolili jednodušší formu, nechali ji osudu.
Nechali jí s její závislostí samotnou, však ono se to nějak vystříbří.

Bydlím na stejném patře 30 let. Bydlím stejný čas i s několika partajemi, už jsme zajetá štace.
Ostatní se za záclonou dívají, jak se " ta " z prvního patra při chůzi podivně klátí, špatně artikuluje, pohazuje hlavou a šklebí se bezzubými ústy. Musela být krásná, zůstal z toho krásna pouze stín.
Nestačí mi se smát, není mi lhostejné, zda zfetovaná žena vjede na autobusový ostrůvek plný lidí či porazí malou třídičku mateřské školky na vycházce.
Opět jsem oslovila dceru, opět partnera, opět jsem apelovala na zdravý rozum ... seberte jí klíče, nenechte jí řídit auto, proboha !!!
Stala jsem se sviní, s tím dokážu žít.
Netuším však, jak nastavit optiku, aby nebylo pozdě ...




35 komentářů:

  1. Ježíši, nemám slov. To je děs a nechápu lhostejnost rodiny. Tady přece nejde už vůbec o ni, ale o okolí, které ohrožuje. Blondýnko, já vím, vzdychám, ale sama poradit neumím. Nevím, jak ji zastavit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Osobně mne přístup nepřekvapil, pokud jí nechali takhle dlouho sjíždět léky a zavírali oči, ani toto je nepřesvědčí o závažnosti.

      Vymazat
  2. To je fakt hrozné. A zároveň hrozné je, že její rodina (partner, dcera) to ,, nevidí". Tady je asi každá rada drahá. Jenže, co když se něco stane? Toť otázka!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jenže, co když se něco stane ... to už bude pozdě.

      Vymazat
  3. Přístup rodiny je smutný, ale žel ne zcela ojedinělý. Nejsem člověk, který by někoho práskal a už vůbec ne státu, tady bych ale možná zvážila výjimku. Takhle jezdí po vlivem návykových látek a to už není sranda, v takovém případě soucit s řidiči nemám žádný. Nejen sebrat klíčky, ale sebrat papíry dřív, než někoho srazí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Daleko alarmující mi přijde skutečnost, že když je rodina liknavá, celému tomu přihlíží ... psychiatr, psycholog, neurolog, obvodní lékař a nikdo z nich nedal podnět k odebrání papírů, při kontrolách musí vidět stav, navíc každý den za ní dochází pečovatelka, je slepá ???

      Vymazat
    2. Řekla bych, že nikdo z nich ani nemusí vědět, že reálně řídí... Obvoďáci to často neřeší, stačí, když jim dotyčný řekne, že ty papíry potřebuje, protože by se jinak nedostal ani na nákup a je to.

      Vymazat
    3. Včera jsem s od pečovatelky dozvěděla, že během roku změnila několikrát obvodní lékaře a ti skutečně netuší, že řídí.

      Vymazat
  4. Při čtení dnešního příspěvku mně mrazí. Nechápu přístup rodiny, vždyť žena ohrožuje nejen sebe, ale i své okolí. Takový člověk nemá co dělat za volantem.
    Vzpomněla jsem si na příběh bývalé zdravotní setry, která bydlela ve vedlejším domě. Kdysi pracovala na novorozeneckém oddělení na porodnici. Pamatuji si ji z doby, kdy se mi narodili kluci. Byla to půvabná, štíhlá blondýnka. Byla velice příjemná. Nevím, co bylo příčinou, že se po letech stala závislou na lécích. Z půvabné blondýnky se stala vyhublá troska, která vybírala kontejnery. A krmila toulavé kočky u našeho domu. Krmila je syrovým masem, takže si to umíš představit. Ještě ke všemu je krmila pod oknem sousedce z přízemí, která ji říkala, aby to nedělala, ale pokračovala dál. Jednou jsem ji potkala a prosila jí, aby kočky syrovým masem nekrmila. Za domem je dětské hřiště a děti běhají všude. Pak na mně vyplázla jazyk. Bylo mi hrozně smutno, jak se z člověk může stát troska. Zakrátko přišli o byt v exekuci. Občas jí vídám, nevím, kde bydlí, ale žije asi pořád stejně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Krmení koček je velice častý sousedský problém, spousta lidí se těmto osobně mstí, protože kočky nesnáší.

