Jak jsem se stala sviní ....

Procházely jsme kolem sebe, já a moje sousedka.
Nekoordinované pohyby, záškuby celého těla, přepálená gestikulace a zkřivený obličej, který neodpověděl na pozdrav.
Přidržovala se stěny chodby a pár metrů za mnou procedila : " Svině ".


Před pár měsíci jsem se stala nechtěnou členkou špatného divadelního ansámblu.
Své sousedce jsem chodila aplikovat injekce proti bolesti a byla jsem doslova lapena a za pět minut dvanáct jsem tento pofidérní podnik dobrovolně opustila.
Žena, zneužívající léky na bolest, na spaní a na uklidnění, vyhrocenou situaci kolem své závislosti nebyla schopna zvládnout v domácím prostředí, skončila na detoxikační a odvykací léčbě v psychiatrické léčebně.
Po několika měsících terapie jsme se potkaly.
Sklopila oči, styděla se.
Prohodily jsme pár zdvořilostních frází a každá šla po svém.
Jenže to jsem netušila, že naše feťácká anabáze bude mít ještě pokračování, které v současnosti graduje.
Jako člověk, který vede vlastní společnost, dělá s lidmi, nemám potřebu se nějak angažovat ve veřejném či sousedském životě, jsem ráda, že si zalezu v klidu a míru do svého.
To bych ovšem nesměla několikrát denně potkávat lidskou kreaturu, která sebou škube, mlátí o zdi, vine se podle zábradlí, se kterým hovoří.
Díky praxi na psychiatrickém oddělení, díky vzdělání, které jsem před lety ukončila, přesně poznám,
zda se jedná o člověka závislého.
Má sousedka prostě vyléčená není a co víc, je veřejně nebezpečná.
Řídí automobil.
V momentě, kdy zaparkovala své auto uprostřed komunikace a odešla, ten den jsem pochopila, že je něco hodně špatně. Pokoušela jsem se s ní domluvit, že pokud to neudělá sama, přijede policie.
Vůz nemůže parkovat uprostřed silnice.
Žena nebyla schopna strčit klíče do zapalování, natož vůz řídit. Pod vlivem léků sebou škubala takovým způsobem, že si několikrát bouchla hlavou o volant.
A v takovém stavu či jemu podobném jezdí každý den. Bojím se jen domyslet.
Náš dům sousedí se základní a mateřskou školkou, kde i já jezdím doslova krokem. Všichni jezdí krokem.
Není mi lhostejno a tak jsem oslovila partnera, oslovila jsem dceru zmiňované ženy.
Bohužel, oba situaci odmítají řešit a zavírají oči. Prý má i světlé chvilky a byla vždy příkladnou řidičkou. Možná, kdysi.
A čem je skutečný problém ? Partner jezdí z montáží domů jednou za měsíc a dcera nechodí vůbec.
Ani jeden není schopen ženě pomoci a tak zvolili jednodušší formu, nechali ji osudu.
Nechali jí s její závislostí samotnou, však ono se to nějak vystříbří.

Bydlím na stejném patře 30 let. Bydlím stejný čas i s několika partajemi, už jsme zajetá štace.
Ostatní se za záclonou dívají, jak se " ta " z prvního patra při chůzi podivně klátí, špatně artikuluje, pohazuje hlavou a šklebí se bezzubými ústy. Musela být krásná, zůstal z toho krásna pouze stín.
Nestačí mi se smát, není mi lhostejné, zda zfetovaná žena vjede na autobusový ostrůvek plný lidí či porazí malou třídičku mateřské školky na vycházce.
Opět jsem oslovila dceru, opět partnera, opět jsem apelovala na zdravý rozum ... seberte jí klíče, nenechte jí řídit auto, proboha !!!
Stala jsem se sviní, s tím dokážu žít.
Netuším však, jak nastavit optiku, aby nebylo pozdě ...