Srpen v kostce ...

Čas dovolených, rekreací, soustředění, výletů, táborů, jen proti letům minulým se začínáme přizpůsobovat jiným klimatickým podmínkám. Schůzky, porady, rande či přátelská potlachání se po vzoru jižních států začala plánovat na brzké ranní hodiny nebo naopak večerní, kdy slunce a horký vzduch předaly vládu příjemnému chládku. Přes den bylo rozumné pouze skočit do bazénu, nevylézal do horkých ulic, kdo nemusel. Odpolední siesty se stávají nenápadným koloritem, kdo může, odpočívá u chlazeného nápoje nebo spočine na pár minut spánkem odlehčujícím blbé a horké náladě.

Dalo by se říci čas melounů, ano, pokud by se v polovině letní sezóny neprodával 28,50 kč za kilo. Tato brutus cena mne znechutila, netuším, kam tím obchodní řetězce cílí, asi udělat ze zákazníka vola. Útok na naše peněženky tuším, že hlavně v podzimních měsících bude daleko vydatnější, díky suchu a nedostatku srážek.

Zahradní radovánky se také zúžily na ranní a večerní práce. Když jsem tuto neděli viděla po dlouhé době zelenou, zářivě svěží trávu v Praze na Kampě v okolí vily pana Wericha, nepokrytě jsem záviděla. Uvědomila jsem si, jak mi ta zelená v přírodě strašně chybí a jak smutně naše země vypadá bez zeleného pažitu. Nevěřila bych, že to řeknu ...BOŽE, JAK JÁ BYCH SI ZASEKALA, kdyby bylo co !

Se Soptíčkem jsme se zúčastnili Pohádkového pobytu pro maminky, babičky a děti na Benecku. Právě zde se potvrdilo mé dlouholeté tvrzení, že příroda ví, co činí. Proč máme děti jako mladé, krásné a relativně svěží a proč si babičkovský stav hýčkáme až v pozdním věku, když si vnouče vypůjčíme a záhy odevzdáme. Byla jsem totálně vyflusaná, vyčerpaná a celodenní hon na vnouče byl jednoznačně záhul první třídy. Můj temperament a náboj se dostal na nejnižší úroveň za posledních několik desítek let, jeden den po návratu jsem musela věnovat detoxikaci, kdy jsem celý den čuměla do blba, nehovořila a levitovala v časoprostoru, aby mi mozek naskočil na obvyklou frekvenci. Soptíček vzpomíná, já vzpomínám a ještě dlouho budu, prostě na horách ...vzduch je príma a to klíma, na horách ...

Mohu se pochlubit malůvkou s pořadovým číslem 7. Lepší místo než je nárt nohy jsem si ani nemohla vybrat, pokud bych si zvolila tuto tělesnou partii jako první, další má tetování by jisto jistě v životě nepřibyla. Mám práh bolesti postavený hodně vysoko, vydržím hodně, ale toto byly dvě hodiny neskutečného očistce, musím říct, že pouze v zubní ordinaci jsem zažila horší. I ten porod byl lepší.

Mnoho lidí jsem zaslechla si stěžovat na televizní zábavu, já ji moc nevyhledávám, ale na televizním kanále Seznam cz. jsem objevila dokumentární pořad Moje místa, kde známé osobnosti / Magdaléna Kožená, Aleš Valenta, Dagmar Pecková, Jan Měšťák, Helena Třeštíková / seznamují diváka se svými názory, se svým životem, postoji a s místy, která ovlivnila jejich životy a jejich profese. Občas nám chybí reálné vzory, lidé, kteří něco dokázali, někam svůj život směrovali a do běžného života si nemusí brát masku kupříkladu Spidermana.

Loučím se a mávám horkému srpnovému měsíci, který svými paprsky naznačil, jak takové žhavé léto vypadá a nadevírám novému měsíci, který nám doufejme přinese kromě slunce i nějaké ty srážky, jemné předivo pavučinek obejme nenápadně podzimním rázem počasí a naše děti poběží do parků a lesů sbírat kaštany, šišky, šípky a jeřabiny, jo, podzim je za rohem.

POVINNOST MĚSÍCE / nejen tohoto !!! /

Holky, děvčata, dámy, slečny, babičky, soudružky pionýrky děvčata !

Když si trháte obočí, malujete očním stínem, konturujete své kouzelné rtíky, zabruste silnou optikou, brýlemi, zvětšovacím zrcátkem na svou bradu a nezapomeňte, že babské chlupy rostou právě tam a neexistuje horší situace než když sedíte v záři reflektoru slunce a z vaší brady trčí dlouhý, tvrdý babský chlup.

Nesvádějte to, že jste zapomněla, že nevidíte. A nestyďte se na to upozornit decentně dámy, na kterých vám záleží.

Seděla jsem na jednání, kde naprosto dokonalé dámě v naprosto dokonalých šatech z brady trčel odporný a nesmírně dlouhý babský chlup. Slet čarodějnic máme až na jaře !