      Vymazat
  5. Ten tvůj příběh si pamatuji. Možná bych ještě s největším sebezapřením pochopila, že oči zavírají sousedé, ale že i vlastní rodina... Je to smutné :(.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zavírají oči hlavně lékaři, kteří její stavy musí při kontrolách vidět !

      Vymazat
  6. Tak tohle také znám. Když jsme před lety bydleli v paneláku, žila pod námi paní -schizofrenička s psychicky nemocnou dcerou a nemocným vnukem. Dokázala v jednu hodinu v noci bušit do topení a nadávat, že všechny kolem vzbudila. Přes den vždy odchytila muže, dcery nebo mě a nadávala vyčítala, co se dalo. Je to smutné, ale po její smrti zavládl klid. Ještě jsem pomáhala její dceři i vnukovi, když potřebovali něco zařídit. Tak přeji pevné nervy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pevné nervy nepotřebuji, ona se neprojevuje hlučně po domě, ona je nebezpečná na silnici, může kohokoliv zabít včetně mé vnučky, včetně mně.

      Vymazat
  7. Je to otřesný příběh a může být ještě horší. Možná by bylo řešením požádat ošetřujícího lékaře, pokud předepisuje léky, které výrazně snižují pozornost, aby pacientku upozornil, že nesmí řídit motorové vozidlo. U některých nemocí (epilepsie) se řidičský průkaz odebere a vrací až po roce bez záchvatů. Možná bych na situaci upozornila ředitelku mateřské i základní školy, po průseru už bude pozdě. Nevím, je to složité, ale vážné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Toto mi nepřísluší, to musí hlavně rodině, se mnou se nikdo na zdravotním středisku bavit nebude, navíc mi nikdo neřekne, kam k lékaři chodí. A hlavně to musí sami vidět, ty papíry jí měli sebrat už když začala fetovat.

      Vymazat
  8. Účinně zakročit často není úplně jednoduché, několik lidí mi kdysi dokonce řeklo k jinému podobnému případu, že se prostě musí počkat, až se něco stane, že pak teprve bude zákrok možný :-(. Když se pak něco opravdu stane, kolik lidí si řekne: To se tomu nedalo včas nějak zabránit?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to zvláštní, vlastně to člověka nutí být laxní, zavírat oči.

      Vymazat
  9. U nás se všechno řeší, až když se něco hrozného stane! Snad dostane její rodina rozum dřív!
    Simi, fakt děsivé!
    Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obávám se, že né. Zůstala na to sama a plácá se v tom sama.
      Dokud mohla, hlídala jim děti, teď nemůže, tak nemohou ani oni, má děti tři !
      A všechny daly ruce pryč.

      Vymazat
  10. Simčo, tak to je síla. Snad se věc dá do pohybu, než se stane opravdu tragédie. Ovšem jak tu součinnost rozpohybovat, to bůh raď..... Co se zeptat v nějakém komunitním centru? Určitě s takovými případy zkušenost mít budou.
    Tuhle situaci nezávidím.
    Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokusím se odchytnout její pečovatelku, co za ní dochází každý den, jenže je to skutečně oříšek, zda mne neobviní ze zaujatosti, no pokud není slepá a blbá !

      Vymazat
  11. Já tedy nevím, ale co tedy jít na policii? Říct tam, že máš opodstatněné podezření že řídí zdrogovaná, že navíc obtěžuje i lidi v domě, prostě to trochu nafouknout, a že to je nebezpečné v tom, že tam je ta školka. A co s tím. Pokud to nevyřídí a neudělají nic, ty budeš mít čisté svědomí že jsi udělala všechno co bylo v tvých silách. A třeba i zajít do té školky za ředitelkou a na tohle nebezpečí jí upozornit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono to není ani tak o mém svědomí, já ho mám čisté.
      Policie nebude prošetřovat mé podezření, pokud nebude podložené, už jsem se dotazovala. Ovšem pokud jí chytnou zrovna ve stavu, kdy je normální, jsem bez šance cokoliv a čehokoliv dosáhnout, bohužel.

