Dvě Carmen na jednom pódiu ....

Jako člověk zvídavý a lačný po informacích sleduji dokumenty, které přibližují slavné osobnosti politického, kulturního, vědeckého či sportovního života. Mám šanci zjistit, že olympijský vítěz dokáže posekat dřevo ve světovém čase, celebrita než vyprodá Lucernu, zadělá houskové knedlíky sodovkou, cévní chirurg oběhne divokou Šárku než vloží do ruky skalpel a vytvoří cévní přemostění.

Žádné bulvární drby, žádné napadání soukromí, vytahování nechutností a senzací, obyčejný život, práce či zábava, ale hlavně spolupráce osobnosti s reportérem. A to se cení včetně otevřenosti. 

Díky sledování pořadů se slavnými a profláknutými Moje místa na Seznam.cz jsem mnohokrát změnila názor na člověka, kterého sleduji na kulturní či jiné scéně. Ať již pozitivně či negativně.

A právě v jednom díle, o mezzosopranistce Dáše Peckové jsem se dozvěděla, že vznikl mimořádný počin na divadelních prknech.

Operní diva Dagmar Pecková, která zaštiťuje chrudimský festival Zlatá pecka potřebovala pro své představení něco nového, něco svěžího a vzniklo představení  CARMEN Y CARMEN.

Ona sama za ztvárnění Carmen získala Thálii a jiná herečka za svou činoherní Carmen obrovské ovace, Bára Hrzánová. A proč nespojit tyto dvě Carmen na jedno pódium?

Autor celého pásma Jan Jiráň s úsměvem přiznal, že  vše vzniklo tzv. na jedno použití, ale úspěch u diváků rozhodl o jiném osudu.

Sehnat lístky na představení o dvou Carmen je poměrně oříšek, protože díky obrovské vytíženosti obou protagonistek se společný termín hledá velice těžce a hraje se sporadicky po celé republice.

Nakonec se zadařilo do divadla Kalich v Praze.

Těšila jsem se převelice, nebudu zastírat, jsem obrovskou fanynkou Dagmar Peckové celý její profesní život, od momentu, kdy byla odejita z Čech až po její triumfální návrat, kdy vyhrála Pražské jaro.

A tak se sešly dvě Carmen na divadelních prknech a byla to jedna veliká jízda dvou temperamentů, dvou rozjetých tanků, které se  doplňovaly, střídaly a jejich náboj se spojoval do ohňostroje radosti, smíchu.

Bára Hrzánová vložila do své cikánky šarm, obtočila jí kolem sebe jako lehké šálko a stejně lehce jí podávala na stříbrném tácku do publika. Vtáhla svým procítěným zpěvem diváka a omotala si ho kolem každého svého prstu s příslibem zásnub na poli tklivé opery.

Dáša Pecková předhodila davu kus sebe nejen na poli profláknutých árií, ale zcela přirozeně a s úsměvem se pohybovala i ve sféře činoherní, protože se  nebojí shodit své já, aby ho záhy postavila na piedestal a ověnčila mohutným potleskem.

Jako jediný muž byl přizván autor celého divadelního počinu Jan Jiráň, zpíval, tančil, doplňoval ženský kolektiv o mužný prvek a je třeba říci, neztratil se mezi dvěma uragány. 

Velice skromnou scénu, připomínající zaplivanou putyku rozjasnila živá hudba s ještě živějšími hudebníky, které vedl u klavíru Marek Kořínek.

Co vznikne, když mezi sebou protagonisté nesoutěží, nepředhazují lačně svá ega za účelem udělat z toho druhého podřadný kus hadru ?  

Lahůdka pro každého, kdo se chce smát, bavit, dát zapomenout na pracovní či životní opruz. Občas jsem se podívala kolem sebe a viděla jsem rozzářené oči, slyšela jsem potlesk, který nebyl rozhodně vynucený a povinný, několikrát se i slzy utíraly, když hlavní aktérky odbouraly sebe navzájem a to obyčejné, to lidské se dotklo každého jednotlivě. Nic strojené, nic násilně zavlečené do podvědomí.

Odcházela jsem vysmátá, odpočinutá a s pocitem, že bych si to dala znova, protože to předivo lidství, které mezi nás Dagmar Pecková a Bára Hrzánová tenoučkými pavučinkami humoru a nadsázky vyslaly, padlo alespoň v mém případě na úrodnou půdu.

Krásný víkend vám přeji, nu a když nebudete mít zrovna výstavní náladu, jděte za kulturou, třeba zrovna na Carmen y Carmen ....

/ zdroj foto Chrudim sobě /