Umění rozchodu ...

S Jiřím jsme se rozcházeli v přítmí baru. Já plakala, on plakal. Citlivě jsme si sdělovali, že to už dávno mezi námi není to pravé ořechové. Bez uragánu výčitek jsme oba potahovali, já drtila kapesník, Jiří filtr cigarety. Mezi vzlyky a intenzivním šlukováním se můj už skoro ex zaujatě díval do výstřihu obstarožní servírky a já neopomněla uslintnout, když šel kolem muž s pěkně vyrýsovanými půlkami.
S Honzíkem to bylo daleko veselejší. To, že se vrací ke své manželce mi oznámil dva dny po Novém roce. Plakala jsem, klepala jsem se a najednou jsem viděla i rudě. To v okamžiku, kdy mi můj už skoro ex oznámil, jestli bych mu před odchodem nevyžehlila košili. Ano, vyžehlila, nevrátím ho pomačkaného jako nějaká flundra. Mezi slzami, vzlyky jsem zaslechla ...ještě límeček !
Dvě slova zafungovala jako muleta, otevřela jsem dveře bytu a svému již bývalému partnerovi jsem vyházela obsah skříně na chodbu. Rybářské pruty, kvádro, trenky, tílka, montérky, holení, knihu
" Jak lovíme v kalných vodách ", celé jsem to zastříkala holící pěnou. Soused Sviták poprvé nevylezl z bytu a žhavil kukátko na střídačku s celou rodinou.
Mezi mojí maličkostí a Kájou to bylo jako na houpačce, já čekala, až se vrátí z Austrálie, on čekal, až se vyklidím / vtipné, že ? /. Jednoho podvečera to můj už skoro ex přehnal s alkoholem a vyčetl mi i nerovnosti poledníku. Abych pochopila vážnost situace, začal mne honit po zahradě s pánví wok a házet po mně rýžové nudle s příchutí kari pasty. Nepochopila, chtěla jsem být bez něho a v klidu.
Nikterak to nerozhodilo jeho duši a začal tklivě zpívat pod oknem. Koho to nebavilo, to byl jeho švagr, který otevřel okno a kýblem milého mého bývalého zcákal na nit.
Mezi kapkami Kája křičel ... Simonko, já se právě do tebe zamiloval ...´
Krásné že, kdyby se nezamiloval po pěti letech vztahu !
Sami vidíte, já umění rozchodu neovládám a proto jsem byla nesmírně zvědavá, jak jiná dvojice svůj rozchod ustála a do jaké míry spolu mohou bývalí partneři fungovat na prknech divadelních.
Studio Dva na Václavském Václaváku / nepřepsala jsem se, tento slovní obrat jsem jako upomínku na Pražský výběr přejala do svého slovníku skoro cizích slov / ve svém programu lákalo na brilantní tragikomedii Otevřené manželství, o jednom svérázném manželském páru z pera italského dramatika Daria Fo a jeho ženy Franky Rame.
V komedii o střetu dvou světů, mužského a ženského, dostali příležitost pan Karel Roden a paní Jana Krausová.
Prvně jmenovaný, můj miláček a oblíbenec Karel Roden se už musel narodit s rozmanitou paletou výrazových prostředků, poloh a já ho zbožňovala jako Jana Saudka, kde jsem mu věřila i to nechutné hnětení půlek u korpulentních dam. Zamilovala jsem si ho jako Jana Masaryka, když začal po kokainové vzpruze tančit na swingovou notu, jeho pohyby mne doslova katapultovaly na vrchol blaha. Ta přirozenost, ta lehkost, jako by se v této éře narodil, žil ji, protančil ji. Na prknech divadelních jsem mnohokrát v publiku stávala, mnohokrát tleskala svému panu Božskému.
O to více jsem se těšila na divadelní kousek, ve kterém bude hrát se svou již ex partnerkou.
Paní Jany Krausové si jako herečky považuji v dramatech, v psychologických polohách, ale role rozvášněné manželky jí vůbec nesedla. Byla urputná, nevýrazná, prostorově se ztrácela, hlasově až krákoravá a jevištní souhra partnerů nevycházela divákovi naproti. Nezachránilo to ani převlékaní a obnažování se do spodního prádla, všechna čest, na svůj věk má dáma skvělé proporce.
První část komedie se vlekla v nevýrazném tempu, chyběla tomu šťáva, chyběl tomu temperament, jevištní rozlet, partneři se na pódiu ztráceli, nacházeli, ztráceli a já jim nevěřila vášeň, já jim nevěřila souznění.
Druhá část již byla úplně na bedrech pana Rodena, který rozjel komedii na plné obrátky.
V trenýrkách, podkolenkách a s gumovou čepičkou na hlavě, ano tekly mi i slzy, jak se scéna dějově rozvlnila. Můj potlesk patřil pouze jemu.
Cestou domů jsem si v přítmí vlakového kupé přemítala, se kterým svým bývalým partnerem bych si bez problémů mohla stoupnout na jeviště a profesně odvést dokonalou práci? Se kterým by mi diváci věřili vášeň, napětí, střety, nevěry a kde bych mohla svůj temperament prodat, jak se od správné herečky čeká?
Přátelé, kamarádi, s žádným.
S bývalými partnery, s bývalými láskami se na jeviště neleze, protože můžete být sebevětší star, ale ty křivdy minulé, současné i budoucí jsou prostě snadno k dohledání. Bohužel. Nefunguje chemie, ztrácí se vjemy v prostoru a celek vyzní jako jeden veliký patos.
Krásný víkend vám přeje blondýna, která u svého posledního partnera musela kvůli stalkingu zablokovat telefonní číslo, prostě a jednoduše, já se rozcházet fakt neumím.
A naštěstí nemusím hrát se svým ex na divadle, naštěstí ...

/ zdroj Studio Dva /