      Vymazat
  12. Říkali jsme na vojně: "Bonzovat se nemá, ale hlásit se to musí!"

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to rozhodně, zatím to zkouším na poli rodiny a jejího zázemí.

      Vymazat
  13. Milá Simčo, k tomu snad ani není co dodat, vše již bylo řečeno, já jen vím, že pokud člověka nezbaví svéprávnosti, tak se nedá dělat nic, ani bonzovat a hlásit nepomůže. Je třeba najít člověka, který to bude řešit rovnou s ní, tedy blízký člověk, který má vliv doma, nebo naopak úřední osoba, jedno jestli Mudr nebo Policie, nebo sociálka - ale tady by to musel být stejný princip, někdo, kdo pochopí, že je zle. Já sama jsem zbaběle zdrhla, tedy přestěhovala, když se vedle mě nastěhoval alkáč, který když přišel pod vlivem, tak nejraději vařil a pekl.. kolikrát jsem volala hasiče, jsem už ani nepočítala. Hasiči mi říkali, že jsem mu několikrát zachránila život, no a svědomí nechat ho tam usmažit jsem neměla, tak jsem zvedla krovky a ádiéé.. držím palce. Lenka kočka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ptala jsem se policajtů a přesně , jak píšeš. Pokud jí prošetří a ona bude při smyslech, budu za debila já, šance, že jí drapnou mimo sebe je veliká, ale musí skutečně rodina, ta je hybnou silou.
      Leni, nemysli si, děsím se, ona kouří a jako tovární komín, bohužel.

      Vymazat
  14. Příšerná situace...neměl by toto řešit ošetřující lékař? Myslím, že on rozhoduje o neschopnosti pacienta řídit vozidlo a on je kompetentní to zakázat, nebo se pletu?
    Jindra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Měl, ale prý ho během roku několikrát změnila, což jsem se také dozvěděla mezi řečí.

      Vymazat
  15. Hrozná situace. Doktoři určitě dovedou odhadnout jestli může řídit auto, jde o to, jestli k nim vůbec chodí. Tady byly případy kdy byla předepsaná pravidelná prohlídka na psychiatrii, ale když tam nejdou, donutit je nemůžou. Čeká se až se něco stane, bohužel. A kolikrát ti lidé řídí auto dál, i přes zákaz a bez řidičáku. Chce to stálý dozor a rodina často nevidí nebo vidět ani nechce.
    Zkus nahlásit, je to společnosti nebezpečná osoba.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Již vím, že nahlásit mohu, ale nic to nezmění.
      Rodina si myje ruce, odmítá zodpovědnost a hlavně, zatím jí nikdo nesebral klíče, ona naslibuje a přesto jezdí.

      Vymazat
  16. Tak to je hodně odstrašující příklad. Co se z člověka může stát, když se vydá špatným směrem... obávám se, že tady už skutečně pomůžou jenom oficiální struktury. A třeba, když se to povede, jí ten řidičák vezmou.

    OdpovědětVymazat
  17. Milá Simi, je spousta možností a žádná nevypadá hezky. Některá nevypadá hetzky pro Tebe, některá pro ostatní.
    Hele, poučila jsem se tu s dealerama. Není tresného činu, dokud není jasně dokázán.
    Poučila jsem se s bláznivým sousedem.
    Záznam o spáchání, byť ne naprosto jednoznačný, je důvodem k vyšetřování.
    Seber sousedy, co do toho půjdou s Tebou a točte. Natáčejte každý moment, kdy nebude vypadat při smyslech, zvlášť u auta, točte to, co JE trestný čin, i když ne na první pohled patrný.
    A neboj se být za svini.
    Já jsem svině taky. Vyštípala jsem bláznivého souseda, to moje slovo bylo to, co padlo na úrodnou půdu a jsem ta nejhorší.
    Mimochodem, soused tu není od půlky září a v novém bydlišti už je také nežádoucí. Nemají kam jít na Vánoce.
    Asi tam taky bydlelo plno sviní.
    Tady je jasně vidět, že to je jen jejich pohled...

    OdpovědětVymazat
  18. Divím, že nezakročí lékaři, když vidí, v jakém stavu je. Nebo jejich povinností není zjišťovat nic víc, než co se děje v ordinaci?

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.